Evropský kardiologický kongres 2018
Autoři:
J. Špinar 1,2; L. Špinarová 2,3; J. Vítovec 2,3
Působiště autorů:
Interní kardiologická klinika LF MU a FN Brno 2 Mezinárodní centrum klinického výzkumu, FN u sv. Anny v Brně 3 I. interní kardioangiologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně
1
Vyšlo v časopise:
Kardiol Rev Int Med 2018, 20(3): 226-228
Ve dnech 25.– 29. srpna 2018 se konal Evropský kardiologický kongres v německém Mnichově, kterého se zúčastnilo přes 30 000 kardiologů z celého světa. Velmi dobré zastoupení měla i ČR, celkem 55 aktivních účastníků, z toho 9 předsedání a 31 bylo vlastních výsledků. Česká kardiologická společnost měla i vlastní blok vyzvaných přednášek. Jako tradičně nejvíce sledovaná byla nová doporučení ESC, kterých bylo 5 (přinášíme odkaz na jejich citace) a také sekce HOT lines, kde byly prezentovány poslední ukončené klinické studie.
Guidelines ESC a jejich publikace
Hypertenze – 2018 ESC/ ESH Guidelines for the Management of Arterial Hypertension. Eur Heart J 2018. doi: 10.1093/ eurheartj/ ehy339.
Synkopa – 2018 ESC Guidelines for the Diag-nosis and Mangement of Syncope. Eur Heart J2018; 1883– 1948. doi: 10. 1093/ eurheartj/ ehy037.
Kardiální revaskularizace – 2018 ESC/ EACTS Guidelines on Myocardial Revascularisation. Eur Heart J 2018. doi: 10. 1093/ eurheartj/ ehy394.
Kardiovaskulární onemocnění v těhotenství – 2018 ESC Guidelines for the Management of Cardiovascular Diseases during Pregnancy. Eur Heart J 2018. doi: 10. 1093/ eurheartj/ ehy340.
Definice srdečního infarktu – 2018 ESC/ ACC/ AHA/ WHF. Fourth Universal Definition of Myocardial Infarction. Eur Heart J 2018. doi: 10.1093/ eurheartj/ ehy462.
Klinická studie MARINER
Rivaroxaban for the Thromboprophylaxis after Hospitalisation for Medical Illnes
Nemocní, kteří jsou hospitalizováni pro závažné onemocnění a upoutáni delší dobu na lůžku, jsou ve vysokém riziku trombózy a embolie, proto se zvažuje tromboprofylaxe. Tato tromboprofylaxe se v současnosti provádí především subkutánní injekcí nízkomolekulárního heparinu a studie MARINER měla za cíl zjistit, zda by nebylo vhodné podávání moderních antikoagulancií, konkrétně rivaroxabanu, po dobu několika týdnů. Jednalo se o randomizovanou dvojitě slepou studii u nemocných se zvýšeným rizikem žilního tromboembolizmu, který byl posuzován podle modifikovaného International Medical Prevention on Venous Thromembolism (IMPROVE) skóre, které muselo být > 4, nebo 2– 3 a současně minimálně 2násobné D dimery. Studie probíhala v 36 zemích, 671 centrech na 6 kontinentech. V ČR bylo zařazeno 231 nemocných z celkového počtu 12 024 randomizovaných pacientů. Nemocní byli randomizováni na 10 mg rivaroxabanu (dávka byla snižována při renální insuficienci) nebo placebo po dobu 45 dní a primární cíl byla žilní tromboembolizace fatální či nefatální. Primární bezpečnostní cíl bylo velké krvácení.
Primární cíl se vyskytl u 50 nemocných z 6 007 (0,83 %) na rivaroxabanu a u 66 z 6 612 (1,10 %) nemocných na placebu (HR 0,76; p = 0,14). Nefatální venózní tromboembolie byla u 0,18 % nemocných na rivaroxabanu a u 0,42 % na placebu. Velké krvácení bylo u 17 z 5 982 nemocných (0,28 %) na rivaroxabanu a u 9 z 5 980 na placebu (0,15 %) (p = 0,124).
Závěr studie byl, že rivaroxaban podávaný preventivně po dobu 45 dní nesnížil významně venózní tromboembolie ve srovnání s placebem. Výskyt velkého krvácení v celé studii byl velmi nízký. Byl naznačen trend k prospěchu pro nemocné bez renální insuficience (CrCl > 50 ml/ min). Práce byla současně publikována v New England Journal of Medicine 2018; doi: 10.1056/ NEJMoal1805090.
Klinická studie COMMANDER HF
Rivaroxaban in Patients with Heart Failure, Sinus Rhythm, and Coronary Disease
Srdeční selhání (SS) je onemocnění se zvýšeným trendem k tvorbě trombóz, proto byla vyslovena hypotéza, že preventivní podávání rivaroxabanu – blokátoru Xa – by mohlo zabránit vzniku trombóz, a tím zlepšit prognózu. Studie Commander byla dvojitě slepá, randomizovaná studie u 5 022 nemocných se SS se sníženou ejekční frakcí (< 40 %) ischemické etiologie. Pacienti museli mít zvýšené natriuretické peptidy a nesměli mít fibrilaci síní. Po epizodě zhoršení SS s hospitalizací byli randomizováni na 2 × 2,5 mg rivaroxabanu a placebo. Primární cíl bylo úmrtí z jakékoli příčiny, srdeční infarkt či cévní mozková příhoda. Bezpečností cíl bylo velké krvácení.
Průměrná doba sledování byla 21,1 měsíců a primární cíl se vyskytl u 626 (25,0 %) nemocných z 2 507 na rivaroxabanu a u 658 (26,2 %) z 2 515 na placebu (p = 0,27). Nebyl žádný rozdíl v celkové mortalitě (21,8 vs. 22,1 %), hraniční byl rozdíl v cévních mozkových příhodách (2,0 vs. 3,0 %) a velké krvácení se vyskytlo u 82 (2,04 %) nemocných na rivaroxabanu a u 50 (1,21 %) nemocných na placebu (p = 0,003). Závěr byl, že preventivní podávání rivaroxabanu u nemocných se SS se sníženou ejekční frakcí a sinusovým rytmem nevede ke snížení mortality ani ke snížení infarktů myokardu či cévních mozkových příhod. Studie byla opět současně publikována v New England Journal of Medicine 2018; doi: 10.1056/ NEJMoa1808848.
Studie COMMANDER byla srovnávána se studií COMPASS, kde byli zařazeni nemocní se stabilní ischemickou chorobou srdeční a kde kombinace rivaroxabanu 2 × 2,5 mg s aspirinem oproti samotnému aspirinu byla spojena se snížením složeného cíle úmrtí – srdeční infarkt či cévní mozková příhoda. Toto snížení ale nebylo signifikantní po rivaroxabanu samotném. Subanalýza studie COMPASS u nemocných se SS naznačuje prospěch z kombinace rivaroxaban + aspirin u těchto nemocných.
Studie CAMELLIA-TIMI 61
Cardiovascular Safety of Lorcaserin in Overweight or Obese Patients
Lorcaserin je selektivní agonista serotoninového receptoru 2C, který ovlivňuje chuť na jídlo a má prokázaný efekt na snížení hmotnosti obézních osob. Kardiovaskulární (KV) bezpečnost a účinnost nebyly doposud zkoumány. Studie CAMELLIA-TIMI 61 randomizovala 12 000 nemocných s nadváhou či obezitou a aterosklerotickým KV onemocněním nebo více rizikovými faktory na lorcaserin a placebo. Primární cíl byl opět složený – úmrtí, infarkt myokardu či cévní mozková příhoda. Je třeba připomenout, že studie v mnoha zemích vč. ČR nebyla z etických důvodů schválena.
Po jednom roce sledování bylo pozorováno snížení hmotnosti o více než 5 % u 1 986 nemocných z 5 135 (38,7 %) po lorcaserinu (p < 0,001) (graf 1). Pacienti ve skupině lorcaserinu měli lehce nižší rizikové faktory jako např. krevní tlak, glykemii či lipidové spektrum. Během 3,3 let sledování se primární bezpečnostní cíl vyskytl u 2,0 % nemocných ve skupině lorcaserinu a 2,1 % na placebu (p < 0,001 pro noninferioritu). Výskyt velkých KV příhod byl 4,1 % na lorcaserinu a 4,2 % na placebu (p = 0,55) (graf 2). Výskyt nežádoucích příhod byl velmi nízký v obou skupinách s vyjímkou hypoglykemie, která byla častější po lorcaserinu (13 vs. 4; p = 0,04). Závěr studie je, že lorcaserin významně snižuje hmotnost nemocných, toto však není doprovázeno snížením KV příhod, a lorcaserin má tedy prokázanou KV bezpečnost, ne však účinnost. Studie byla taktéž publikována v New England Journal of Medicine 2018; doi: 10.1056/ NEJMoa1808721.
Klinická studie ARRIVE
Use of Aspirin to Reduce Risk of Initial Vascular Events in Patients at Moderate Risk of Cardiovascular Disease (ARRIVE): a Randomised Double Blind, Placebo Controlled Trial
ARRIVE je klinická studie, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná, provedená v sedmi zemích. Zařazeni byli muži nad 55 let nebo ženy nad 60 let s rizikovými faktory pro ischemickou chorobu srdeční. Vyřazeni byli nemocní s anamnézou gastrointestinálního krvácení nebo s diabetem. Pacienti byli randomizováni na 100 mg aspirinu nebo placebo a primárním cílem byly infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, úmrtí nebo nestabilní angina pectoris. Studie začala v červnu 2007 a trvala do listopadu 2016. Zařazeno bylo 12 546 nemocných, 6 270 na aspirinu a 6 276 na placebu. Průměr sledování byl 60 měsíců. Primární cíl se vyskytl u 269 (4,29 %) nemocných na aspirinu a u 281 (4,48 %) nemocných na placebu (p = 0,60). Gastrointestinální krvácení bylo u 61 (0,97 %) nemocných na aspirinu a u 29 (0,46 %) nemocných na placebu (p = 0,0007). Celkový výskyt nežádoucích účinků byl srovnatelný. Celkem zemřelo 321 nemocných, 160 na aspirinu a 161 na placebu (p = NS). Celkový výskyt nežádoucích účinků a primárních cílů byl tedy mnohem nižší než se očekávalo, proto nelze dělat významnější závěry. Celkově se ale podávání aspirinu v primární prevenci ukázalo jako neúčinné.
Studie MITRA fr.
Percutaneous Repair or Medical Treatment for Secondary Mitral Regurgitation
Studie měla za cíl zjistit, jestli má provedení mitraklipu u pacientů se systolickým SS a těžkou sekundární mitrální regurgitací vliv na jejich další prognózu. Vstupním kritériem bylo symptomatické SS, ejekční frakce pod 40 %, mitrální regurgitace více než 20 mm2 nebo regurgitační objem více než 30 ml. Celkem 152 pacientů bylo randomizováno k provedení mitraklipu a 152 mělo optimální terapii SS. Primární cíl byl složený – celková mortalita nebo hospitalizace pro SS v průběhu 12 měsíců. Primárního cíle dosáhlo 54,6 % pacientů s mitraklipem a 51,3 % pacientů v kontrolní skupině (p = NS). Ani jednotlivé složky primárního cíle nebyly statisticky významné pro intervenovanou skupinu. Při propuštění mělo 123 pacientů z intervenované skupiny provedené kontrolní echokardiografické vyšetření, kdy u 117 (95,1 %) došlo ke snížení mitrální regurgitace o 1 stupeň, u 113 (91,9 %) to bylo o 2 stupně. V diskuzi zaznělo, že mitraklip nezlepšuje prognózu pacientů, ale mohl by být zvážen u selektovaných výrazně symptomatických pacientů s významnou sekundární mitrální regurgitací, u nichž se neplánuje transplantace srdce či implantace LVAD jako součást paliativní péče.
Studie ATTR-ACT
The Transthyretin Amyoloidosis Cardiomyopathy Clinical Trial
Transthyretinová amyloidová kardiomyopatie je způsobena ukládáním transthyretinových amyloidových vláken v myokardu. Doposud není známa žádná léčba, která by tuto chorobu dokázala ovlivnit. Látka tafamidis je první, která byla použita v klinické studii v souvislosti s léčbou této choroby. Mechanizmus jejího účinku je vazba na transthyretin a zábrana amyloidogeneze. Do studie bylo zařazeno 441 pacientů s transthyretinovou kardiomyopatií a byli randomizováni v poměru 2 : 1 : 2k podávání tafamidisu 80 mg, 20 mg nebo placebu. Doba sledování byla 30 měsíců. Primárním cílem byla celková mortalita následovaná frekvencí KV hospitalizací. Sekundárním cílem byla změna v 6minutovém walk testu a Kansaském dotazníku kvality života (KCCQ-OS). Tato studie vyšla vysoce pozitivně. Tafamidis snížil statisticky významně celkovou mortalitu a hospitalizace pro SS (p < 0,001). Při podávání tafamidisu došlo také k menšímu snížení walk-testu a Kansaského skóre kvality života (p < 0,001). Nežádoucí účinky byly srovnatelné s pacienty v placebové větvi. Závěrem lze shrnout, že tafamidis se jeví jako nadějný lék pro léčbu pacientů s transthyretinovou amyloidovou kardiomyopatií, protože vedl jak k prodloužení života, tak ke zlepšení funkční kapacity a kvality života.
Studie GLOBAL LEADERS
Ticagrelol Plus Aspirin, Followed by Ticagrelor Monotherapy for 23 Months vs Aspirin Plus Clopidogrel or Ticagrelor for 12 Months, Followed by Aspirin Monotherapy for 12 Months after Implantation of a Drug Eluting Stent: a Multicentre, Open-Label, Randomised Superiority Trial
Předpokladem studie bylo, že tikagrelor po dobu 24 měsíců, z toho v kombinaci s aspirinem v 1 měsíci, bude lepší než standardní duální antiagregace. Do intervenované skupiny bylo zařazeno 7 980 pacientů, do standardně léčené 7 988. Intervenovaná skupina dostávala 1 měsíc aspirin 75– 100 mg + tikagrelor 2 × 90 mg, následovaně 23 měsíců tikagrelor v monoterapii. Kontrolní skupina dostávala 12 měsíců 75– 100 mg aspirinu + 75 mg klopidogrelu nebo 2 × 90 mg tikagreloru následovaných dalších 12 měsíců samostatným aspirinem. Zahrnuti byli pacienti indikovaní k perkutánní koronární intervenci (PTCA) za použití biolimového stentu pro stabilní ischemickou chorobu srdeční nebo akutní koronární syndrom. Primární cíl byl kompozitní – dvouletá celková mortalita nebo nefatální Q-infarkt myokardu. Sekundární cíl byl bezpečnostní – krvácení hlášené centrem. Primárního cíle dosáhlo 304 (3,81 %) pacientů v intervenované skupině a 349 (4,37 %) v klasické terapii. Výsledek nebyl statisticky významný. Výskyt krvácení byl srovnatelný v obou větvích. Závěr studie je, že nová metoda antiagregační terapie u pacientů po PTCA nebyla lepší než standardně užívané režimy.
prof. MU Dr. Jindřich Špinar, CSc., FESC
www.fnbrno.cz
spinar.jindrich@fnbrno.cz
Zdroje
Ve dnech 25.– 29. srpna 2018 se konal Evropský kardiologický kongres v německém Mnichově, kterého se zúčastnilo přes 30 000 kardiologů z celého světa. Velmi dobré zastoupení měla i ČR, celkem 55 aktivních účastníků, z toho 9 předsedání a 31 bylo vlastních výsledků. Česká kardiologická společnost měla i vlastní blok vyzvaných přednášek. Jako tradičně nejvíce sledovaná byla nová doporučení ESC, kterých bylo 5 (přinášíme odkaz na jejich citace) a také sekce HOT lines, kde byly prezentovány poslední ukončené klinické studie.
Guidelines ESC a jejich publikace
Hypertenze – 2018 ESC/ ESH Guidelines for the Management of Arterial Hypertension. Eur Heart J 2018. doi: 10.1093/ eurheartj/ ehy339.
Synkopa – 2018 ESC Guidelines for the Diag-nosis and Mangement of Syncope. Eur Heart J2018; 1883– 1948. doi: 10. 1093/ eurheartj/ ehy037.
Kardiální revaskularizace – 2018 ESC/ EACTS Guidelines on Myocardial Revascularisation. Eur Heart J 2018. doi: 10. 1093/ eurheartj/ ehy394.
Kardiovaskulární onemocnění v těhotenství – 2018 ESC Guidelines for the Management of Cardiovascular Diseases during Pregnancy. Eur Heart J 2018. doi: 10. 1093/ eurheartj/ ehy340.
Definice srdečního infarktu – 2018 ESC/ ACC/ AHA/ WHF. Fourth Universal Definition of Myocardial Infarction. Eur Heart J 2018. doi: 10.1093/ eurheartj/ ehy462.
Klinická studie MARINER
Rivaroxaban for the Thromboprophylaxis after Hospitalisation for Medical Illnes
Nemocní, kteří jsou hospitalizováni pro závažné onemocnění a upoutáni delší dobu na lůžku, jsou ve vysokém riziku trombózy a embolie, proto se zvažuje tromboprofylaxe. Tato tromboprofylaxe se v současnosti provádí především subkutánní injekcí nízkomolekulárního heparinu a studie MARINER měla za cíl zjistit, zda by nebylo vhodné podávání moderních antikoagulancií, konkrétně rivaroxabanu, po dobu několika týdnů. Jednalo se o randomizovanou dvojitě slepou studii u nemocných se zvýšeným rizikem žilního tromboembolizmu, který byl posuzován podle modifikovaného International Medical Prevention on Venous Thromembolism (IMPROVE) skóre, které muselo být > 4, nebo 2– 3 a současně minimálně 2násobné D dimery. Studie probíhala v 36 zemích, 671 centrech na 6 kontinentech. V ČR bylo zařazeno 231 nemocných z celkového počtu 12 024 randomizovaných pacientů. Nemocní byli randomizováni na 10 mg rivaroxabanu (dávka byla snižována při renální insuficienci) nebo placebo po dobu 45 dní a primární cíl byla žilní tromboembolizace fatální či nefatální. Primární bezpečnostní cíl bylo velké krvácení.
Primární cíl se vyskytl u 50 nemocných z 6 007 (0,83 %) na rivaroxabanu a u 66 z 6 612 (1,10 %) nemocných na placebu (HR 0,76; p = 0,14). Nefatální venózní tromboembolie byla u 0,18 % nemocných na rivaroxabanu a u 0,42 % na placebu. Velké krvácení bylo u 17 z 5 982 nemocných (0,28 %) na rivaroxabanu a u 9 z 5 980 na placebu (0,15 %) (p = 0,124).
Závěr studie byl, že rivaroxaban podávaný preventivně po dobu 45 dní nesnížil významně venózní tromboembolie ve srovnání s placebem. Výskyt velkého krvácení v celé studii byl velmi nízký. Byl naznačen trend k prospěchu pro nemocné bez renální insuficience (CrCl > 50 ml/ min). Práce byla současně publikována v New England Journal of Medicine 2018; doi: 10.1056/ NEJMoal1805090.
Klinická studie COMMANDER HF
Rivaroxaban in Patients with Heart Failure, Sinus Rhythm, and Coronary Disease
Srdeční selhání (SS) je onemocnění se zvýšeným trendem k tvorbě trombóz, proto byla vyslovena hypotéza, že preventivní podávání rivaroxabanu – blokátoru Xa – by mohlo zabránit vzniku trombóz, a tím zlepšit prognózu. Studie Commander byla dvojitě slepá, randomizovaná studie u 5 022 nemocných se SS se sníženou ejekční frakcí (< 40 %) ischemické etiologie. Pacienti museli mít zvýšené natriuretické peptidy a nesměli mít fibrilaci síní. Po epizodě zhoršení SS s hospitalizací byli randomizováni na 2 × 2,5 mg rivaroxabanu a placebo. Primární cíl bylo úmrtí z jakékoli příčiny, srdeční infarkt či cévní mozková příhoda. Bezpečností cíl bylo velké krvácení.
Průměrná doba sledování byla 21,1 měsíců a primární cíl se vyskytl u 626 (25,0 %) nemocných z 2 507 na rivaroxabanu a u 658 (26,2 %) z 2 515 na placebu (p = 0,27). Nebyl žádný rozdíl v celkové mortalitě (21,8 vs. 22,1 %), hraniční byl rozdíl v cévních mozkových příhodách (2,0 vs. 3,0 %) a velké krvácení se vyskytlo u 82 (2,04 %) nemocných na rivaroxabanu a u 50 (1,21 %) nemocných na placebu (p = 0,003). Závěr byl, že preventivní podávání rivaroxabanu u nemocných se SS se sníženou ejekční frakcí a sinusovým rytmem nevede ke snížení mortality ani ke snížení infarktů myokardu či cévních mozkových příhod. Studie byla opět současně publikována v New England Journal of Medicine 2018; doi: 10.1056/ NEJMoa1808848.
Studie COMMANDER byla srovnávána se studií COMPASS, kde byli zařazeni nemocní se stabilní ischemickou chorobou srdeční a kde kombinace rivaroxabanu 2 × 2,5 mg s aspirinem oproti samotnému aspirinu byla spojena se snížením složeného cíle úmrtí – srdeční infarkt či cévní mozková příhoda. Toto snížení ale nebylo signifikantní po rivaroxabanu samotném. Subanalýza studie COMPASS u nemocných se SS naznačuje prospěch z kombinace rivaroxaban + aspirin u těchto nemocných.
Studie CAMELLIA-TIMI 61
Cardiovascular Safety of Lorcaserin in Overweight or Obese Patients
Lorcaserin je selektivní agonista serotoninového receptoru 2C, který ovlivňuje chuť na jídlo a má prokázaný efekt na snížení hmotnosti obézních osob. Kardiovaskulární (KV) bezpečnost a účinnost nebyly doposud zkoumány. Studie CAMELLIA-TIMI 61 randomizovala 12 000 nemocných s nadváhou či obezitou a aterosklerotickým KV onemocněním nebo více rizikovými faktory na lorcaserin a placebo. Primární cíl byl opět složený – úmrtí, infarkt myokardu či cévní mozková příhoda. Je třeba připomenout, že studie v mnoha zemích vč. ČR nebyla z etických důvodů schválena.
Po jednom roce sledování bylo pozorováno snížení hmotnosti o více než 5 % u 1 986 nemocných z 5 135 (38,7 %) po lorcaserinu (p < 0,001) (graf 1). Pacienti ve skupině lorcaserinu měli lehce nižší rizikové faktory jako např. krevní tlak, glykemii či lipidové spektrum. Během 3,3 let sledování se primární bezpečnostní cíl vyskytl u 2,0 % nemocných ve skupině lorcaserinu a 2,1 % na placebu (p < 0,001 pro noninferioritu). Výskyt velkých KV příhod byl 4,1 % na lorcaserinu a 4,2 % na placebu (p = 0,55) (graf 2). Výskyt nežádoucích příhod byl velmi nízký v obou skupinách s vyjímkou hypoglykemie, která byla častější po lorcaserinu (13 vs. 4; p = 0,04). Závěr studie je, že lorcaserin významně snižuje hmotnost nemocných, toto však není doprovázeno snížením KV příhod, a lorcaserin má tedy prokázanou KV bezpečnost, ne však účinnost. Studie byla taktéž publikována v New England Journal of Medicine 2018; doi: 10.1056/ NEJMoa1808721.
Klinická studie ARRIVE
Use of Aspirin to Reduce Risk of Initial Vascular Events in Patients at Moderate Risk of Cardiovascular Disease (ARRIVE): a Randomised Double Blind, Placebo Controlled Trial
ARRIVE je klinická studie, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná, provedená v sedmi zemích. Zařazeni byli muži nad 55 let nebo ženy nad 60 let s rizikovými faktory pro ischemickou chorobu srdeční. Vyřazeni byli nemocní s anamnézou gastrointestinálního krvácení nebo s diabetem. Pacienti byli randomizováni na 100 mg aspirinu nebo placebo a primárním cílem byly infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, úmrtí nebo nestabilní angina pectoris. Studie začala v červnu 2007 a trvala do listopadu 2016. Zařazeno bylo 12 546 nemocných, 6 270 na aspirinu a 6 276 na placebu. Průměr sledování byl 60 měsíců. Primární cíl se vyskytl u 269 (4,29 %) nemocných na aspirinu a u 281 (4,48 %) nemocných na placebu (p = 0,60). Gastrointestinální krvácení bylo u 61 (0,97 %) nemocných na aspirinu a u 29 (0,46 %) nemocných na placebu (p = 0,0007). Celkový výskyt nežádoucích účinků byl srovnatelný. Celkem zemřelo 321 nemocných, 160 na aspirinu a 161 na placebu (p = NS). Celkový výskyt nežádoucích účinků a primárních cílů byl tedy mnohem nižší než se očekávalo, proto nelze dělat významnější závěry. Celkově se ale podávání aspirinu v primární prevenci ukázalo jako neúčinné.
Studie MITRA fr.
Percutaneous Repair or Medical Treatment for Secondary Mitral Regurgitation
Studie měla za cíl zjistit, jestli má provedení mitraklipu u pacientů se systolickým SS a těžkou sekundární mitrální regurgitací vliv na jejich další prognózu. Vstupním kritériem bylo symptomatické SS, ejekční frakce pod 40 %, mitrální regurgitace více než 20 mm2 nebo regurgitační objem více než 30 ml. Celkem 152 pacientů bylo randomizováno k provedení mitraklipu a 152 mělo optimální terapii SS. Primární cíl byl složený – celková mortalita nebo hospitalizace pro SS v průběhu 12 měsíců. Primárního cíle dosáhlo 54,6 % pacientů s mitraklipem a 51,3 % pacientů v kontrolní skupině (p = NS). Ani jednotlivé složky primárního cíle nebyly statisticky významné pro intervenovanou skupinu. Při propuštění mělo 123 pacientů z intervenované skupiny provedené kontrolní echokardiografické vyšetření, kdy u 117 (95,1 %) došlo ke snížení mitrální regurgitace o 1 stupeň, u 113 (91,9 %) to bylo o 2 stupně. V diskuzi zaznělo, že mitraklip nezlepšuje prognózu pacientů, ale mohl by být zvážen u selektovaných výrazně symptomatických pacientů s významnou sekundární mitrální regurgitací, u nichž se neplánuje transplantace srdce či implantace LVAD jako součást paliativní péče.
Studie ATTR-ACT
The Transthyretin Amyoloidosis Cardiomyopathy Clinical Trial
Transthyretinová amyloidová kardiomyopatie je způsobena ukládáním transthyretinových amyloidových vláken v myokardu. Doposud není známa žádná léčba, která by tuto chorobu dokázala ovlivnit. Látka tafamidis je první, která byla použita v klinické studii v souvislosti s léčbou této choroby. Mechanizmus jejího účinku je vazba na transthyretin a zábrana amyloidogeneze. Do studie bylo zařazeno 441 pacientů s transthyretinovou kardiomyopatií a byli randomizováni v poměru 2 : 1 : 2k podávání tafamidisu 80 mg, 20 mg nebo placebu. Doba sledování byla 30 měsíců. Primárním cílem byla celková mortalita následovaná frekvencí KV hospitalizací. Sekundárním cílem byla změna v 6minutovém walk testu a Kansaském dotazníku kvality života (KCCQ-OS). Tato studie vyšla vysoce pozitivně. Tafamidis snížil statisticky významně celkovou mortalitu a hospitalizace pro SS (p < 0,001). Při podávání tafamidisu došlo také k menšímu snížení walk-testu a Kansaského skóre kvality života (p < 0,001). Nežádoucí účinky byly srovnatelné s pacienty v placebové větvi. Závěrem lze shrnout, že tafamidis se jeví jako nadějný lék pro léčbu pacientů s transthyretinovou amyloidovou kardiomyopatií, protože vedl jak k prodloužení života, tak ke zlepšení funkční kapacity a kvality života.
Studie GLOBAL LEADERS
Ticagrelol Plus Aspirin, Followed by Ticagrelor Monotherapy for 23 Months vs Aspirin Plus Clopidogrel or Ticagrelor for 12 Months, Followed by Aspirin Monotherapy for 12 Months after Implantation of a Drug Eluting Stent: a Multicentre, Open-Label, Randomised Superiority Trial
Předpokladem studie bylo, že tikagrelor po dobu 24 měsíců, z toho v kombinaci s aspirinem v 1 měsíci, bude lepší než standardní duální antiagregace. Do intervenované skupiny bylo zařazeno 7 980 pacientů, do standardně léčené 7 988. Intervenovaná skupina dostávala 1 měsíc aspirin 75– 100 mg + tikagrelor 2 × 90 mg, následovaně 23 měsíců tikagrelor v monoterapii. Kontrolní skupina dostávala 12 měsíců 75– 100 mg aspirinu + 75 mg klopidogrelu nebo 2 × 90 mg tikagreloru následovaných dalších 12 měsíců samostatným aspirinem. Zahrnuti byli pacienti indikovaní k perkutánní koronární intervenci (PTCA) za použití biolimového stentu pro stabilní ischemickou chorobu srdeční nebo akutní koronární syndrom. Primární cíl byl kompozitní – dvouletá celková mortalita nebo nefatální Q-infarkt myokardu. Sekundární cíl byl bezpečnostní – krvácení hlášené centrem. Primárního cíle dosáhlo 304 (3,81 %) pacientů v intervenované skupině a 349 (4,37 %) v klasické terapii. Výsledek nebyl statisticky významný. Výskyt krvácení byl srovnatelný v obou větvích. Závěr studie je, že nová metoda antiagregační terapie u pacientů po PTCA nebyla lepší než standardně užívané režimy.
prof. MU Dr. Jindřich Špinar, CSc., FESC
Štítky
Detská kardiológia Interné lekárstvo Kardiochirurgia KardiológiaČlánok vyšiel v časopise
Kardiologická revue – Interní medicína
2018 Číslo 3
- Statinová intolerance
- Očkování proti virové hemoragické horečce Ebola experimentální vakcínou rVSVDG-ZEBOV-GP
- Parazitičtí červi v terapii Crohnovy choroby a dalších zánětlivých autoimunitních onemocnění
- Metamizol v liečbe pooperačnej bolesti u detí do 6 rokov veku
Najčítanejšie v tomto čísle
- Hypertyreóza a srdce
- Perindopril a léčba kardiovaskulárních onemocnění aneb 25 let úspěšného působení perindoprilu v kardiologii
- Podmínky úhrady inhibitorů PCSK9 v ČR – aktuální stav
- Hypotyreóza a srdce