Nodl M. Středověk v nás
Vydalo: Argo 2015

Snad každému se občas stane, že přehlédne zajímavou knihu, nebo si ji nekoupí proto, že se zdá tematicky vzdálená jeho profesnímu nebo individuálnímu zájmu. Přiznám se, že i mne by titul Středověk v nás patrně na první pohled nezaujal. Zásadní zlom v mém zájmu o něj nastal ve chvíli, kdy na podzim 2018 přednesl Martin Nodl skvělou habilitační přednášku na stejné téma a uvedenou knihu předložil jako habilitační spis. Fakt, že všechno je jinak, než jsme se o středověku, jako době úpadku a temna, učili ve škole, mě následně přiměl k pečlivému přečtení. Ve výborně napsané knize, opírající se o bohatý archivní materiál, najde čtenář mnoho cenných a i pro dnešek užitečných informací.

Autor je historik a spisovatel a v úvodu píše, že se dnes „chováme a cítíme obdobně, někdy dokonce úplně stejně jako naši jen zdánlivě vzdálení předci“, a to zejména když řešíme své „vztahy k času, prostoru, dětem a starým lidem“ a když tematizujeme fenomény „strachu, osamění a úzkosti, neuchopitelnosti smrti, věčnosti a zániku“ (s. 12). Neudivuje proto, že v celé knize jsou historická fakta o středověku vybrána a akcentována tak, abychom si jako moderní lidé uvědomili, že středověk je opravdu v nás.

M. Nodl rozčlenil svůj text do 11 základních kapitol, kdy každá z nich reprezentuje určitý ucelený problémový celek. Ty, kteří pracují v geriatrii nebo se nějakým způsobem podílejí na péči o seniory, jistě zaujmou pasáže, týkající se stáří (2. kapitola), Ekonomie nemoci a milosrdenství (4. kapitola), Strach (rozuměj ze smrti), ďábel a muka pekelná (10. kapitola) S ohledem na současnou migrační krizi je poučné i pojednání s názvem Ryzí Čechové a moderní nacionalismus (7. kapitola).

Z částí textu věnovanému problematice stáří se například dozvídáme, že už ve 13. století napsal Arnald z Vilanovy lékařskou příručku pro „dobré stárnutí“ (s. 60). I když je obecně známo, že se lidé tehdy dožívali cca 50–60 let, překvapuje problém tzv. tušeného věku. Středověcí lidé vlastně pořádně nevěděli, kdy se narodili a kolik je jim přesně let. S „děravou pamětí“ se ovšem nepotýkali jen v tomto případě. Autor také zdůrazňuje konzervativnost tehdejších starých lidí, se kterou se v jisté modifikaci setkáváme i dnes. „Úzkostlivě se bránili zavádění všech novot, ať již v technologii jednotlivých řemesel či též v případě ošacení, stravy, forem zábavy“ (s. 65) atd. Protože „generační pocit“ vznikal například i v souvislosti s odíváním, je doloženo, že novinkám v oblékání mladé generace se „staří a rozumní lidé diví a smějí“ (s. 65).

Samozřejmě že i ve středověku chtěli lidé žít dlouho a být zdraví. V 15. století vznikla z pera Rogera Bacona pojednání O léčení stáří a zachování mládí, O tajných dílech umění a přírody a nicotnosti magie, O omeškání stáří (s. 71). Víme, že hledání elixíru mládí bylo ve středověku intenzivní a M. Nodl zdůrazňuje, že rozhodujícím faktorem, „jak se dožít vysokého věku bez rozličných nemocí a neduhů, však přece jen zůstává strava“ (s. 77). Jistě není třeba dodávat, že dnešní koncept úspěšného stárnutí zahrnuje i náležitý stravovací režim. Uvedenými dávnými a dobře míněnými radami se tehdy řídili, protože si jejich realizaci mohli dovolit, především movitější lidé. Těm chudým nezbývalo než stále pracovat a spoléhat na ostatní, že jim v případě nouze v nemoci pomohou.V souladu se všeobecně sdílenými křesťanskými hodnotami, jmenovitě se značným „sociálním cítěním středověkých lidí“ (s. 72), právě ve 14. století vzniká „organizovaná péče o staré lidi, žebráky a o lidi tělesně a duševně postižené“ (s. 72). Není překvapivé, že s pomalým, ale přece jen trvale vzrůstajícím počtem starších a starých lidí se stáří stává „sociálním problémem“ (s. 76) v rozměru, který vyústil v dnešní mega problém, který řeší všechny ekonomicky vyspělé státy světa.

S prezentací středověkých zajímavostí by bylo možné pokračovat, nejlepší ale je uvedenou knihu důkladně prostudovat. V souladu se závěrem, který je nadepsaný Nalézat a ztrácet, dojdeme nepochybně k poznání, že se lze z praktik všedního dne středověku při řešení současných problémů (nejen) starých lidí inspirovat i dnes.

Zbývá dodat, že jsou v knize uvedeny bohaté literární odkazy, nechybí poznámkový aparát ani citlivě vybraná dobová vyobrazení, ilustrující postupně probíraná témata.

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Fakulta humanitních studií UK, Praha