Editorial

Vážení kolegové, členové České pediatrické společnosti, naši příznivci a samozřejmě i čtenáři Česko-slovenské pediatrie!

Na další straně si přečtete gratulaci k šedesátinám vědeckého sekretáře naší společnosti a hlavního redaktora našeho časopisu, pana docenta Oldřicha Pozlera. Ta laudace shrnuje především jeho curriculum na domácí „hradecké“ klinice. Chtěli bychom ale zmínit i jeho další aktivity, které přesahují „domácí půdu“. Docent Pozler je již několik volebních období opakovaně členem výboru České pediatrické společnosti, a to členem často velmi aktivním. To byl ovšem jeden z hlavních důvodů, že jej výbor ČPS navrhl do funkce hlavního redaktora Česko-slovenské pediatrie, kterou převzal v roce 2005, když tuto svou dlouholetou činnost ukončila paní prof. Lidka Lisá, dnes Editor emeritus.

Být šéfredaktorem jakéhokoliv časopisu není jednoduchý úkol, autoři jsou všude na světě stejní – posílají často své příspěvky, aniž si přečtou řádně doporučení, jak článek připravit, jak doplnit tabulky, přílohy, citovat literaturu atd. Po odeslání do redakce je pak úkolem hlavního redaktora zhodnotit formální stránku příspěvku a oslovit recenzenty s prosbou o kritické zhodnocení. A ani recenzenti dost často se svým vyjádřením nespěchají, takže je pan docent musí bombardovat e-maily, aby se další číslo mohlo včas připravit k tisku. Zakládáme si na tom, že náš časopis uveřejňuje jen takové články, které splňují požadavky recenzovaného periodika po obsahové i formální stránce. Takže určitá část příspěvků nemůže být proto otištěna nebo redakce požaduje zásadní úpravy textu či příloh. To se samozřejmě většině autorů moc nelíbí. Někteří dokonce už na připomínky ani neodpoví a nelibost se často přenese na šéfredaktora, i když recenzi samozřejmě dělají jiní, ale ti jsou anonymní. Redakce čelí často i kritice, že zařazené příspěvky jsou příliš teoretické a méně přínosné pro praxi. Trochu nás mrzí, že kolegové z klinik a větších dětských oddělení posílají své více prakticky zaměřené příspěvky do jiných domácích pediatrických periodik, doufáme, že se nám častěji podaří získat je pro náš časopis. A last but not least – časopis si musí na sebe vydělat, to znamená snažit se získat abonenty a sponzoring za reklamy, tady zase práce navíc, často ne moc vděčná. Přes všechny tyto problémy se Pozlerovi daří úspěšně překážky překonávat a držet přitom i solidní odbornou a vědeckou úroveň periodika.

Práce šéfredaktora tedy „není žádný med“. Časově náročná, často stresující – když autoři a recenzenti nedodržují termíny a číslo musí jít do tisku, a také na redakčních radách se „šéf“ nedočká vždy kýžené pomoci. Obecně redakční práce není nikdy dostatečně oceněná, nejsou vidět ty desítky hodin, které šéfredaktor nad přípravou čísla stráví.

A to není ještě vše – ve výboru musí také někdo zastávat funkci vědeckého sekretáře a i to je funkce s řadou povinností. Podepsaný se tímto přiznává, že pana docenta Pozlera k tomu nakonec při změně ve složení výboru přemluvil a nelituje toho!

Milý Oldo, přejeme zdraví, pohodu a radost z vykonané práce, ať se Ti vše daří v práci i osobním životě!

Za výbor ČPS

Jan Janda