Výhody jednotlivých zobrazovacích metod pro diagnostiku a sledování aktivity mnohočetného myelomu

Východiska:
Patogeneze, patologie, příznaky a úloha zobrazovacích metod v klinickém a diagnostickém algoritmu mnohočetného myelomu. Indikace a rozdíly použití součastně dostupných zobrazovacích metod.

Cíl:
Článek popisuje výhody a nevýhody klasického rentgenového zobrazování a doporučovaného kostního screeningu, které je popisováno jako vstupní metoda volby, dále pak nejčastěji postižené oblasti a hodnocení dle Mirels. Představuje současný zlatý standard, kterým je magnetická rezonance (MR), její potenciál a také doporučované indikace. Co se týče výpočetní tomografie (CT), je zmiňováno zejména srovnání mezi CT a MR a rentgenovým vyšetřením, její indikace a výhody v podobě intervenčního nástroje v případech, kdy je nutná histologizace. Článek rovněž popisuje úlohu scintigrafie skeletu s aplikací Tc-pyrofosfátu, která již v dnešní době není doporučována, a také roli pozitronové emisní tomografie s aplikací fluorodeoxyglukózy (FDG-PET) v hodnocení terapeutické účinnosti a prognózy onemocnění, její budoucí možnosti a součastné limity. Jiným dnes běžně používaným radioizotopem je 99Tc-sestamibi (MIBI), je diskutováno jeho srovnání s ostatními metodami, zejména s FDG-PET a doporučované indikace obou technik. Poslední probíranou otázkou je měření kostní density pomocí skenovací metody Dual Energy X-ray Absorption (DEXA).

Závěr:
Uvedené zobrazovací metody jsou hojně využívaným doplňkovým diagnostickým nástrojem, jak v případě úvodní diferenciální diagnostiky, tak i, vzhledem k častým relapsům tohoto onemocnění, ve sledování pacientů s mnohočetným myelomem.

Klíčová slova:
mnohočetný myelom – diagnostické zobrazovací metody – magnetická rezonance – pozitronová emisní tomografie – scintigrafie – výpočetní tomografie – indikace

Podpořeno FNUSA-ICRC (No.CZ.1.05/1.1.00/02.0123).

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

Obdrženo:
2. 10. 2011

Přijato:
18. 2. 2012

Autoři: J. Vanicek ^1,5; P. Szturz ²; Z. Rehak ³; B. Kianicka ⁴; M. Bulik ^1,5
Působiště autorů: Department of Imaging Methods, International Clinical Research Center, St. Anne’s University Hospital, Brno ¹; Department of Internal Medicine – Hematooncology, University Hospital, Brno ²; Department of Nuclear Medicine, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno ³; IHASH2 Clinic of Internal Medicine, St. Anne’s University Hospital, Brno ⁴; Department of Imaging Methods, Faculty of Medicine of Masaryk University, Brno ⁵
Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2012; 25(3): 166-172
Kategorie: Přehledy

Souhrn

Obdrženo:
2. 10. 2011

Přijato:
18. 2. 2012

Zdroje

1. Adam Z, Bednařík J, Neubauer J et al. Doporučení pro časné rozpoznání postižení skeletu maligním procesem a pro časnou diagnostiku mnohočetného myelomu. Vnitř Lék 2006; 52 (Suppl 2): 9–13.

2. Anderson KC, Alsina M, Bensinger W et al. National Comprehensive Cancer Network (NCCN). Multiple myeloma. Clinical practice guidelines in oncology. J Natl Compr Canc Netw 2007; 5(2): 118–147.

3. Barosi G, Boccadoro M, Cavo M et al. Management of multiple myeloma and related-disorders: guidelines from the Italian Society of Hematology (SIE), Italian Society of Experimental Hematology (SIES) and Italian Group for Bone Marrow Transplantation (GITMO). Haematologica 2004; 89(6): 717–741.

4. Durie BG, Kyle RA, Belch A et al. Scientific Advisors of the International Myeloma Foundation. Myeloma management guidelines: a consensus report from the Scientific Advisors of the International Myeloma Foundation. Hematol J 2003; 4(6): 379–398.

5. Harrouseau JL, Greil R, Kloke O. ESMO Guidelines Task Force. ESMO Minimum Clinical Recommendations for diagnosis, treatment and follow-up of multiple myeloma. Ann Oncol 2005; 16 (Suppl 1): i45–i47.

6. D’Sa S, Abildgaard N, Tighe J et al. Guidelines for the use of imaging in the management of myeloma. Br J Haematol 2007; 137(1): 49–63.

7. Mirels H. Metastatic disease in long bones. A proposed scoring system for diagnosing impending pathologic fractures. Clin Orthop Relat Res 1989; 249: 256–264.

8. Chaloupka R, Grosman R. Zásady operačního ošetření maligních nádorů páteře. Acta Spondylologica 2002; 1: 39–41.

9. Chaloupka R, Vlach O, Grosman R. Dlouhodobé výsledky po operační léčbě maligních nádorů krční páteře. Scripta Medica Brno 1998; 71 (Suppl 5): 154–156.

10. Mysliveček M, Nekula J, Bačovský J. Zobrazovací metody v diagnostice a sledování mnohočetného myelomu. Vnitř Lék 2006; 52 (Suppl 2): 46–54.

11. Neubauer J, Adam Z, Pour L. Jak rozlišit, zda je kompresivní fraktura obratle způsobená osteoporozóu nebo mnohočetným myelomem? Vnitř Lék 2006; 52 (Suppl 2): 83–87.

12. Lecouvet FE, Malghem J, Michaux L et al. Skeletal survey in advanced multiple myeloma: radiographic versus MR imaging survey. Br J Haematol 1999; 106(1): 35–39.

13. Uetani M, Hashmi T, Hayashi K. Malignant and benign compression fractures: differentiation and diagnostic pitfalls on MRI. Clin Radiol 2004; 59(2): 124–131.

14. Horger M, Claussen CD, Bross-Bach U et al. Whole--blood low-dose multidetector row-CT in the diagnosis of multiple myeloma: an alternative to conventional radiography. Eur J Radiol 2005; 54(2): 289–297.

15. Chrastina J, Novák Z. Historie celotělového stereotaktického systému. Rozhl Chir 2008; 87(3): 154–156.

16. Lecouvet FE, Vande Berg BC, Malghem J et al. Magnetic resonance and computed tomography imaging in multiple myeloma. Semin Musculoskelet Radiol 2001; 5(1): 43–55.

17. Neubauer J, Repko M. Metodika kostních biopsií perkutánním způsobem za navigace CT. Vnitř Lék 2006; 52 (Suppl 2): 71–73.

18. Tamir R, Glanz I, Lubin E et al. Comparison of the sensitivity of 99mTc-methyl diphosphonate bone scan whit the skeletal X-ray survey in multiple myeloma. Acta Haematol 1983; 69(4): 236–242.

19. Ludwig H, Kumpan W, Sinzinger H. Radiography and bone scintigraphy in multiple myeloma: a comparative analysis. Br J Radiol 1982; 55(651): 173–181.

20. Adam Z, Bolčák K, Staníček J et al. Přínos fluorodeoxyglukózové pozitronové emisní tomografie (FDG PET) u mnohočetného myelomu. Vnitř Lék 2006; 52(3): 207–214.

21. Durie BG, Waxman AD, D’Agnolo A et al. Whole-body (18)F-FDG PET identifies high-risk myeloma. J Nucl Med 2002; 43(11): 1457–1463.

22. Lütje S, de Rooy JW, Croockewit S et al. Role of radiography, MRI and FDG-PET/CT in diagnosing, staging and therapeutical evaluation of patients with multiple myeloma. Ann Hematol 2009; 88(12): 1161–1168.

23. Haznedar R, Akı SZ, Akdemir OU et al. Value of 18F-fluorodeoxyglucose uptake in positron emission tomography/computed tomography in predicting survival in multiple myeloma. Eur J Nucl Med Mol Imaging 2011; 38(6): 1046–1053.

24. Dankerl A, Liebisch P, Glatting G et al. Multiple Myeloma: Molecular Imaging with 11C-Methionine PET/CT--Initial Experience. Radiology 2007; 242(2): 498–508.

25. Nanni C, Zamagni E, Cavo M et al. 11C-choline vs. 18F-FDG PET/CT in assessing bone involvement in patients with multiple myeloma. World J Surg Oncol 2007; 5: 68.

26. Alper E, Gurel M, Evrensel T et al. 99mTc-MIBI scintigraphy in untreated stage III multiple myeloma: comparison with X-ray skeletal survey and bone scintigraphy. Nucl Med Commun 2003; 24(5): 537–542.

27. Mirzaei S, Filipits M, Keck A et al. Comparison of Technetim-99m-MIBI imaging with MRI for detection of spine involvement in patients with multiple myeloma. BMC Nucl Med 2003; 3(1): 2.

28. Mileshkin L, Blum R, Seymour JF et al. A comparison of fluorine-18 fluoro-deoxyglucose PET and technetium-99m sestamibi in assessing patients with multiple myeloma. Eur J Haematol 2004; 72(1): 32–37.