Rhabdomyosarkom gluteus maximus – kazuistika, přehled literatury a terapeutické cíle

Východiska: Rhabdomyosarkom je méně častý mezodermální nádor, který postihuje zejména mladou populaci. K častým místům výskytu primárního onemocnění patří oblast hlavy a krku, urogenitální trakt a končetiny. Méně než 25 % případů rhabdomyosarkomu je při prvním výskytu metastatických. Nejčastějšími histologickými podtypy rhabdomyosarkomu je podtyp embryonální a alveolární. Literatura o rhabdomyosarkomu vyskytujícím se v gluteální oblasti je minimální.

Případ: Popisujeme případ tříletého dítěte s alveolárním rhabdomyosarkomem vzniklým v gluteální oblasti. Metastatické vyšetření bylo negativní. Nádor jsme určili jako středně rizikový a pacienta jsme léčili systematickou chemoterapií sestávající z cyklů vinkristinu, aktinomycinu D a cyklofosfamidu souběžně s lokální léčbou (excize s širokým okrajem a radioterapie). V období následného sledování nebyla pozorována žádná recidiva.

Závěr: Léčba alveolárního rhabdomyosarkomu glutei maximi vyžaduje rozsáhlejší přístup, který se skládá ze systémové chemoterapie, lokálního chirurgického zákroku a radioterapie. U dětí je naprosto nezbytné dlouhodobé pozorování z důvodu včasné identifikace a léčby relapsů i nežádoucích účinků souvisejících s léčbou. Připravuje se několik biologických látek a malomolekulárních inhibitorů cílených na signální a růstové dráhy rhabdomyosarkomu, které jsou příslibem budoucí personalizované léčby. Avšak z důvodu vzácnosti a molekulární heterogenity tohoto nádoru bude integrace těchto nových látek se stávající léčbou obtížná.

Práce byla podpořena grantem MZ ČR AZV 15-33590A.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

Klíčová slova:

rhabdomyosarkom – hýždě

Autoři: Gulab Girish Meshram ¹; Neeraj Kaur ²; Singh Kanwaljeet Hura ³
Působiště autorů: Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno ¹; Ústav psychologie a psychosomatiky, LF MU, Brno ²
Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2019; 32(3): 201-207
Kategorie: Původní práce
prolekare.web.journal.doi_sk: https://doi.org/10.14735/amko2019201

Souhrn

Práce byla podpořena grantem MZ ČR AZV 15-33590A.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

Klíčová slova:

rhabdomyosarkom – hýždě

Zdroje

1. Hettmer S, Li Z, Billin AN et al. Rhabdomyosarcoma: current challenges and their implications. Cold Spring Harb Presepect Med 2014; 4 (11): a025650. doi: 10.1101/cshperspect.a025650.

2. Panda SP, Chinnaswamy G, Vora T et al. Diagnosis and management of rhabdomyosarcoma in children and adolescents: ICMR consensus document. Indian J Pediatr 2017; 84 (5): 392–402. doi: 10.1007/s12098-017-2315-3.

3. Egas-Bejar D, Huh WW. Rhabdomyosarcoma in adolescent and young adult patients: current perspectives. Adolesc Health Med Ther 2014; 5: 115–125. doi: 10.2147/AHMT.S44582.

4. Dziuba I, Kurzawa P, Dopierala M et al. Rhabdomyosarcoma in children – current pathologic and molecular classification. Pol J Pathol 2018; 69 (1): 20–32. doi: 10.5114/pjp.2018.75333.

5. Dagher R, Helman L. Rhabdomyosarcoma: an overview. Oncologist 1999; 4 (1): 34–44.

6. Shern JF, Yohe ME, Khan J. Pediatric rhabdomyosarcoma. Crit Rev Oncog 2015; 20 (3–4): 227–243.

7. Sun X, Guo W, Shen JK et al. Rhabdomyosarcoma: advances in molecular and cellular biology. Sarcoma 2015; 2015: 232010. doi: 10.1155/2015/232010.

8. Hiniker SM, Donaldson SS. Recent advances in understanding and managing rhabdomyosarcoma. F1000Prime Rep 2015; 7: 59. doi: 10.12703/P7-59.