Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči na základě funkčního hodnocení stavu seniora

Souhrn

Článek seznamuje s posudkově medicínskými kritérii pro posuzování stupně závislosti pro potřeby příspěvku na péči dle zákona o sociálních službách. Posudkově medicínská kritéria jsou nastavena podle hodnocení aktivit denního života (ADL) a principů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Dvouleté zkušenosti s funkčním posuzováním potvrdily vhodnost nových posudkově medicínských kritérií pro posuzování seniorů v systému sociálního zabezpečení. V závěru však autoři zdůrazňují potřebu uplatnit v hodnocení multidisciplinární přístup a rozšířit stávající hodnotící tým posudkového lékaře, praktického lékaře a sociálního pracovníka o ergoterapeuta. Odborné ergoterapeutické hodnocení musí být současně provázeno ergoterapeutickou intervencí s cílem zachovat co nejvyšší míru soběstačnosti seniora.

Klíčová slova:
stupeň závislosti – ergoterapie – funkční hodnocení

Úvod

Změna lékařského posuzování stupně závislosti s sebou od ledna 2012 přinesla agregaci 36 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti do 10 základních životních potřeb a tím významné funkční hledisko do posuzování zdravotního stavu pro účely sociálních služeb. Transformace hodnocení aktivit denního života (ADL) a principů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) do posudkově medicínských kritérií znamená užití funkční diagnózy při posuzování zdravotního stavu pro účely sociálního zabezpečení. Cílem modernizace posuzování stupně závislosti bylo postavit posudkově medicínská kritéria na posouzení funkční poruchy, a to na základě jasně definovaných principů posuzování stupně závislosti a zásad posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na funkční stav organismu⁽¹⁾.

Principy posuzování stupně závislosti

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje osm principů, ze kterých musí každé posouzení občana s disabilitou vycházet:

1. Schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem.
2. Schopnost zvládat základní životní potřebu péče o domácnost se nehodnotí u osob do 18 let věku.
3. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
4. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu DNZS a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu.
5. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
6. U osob do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku.
7. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby, a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje.
8. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku^{(2, 3)}.

Zásady posuzování dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na funkční stav organismu

Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje dvanáct zásad posuzování funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu:

1. Hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby obsahuje hodnocení jednotlivých aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze vyhlášky.
2. Hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.
3. Hodnocení tělesných struktur a tělesných funkcí ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností (duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky a funkce hlasu, řeči a kůže).
4. Vymezení neschopnosti zvládání základní životní potřeby jako stavu, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání „facilitačních pomůcek a prostředků“ nelze zvládnout životní potřeby v přijatelném standardu.
5. Stanovení, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.
6. Hodnocení, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby.
7. Hodnocení, zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby.
8. Přihlížení, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.
9. Hodnocení stavů, u nichž průběžně dochází ke zhoršování a zlepšování, kdy funkční schopnost zvládat základní životní potřebu se stanoví tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.
10. Stanovení, že neschopnost zvládat aspoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze vyhlášky, zakládá neschopnost zvládat příslušnou základní životní potřebu, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
11. Stanovení odchylek v postupu u osob 1–18 let věku.
12. Při hodnocení základních životních potřeb pro účely stanovení stupně závislosti se základní životní potřeby, u nichž bylo zjištěno, že je osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat, sčítají^{(2, 3)}.

Sociální šetření při posuzování stupně závislosti

Prvním krokem ke změně pohledu na posouzení funkčního postižení žadatelů o příspěvek na péči byla od 1. ledna 2011 změna paradigmatu sociálního šetření. Podle ní úřad práce provádí pro účely posouzení stupně závislosti sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální pracovník zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí podle 6 základních okruhů sociálního šetření: schopnost péče o vlastní osobu, výdělečná činnost/školní povinnosti, rodinné vztahy, sociální vztahový rámec, domácnost a prostředí. Těchto 6 potřeb bylo definováno podle standardizovaného dotazníku WHODAS II, který vznikl ve spolupráci Světové zdravotnické organizace (WHO) a následujících organizací v USA: Národního úřadu duševního zdraví (NIMH), Národního úřadu pro zneužívání alkoholu (NIAAA) a Národního úřadu pro zneužívání drog (NIDA). Na změnu přístupu k sociálnímu šetření pak navázala o rok později změna lékařského posuzování stupně závislosti, jehož nezbytným podkladem jsou právě závěry sociálního šetření. Nedílnou součástí podkladů pro posouzení stupně závislosti posudkovým lékařem jsou tak nejen výsledky lékařských vyšetření a zprávy ošetřujících lékařů, ale i standardizované sociální šetření(4).

Metodika a výsledky posuzování stupně závislosti

Zkušenosti s novým posuzováním stupně hodnotíme na základě výsledků analýzy odchylek proti předchozímu posouzení. Bylo využito dat získaných z modulu statistik aplikace Posudky, v níž LPS ČSSZ posuzuje zdravotní stav klientů. Sledovaným obdobím byl rok 2011, 2012 a první pololetí roku 2013. Výsledky posouzení za jednotlivá období jsou uvedeny podle změn ve srovnání s předchozím posouzením jak ve smyslu zvýšení, tak i ve smyslu snížení a o kolik stupňů. Za výchozí stav pro porovnání výsledků byly vzaty výsledky posouzení v roce 2011. Ze získaných dat byla nejprve zjištěna tzv. změnovost, tj. opakované posouzení stupně závislosti s výslednou změnou stávajícího stupně, ať již ve smyslu jeho zvýšení, či snížení za ČR celkem a za jednotlivé regiony v roce 2011. Rozložení výsledků za celou ČR bylo pro přehlednost převedeno do grafické podoby. Dále pak byl vypočten vážený aritmetický průměr změn za ČR a jednotlivé regiony. Nakonec byly porovnány výsledky z roku 2011 s výsledky za rok 2012 a za první pololetí v roce 2013.

V roce 2011 bylo v celé ČR celkem vypracováno 61 334 posudků o stupni závislosti evidovaných v aplikaci Posudky jako opakované posouzení. Z výsledků vyplývá, že v celé ČR byl celkový výsledek opakovaného posouzení ve vztahu k posuzovaným příznivější než předchozí výsledek, což dokládá vážený aritmetický průměr změn větší než 0. Výsledky v jednotlivých regionech se významněji nelišily od celostátního průměru. Výsledky opakovaných posouzení potvrzují původní předpoklad, že v naprosté většině případů (88,6 % všech posouzených) zůstává výsledek posouzení stejný nebo se zvýší stupeň závislosti v souvislosti se zhoršením zdravotního stavu. V minimálním počtu případů v roce 2011 došlo ke snížení stupně závislosti o 4 stupně (celkem 12 případů, tj. 0,02 %) a v malém počtu ke snížení o 3 stupně (celkem 176 případů, tj. 0,29 %). K porovnání výsledků v jednotlivých regionech jsme použili vážený aritmetický průměr (graf 1) vztažený k výsledkům posouzení za celou ČR. Z výsledků opakovaného posouzení oproti výsledku předchozímu byl vypočten vážený aritmetický průměr změny. Z něj vyplývá, že oproti předchozímu posouzení se v celé ČR v roce 2011 průměrně zvýšil stupeň závislosti o asi 0,44 stupně. Tento průměr byl vykázán s malými odchylkami ve všech regionech, od zhruba 0,36 (severní Čechy) po 0,51 (Praha)⁽⁵⁾.

V roce 2012 bylo v celé ČR celkem vypracováno 65 928 posudků o stupni závislosti evidovaných v aplikaci Posudky jako opakované posouzení. Z výsledků vyplývá, že v celé ČR byl celkový výsledek opakovaného posouzení ve vztahu k posuzovaným příznivější než předchozí výsledek, což dokládá vážený aritmetický průměr změn větší než 0. Výsledky v jednotlivých regionech se významněji nelišily od celostátního průměru. Obdobně jako v roce 2011 v naprosté většině případů (89,6 % všech posouzených) výsledek opakovaných posouzení byl stejný nebo se zvýšil stupeň závislosti v souvislosti se zhoršením zdravotního stavu. V minimálním počtu případů v roce 2012 došlo ke snížení stupně závislosti o 4 stupně (celkem 20 případů, tj. 0,03 %) a v malém počtu ke snížení o 3 stupně (celkem 165 případů, tj. 0,25 %). K porovnání výsledků v jednotlivých regionech jsme použili vážený aritmetický průměr, vztažený k výsledkům posouzení za celou ČR. Z výsledků nového posouzení oproti výsledku předchozímu byl vypočten vážený aritmetický průměr změny. Z něj vyplývá, že oproti předchozímu posouzení se v celé ČR v roce 2012 i v prvním pololetí 2013 průměrně zvýšil stupeň závislosti o asi 0,5 stupně. Tento průměr byl vykázán s minimálními odchylkami ve všech regionech, v roce 2012 od asi 0,45 (střední Čechy) po 0,54 (západní Čechy), v prvním pololetí 2013 od 0,44 (střední Čechy) po 0,61 (Praha). Vážený aritmetický průměr změn za celou ČR v roce 2012 činil asi 0,49, v roce 2013 činil 0,52 (graf 2).

V prvním pololetí 2013 bylo v celé ČR celkem vypracováno 31 790 posudků o stupni závislosti evidovaných v aplikaci Posudky jako opakované posouzení. Výsledky v jednotlivých regionech se opětovně významněji nelišily od celostátního průměru. Výsledky lze tak pokládat za prakticky shodné jako v roce 2012, tedy v souhrnu ke zvýšení a stejnému výsledku posouzení došlo celkem v 89,3 % případů. V mizivém počtu případů došlo v roce 2013 ke snížení stupně závislosti o 4 stupně (celkem 10 případů, tj. 0,03 %) a ke snížení o 3 stupně došlo pouze v 58 případech (tj. 0,18 %). Vážený aritmetický průměr změn za celou ČR v roce 2013 činil 0,52 (graf 3).

Z porovnání výsledků posouzení v roce 2011, 2012 a v prvním pololetí roku 2013 je patrný trend postupného nárůstu zvyšování váženého aritmetického průměru změny stupně závislosti od asi 0,44 stupně průměrně za celou ČR v roce 2011 k výslednému 0,52 v roce 2013.

Výsledky posouzení a jejich porovnání dokládají vyrovnané posuzování v rámci jednotlivých regionů. Současně nepotvrzují negativní dopad sociální reformy v oblasti příspěvků na péči, naopak je patrný trend postupného nárůstu stupně závislosti od roku 2011 do poloviny roku 2013⁽⁵⁾.

Ergoterapeutické hodnocení v procesu posuzování stupně závislosti

Ergoterapie je profese, která čerpá jak z lékařských, tak ze sociálních věd. Cílem ergoterapie je dosažení a zachování maximální soběstačnosti pacienta. Primárním zájmem je umožnit pacientům provádět činnosti, které považují za důležité a potřebné pro svůj život, a přispět tak k zachování odpovídající kvality života⁽⁶⁾. V geriatrii je ergoterapie zaměřena na zachování co nejvyšší míry soběstačnosti, výběr kompenzačních pomůcek, podporu zachování stávajících fyzických, kognitivních a psychických funkcí a sociálních rolí prostřednictvím cílených aktivit a poskytování poradenství v oblasti prevence a pádů^{(7, 8)}. Pro zhodnocení funkčního stavu seniora je možno použít široké spektrum standardizovaných testů. U seniorů s lehce limitovanou aktivitou a participací bývají plně dostačující jednoduché, časově nenáročné testy (do 3 hodin), jež jsou také finančně i personálně dostupné, např. ADL (Activity of Daily Living), MMSE (Mini-Mental State Examination), LOTCA (Loewenstein Occupational Therapy Cognitive Assessment) a další. Naproti tomu u seniorů se středně těžkou a těžkou limitovanou aktivitou a participací, kteří zpravidla potřebují zvýšenou pomoc/péči, je pak vhodné použít metodiky speciální pro různá onemocnění či různé typy zdravotního postižení, které jsou již časově, finančně i personálně mnohem náročnější, např. FIM (Functional Independence Measure), MEAMS ((Middlesex Elderly Assessment of Mental State), BIT (Behavioral Inattention Test), IWS (Isernhagen Work Systems) a další^{(9, 10)}. Ve stávajícím procesu funkčního hodnocení zdravotního stavu seniora pro účely přiznání příspěvku na péči ergoterapeutické hodnocení dosud chybí. V posudkovém zhodnocení by mělo mít funkční hodnocení ergoterapeuta stejné místo jako závěry šetření sociálního pracovníka, neboť i ergoterapie se zajímá o prostředí, ve kterém osoba žije a pracuje, a o sociální role dané osoby. Podporuje především schopnost osoby provést příslušnou aktivitu samostatně, a pokud osoba takovou schopnost postrádá, doporučí jí příslušnou kompenzační pomůcku^{(11, 12, 13)}. Posudkové hodnocení závislosti seniorů by rozšířením o ergodiagnostické hodnocení představovalo ucelené hodnocení funkčního postižení seniora pro účely sociálního zabezpečení a vedlo by k efektivní cílené kompenzaci jeho postižení a účelné intervenci. Pokud má být posudkové zhodnocení stupně závislosti seniorů pro potřeby sociálního zabezpečení komplexní a respektovat jejich individuální potřeby, pak se neobejde bez výsledků ergodiagnostiky.

Diskuse

Výsledky potvrzují předpoklad, že v naprosté většině případů (asi 90 %) u opakovaného posouzení stupně závislosti dochází k potvrzení předchozího výsledku posouzení nebo ke zvýšení stupně závislosti v souvislosti se zhoršením zdravotního stavu. Z výsledků analýzy dále vyplývá, že ke snížení stupně závislosti o více než dva stupně dochází v ojedinělých případech a že se v žádném případě nejedná o systémový trend, a to ani porovnáním výsledků v roce 2011 s výsledky v roce 2012 a prvním pololetím 2013. Z posouzení několika vybraných posudkových případů vyplývá, že ke snížení stupně závislosti v žádném případě nedochází na základě přísnějšího posuzování nebo event. chybného posouzení. Ke snížení stupně závislosti při opakovaném posouzení dochází buď z důvodu zlepšení zdravotního stavu (úrazy, centrální mozková příhoda po úspěšné rehabilitaci apod.), nebo z důvodu předchozího posudkového nadhodnocení. Případné posudkové podhodnocení, pokud je zjištěno při supervizi, je napraveno v rámci mimořádné kontrolní prohlídky. Obdobně je postupováno v případě posudkového nadhodnocení. Nový způsob posuzování stupně závislosti od ledna 2012 zajistil zachování kontinuity posuzování nároků seniorů a osob se zdravotním postižením na příspěvek na péči, což dokládají i zvyšující se výdaje na příspěvek na péči. Výdaje na příspěvek na péči byly v roce 2011 ve výši 18 084 mld. Kč, v roce 2012 18 400 mld. Kč a v roce 2013 činily již 19 545 mld. Kč., což je meziročně o 1 153,5 mld. Kč více. Ke konci roku 2013 tato částka představovala 97,9 % čerpání státního rozpočtu (19 957,0 mil. Kč). Výše částky souvisí s vyšším růstem počtu vyplacených příspěvků ve vyšších stupních závislosti. Zvyšující se výdaje na stupeň závislosti tak odpovídají objektivnějšímu funkčnímu hodnocení zdravotního stavu klientů sociálního zabezpečení, z nichž tvoří senioři ve věku 65 let a výše téměř tři čtvrti všech příjemců příspěvku na péči.

Funkční posuzování stupně závislosti a hodnocení základních životních potřeb je založeno na využití principů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) a zároveň jeho základem jsou oblasti testu Activity of Daily Living (ADL)^{(14, 15)}. Základním vstupním kritériem do systému posuzování stupně závislosti je prokázání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat deset základních životních potřeb. Závislost na pomoci jiné fyzické osoby je definována jako stav, kdy osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled nebo mimořádnou péči při zákonem předepsaném počtu základních životních potřeb. Posuzování stupně závislosti je od ledna 2012 určeno osmi zákonnými principy a dvanácti zásadami posuzování funkčního dopadu na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Za minulá léta bylo vyvinuto mnoho hodnoticích škál a systémů, standardizovaných na různých společenských skupinách, které ale nejsou dosud přizpůsobeny pro systém sociálního zabezpečení. Při posuzování stupně závislosti lékařská posudková služba vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popř. z výsledků funkčního vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Jakékoli dříve zvažované taxativní stanovení jednotlivých základních životních potřeb, které osoby s jednotlivými typy zdravotních postižení nezvládají, a tím taxativní přiřazení jednotlivých stupňů závislosti k jednotlivým typům zdravotních postižení by směřovalo k návratu k posuzování podle diagnózy, tedy medicínskému modelu zdravotního postižení, což by v případě polymorbidity seniorů znamenalo opuštění principu individuálního hodnocení a nerespektování geriatrické křehkosti jakožto svatého grálu geriatrické medicíny^{(16, 17)}.

Z uvedených důvodů považujeme zavedení prvků hodnocení funkční schopnosti do posuzování stupně závislosti za důležitý krok k přijetí sociálního modelu zdravotního postižení, který je objektivnější k potřebám seniorů než model medicínský. Senioři jsou velmi heterogenní skupinou z hlediska zdravotního stavu i funkční zdatnosti. Klinickou manifestací klesající zdatnosti je narůstající vulnerabilita a omezená schopnost vyrovnat se se zátěžovými situacemi, podmíněná multiorgánovou kumulací deficitů, jež je označována jako geriatrická křehkost (frailty). Přestože koncept křehkosti je obecně přijímaný, neexistuje jednotná definice a jednotný nástroj pro diagnózu křehkosti v běžné klinické praxi^{(18, 19)}. O to více chybí v posudkovém procesu ergoterapeutické zhodnocení funkčního stavu seniora, které jeho křehkost pomůže diagnostikovat, a následně i cílená ergoterapie podle jeho potřeb. Bez souhrnného vyhodnocení postižení seniora, tedy včetně ergodiagnostiky, nelze poskytnout cílenou kompenzaci funkčního postižení ze systému sociálního zabezpečení ani potřebnou pomoc ze strany obce. Odpovědnost samospráv nejen v oblasti zajištění dlouhodobé péče, ale i v oblasti podpory zdraví a aktivního stárnutí by měla být také více zdůrazňována. Právě ve stáří je podpora funkčního zdraví a prevence nesoběstačnosti klíčová a obce hrají v této podpoře mimořádně významnou roli zejména zabezpečením potřebných sociálních služeb⁽²⁰⁾.

Závěr

Výsledky analýzy odchylek opakovaného posuzování stupně závislosti svědčí o pozitivním dopadu novelizované právní úpravy účinné od ledna 2012 na posuzování stupně závislosti.

V roce 2013 došlo v asi 32 % posuzovaných případů ke zvýšení stupně závislosti o 1 stupeň, v asi 12 % došlo ke zvýšení o 2 stupně a v 2,7 % případů došlo ke zvýšení o 3 stupně. Ke snížení o jeden stupeň došlo pouze v 9 % případů, což je obdobné výsledkům posuzování invalidity. Při kontrolních lékařských prohlídkách (KLP) stupně závislosti (SZ) v průběhu let 2011–2013 jsou výsledky posouzení (změny stupně) velmi podobné. V roce 2011 došlo při KLP ke zvýšení SZ ve 44 %, ke snížení v 11 %, v roce 2012 ke zvýšení ve 45 % a ke snížení v 10 % a v roce 2013 ke zvýšení SZ v 48 % a ke snížení SZ v 10 %.

Schopnost zvládat základní životní potřeby je podmíněna multifaktoriálně. Na základě znalosti diagnózy zdravotního postižení a z ní obecného vymezení rozsahu a tíže poruchy lze v obecné rovině se značnou mírou spolehlivosti predikovat disabilitu a pravděpodobnost toho, co disabilní osoba zvládne a v čem může mít „problém“. Bez znalosti dalších souvisejících faktorů a skutečností, které se k zdravotnímu stavu osoby se zdravotním postižením a její konkrétní sociální situaci a konkrétnímu přirozenému sociálnímu prostředí vztahují, nelze ale taxativně predikovat, jakou má úroveň funkčních schopností, a tím i které aktivity a které základní životní potřeby zvládne či nezvládne v konkrétním případě, ani jaký stupeň závislosti má mít uznán. Funkční schopnosti vyplývají nejen z rozsahu duševních, smyslových a tělesných schopností, ale jsou ovlivněny i věkem osoby, sociálním prostředím a také sociálními dovednostmi (nabytými zejména výchovou, vzděláváním, pracovní a sociální rehabilitací), adaptací na zdravotní postižení i motivací osoby. Ve stávajícím posudkovém procesu chybí ergoterapeutické zhodnocení funkčního stavu seniora a následně i cílená ergoterapie podle jeho potřeb. Teprve zařazením ergoterapeuta do multidisciplinárního posudkového týmu bude výsledné hodnocení funkčních schopností seniora komplexní. Pokud činnost sociálního pracovníka na každém geriatrickém pracovišti považujeme za účelnou a sociálního pracovníka za součást geriatrického týmu vedle lékaře, zdravotní sestry, fyzioterapeuta, ergoterapeuta a dalších, pak ergoterapeuta naopak musíme považovat za nezbytnou součást posudkového týmu a jeho činnost za obdobně účelnou a nenahraditelnou činností jiné profese(21). Teprve výsledné hodnocení funkčního postižení seniora posudkovým týmem lékařů, sociálních pracovníků a ergoterapeutů povede k cílené kompenzaci funkčního postižení ze systému sociálního zabezpečení a skutečné pomoci ze strany obce.

doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D.

e-mail:Libuse.Celedova@cssz.cz

Od roku 2005 pracuje v lékařské posudkové službě a rozvíjí obor posudkové lékařství jako pedagog a vědecký pracovník. Zavedla výuku posudkového lékařství na lékařských fakultách a na Zdravotně sociální fakultě JCU. Věnuje se vzdělávání pracovníků lékařské posudkové služby a je členkou AK MZ ČR pro obor posudkové lékařství a pro obor medicína dlouhodobé péče. Je také členkou OR postgraduálního doktorandského studia Sociální lékařství. Publikuje a přednáší problematiku posudkového a sociálního lékařství a gerontologie u nás i v zahraničí.