Editorial

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

velice nás těší Váš vzrůstající zájem o náš časopis Česko-slovenská pediatrie.

Daří se nám získávat příspěvky od zkušených specialistů na jednotlivé odbornosti dětského lékařství a doufám, že i pro Vás jsou tyto články zajímavé, i když se třeba přímo netýkají Vaší specializace.

Chceme v tomto trendu pokračovat a uvítáme příspěvek od každého, kdo může přijít s novými poznatky nebo podněty pro Vaši praxi.

Díky všem uvedeným skutečnostem můžeme zvýšit počet ročně vydaných čísel našeho časopisu ze šesti na osm. Některá čísla i v tomto roce budou monotematická, kde se můžete seznámit podrobněji s určitou problematikou dětského lékařství. Jsme zvědaví na Váš ohlas a očekáváme i návrhy na další jednotlivá témata.

Za redakci časopisu Česko-slovenská pediatrie

Prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.

vedoucí redaktorka

Nemoc z gastroezofageálního refluxu v pediatrii – potřebujeme nová doporučení?

V tomto čísle časopisu Česko-slovenská pediatrie jsou čtenářům předkládána nová česká doporučení pro diagnostiku a léčbu refluxního onemocnění u dětí. Refluxní onemocnění (RO) je v pediatrii častým problémem a může se projevovat řadou často nespecifických příznaků. I přesto, že na první pohled se může RO jevit jako jednoduše diagnostikovatelné i léčitelné, ve skutečnosti v sobě tato problematika skrývá řadu nástrah jak pro pacienta, tak pro lékaře a při nevhodném přístupu se lehce můžeme dopustit chyb, které spočívají jak ve výběru nevhodných diagnostických metod, tak v indikaci potencionálně neefektivní léčby, která s sebou může nést rizika v podobě řady nežádoucích účinků.

Na otázku, zda je třeba v ČR doporučených postupů pro RO, je jen jediná správná odpověď. Samozřejmě ano, a to z mnoha důvodů. V klinické praxi se často uchylujeme ke sporným diagnostickým i terapeutickým postupům – např. u prospívajících ublinkávajících kojenců. Stále ještě jsou pracoviště, kde je k diagnostice RO využíváno sonografické vyšetření. Nejednotný je přístup k indikaci impedančního a pH-metrického vyšetření. V řadě případů jsou neindikovaně používána prokinetika, mohou se vyskytnout sporné indikace k provedení fundoplikace. Nejméně přehledná je situace v oblasti tzv. mimojícnových příznaků RO, kde se postupy liší nejen mezi jednotlivými pediatrickými subspecializacemi, ale dokonce i mezi lékaři v rámci daného podoboru. Ve všech výše uvedených oblastech a v mnoha dalších bylo nutno dosáhnout konsensu a poskytnout tak praktické rady pro kolegy v terénu. Žijeme v době medicíny založené na důkazech a měli bychom se tedy posunout z přístupu čistě zkušenostního k přístupu kombinovanému. V zahraniční literatuře je nyní k dispozici řada zdrojových dat i doporučených postupů, které se mohou stát inspirací i pro tuzemské lékaře.

Tato doporučení jsou výjimečná jednak svým rozsahem a podrobností, s jakou se problematice RO věnují, dále vysokou mírou odkazu na vědecké důkazy v podobě bohatě citované literatury a v neposlední řadě také autorským kolektivem, který je tvořen největšími odborníky v oborech, které s dg. RO přicházejí běžně do styku a mezi nimiž bylo nutno dosáhnout konsensu. Čtenáři je tak předkládán ucelený text s praktickými body, který vznikl jako společný materiál dětských gastroenterologů, pneumologů, ORL lékařů, neonatologů, chirurgů a PLDD. V jednotlivých bodech doporučení bylo dosaženo široké shody a text se tak může stát fundamentálním podkladem pro rozhodování specialistů příslušných odborností v klinické praxi.

Doc. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D.

Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

MUDr. Iveta Čierna, PhD.

2. detská klinika LFUK a DFNsP, Bratislava

MUDr. Renáta Szépeová, PhD.

Klinika detí a dorastu UN, Martin