Role vyšetřovacích metod mimo pH-metrii, MII a endoskopii

• Sonografie je pro diagnózu refluxního onemocnění u dětí nevhodná.
• Kontrastní radiografie jícnu je vhodná pouze k popisu anatomické situace v horní části GIT (zejména vyloučení anatomických abnormalit vč. hiátové hernie), nikoli k diagnostice refluxního onemocnění.
• Scintigrafické vyšetření jícnu není doporučováno k diagnostice refluxního onemocnění. Je omezeně využitelné k posouzení aspirace nebo zpomaleného žaludečního vyprazdňování.
• Jícnová manometrie má v diagnostice refluxního onemocnění jen minimální využití. Jejím hlavním cílem je diagnostikovat primární poruchy motility jícnu. Lze ji využít k identifikaci polohy i funkce LES.
• Přítomnost lipofágů, laktózy, glukózy nebo pepsinu v bronchoalveolární laváži není specifická pro refluxní onemocnění.
• Detekce pepsinu ve slinách a sekretech dýchacích cest je zatím považována za experimentální metodu.

Ultrazvukové vyšetření

Ultrazvukové vyšetření jícnu a žaludku je pro diagnózu refluxního onemocnění u dětí nevhodné [1, 40]. Může nám poskytnout informace o přítomnosti hiátové hernie, délce a poloze LES vzhledem k bránici, velikosti úhlu mezi jícnem a žaludkem či aktuální přítomnosti refluxní epizody. Obdobné informace nám poskytne kontrastní radiografie jícnu.

Kontrastní radiografie jícnu

Kontrastní vyšetření jícnu má pro diagnózu refluxního onemocnění nízkou senzitivitu i specificitu. Udávaná senzitivita, ve srovnání s pH-metrií, se pohybuje v rozmezí 29–86 %, specificita 21–83 % a pozitivní prediktivní hodnota 80–82 % [82–85]. Toto vyšetření sice není užitečné pro potvrzení nebo vyloučení refluxního onemocnění [1, 2], ale může být vhodnou vyšetřovací metodou u pacientů s atypickými nebo těžkými symptomy dysfagie či odynofagie. Kontrastní vyšetření baryem je vhodné k popisu anatomické a funkční situace v horní části gastrointestinálního traktu (zejména vyloučení anatomických abnormalit – hiátová hernie, achalázie, tracheoezofageální píštěl, rozštěpy, striktura anastomózy, stenóza pyloru, střevní malrotace). Při riziku aspirace kontrastní látky je vhodné použití jiného kontrastu než barya.

Scintigrafické vyšetření jícnu

Scintigrafické vyšetření jícnu není doporučováno k diagnostice refluxního onemocnění [1, 2]. Testy využívající nukleární scintigrafii se používají k průkazu aspirace nebo zpomaleného žaludečního vyprazdňování (gastroparéza jako příčina refluxních epizod). Vzhledem k nízké senzitivitě (15–59 %, specificita uváděna 83–100 %) ve srovnání s 24hodinovou pH-metrií se v diagnostice refluxního onemocnění u dětí nepoužívají [86, 87]. K omezenému využití přispívá nedostatek standardizovaných postupů a absence věkově specifických norem.

Při vyšetření se přidává malé množství technecia-99m do mléka, které je podáno do žaludku (průkaz retrográdní aspirace při refluxní epizodě), nebo je izotop podán přímo do úst (salivogram – odliší aspiraci při poruše polykání od aspirace při refluxních epizodách). Následně je oblast hrudníku snímána gama kamerou, která detekuje rozložení izotopu v žaludku, jícnu a plicích.

Jícnová manometrie

Využití jícnové manometrie pro diagnostiku refluxního onemocnění je minimální [1, 37]. Jejím hlavním cílem je diagnostikovat primární poruchy motility jícnu (např. achalázie), které mohou napodobovat refluxní onemocnění [88]. Dnes se nejčastěji pracuje s manometrií s vysokou rozlišovací schopností (high resolution manometry, HRM). Lze ji využít k identifikaci dolního jícnového svěrače (LES) pro správné umístění pH-metrické sondy nebo k ozřejmění poruchy LES (TLESR – Transient Lower Esophageal Sphincter Relaxation) [89]. Někteří autoři doporučují vyšetření pomocí HRM před chirurgickou léčbou refluxního onemocnění k vyloučení dysmotility.

Bronchoalveolární laváž

Bronchoskopie s bronchoalveolární laváží (BAL) se občas používá k prokázání mikroaspirací. Za pozitivní je považována přítomnost vysokého procenta lipofágů v BAL. Tato technika má však nízkou senzitivitu a specificitu. I při pečlivém vyšetření se výsledky pacientů s aspiracemi ve značné míře shodují s výsledky zdravých jedinců [1, 90]. Podobně přítomnost laktózy, glukózy nebo pepsinu v BAL není specifická pro přítomnost refluxních epizod [47–49]. Žádné kontrolované studie neprokázaly, že refluxní epizody jsou jediným důvodem, proč jsou tyto látky v BAL přítomny, nebo že by refluxní epizody byly příčinou plicního onemocnění [1].

Vyšetření pepsinu ve slinách

Vyšetření pepsinu ve slinách je nový neinvazivní test využívající dvě monoklonální protilátky proti lidskému pepsinu. Předpokládá se jeho využití hlavně v diagnostice refluxního onemocnění s extraezofageálními příznaky. V nedávno publikované práci byla u dospělých pacientů s refluxním onemocněním senzitivita a specificita 87 %, pozitivní prediktivní hodnota 81 % a negativní prediktivní hodnota 78 % v porovnání s přítomností ezofagitidy nebo pozitivní pH-metrií [91]. Hlavní premisou tohoto testu je, že pepsin je ve slinách přítomen pouze v případě, že pacient má refluxní epizody. Pepsin byl však nalezen i ve slinách zdravých jedinců bez příznaků refluxu. Je však větší pravděpodobnost, že pepsin bude detekován u pacientů s refluxním onemocněním než u zdravých jedinců. Přítomnost pepsinu ve slinách může být potenciálním screeningovým nástrojem pro refluxní onemocnění u dospělých pacientů [92].