Výroční kongres EUGMS

Kongres evropské geriatrické společnosti (European Union Geriatric Medicine Society) se konal v novém kongresovém centru SQUARE v centru Bruselu, několik minut od slavného náměstí Grand Place a na území zvaném Mont des Arts, kde se nachází slavná muzea a galerie. Této luxusní lokalitě odpovídala výše registračního poplatku (500 euro), která vedla k tomu, že mezi účastníky nebylo příliš odborníků ze zemí střední či východní Evropy. Přičteme-li k tomu jazykové a další bariéry, pak účastníci z těchto zemí přednesli z celkových devadesáti sdělení pouhých pět. Méně početné byly i příspěvky ze zemí jižní Evropy, a více než dvě třetiny sdělení tak přednesli zástupci ze západní a severní Evropy.

Činnost Full board EUGMS

V rámci konference EUGMS se uskutečnila setkání a zasedání různých výborů, kde jsem se za Českou geriatrickou společnost ČLS JEP zúčastnila schůze tzv. Full board EUGMS. Jedná se o hlavní orgán této organizace, tvořený zástupci jednotlivých zemí. Zasedání výboru EUGMS probíhalo ve stísněném časovém limitu daném programem konference a většinu času zabraly prezentace tří žadatelů o pořádání kongresu EUGMS v roce 2015. Jednalo se o turecký Istanbul, rakouskou Vídeň a norské Oslo. V prvním kole hlasování došlo k vyřazení Istanbulu, přesto se nedospělo k rozhodnutí a volba se bude opakovat na řádném zasedání Full boardu EUGMS v březnu příštího roku. Kromě zápisu z minulého jednání výboru EUGMS se neprojednávaly žádné provozní či organizační záležitosti a s politováním tak musím konstatovat, že v současné době nejsem schopna informovat členy naší společnosti o dění v EUGMS, kromě těch dílčích aktivit, na kterých se přímo podílím. S tím souvisí také skutečnost, že ustala jakási „informační smršť“ na kterou jsme si zvykli v době předsednictví prof. Desmonda O´Neilla, který pravidelně zasílal nejen členům výboru, ale také předsedům společností informace o dění a směřování EUGMS.

Uznání české gerontologii

Prof. Desmond O´Neill se však společně s prof. Finbarrem Martinem, předsedou Britské geriatrické společnosti, ujal užitečného úkolu zorganizovat pracovní schůzku zájemců o problematiku gerontologické dlouhodobé péče. Schůzky se sice zúčastnila necelá dvacítka přítomných účastníků a členů výboru EUGMS, diskutovalo se nicméně jak o vytvoření mezinárodní učebnice geriatrie pro účely gerontologické dlouhodobé péče (či medicíny gerontologické dlouhodobé péče), tak o směřování této iniciativy. Za projev uznání snaze vzešlé z České republiky považuji skutečnost, že jsem byla organizátory vyzvána, abych prezentovala informaci o setkáních ELTECA (Exchange of Experiences in Long-term care), z nichž dvě se již uskutečnily v Praze v září loňského a březnu letošního roku, další se chystá letos v prosinci. Nově vzniklé pracovní skupině budeme předsedat společně s prof. Finbarrem Martinem a prof. Desmondem O´Neillem. Pracovní porady této sekce se uskuteční v prosinci v Praze a v příštím roce v rámci kongresu EUGMS v Benátkách.

Odborný program kongresu EUGMS

Základním tématem bruselského kongresu EUGMS byly klinické aspekty dlouhověkosti. V úvodní přednášce se jím zabýval F. Formiga z geriatrické jednotky interního oddělení L‘Hospitalet de Llobregat ve španělské Barceloně, který prezentoval studii relativně malého počtu 90letých lidí(186 probandů Nona Snatfeliu study). Studie vcelku očekávaně prokázala, že delšího dožití dosahují senioři bez kognitivního postižení.

Pády a mobilita

Problematikou pádů se ve své prezentaci zabývala skupina dánských autorů z univerzity v Odense. Analyzovali data z druhé vlny studie SHARE (více než 30 tisíc probandů) a zjistili, že s obavou z pádu (Fear of Falling – FoF), která je spojena se sníženou sebedůvěrou a kvalitou života, velmi dobře korelují tři základní a jednoduché testy: rychlost chůze, síla stisku (handgrip test) a schopnost vstát ze židle bez pomoci rukou. Výzkumná skupina odborníků z Irska, čerpající z výsledků studie TILDA (The Irish Longitudinal Study on Ageing) zjistila, že obavy z pádu korelují s rychlostí časovaného testu TUG (Timed Up-and Go test). Z mého pohledu jsou zajímavé i výsledky studie skupiny z nizozemského Leuwenu, která ukázala, že validita Nurses´Clinical Judgment (NCJ) v predikci pádů za hospitalizace je dobrá u mladších pacientů na negeriatrických odděleních (chirurgie a oddělení interního typu), zatímco u pacientů geriatrických oddělení dochází k falešné pozitivitě této predikce, čímž se ztrácí její klinický význam. Vcelku málo překvapivé jsou výsledky studie pracovní skupiny z Amsterdamu, prezentované S. Jansenem, která prokázala vyšší riziko zlomenin krčku u pacientů s abnormálním EKG. Další studie autorů z Florencie zkoumala (a potvrdila) užitečnost kardiostimulace (resp. implantovaného kardiomonitoru) u pacientů s pády, jejichž příčina nebyla ani po zevrubném vyšetření objasněna. G. I. Praada a spolupracovníci z rumunské Bukurešti prezentovali skupinu 416 pacientů, kteří podstoupili randomizovanou kontrolovanou studii (polovina z nich v intervenované a polovina v kontrolní skupině) posturálního cvičení třikrát denně po dobu 1 měsíce. Prokázali jak snížení ortostatické hypotenze, tak pádů v intervenované skupině.

Zajímavé byly také výsledky pracovní skupiny z Parmy(E. Savino a kol.), která zjistila, že handgrip test je dobrým prediktorem úspěšnosti rehabilitace pacientů po fraktuře krčku. Pracovní tým z interního a revmatologického oddělení v Amsterdamu pak potvrdil premisu, že časté fraktury obratlů souvisejí se zvýšenou mortalitou.

Orální zdraví

J. M. G. A Schols a spolupracovníci z Maastrichtu a Radboud University Nijmegen Medical Centre upozornili na skutečnost, že se špatné orální zdraví stává novým významným geriatrickým syndromem.

Podpora pečujících

Problematikou podpory pečujících o starší onkologické pacienty se zabýval tým univerzitní nemocnice v Gentu. Práce prezentovaná G. Senden očekávaně došla k závěru, že pečující potřebují podporu.

Kvalita života

Výzkumný tým z Imperial College London a Ageing and Health, Guys and St Thomas NHS Trust publikoval studii čerpající z velkého souboru probandů (2656), původně zařazených do studie HYVET. Zkoumal u nich souvislost kvality života měřené pomocí SHORT-form 36, dotazníku kvality života. Nikoliv překvapivě, ale vědecky přesvědčivě bylo zjištěno, že lidé s vyšší kvalitou života žijí déle, mají tedy nižší mortalitu než lidé s nízkou kvalitou života.

Warfarinizace

A. Pilotto a spolupracovníci z univerzity v Padově prezentovali studii zkoumající užitečnost MPI (multidimensional prognostic index) s ohledem na warfarinizaci. Zjistili, že stratifikace prostřednictvím tohoto indexu je uspokojivá u pacientů se středním a vyšším rizikem tromboembolické nemoci. Warfarin aplikovaný dle tohoto režimu významně snižuje mortalitu pacientů.

Care homes

D. Ahearn a spolupracovníci z Manchesteru se zabývali otázkou, zda je možné snížit počet pacientů z ošetřovatelských domů, kteří jsou hospitalizováni v důsledku hypoglykemie. Diskutovali otázky kvality odborné péče v zařízeních, která nejsou schopna stanovit glykemii v kteroukoli dobu.

Demence

Studie prezentovaná J. E. De Witem z geriatrického oddělení univerzitní nemocnice v Utrechtu sledovala 112 pacientů s demencí. Výsledky studie naznačují, že pacienti s nižším skóre MMSE (pacienti ve studii měli MMSE v průměru22,1 ± 4 body), vyšší depresivitou (měřeno GDS) a halucinacemi při vstupním vyšetření vykazují lepší odpověď na inhibitory cholinesterázy.

Očkování a imunita

R. Aspinall a spoluautoři z Centra preventivní medicíny Cranfieldské univerzity ve Velké Británii a Švýcarska se zamýšleli nad budoucností očkování u pacientů vyššího věku. Konstatovali, že očkování v dětském a mladém věku bylo jedním z faktorů, proč se podařilo přemoci nejzávažnější onemocnění a proč se naše populace dožívá vyššího věku. Je však všeobecně známo, že očkování ve vyšším věku nemusí mít vždy jen příznivý efekt, vzhledem ke změnám v imunitním systému. Je proto závažnou otázkou, jak se bude situace dále vyvíjet s ohledem na nově se objevující infekce, nebezpečné pro starší populaci.

Bolest

A. Lukas se ve své přednášce zabýval problematikou bolesti, která je přítomna až u 80 % lidí žijících v zařízeních dlouhodobé péče a u 50 % starších lidí žijících doma. Pacienti si na bolest často nestěžují, lékaři si jí nevšímají, nediagnostikují ji a v důsledku toho ani neléčí. Přítomnost bolesti u starších lidí vede k omezení soběstačnosti a ke zhoršení kvality života, což se odráží v nárůstu nákladů na zdravotní péči. Zlepšení managementu bolesti je významným problémem, který je třeba řešit. Správná diagnóza a vyhodnocení bolesti jsou předpokladem její léčby. Potíže s komunikací, stejně jako poruchy kognitivních funkcí, představují významné bariéry, které brání adekvátnímu vyhodnocení bolesti. Ne každá škála bolesti je vhodná pro uplatnění u pacientů s kognitivním postižením. Je třeba používat nejen škály, jejichž prostřednictvím může pacient vyhodnotit svou bolest, ale také nástroje umožňující detekovat a vyhodnotit bolest pacientovou blízkou či ošetřující osobou. Specifickým problémem je otázka bolesti u pacientů s demencí, které je zapotřebí věnovat velkou pozornost, s ohledem na častý výskyt obou syndromů.

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph. D.

Gerontologické centrum Praha