100 let od narození pediatrických radiologů Antonína Rubína a Oldřicha Šnobla

V roce stoletého výročí vzniku Československé republiky je vhodné si připomenout, že v témže roce 1918 se narodili dva významní čeští dětští lékaři, pediatričtí radiologové prof. MUDr. Antonín Rubín, DrSc., a doc. MUDr. Oldřich Šnobl, DrSc. Jejich životní cesty byly odrazem historických a politických dějů a osudů země, v níž žili. Oba se zapsali do historie českého dětského lékařství.

Antonín Rubín pocházel z jihočeských Ledenic nedaleko Českých Budějovic. Narodil se 25. září 1918 v rodině učitele. Na lékařskou fakultu UK v Praze nastoupil po maturitě na českobudějovickém Jirsíkově gymnáziu. Uzavření univerzity v roce 1939 přerušilo jeho studium, následovala jeho internace s dalšími studenty z Hlávkovy koleje v koncentračním táboře Sachsenhausen a po propuštění v roce 1942 nucené pracovní nasazení v Německu, z něhož uprchl. Vzpomínal, že reakcí na události byl vstup do KSČ v roce 1945 a neobvyklá potřeba poslechu hudby. Rád vzpomínal na svá pozdější setkání s hudebníkem Mstislavem Leopoldovičem Rostropovičem, který v obci, do níž se Rubín po celý život rád vracel, několikrát pobýval.

Oldřich Šnobl se narodil 15. dubna 1918 v Praze, kde prožil celý svůj život. Po otci, technickému konstruktéru, získal téměř cizelérskou preciznost se vztahem ke kresbě a malbě, vlastnosti, které dokázal uplatnit později v didakticky přesných schématech v publikacích svého pedagogického povolání. Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1937 přerušily válečné události počátky jeho studia na lékařské fakultě. Po uzavření vysokých škol absolvoval kurz na obchodní akademii ukončené maturitní zkouškou v roce 1941. Pracoval pak jako praktikant v drogerii, v továrně na stavebniny, účetní praktikant a po nasazení na práci v Německu jako laborant v protituberkulózní poradně Zdravotního ústavu Protektorátu Čechy a Morava v Praze.

Rubín i Šnobl dokončili studium medicíny po válce a v roce 1947 v Praze promovali. Antonín Rubín se po promoci seznámil s pediatrickou problematikou v rodných jižních Čechách. V prosinci roku 1948 začal pracovat jako sekundární lékař v České dětské nemocnici v Praze v Sokolské ulici na Karlově. Oldřich Šnobl nastoupil po promoci 19. prosince 1947 do nemocnice v Kladně. V roce 1951 již pracoval ambulantně v dětských poradnách. Sekundárním lékařem II. dětské kliniky prof. J. Houšťka v České dětské nemocnici v Praze na Karlově se stal 12. února 1951.

Neutěšená zdravotní situace s nedostatkem lékařů vedly v republice v poválečné době spolu se změnami politických poměrů k reorganizaci zdravotní péče. V roce 1951 byla zřízena dětská větev Fakulty všeobecného lékařství UK s proděkany profesory J. Švejcarem a J. Houšťkem. Ze státní České dětské nemocnice se od 1. ledna 1953 stala Dětská fakultní nemocnice (DFN), od 27. listopadu 1953 sídlo samostatné Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy (FDL UK). Oba přednostové dětských klinik byli velkými příznivci dětské rentgenologie, Švejcar ještě ze svého předválečného působení v Bratislavě, Houštěk byl spjatý s pneumologickou a osteologickou diagnostikou v poválečném období éry Caffeyovského stylu diagnostiky. Prvým poválečným vedoucím rentgenového oddělení dětských klinik byl MUDr. Jaroslav Sommer, vystřídal ho MUDr. Bedřich Horák a na nové Fakultě dětského lékařství MUDr. Antonín Rubín, který byl od roku 1951 odborným asistentem II. dětské kliniky prof. J. Houšťka. MUDr. Oldřich Šnobl byl ustanoven asistentem Fakulty dětského lékařství 1. března 1954.

Houštěk, který se rentgenové diagnostice dětských onemocnění sám věnoval, určil po své instalaci děkanem nově založené Fakulty dětského lékařství Rubína a Šnobla asistenty odpovědnými za výuku studentů. Současně pověřil Rubína vedením pracoviště rentgenové diagnostiky, které bylo organizační součástí II. dětské kliniky, ale provádělo diagnostiku pro obě kliniky společně, tedy i pro I. dětskou kliniku prof. Švejcara. Oba asistenti vedli stáže z radiodiagnostiky v rámci katedry pediatrie. Oba byli – a po celý další život zůstali – především pediatry. Tak je také jako své učitele poznaly generace pediatrů, v prvé řadě absolventů Fakulty dětského lékařství UK. Rubín chápal rentgenovou diagnostiku jako integrální součást celkového klinického pohledu, Šnobl tento princip přejal a oba toto pojetí předávali dále svým posluchačům i po ukončení svého působení v Sokolské ulici na Karlově. Začali vyučovat a zkoušet radiodiagnostiku profilovanou ve vývojovém aspektu jako pediatrickou radiologii. V tomto počátečním období spolu vydali dvě původní časopisecké publikace, dvoje výuková skripta a spolu s prof. J. Houšťkem dvě monografie. Vzhledem k nedostatku učebnic byly základem učebních odborných textů české a slovenské odborné literatury v oboru pediatrie. V další bohaté publikační činnosti oba pokračovali, i když se koncem padesátých let jejich cesty rozešly na různá pracoviště.

Archivní obrazový rentgenový materiál, který Rubín se Šnoblem shromáždili, byl důkladný a mnohoobsáhlý, neboť v té době – padesátých letech minulého století – byli přijímáni na obě kliniky dětští pacienti z celého Československa. Stal se základem první učebnice pediatrické radiologie u nás. Sám Rubín na její vznik vzpomíná:

„Velkou část materiálu pro knihu Hladík-Šnobl: Pediatrická rentgenologie jsem zpracoval já. Vzal jsem za základ archiv, který založil Dr. Sommer, pokračoval v něm Dr. Horák a já jsem ho značně rozšířil. Z mnoha důvodů jsem se koncem padesátých let necítil na II. dětské klinice dobře a odešel jsem proto jinam… …na uvedené knize jsem pracovat chtěl, ale bylo mi to znemožněno Houšťkem, který trval na tom, že být spoluautorem budu moci jen za té podmínky, že se vrátím na II. dětskou kliniku, a to já jsem za žádnou cenu nechtěl. Čili tato kniha je jednou z mých velkých trpkostí.“

Antonín Rubín se po odchodu z II. dětské kliniky v roce 1959 věnoval rozsáhle pediatrické problematice. Pracoval na ambulantním pediatrickém pracovišti pražského SANOPZu, sloužícího od roku 1955 jako Státní sanatorium určené pro léčbu prominentních státních a stranických funkcionářů. Kandidátskou dizertační práci „Význam nativního snímku břicha při vyšetřování ileosních stavů a poruch pasáže u novorozenců a kojenců“ obhájil 25. 1. 1960. Současně spolupracoval na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze se IV. dětskou klinikou prof. MUDr. Františka Blažka a habilitoval se 1. prosince 1963 s tématem „Nativní snímek břicha a diferenciální diagnosa ileosních stavů u novorozenců a kojenců“. S profesorem Švejcarem z I. dětské kliniky přešel docent Rubín v roce 1966 jako jeho zástupce do Krče na katedru pediatrie Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů, kde převzal subkatedru dorostového lékařství po profesorce Písařovicové-Čížkové a profesoru Jandovi. Vedení katedry v Institutu lékařů a farmaceutů (ILF) předal v roce 1970 doc. MUDr. L. Hradcové, CSc., obhájil vědecký titul DrSc. a po profesoru MUDr. Blažkovi převzal od roku 1972 vedení IV. dětské kliniky. Profesorem dětského lékařství byl jmenován 1. 10. 1973, ustanoven byl 1. 3. 1974. Dal pevný základ dalším odbornostem dále úspěšně pěstovaným a rozšiřovaným. Působení pediatrů rozšířil o adolescentní věk a s doc. MUDr. H. Hamanovou, CSc., založil v Československu nový obor – dorostové lékařství. Pro celou generaci dalších spolupracovníků podpořil vznik Laboratoří – pro dětskou pneumologii, pro funkční diagnostiku v dětství a dospívání, pro studium vývoje dítěte. Jeho činnost byla oceněna řadou vyznamenání, Řád práce obdržel 
1. 5. 1987. Přednostou IV. dětské kliniky byl do roku 1991, kdy odešel do důchodu.

Oldřich Šnobl zůstal stále na II. dětské klinice profesora Houšťka jako odborný asistent. Dvacátého června 1956 složil atestaci I. stupně z pediatrie a 15. 6. 1962 atestaci I. stupně z rentgenologie. Kandidátskou dizertační práci „Urografický efekt biligrafinu forte a jeho použití v dětské rentgenologii“ obhájil 16. 5. 1960, titul CSc. mu byl potvrzen 22. června 1960. Před vědeckou radou Fakulty dětského lékařství UK obhájil 1. července 1965 habilitační práci „Rentgenová diagnostika bráničních kýl v dětském věku“, docentem byl ustanoven 1. dubna 1968. Již na motolském pracovišti po přestěhování Dětské fakultní nemocnice z Karlova do nových prostor Fakultní nemocnice v Motole obhájil v oboru dětské radiologie 17. května 1982 doktorskou dizertaci „Radiodiagnostika pneumopatií u novorozenců“. Vedle řady výukových skript pokračoval v bohaté publikační činnosti, zaměřené vedle osteorentgenologické diagnostiky (doložení prvního případu syndromu týraného dítěte u nás) na oblast plic a mediastina, trávicí trubici a uropoetický systém včetně problematiky kontrastních vyšetření (vedle studie biligrafinu i aplikace diagnostického pneumoperitonea k diagnostice útvarů v oblasti bránice). Přispěl svými názory i do diskuse o koncepci československé radiologie prosazováním pediatrické výuky. S neonatologem doc. MUDr. Václavem Mydlilem, DrSc., zpracoval monografie zaměřené na diagnostiku plic a gastrointestinálního traktu novorozenců a kojenců a s doc. MUDr. Jiřím Abrahamem, CSc., intenzivně rozvíjel neprávem málo uznávané urodynamické diagnostické postupy dolních močových cest u dětí. I nadále se věnoval především pregraduální výuce studentů FDL. Svou pedagogickou činnost rozšířil již v době svého působení v Sokolské ulici o pravidelné měsíční semináře určené rentgenologům, kteří se zabývali pediatrickou problematikou. Nešlo jen o pražské kolegy, sjížděli se zdaleka, zúčastnili se jich i častí hosté z Polska. Semináře přetrvaly v různých podobách i v éře Šnoblova motolského působení a dodnes pokračují v podobě Motolských dnů pediatrické zobrazovací diagnostiky. Za své pedagogické působení a bohatou publikační činnost, za prosazování pediatrické radiologie jako předseda pediatrické sekce České radiologické společnosti byl jmenován čestným členem Pediatrické společnosti a obdržel zlatou medaili Fakulty dětského lékařství UK a medaili Univerzity Karlovy. Do důchodu odešel 1. září 1983.

Rubín má nesmírnou zásluhu, že si česká i slovenská pediatrická radiologie udržely od doby politicky složitých poměrů v padesátých letech stálý kontakt s mezinárodní aktivitou na odborném poli. V roce 1958 byla založena v USA Společnost pro dětskou radiodiagnostiku a v roce 1963 – u příležitosti 1. mezinárodního kongresu pediatrické radiologie v Paříži – Evropská společnost pediatrické radiologie – ESPR. V roce 1974 začal vycházet časopis Pediatric Radiology. V obou evropských orgánech byla osobou A. Rubína od počátku aktivně zastoupena i česká a slovenská pediatrická radiologie. Rubín byl patnáct let členem první redakční rady. V letech 1980 a 1981 byl zvolen viceprezidentem a v roce 1982 prezidentem European Society of Pediatric Radiology. Komise pro pediatrickou radiodiagnostiku zřízená při České radiologické společnosti v roce 1971 se stala garantem výročního 19. kongresu ESPR, který organizoval tehdejší prezident ESPR profesor Rubín ve dnech 21. až 25. dubna 1982 v právě otevřeném Paláci kultury v Praze.

Prof. MUDr. Antonín Rubín, DrSc., miloval vážnou hudbu, miloval svou ženu Miladu, lékařku a odbornou asistentku vznikající stomatologické kliniky vedené prof. MUDr. Jaroslavem Komínkem, DrSc., miloval svou pedagogickou práci. V bohaté publikační činnosti dominují početné učební texty, v rané fázi radiodiagnostické problematiky dětského věku pak kapitoly z diagnostiky uropoetického traktu, popis změn u hematoonkologických onemocnění, studie tureckého sedla u diabetiků a zvláště rentgenová diagnostika funkčních poruch trávicí trubice u novorozenců a kojenců. Věnoval se funkční problematice dorostového věku – diagnostice močových cest, chronickým plicním onemocněním, dětské revmatologii, metabolickým poruchám i etickým problémům v medicíně. Zemřel náhle 8. prosince 1993 v Praze ve věku 75 let.

Doc. MUDr. Oldřich Šnobl, DrSc., pečoval celý život o svou matku a sestru. Věnoval se svému bydlišti, kresbě a malířství, svým blízkým přátelům i svým spolupracovníkům a žákům, které při přátelských posezeních častoval červeným vínem a bohatým výběrem anekdot. Byl velmi společenský, rád a dobře tančil, miloval swing. Zůstal svobodný. Ve své pražské vile na Bílé Hoře zemřel 12. října 2008 ve věku 90 let.

Oba pedagogy, dětské lékaře a důležité postavy české medicíny v základech specializačních podoborů dětského lékařství, spojovaly a rozdělovaly důsledky dějinných změn naší společnosti v minulém století. V paměti jejich žáků základní kameny československé pediatrické radiologie, které společně instalovali, oba pedagogové – Antonín Rubín a Oldřich Šnobl – zůstanou.

Prof. MUDr. Stanislav Tůma, CSc.

Opavská 2614 415 01 Teplice

e-mail: sttuma@volny.cz