Senior v dopravě: téma, kterým je třeba se zabývat?

Souhrn

Kvalita života i ve vyšším věku souvisí s možností mobility, a tím u řidičů i s možností pokračovat v řízení motorového vozidla. Zákon přikazuje řidičům-seniorům podrobovat se pravidelným lékařským prohlídkám, ale také lékařům všech odborností při zjištění kontraindikací k řízení tuto skutečnost hlásit příslušnému dopravnímu inspektorátu. Rozhodování nemusí být vždy jen černobílé. Užitečné mohou být i tzv. harmonizované kódy. Z praxe geriatrické ambulance vybírám dvě kazuistiky. V první je řidič, který si autem jezdí z chalupy pro noviny a pečivo či na poštu a má k tomu nastavené harmonizované kódy. Druhý řidič trpěl středně těžkou demencí, nezvládal ani hygienu či užívání léků, ale velmi se bránil odevzdání řidičského průkazu. Do jaké míry by se tedy měl geriatr účastnit hodnocení zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla? Jak bychom jakožto gerontologové mohli či měli edukovat seniory i ostatní veřejnost?

Klíčová slova:
senior v dopravě – mobilita – zdravotní způsobilost – řízení motorového vozidla – řidičský průkaz – harmonizované kódy – bezpečnost – kognitivní porucha – demence – geriatrická ambulance – dopravně psychologické vyšetření – kondiční jízdy

Úvod

Kvalita života souvisí mimo jiné se setkáváním jednotlivce s druhými lidmi, se schopností zajistit si nákupy a ostatní pochůzky i s trávením času na oblíbených místech (např. chalupě), a tedy i se schopností člověka trávit čas mimo domov obecně. Zatímco dříve stačilo přejít přes vesnici, potkat souseda a koupit chleba u pekaře, dnes je většinou nutností překonávat vzdálenosti podstatně větší. Podle Kalašové je mobilita coby psychologicko-sociologická stránka „potřeby změny místa“ běžnou součástí života a doprava představuje prostředek k jejímu dosažení^{(1, 2)}. Proto dopravní odborníci v evropských zemích usilují o dosažení dvou cílů: dopravní bezpečnosti pro všechny účastníky dopravy a individuální mobility⁽²⁾.

Stoupá nejen počet seniorů, ale rychle se z generace na generaci proměňuje i jejich chování v dopravě – zvyšuje se počet řidičských průkazů celkově, roste podíl žen-řidiček. Mladší senioři mají více řidičských zkušeností a jsou i více zvyklí pohybovat se v dopravě v roli chodců než senioři o generaci starší⁽³⁾. Podle statistik citovaných Besipem není výskyt dopravních nehod u řidičů ve věku 65 až 75 let o nic vyšší než v jiných věkových kategoriích. Skokově se začíná zvyšovat až zhruba od 75 let výše^{(4, 5)}. Řada chorob, jejichž incidence s věkem stoupá, vylučuje zdravotní způsobilost k řízení motorového vozidla. Proto zákon řidičům-seniorům ukládá pravidelné zdravotní prohlídky u praktického lékaře, eventuálně doplněné o další vyšetření^(6-8).

Zákonné úpravy

§ 87 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. ve znění k 20. 2. 2016⁽⁶⁾ ukládá řidičům podrobit se lékařské prohlídce u svého registrujícího praktického lékaře před dovršením 65 a 68 let a pak každé dva roky (není-li lékařem indikována častější kontrola).

• Řídí-li senior bez příslušného lékařského posudku, dopouští se přestupku (obdobně, jako by řídil bez řidičského průkazu). Že zdravotní posudek nemá, protože se vyšetření nepodrobil, se ale nezjistí, dokud není řidič legitimován za volantem nebo nedojde k dopravní nehodě. Současně je povinností lékaře hlásit zjištěnou zdravotní nezpůsobilost k řízení nebo řízení s podmínkou na příslušný dopravní odbor obecního úřadu.
• § 87a nařizuje dopravně psychologická vyšetření jen profesionálním řidičům a těm, kdo chtějí vrátit řidičský průkaz po předchozím zákazu řízení. Tedy neurčuje, koho má k takovému vyšetření praktický lékař odeslat, ani nenutí seniora se psychologickému vyšetření podrobit.
• § 89a povinuje kteréhokoli lékaře hlásit zdravotní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla, pokud tuto skutečnost zjistí. Řada specialistů se však svých velmi starých pacientů ani neptá, zda ještě řídí, nejsou-li k vyjádření přímo vyzváni praktickým lékařem v doplnění povinného vyšetření⁽⁶⁾.

Náležitosti lékařského vyšetření řidičů stanovuje vyhláška č. 271/2015 Sb, kterou se mění vyhláška č. 277/2004 Sb. o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, …Posudek musí být jednoznačný a nesmí obsahovat diagnózu nemoci, obsahuje dobu platnosti, případně specifikované podmínky k řízení, viz níže.

V příloze 3 vyhlášky je přesně vymezen seznam nemocí, které řízení motorového vozidla vylučují, a současně jsou určeny hranice, kdy je možné řízení dále povolit až dle příslušného specializovaného vyšetření. Patří sem samozřejmě oční vady, některé vady sluchu, muskulo-skeletální vady omezující funkční schopnost řídit, nemoci oběhové soustavy, diabetes mellitus s hypoglykemiemi či orgánovými komplikacemi, nemoci nervové soustavy – především záchvatovité nemoci a poruchy spánku včetně syndromu spánkové apnoe, z duševních poruch zejména demence, organické poruchy chování, schizofrenie, závislosti na alkoholu a psychoaktivních látkách, další skupinou jsou závažná ledvinová onemocnění.

Kromě jednoznačně vyjmenovaných kontraindikací k řízení u hraniční funkční významnosti dané nemoci pak otázkou vždy je, jaké jsou možnosti kompenzace, např. brýlemi, úpravou automobilu nebo i řidičskou zkušeností, a jaká je prognóza vývoje.

Vyřčení verdiktu „nezpůsobilý“ pro seniora, který nemá jinou možnost mobility než řízení vlastního vozidla, je velmi citlivou záležitostí. Dopravní psychologové v případě seniorů kladou důraz na kvalitu výkonu, porovnání úbytku výkonnosti (kontrolní vyšetření), případně volí posouzení praktické jízdy instruktorem v autoškole. Menší chybou je vždy upřednostnit kritérium bezpečnosti před snahou pomoci konkrétní osobě ^(7)(2).

Významně pomoci nám a hlavně řidičům seniorům mohou tzv. harmonizované kódy (neboli harmonizační kódy), jak je uvádí vyhláška 75/2016 Sb. o řidičských průkazech⁽⁸⁾. Podle nich může být určeno „řízení s podmínkou“, ať již v podobě povinné kompenzační pomůcky, úpravy automobilu nebo omezení jízdy. Našich geriatrických pacientů se nejčastěji budou týkat následující:

a) další podmínky pro řidiče

• 01. Ochrana nebo korekce zraku
• 02. Sluchové pomůcky/komunikační pomůcky
• 03. Pomůcky pro podporu pohybového ústrojí (protézy, ortézy)

b) přizpůsobení vozidla
c) omezení jízdy

• 61. Podle denní doby (svítání + soumrak apod.)
• 62. V okruhu .... km od místa bydliště nebo pouze ve městě
• 63. Řízení (jízda) bez cestujících
• 64. Jízda rychlostí nepřesahující … km.h^-1
• 65. Výhradně, je-li doprovázen jiným držitelem ŘP
• 66. Bez přívěsu
• 67. Zákaz jízdy na dálnici⁽⁸⁾

V geriatrické ambulanci se na nás obracejí s otázkou bezpečného řízení motorového vozidla jednak příbuzní seniorů, kteří si přestali být jisti bezpečností jejich jízdy, jednak praktičtí lékaři. Uvádím dvě kazuistiky.

Kazuistika 1

Pacient, 81 let, přišel do geriatrické ambulance na doporučení praktické lékařky (PL). Podle její zprávy měl před rokem MMSE 26 a v posledním měsíci byl zastižen i MMSE 20 bodů^(9–14). Dotaz PL je cílen přímo na zdravotní způsobilost k řízení motorového vozidla. V rámci posuzování zdravotní způsobilosti k řízení byl již vyšetřen diabetologem, kardiologem a oftalmologem – ze všech těchto hledisek je schopen řízení motorového vozidla.

Z anamnézy vyplývá:

OA: esenciální hypertenze, diabetes mellitus 2. typu, polyneuropatie, hyperlipidemie, asthma bronchiale. Před 15 lety dilatační kardiomyopatie s přechodnou dysfunkcí levé komory srdeční, nyní v normě, je dispenzarizován kardiologem. Karcinom prostaty – stav po transuretrální resekci prostaty před 10 lety, stav po aktino- a chemoterapii, inkontinence moči III. st, postradiační kolitida.

FA: Coryol 12,5 mg, Prestarium neo, Orcal 10 mg, Indap, Tiapridal 1 na noc, Feretab, Neurontin 300 mg, Zoloft 50 mg, Sortis 20 mg, Vesicare 10 mg, Metformin 850, Lantus – léky jsou ve standardním dávkování a užívá je spolehlivě.

SA: žije s manželkou, většinu roku tráví na chalupě, rodina je často navštěvuje.

Subjektivně pacient zdravotní obtíže nemá, kromě nutnosti častějšího močení. Při pohovoru v ordinaci spontánně a plynule sděluje, že řídí celý život, jezdí opatrně, snaží se situace předvídat, za svítání a soumraku nevyjíždí, stejně tak v kalamitním počasí. Z domova, resp. z chalupy, jezdí většinou do nejbližší obce pro pečivo a noviny (cca 2 km), nejdále pak spíše výjimečně do okresního města (cca 10 km, což odpovídá podmínce stanovené již v předchozím zdravotním posudku). Pacient si je vědom, že sice trochu zapomíná, „ale jen věci nepodstatné“, testy paměti u praktické lékařky „považoval za společenský rozhovor, nepřikládal jim význam a nesoustředil se“.

Vnučka potvrdila, že dědeček již delší dobu většinově neřídí, rodina jej může kdykoliv dle potřeby vozit nebo zajistit nákup. Sám sedá za volant asi jedenkrát týdně na krátkou vzdálenost mezi chatovou osadou a nejbližší obcí, kde si obstará malý nákup. Ona je překvapená jeho sdělením, že občas jezdí i do města.

Z objektivního fyzikálního nálezu: TK: 140/74, chůze je samostatná bez opory, v rámci pohybu na geriatrické ambulanci je zcela soběstačný, bez dušnosti, hydratován, výživa přiměřená. Orientační neurologický nález je bez patologie, hybnost bez lateralizace. Hlava a krk bez patologie. Hrudník: dýchání čisté, AS pravidelná, TF: 58/min. Břicho: měkké, nebolestivé. DK: bez otoků a známek zánětu.

Z pohovoru a funkčních vyšetření: Po celou dobu živě komunikuje, velmi mírná hypacusis, odpovědi jsou racionální, přiléhavé, je plně orientován místem, časem, osobou i situací, sedmičkový test je bezchybný, výbavnost v krátkodobé paměti dvě slova ze tří.

MMSE (Folstein, Mchhugh) – 29 bodů – v normě (bez kognitivního deficitu)^(9–14).

Test hodin: zcela v pořádku^(10–14).

MOCA (Nasreddin et al.) 25 bodů – minimální kognitivní deficit (obr. 1 a 2)^(12–17).

GDS (Sheikh, Yesavage) 5 bodů – mírná deprese.

ADL (Barthel Index) 95 bodů – lehká závislost v ADL (částečná inkontinence moči po operaci) ^{(10–14, 19)}.

IADL (Lawton, Brody) 60 bodů – částečně závislý v IADL^{(10–14, 20)}.

Test pečovatelské zátěže (Zarit, Todd) u vnučky – 13 bodů, malá zátěž⁽²¹⁾.

Závěr z geriatrického vyšetření. Vhledem k tomu, že byl pacient během vyšetření v geriatrické ambulanci velmi dobře psychicky komponovaný, podle MMSE byl aktuálně bez kognitivního deficitu a v MOCA testu vykazoval hraniční nález, uzavřeli jsme mírné potíže s pamětí jako minimální kognitivní deficit (dg F067). Domluvili se na další kontrole za půl roku, resp. podle potřeby dříve.

Vhledem k anamnéze byla pacientovi nabídnuta možnost absolvovat přezkoušení z jízdy v autoškole. Pacient tuto možnost uvítal. Jízdu absolvoval – podle jeho reference doma (sděluje vnučka telefonicky) jízda proběhla dobře, „jen to není na delší vzdálenosti“. Rodina je spokojená a „jsou uklidnění, že dědeček řízení zvládne“.

Písemný závěr přezkoušení z jízdy pak vypadal takto:

Zjištěné chyby při jízdě:

1. Jízda v pruzích a přejíždění z pruhu do pruhu nebyly při rychlejší jízdě bezpečně zvládnuty.
2. Přejíždění železničního přejezdu proběhlo bez kontroly možnosti bezpečného přejetí, zároveň nebyla dodržena zákonem stanovená rychlost přejetí.
3. Vjetí do křižovatky na červenou (jedenkrát za 90 minut).
4. Špatná orientace v městském provozu.
5. Nebezpečné přejíždění tramvajových kolejí (opožděná kontrola provozu na kolejích).
6. Občasné vjetí do protisměru, zejména při rychlejší jízdě.
7. Opomíná dávat znamení o změně směru jízdy při objíždění překážek (pozdě nebo žádné).

Návrh řešení:

• ponechat řidičský průkaz s omezením rychlosti do 50 km/hod,
• nevjíždět do městského provozu,
• kontrola zraku.

Pacient má nastaveny harmonizované kódy, resp. omezení jízdy dle vyhlášky 75/2016 Sb. takto:

• Odst. 62. V okruhu do 10 km od místa bydliště (s adresou chaty) a současně nevjíždět do městského provozu (tedy ani do nejbližšího města).
• Odst. 64. Jízda rychlostí nepřesahující 50 km/h⁽⁸⁾.

Doporučeno opětovné zhodnocení zdravotní způsobilosti k řízení nejdéle za rok (s kontrolou kognitivních funkcí v geriatrické ambulanci za půl roku; při subjektivních nebo okolím pozorovaných obtížích s pamětí dříve). Následně doplníme dopravně psychologické vyšetření.

Kazuistika 2

Pacient, 84 let, byl odeslán k vyšetření do geriatrické ambulance na doporučení praktické lékařky pro progredující kognitivní deficit. Již předtím byl jednorázově vyšetřen na neurologii fakultní nemocnice, kde byl MOCA test 12 z 30 bodů^{(12, 15, 16, 17)}, vyšetření bylo pravděpodobně zkresleno těžkou hypakuzí. V závěru bylo konstatováno v. s. neurodegenerativní onemocnění z okruhu frontotemporální demence. Přišel v doprovodu praneteře, která se o něho stará.

Z anamnézy:

OA: Arteriální hypertenze (opakovaně 180/100 s nutností hospitalizace). Těžká oboustranná percepční porucha sluchu, až praktická hluchota. Stav po ischemické CMP v povodí a. cerebri media vpravo s lehkou levostrannou hemiparézou ne zcela jasného data (cca 3 měsíce). CT mozku a sono karotid byly provedeny se závěrem: bez zřetelných známek čerstvé ischemie či intrakraniálního krvácení, bez patrných uzávěrů či významných stenóz na karotických a vertebrálních tepnách a tepnách Wilsonova okruhu, v. s. výraznější hypoplazie levé zadní komunikanty, mírná atrofie odpovídající věku. Gliové změny v bílé hmotě F/P bilat. Partially empty sella. Bezprostředně po CMP a propuštění domů byl vyšetřen na neurologii pro bolesti zátylku a šíje s vertigem a pádem tehdy se závěrem: dekompenzace vaskulární encefalopatie při interkurentním infektu. Na urologii konstatována uroinfekce při hydronefróze vlevo zaveden stent a plánována operace, hyperplazie prostaty. Gonartrosis a coxartrosis l. dx, LS syndrom s iritací L4 sledován na neurologii.

FA: Nově asi 2 měsíce Anopyrin 100 mg, Atorvastatin 40 mg, Fokusin 0,4 – nutná kontrola užívání.

SA: Stará se o něho neteř (vnučka jeho sestry) – mají samostatné byty v dvougeneračním domku; syn neteře ADHD, jiné příbuzné nemá.

Subjektivně: „Nevím, oni mě sem poslali.“

Podle praneteře a jejího manžela: „V nemocnici na neurologii se ptali, zda již byl vyšetřen ohledně demence.“ Dlouhodobě si všechno píše (třeba i to, co během dne dělal – uvařil si čaj, byl u holubů, nákup, co bylo v TV, šifry). Na jaře se jednou stalo, že vylezl večer sklepním okénkem ven, pak byl zmatený, chodil venku bez bot, nevěděl, jaký je den ani hodina, dobýval se domů, „že jej tam zamkli“. Jindy nosil každou botu jinou, nepřevlékal se. V rodině to považovali zatím „za normální“, resp. za osobnostní rysy, protože např. léta schraňuje různé harampádí – rozbité židle, noviny, „zbytečně šetřil“ – včetně prohrabování popelnic či nakupování prošlých potravin. Pacient je vášnivý holubář, holubů má asi 60, i večer chodí v pyžamu je kontrolovat, nemyje si pak ruce. Přátele žádné nemá, celé okolí si rozhádal.

Od CMP již nenosí domů tolik věcí. Po opakované hospitalizaci si zřejmě začal uvědomovat, že potřebuje péči, méně se hádá. Vlastně více komunikují a starají se o něj právě až po prodělané CMP letos, do té doby byly v rodině spíše neshody. Obleče si košili, na ni pyžamo, pak sako, k tomu tepláky a chce odvézt do města. Je nutné kontrolovat oblečení, dohlížet na užívání léků včetně kontroly polknutí, pacient nechápe ani užití z týdenního dávkovače. Často „povídá nesmysly“ – spíše dezorientace v čase a prostoru, bludy ani halucinace nejsou. V noci snad spí, nebloudí. Většinu dne sedí na židli, jen po bytě popochází s hůlkou.

Objektivně při vstupním vyšetření: TK – 170/85. Chůze o širší bázi, bez hůlky na krátkou vzdálenost s doprovodem druhé osoby, sedá si s lehkou oporou jednou rukou, velmi těžká hypacusis, má naslouchadlo (pravděpodobně nefunkční), nonverbálně podpořeným výzvám vyhoví s odstupem, v rámci pohybu na geriatrické ambulanci částečně soběstačný, svléká se s pomocí. Celkově je bez klidové dušnosti, hraničně hydratován, výživa je přiměřená. Orientačně neurologicky není lateralizace hybnosti. Hlava: jazyk vlhký, středem, krk bez patologie. Hrudník: dýchání čisté, sklípkové, AS pravidelná, 62/min, bez šelestu. Břicho: měkké, prohmatné, nebolestivé, H+L 0. DK: bez otoků a známek zánětu.

Při funkčním vyšetření: Odpovídá jen částečně přiléhavě, otázky je nutno pro výraznou hypacusis opakovat, pak odpovídat celkem zvládne, místy konfabuluje. Orientován je místem částečně, časem správně, situací jen hrubě – ví, že je u lékaře, ale neví proč. V testech sedmičkový test 4 body z 5, výbavnost v paměti 0 slov ze 3, ze třístupňového pokynu splní jen dva.

MMSE (Folstein, Mchhugh) 22 bodů z 30, tj. v pásmu lehké kognitivní poruchy^(9-14).

MOCA (Nasreddin et al.) 18 bodů z 30, tj. v pásmu mírné až středně těžké kognitivní poruchy^{(12, 15-17)}.

Test hodin: kruh uzavřený, 3, 6, 9, 11, 12 ve správné pozici uvnitř kruhu, ostatní číslice přibližně správně, ale vně kruhu, ručičky opačné délky, jedna k zadané hodině 11, druhá chybně s poznámkou 10 min^(10–14).

ADL (Barthel Index) 80 bodů ze 100, částečně závislý, nutný dohled^{(10–14, 19)}.

IADL (Lawton, Brody) 10 bodů z 80, tedy v instrumentálních všedních činnostech plně závislý^{(10–14, 20)}.

Test pečovatelské zátěže (Zarit, Todd) u neteře: 50 bodů, tedy značná zátěž⁽²¹⁾.

Vstupní laboratoř – biochemie včetně CRP, hladiny Ca²⁺ a hormonů štítné žlázy byla v normě, zastižena jen mírná leukocytóza 12,1 nejspíše při uroinfektu, jinak i krevní obraz zcela v normě.

V průběhu dalšího měsíce byla nasazena antihypertenziva s dobrým efektem, TK 120/ 90. Kultivaci moči doplnil (při lepší dostupnosti pro pacienta) praktický lékař, který pak zaléčil u pacienta uroinfekt. Neteř zajistila kontrolu ORL se sdělením, že ztráta sluchu je oboustranná asi 95%, nové naslouchadlo možno vydat až za rok, nyní lze jen kontrolovat baterky a čistotu přístroje. Pacient v mezidobí vytopil sklep – napouštěl si na kredenci hrnec na brambory a nechal ho dlouho přetékat (četl si noviny). Jindy chtěl nastoupit do auta v pyžamu a někam jet. Byl-li upozorněn na chybné oblečení (šel v pyžamu kontrolovat holuby), sice se převlékl, ale znovu špatně, např. do jiného pyžama.

Pacienta jsme převzali do dlouhodobé specializované péče z důvodu kognitivního deficitu v. s. smíšené etiologie degenerativní (Alzheimerova choroba, resp. frontotemporální demence) a vaskulární (st. p. iCMP) a pro progredující poruchu soběstačnosti. Do medikace byl přidán donepezil. Dávkování všech léků jsme přesunuli na večer, aby byla zjednodušena kontrola medikace rodinou.

Dispenzarizace a řidičský průkaz: až asi při třetí návštěvě geriatrické ambulance neteř referovala, že pacient má ještě řidičský průkaz a nechce se vzdát řízení auta. Vhledem ke všemu již uvedenému (kognitivní deficit, chybějící náhled na situaci, těžká porucha sluchu a další) pacient jistě není a nebude schopen řízení motorového vozidla. Tuto skutečnost jsme sdělili praktické lékařce i na odbor dopravně správních činností.

Na další dispenzární geriatrickou kontrolu pacient odmítl přijet, „nic nepotřebuje, nechce, nemá obtíže, o žádných mozkových příhodách neví“. Podle informace od neteře kognitiva toleruje dobře, částečně se zklidnil, sice se občas rozčílí, ale nedopoví to, neřeší déle, někdy se i omluví (dříve křičel dlouho). Dá si více říct – obleče se do připravených věcí, neudrží ale pořádek. Byla podána žádost o příspěvek na péči.

Pacient byl úředně vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz – doma se rozčílil, na kontrolu k PL nedošel, průkaz zatím neodevzdal. V dalším průběhu se snažil odvolat se i proti závěru praktické lékařky ve smyslu zdravotní nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla. Teprve po třech měsících „vzdoru“ se podrobil dopravně psychologickému vyšetření.

Geriatrická kontrola po čtvrt roce: „Kromě toho, že jej bolí kolena a chodí na obstřiky na ortopedii…, špatně slyší – to je nemoc z povolání, létal 20 let u ČSA. Byl na ušním, sluch porušen na 96 %. Ale má prosbu, musel odevzdat řidičský průkaz, chtěl by ho zpátky – když bude mít nové naslouchadlo, bude přeci lépe slyšet, potíže s pamětí nemá.“ Podle neteře konečně řidičský průkaz odevzdal. Při zachování denních rituálů a pod dohledem částečně zvládá sebeobsluhu, zbavil se holubů. Byl mu přiznán příspěvek na péči II. st. Celkově se zklidnila celá rodinná situace.

Po roce si pacient našel přítelkyni, v létě s ním byla na výletě, léky přítelkyně ohlídala poctivě. Po návratu domů si pletl déšť a sníh a chtěl pneumatiky přezout za zimní. Opět opakovaně chodil po úřadech a dožadoval se vrácení řidičského průkazu. Klinicky v dalším průběhu pozvolná progrese demence MMSE [body] – 21 lehká kognitivní porucha^(9–14), MOCA [body] – 12 středně těžká kognitivní porucha^{(12, 15–17)}.

Závěr

Je samozřejmé, že se jako občané na silnicích setkáváme se seniory. K zachování jejich mobility přirozeně patří pohyb v dopravě, ať již v roli chodců, cyklistů či řidičů. Senioři­-řidiči jsou povinni se podrobovat v pravidelných intervalech posouzení zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla u svých registrujících praktických lékařů.

Ne vždy stačí k vydání jednoznačného posudku jen vyšetření u praktického lékaře. Často může právě geriatr pomoci rozhodnout o zdravotní (ne)způsobilosti k řízení či pomoci racionálně nastavit podmínky k řízení s využitím harmonizovaných kódů. Současně jsou všichni lékaři ze zákona povinni hlásit na příslušný dopravní inspektorát, pokud u svého pacienta zjistí zdravotní nezpůsobilost (či nutnou podmínku) k řízení motorového vozidla. Je tedy nezbytné, aby se geriatr jako lékař aktivně podílel na vyšetřování řidičů i hledání možností kompenzace pro zachování mobility seniorů. Možná některé z nás překvapí, kolik geriatrických pacientů zůstává za volantem s platným řidičským průkazem (nebo i bez něj) i s jednoznačnými kontraindikacemi k řízení.

Současně máme jakožto geriatři i gerontologové široké možnosti účastnit se mezioborové spolupráce nejen s ostatními lékaři, ale i s dopravními psychology, řidiči autoškol, dopravními odborníky a jistě i se zákonodárci, abychom na jedné straně pomáhali s racionalizací zdravotních i vnějších opatření k zajištění mobility seniorů a současně k větší bezpečnosti v dopravě obecně. Za důležitou považuji edukaci seniorů i jejich rodinných příslušníků o pravidlech bezpečného pohybu v dopravě i o možných náhradních řešeních k zajištění co nejvyšší míry soběstačnosti.

MUDr. Zuzana Šnajdrová

e-mail: z.snajdrova@adnkonzult.cz

Pracuje jako lékařka interního oddělení a vedoucí geriatrické ambulance Nemocnice Milosrdných sester sv. K. Boromejského v Praze. Vyučuje gerontologii na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze. Specializaci v oboru vnitřní lékařství prvního stupně získala v roce 1999, specializaci v oboru geriatrie v roce 2002, specializovanou způsobilost v oboru vnitřní lékařství i v oboru geriatrie v roce 2009. Je členkou České geriatrické a gerontologické společnosti ČLS JEP a členkou České alzheimerovské společnosti. V letech 2016–2017 byla místopředsedkyní akreditační komise Ministerstva zdravotnictví pro vzdělávání v oboru geriatrie.