Má dáti – dal

Má dáti – dal

toto krátké úsloví je účetnické, ale přeneseně bylo a je symbolem pořádku. To je ovšem stav, který se v našem zdravotnickém systému objevuje jen velmi epizodicky, a to tehdy, když se oscilace z jednoho, dnes častého extrému „má dáti – nedal“ přesouvá do druhého extrému, sice méně častého, ale o to dražšího „nemá dáti, ale přece dal“. Děje se tak v situacích, kdy stejnou problematiku řeší dva nebo více týmů nesynergicky či dokonce antagonisticky a všichni různými cestami usilují o dotační podporu svých aktivit.

Do těchto oscilací postupně vstupuje další faktor, jehož hlavní vlastností se stane, že zcela jistě nebude oscilovat, ale bude trvale a zákonitě narůstat. Tímto faktorem je již mnohokrát popisovaný a zdůrazňovaný demografický vývoj směrem k mohutnění populace nad 65 let při stagnaci či spíše úbytku mladších věkových skupin. Že s narůstajícím věkem přibývá chorob, to už všichni bereme jako samozřejmý fakt – náklady na zdravotní péči o jednoho obyvatele se v průměru od jeho osmnácti let do jeho osmdesáti let zečtyřnásobí. Absolutní přírůstek obyvatel vyššího věku bude tedy znamenat v příštích letech zákonitý vzestup nákladů na zdravotní i sociální péči, což může způsobovat citelné zásahy do celonárodní ekonomiky. Otázkou budoucnosti je tedy udržení očekávaného nárůstu nákladů v únosných mezích.

Do současné doby však není využito všech nástrojů, kterými lze příznivě ovlivnit vývoj zdravotního stavu a kondice seniorské populace. U stále více chorob a stavů se dozvídáme o jejich dlouhodobém nástupu, většinou udávaném v desítkách let pomalého rozvoje či latentního průběhu, během nichž je možno využít nejlevnějších, ale velmi účinných metod primární prevence. Ve včasné edukaci obecné populace jsou dosud velké rezervy. Slovo prevence jako takové v sobě nese pro mnoho zdravotníků stále ještě neblahý podtext povinně strojených nástěnek. Skutečný význam tohoto slova bude muset v nadcházejících letech doznat nutného znovuobjevení.

Včas, tedy již od adolescentního a mladšího dospělého věku, poučená populace se samozřejmě rozdělí na známé třetiny – jedné třetiny se sdělená informace nedotkne vůbec, jedna třetina se zamyslí a alespoň někdy se rozhodne v rozporu se svými dosavadními zvyklostmi a teprve poslední třetina bude ta zodpovědná. Ale i to bude výsledek uspokojivý, protože každý obyvatel naší země, který dosáhne prahu senia v uspokojivé kondici a s minimem manifestovaných chorob, bude cenný.

Z uvedených důvodů je čtvrté číslo letošního ročníku našeho časopisu věnováno prevenci a profylaxi. My, kteří působíme v oblasti geriatrické medicíny, můžeme totiž na příkladech ukazovat, varovat i chválit, co vše může být v průběhu života učiněno, aby proces stárnutí probíhal co nejuspokojivěji.

Hana Matějovská Kubešová

předsedkyně České gerontologickéa geriatrické společnosti