Nelékařská sekce (NLS)

NLS1

SCREENINGOVÉ VYŠETŘENÍ SLUCHU NOVOROZENCŮ POMOCÍ OAE

M. Lindovská, I. Kišová, E. Havlíková

Otorinolaryngologická klinika, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cíle: Autoři prezentují zkušenosti se screeningem sluchu pomocí otoakustických emisí (OAE) v Moravskoslezském kraji a jeho výsledky za 6 let.

Metody: Od roku 2008 byl postupně zaveden screening sluchu pomocí OAE na všechna novorozenecká a dětská oddělení v Moravskoslezském kraji. V současné době probíhá plošné vyšetření v kraji Moravskoslezském, Pardubickém a Královohradeckém. Měření OAE je ve většině případů prováděno novorozeneckou sestrou v průběhu prvních dnů po narození, což umožňuje vyšetření provést v případě potřeby i opakovaně (snižuje se tak počet dalších specializovaných vyšetření). V případě nevýbavných OAE v porodnici je prováděn první rescreening v místě bydliště za 4 – 6 týdnů. Pokud jsou OAE opakovaně nevýbavné, jsou další vyšetření (BERA, SSEP) prováděny na ORL klinice FN Ostrava.

Výsledky: Od roku 2008 do roku 2013 bylo vyšetřeno 49126 novorozenců. V jednotlivých letech byl se zapojením dalších a dalších nemocnic do screeningového programu sledován postupný nárůst vyšetření. Ve 2. pololetí 2008 byl screening prováděn jenom ve FNO (1159 dětí), v roce 2009 se do screeningu zapojily všechny nemocnice v Ostravě (4785 dětí) a od roku 2010 je screeening prováděn ve všech nemocnicích Moravskoslezského kraje – v roce 2010 – 10 712 dětí, v roce 2011- 10 852, v roce 2012 – 11 236 dětí a v roce 2013 – 10 382 dětí. Zároveň byl sledován pokles nevýbavných OAE při prvním vyšetření z 9,8 % na 3,6 %, který souvisí s větší zkušeností vyšetřujících, s ochotou provádět opakovaně vyšetření ještě v porodnicích. Bylo odhaleno 26 dětí s těžkou poruchou sluchu.

Závěr: Brzký záchyt sluchové vady je zásadní pro časnou rehabilitaci pomocí sluchadel nebo indikaci ke kochleární implantaci. Čím dříve se na sluchovou vadu přijde, tím lepší jsou výsledky následné rehabilitace pomocí sluchadla či kochleárního implantátu.

Podpořeno Institucionální podporou MZ ČR č. 1 RVO-FNOs/2012.

NLS2

KOMPLEXNÍ VYŠETŘENÍ PACIENTA PŘED KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACÍ

V. Davidová, L. Tichopádová, E. Havlíková

Otorinolaryngologická klinika, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cíl:Cílem prezentace je seznámit posluchače s diagnostickým algoritmem vedoucím ke zjištění tíže sluchového postižení a stanovení vhodnosti kandidáta ke kochleární implantaci (KI).

Materiál a metodika: Baterie testů prováděných před kochleární implantací se liší u dětí a dospělých pacientů. U dětí se provádí komplexní objektivní vyšetření sluchu s cílem zjistit tíži sluchové vady. Je měřena výbavnost otoakustických emisí (OAE), vyšetření třmínkových reflexů (SR), vyšetření kmenových evokovaných potenciálů (BERA), vyšetření ustálených evokovaných potenciálů (SSEP). Po zhodnocení výsledků foniatrem je dítěti s těžkou sluchovou vadou přiděleno sluchadlo s nejsilnějším výkonem. Hodnocení rozvoje řeči provádí zkušený logoped, je velice výhodné spolupracovat se speciálním pedagogickým centrem pro sluchově postižené. Součástí předoperační přípravy jsou zobrazovací metody (HR CT pyramid a MR mozku), které nás informují o průchodnosti hlemýždě a vyloučí případné malformace. Všechna vyšetření by měl provádět zkušený odborník, který zná problematiku těžce sluchově postiženého dítěte. Neurologické vyšetření indikováno k vyloučení případné patologie vyšších etáží CNS, psychologické vyšetření hodnotí schopnosti kandidáta a spolupráci rodičů, genetické vyšetření vyloučí či potvrdí vadu na molekulární úrovni a oční vyšetření. U dospělých pacientů provádíme vyšetření sluchu tónovou audiometrií, dále hodnotíme srozumitelnost řeči vyšetřením slovní audiometrie bez sluchadel a se sluchadly (ev. vyšetření tónovou audiometrií ve volném poli). Všechna další vyšetření jsou shodná jako u dětských pacientů.

Výsledky: Ve FN Ostrava bylo od roku 2011 provedeno 30 vyšetření, z toho bylo indikováno 12 pacientů ke kochleární implantaci (7 dětí a 5 dospělých). V Ostravě byly v období 11/2013-01/2014 provedeny 3 kochleární implantace u dětí. Všichni dospělí a děti z dřívějšího období byli odesláni do FN v Motole.

Závěr: Kochleární implantát je indikován u pacientů s těžkou sluchovou vadou, kde i ta nejvýkonnější sluchadla nestačí. Nahrazuje porušenou funkci vnitřního ucha a umožňuje, aby operované dítě či dospělý pacient opět slyšeli. Indikace kochleární implantace je výsledkem práce multidisciplinárního týmu.

Podpořeno Institucionální podporou MZ ČR č. 1 RVO-FNOs/2012.

NLS3

PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI S CELOPLOŠNÝM SCREENINGEM SLUCHU U NOVOROZENCŮ V PARDUBICKÉ KRAJSKÉ NEMOCNICI

E. Boháčová¹, R. Burešová², J. Škvrňáková^1,2

¹Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Pardubická krajská nemocnice, a.s., Česká republika

²Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice, Česká republika

Úvod: Screeningové vyšetření sluchu u novorozenců může velmi brzy odhalit změny a včasná detekce sluchové vady má význam pro vývoj řeči a socializaci dítěte. Efektivní časná rehabilitace a přidělení sluchadla zlepšují výsledky kochleární implantace a dochází k rychlejšímu kognitivnímu vývoji dítěte. Pardubická krajská nemocnice, a.s. (PKN) realizuje screening u novorozenců od 1. 8. 2007.

Metodika: Sběr dat byl prováděn na novorozeneckém a ORL oddělení PKN v období od 1. 8. 2007 do 1. l. 2013. Při vyšetření je spícímu novorozenci do ouška vložen přístroj, který měří odpověď vnitřního ucha na slabý zvukový signál otoakustických emisí (OAE). Vyšetření je nebolestivé a dětmi je dobře snášeno. Screeningový přístroj zaznamenává odpověď ve formě pozitivní (je přítomna odpověď) a negativní (odpověď nebyla zaznamenána). Novorozenecká sestra 2. den po porodu vyšetří dítě pomocí OAE, pokud není při prvním vyšetření výsledek oboustranně pozitivní, je toto vyšetření zopakováno následující den hospitalizace. Pokud ani druhé vyšetření není pozitivní, je kontaktována audiologická sestra. Audiologická sestra 3. den po porodu měří OAE na novorozeneckém oddělení u dětí, kde OAE nejsou oboustranně výbavné. Při nevýbavných OAE pozve dítě do 4 týdnů na ORL kliniku k přeměření. Rodiče obdrží kartičku s informacemi, kam se dostavit. Jestliže se na ORL klinice naměří oboustranně výbavné OAE, tak je poslána zpráva obvodnímu pediatrovi a dítě už není dále kontrolováno na ORL klinice. Při jednostranně výbavných OAE je provedena kontrola dítěte za 1 rok a rodiče jsou poučeni, jak dítě sledovat. Pokud ani poté není prokázána oboustranně pozitivní odpověď, dítě je objednáno k podrobnějšímu vyšetření sluchu BERA ORL lékařem. Vyšetření BERA je prováděno v premedikaci (Plegomazin) ve věku od 3 měsíců dítěte. Dítě je přijímáno spolu s rodiči. Po uspání dítěte lékař provede vyšetření BERA, zhodnotí výsledek a informuje rodiče. Dítě po dospání odchází domů. Pokud lékař diagnostikuje sluchovou vadu, tak je dítě objednáno na SSEP do Prahy, kde je vyšetřeno a připraveno k potřebné rehabilitaci (CI, sluchadla, logopedie) do 5-6 měsíců věku.

Výsledky: Od roku 8/2007 do 1/2013 se v PKN narodilo celkem 8958 dětí, z toho bylo vyšetřeno 8566 (96 %) dětí pomocí OAE. 282 (3 %) dětí nebylo vyšetřeno z důvodu jejich propuštění v sobotu či neděli, kdy není přítomna vyšetřující sestra. 82 (1 %) dětí bylo přeloženo a 28 (0,3 %) dětí zemřelo. Měření OAE 2. – 3. den po porodu podstoupilo 8566 dětí. Z toho 8258 (96 %) dětí mělo OAE přítomny, 308 (4 %) dětí nemělo. Vyšetření do 4. týdne na ORL podstoupilo 590 dětí, z nich 455 (77 %) mělo přítomno OAE, 108 (18 %) nemělo a 27 (5 %) dětí nebylo vyšetřeno. 108 dětí s nevýbavnými OAE podstoupilo měření na ORL do 3. – 6. měsíce BERA, z toho 17 (16 %) dětí mělo vyšetření BERA v normě. Kochleární implantát byl zaveden u 1 (1 %) dítěte. Sluchadlo bylo ordinováno 12 (11 %) dětem. 15 dětí (14 %) mělo lehkou vadu. U 63 (58 %) dětí byly OAE přítomny pouze jednostranně.

Závěr: Zavedení efektivního sluchového screeningu u novorozenců ušetří mnoho prostředků, které je nutno vydat na pozdní terapii, pokud sluchová vada nebyla včas odhalena. Zároveň má včasná detekce sluchové vady značný význam pro vývoj řeči a socializaci dítěte.

Podpořeno studentskou grantovou soutěží Interní grantové agentury Univerzity Pardubice SGSFZS_2014003.

NLS4

AUDIOGRAM - SOUČÁST ZDRAVOTNICKÉ DOKUMENTACE, JEHO ZÁZNAM, HODNOCENÍ A VÝZNAM PŘI DIAGNOSTICE CHOROB SLUCHOVÉHO ORGÁNU

L. Pavelcová^1,2

¹ORL ambulance s foniatrií, s.r.o, MUDr. Martina Matulová – Brno, Česká republika

²Audiconsulting – Rebešovice, Česká republika

Úvod: K vyšetřování funkce sluchového orgánu je zapotřebí souboru různých postupů a vyšetření, které se navzájem doplňují a společně vedou ke stanovení správné diagnózy. Vyšetření provádíme metodami subjektivními, jako je klasická sluchová zkouška, zkoušky ladičkami, prahovou audiometrií a speciálními audiometrickými vyšetřovacími metodami. Mezi objektivní metody pak patří tympanometrie, včetně prokázání existence a výbavnosti reflexu třmínkového svalu, vyšetření pomocí evokovaných potenciálů, jako je BERA a další. V neposlední řadě měření otoakustických emisí, využívaných hlavně při screeningu sluchu. Audiologie je vědní obor, který se obírá studiem normálního a patologicky změněného sluchu. Audiometrie je součástí audiologie a je to soubor vyšetřovacích metod sluchu prováděných většinou pomocí elektroakustických přístrojů. Prahová audiometrie patří mezi základní vyšetření sluchu. Audiogram je grafický záznam tohoto vyšetření.

Metodika: Vyšetření provádíme v tiché komoře pomocí audiometru vybaveného sluchátky pro vyšetření prahu vzdušného vedení a kostním vibrátorem pro vyšetření prahu kostního vedení. Pro zaznamenání slyšeného tónu je zapotřebí signalizační tlačítko. Při hodnocení audiogramu rozhoduje vztah křivek pro vzdušné a kostní vedení. Především jejich existence, tvar, poloha a vzájemné postavení. Audiogram podléhá zákonu o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., § 53 – odstavec zdravotní dokumentace. Jsou zákonem stanovené údaje, které musí zdravotnická dokumentace obsahovat.

Závěr: Práce audiologické sestry je náročná a zodpovědná. Má charakter konečného vyšetření, podle kterého lékař stanoví, doplňuje nebo upřesňuje diagnózu poruchy sluchu, určuje medikamentózní či chirurgickou léčbu, indikuje sluchadlo, posuzuje vhodnost určitého povolání, přeřazení z hlučného pracoviště, posuzuje poškození pacienta pro účely pojistného řízení, pro soudní jednání a jiné. Práce v audiometrii je ale především zajímavá. Pokud je vykonávána dobře, může přinášet značné uspokojení. Odborně vzdělaná a svědomitá audiometrická sestra si zasluhuje uznání a odpovídající ohodnocení.

NLS5

Tinnitus

H. Franková

ORL oddělení, Městská nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

Přednáška popisuje historii, léčbu tinitu v naší nemocnici, statistiku ošetřených pacientů, léčbu v HBO – popis HBO, celkový pohled na léčbu tinitu u nás i ve světě.

NLS6

NÁŠ PACIENT MÁ SLUCHADLO!

L. Macečková

Dům zdraví Brand, s.r.o., ORL a foniatrická ambulance, Vsetín, Česká republika

Sdělování a sdílení informací, komunikace, patří k základním dovednostem sester pracujících ve zdravotnických zařízeních. Účelnost komunikace s pacientem je ovlivněna mnoha vnějšími i vnitřními faktory. Jedním ze ztěžujících může být porucha sluchu. Jestliže pacient používá sluchadlo, může být tato komunikační bariéra odstraněna. Problém nastává, když se zhorší dorozumívací schopnosti pacienta právě probíhající nemocí nebo psychickým vypětím. Pacientovo sluchadlo potřebuje také minimální základní péči, kterou zajistí sestra ve spolupráci s pacientem nebo příbuznými. Základem je zjištění funkčnosti sluchadla. Porucha zařízení může být způsobena vybitou baterií nebo neprůchodností výstupu pro zesílený zvuk. Odstranění poruchy sluchadla se uskutečňuje individuálně dle možností a zdravotního stavu pacienta. Komunikace u všech úkonů prováděných s pacientem se pak v době nefunkčnosti sluchadla řídí obecnými doporučeními komunikace s lidmi se sluchovým postižením.

NLS7

Porovnání české verze dotazníku Hearing Handicap Inventory for Adults s výsledky prahové tónové audiometrie

V. Blanař¹, J, Mejzlík^1,2, P. Sachová^3,4, V. Škvarlová¹

¹Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice, Pardubice, Česká republika

²Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Pardubická krajská nemocnice, a.s., Pardubice, Česká republika

³Ústav preventivního lékařství LF Univerzity Palackého v Olomouci, Česká republika

⁴Centrum pro poruchy sluchu a rovnováhy, Ostrava, Česká republika

Úvod: Dotazníkový nástroj Hearing Handicap Inventory for Adults (HHIA) je používán pro hodnocení emočních a sociálních problémů, které souvisejí s poruchou sluchu. Dotazník jsme přeložili do českého jazyka a nyní probíhá ověření jeho validity pro českou populaci. Zmíněný dotazník vyplňují sami pacienti a subjektivně tak hodnotí své komunikační problémy a jejich dopad v oblasti emoční (psychické) a sociální. Pomocí tohoto nástroje lze zhodnotit dopad poruchy sluchu na každodenní život nedoslýchavého člověka v oblasti sociálních vztahů, pracovního i rodinného prostředí. Může být použit jako pomocný prostředek pro všeobecné sestry nebo lékaře při hodnocení a kvantifikaci obtíží pacienta, které vždy nemusí zcela korespondovat s výsledky audiometrického vyšetření.

Metodika: Do výzkumného souboru bylo zařazeno celkem 49 respondentů s různým stupněm nedoslýchavosti. Všichni respondenti byli ve věku od 25 do 65 let, všichni měli percepční poruchu sluchu. Podmínkou zařazení do souboru byl souhlas pacienta s výzkumem. Výzkum byl schválen etickou komisí příslušného zdravotnického zařízení. V souboru nebyli zařazeni pacienti, kteří měli: převodní nedoslýchavost, předchozí úrazy v oblasti hlavy, akutní akustické trauma, opakované středoušní záněty, pacienti s rozdílem průměrné sluchové ztráty mezi pravým a levým uchem více než 20 dB na frekvencích 500, 1000, 2000 a 4000 Hz, s vrozenými vývojovými vadami v oblasti zvukovodů, středního a vnitřního ucha nebo Eustachovy trubice, s novotvary v oblasti zvukovodů, středního a vnitřního ucha, Eustachovy trubice a mozku, pacienti s předchozí operací v oblasti hlavy, s jiným onemocněním ucha zjištěném při vstupním vyšetření nebo s nedoslýchavostí v rodinné anamnéze. Všichni respondenti vyplnili českou verzi dotazníku HHIA a bylo jim provedeno vyšetření prahovou tónovou audiometrií. V rámci statistického hodnocení bylo porovnáno skóre v oblasti emoční a sociální zjištěné pomocí dotazníku HHIA s průměrem hodnot vzdušného vedení zvuku obou uší na hlavních řečových frekvencích - 500, 1000, 2000 a 4000 Hz. Mezi uvedenými hodnotami byla vypočítána korelace.

Výsledky: Průměrný věk všech respondentů činil 54,7 let. V souboru bylo 9 žen a 40 mužů. Korelační koeficient mezi průměrem na hlavních řečových frekvencích a zjištěnou hodnotou pro emoční problémy spojené s nedoslýchavostí činil r = 0,56274, což je hraniční hodnota pro velkou míru korelace. V rámci hodnocení vztahu sociálních problémů spojených s nedoslýchavostí a sluchovým prahem na řečových frekvencích byla zjištěna hodnota r = 0,61795, která poukazuje na ještě vyšší souvislost mezi výsledky dotazníku HHIA a sluchovým prahem zjištěným pomocí prahové tónové audiometrie.

Závěr: Výzkum prokazuje souvislost mezi vyšetřením prahovou tónovou audiometrií a mezi výsledky dotazníku Hearing Handicap Inventory for Adults v české verzi. Uvedené korelační hodnoty svědčí pro přímou úměrnost, kdy se zvyšující se sluchovou ztrátou stoupá také hodnocení problémů nedoslýchavého v oblasti emoční a sociální. I přes velkou míru korelace se však objevují v souboru také odchylky, kdy pacient nemá dle výsledků audiometrického vyšetření velkou sluchovou ztrátu, přesto jsou však jeho komunikační obtíže hodnoceny jako významné. V budoucnu bude výzkum proveden na větším souboru respondentů.

Projekt byl podpořen grantem SGSFZS_2014003.

NLS8

Monitoring a diagnostika poruch řeči v rámci awake kraniotomie

M. Kaniová¹, Š. Reguli², P. Komínek¹

¹ORL klinika, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

²Neurochirurgická klinika, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cíle: Příspěvek seznamuje posluchače s možností tzv. awake kraniotomie, „bdělé“ operace mozkových nádorů (gliomů) při vědomí, kdy se monitorují řečové a jazykové funkce za aktivní účasti pacienta. Cílem je zachování řečových a jazykových funkcí pacienta a zároveň co největší možný rozsah resekce nádoru. Přímou komunikaci s pacientem během operace provádí klinický logoped (afaziolog).

Materiál a metodika: Difuzní gliomy jsou typické infiltrativním růstem, zrakem jejich hranice nemusí být viditelné. Odstranění gliomů rostoucích uvnitř nebo v blízkosti řečových a jazykových korových center a drah mělo v minulosti často za následek trvalý neurologický deficit. Na kvalitu života pacienta měla zvláště neblahý vliv porucha řečových a jazykových funkcí. Pomocí intraoperačního monitoringu řečových funkcí, kdy klinický logoped přímo testuje řeč pacienta (spontánní slovní produkci, schopnost pojmenování, porozumění řeči, automatické slovní řady, čtení atd.) a operatér provádí elektrostimulaci mozkové tkáně lze určit funkční hranice nádoru.

Výsledky: Od loňského roku proběhly ve FN již šest awake kraniotomií, řečové a jazykové (fatické) funkce pacientů byly detailně diagnostikovány logopedickým vyšetřením před i po operaci. Srovnáním výsledků v testech fatických funkcí můžeme zjistit úspěšnost operace v elokventních oblastech mozku.

Závěr: Klinický logoped je platným členem multidisplinárního týmu při neurochirurgických operacích mozkových nádorů v elokventních oblastech. Přímý monitoring řečových a jazykových funkcí umožňuje zachování kvality života pacienta po náročném neurochirurgickém výkonu.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT13725-4/2012.

NLS9

Péče o pacienty s poruchou polykání ve FN Ostrava

M. Kaniová, B. Kopecká, P. Komínek

ORL klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cíle: Cílempříspěvku je seznámit posluchače s problematikou poruch polykání, ukázat jak probíhá screening poruch polykání u neurologických pacientů a jaká péče je těmto pacientům poskytovaná mezioborovým týmem ve FN Ostrava.

Materiál a metodika: Poruchy polykání (dysfagie) ovlivňují kvalitu života mnoha pacientů. Příčiny těchto problému mohou být různé. Největší skupinu pacientů s poruchami polykání představují neurologičtí pacienti, další velkou skupinou jsou pacienti po operacích v ORL oblasti. Některé poruchy polykání jsou zřejmé, některé mohou probíhat bez výraznějších problémů, může se jednat třeba jenom o tiché aspirace s rizikem vzniku pneumonie. K efektivnímu záchytu těchto pacientů nám slouží screening poruch polykání. Screeningovou metodu Petry Mandýsové používáme od ledna 2013.

Výsledky: Od ledna do prosince 2013 prošlo screeningem poruch polykání na neurologické klinice FN Ostrava 1051 pacientů. Screening byl negativní u 662 pacientů, pozitivní u 381 pacientů. Z 381 pacientů pozitivních ve screeningu mělo 165 pacientů dysfagické obtíže. Intenzivní logopedická terapie probíhala u 101 pacientů. Vyšetření polykání pomocí flexibilního endoskopu (FEES) bylo provedeno během hospitalizace u 12 pacientů. Screening poruch polykání v mnohých případech pomohl zachytit pacienty s tichými aspiracemi.

Závěr: Na základě diagnostiky poruch polykání je možné nastavit optimální režim pro pacienta, snížit riziko vzniku aspiračních pneumonii a zvýšit tak kvalitu jeho života. Péče o pacienty s poruchou polykání vyžaduje multidisciplinární přístup. Dysfagiologický tým zahrnuje ošetřující lékaře, sestry, klinické logopedy, ORL lékaře, radiology, nutriční terapeuty a další.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT13725-4/2012 a MZ ČR – RVO – FNOs/2012.

NLS10

Hodnocení hlasových obtíží pomocí standardizovaného DOTAZNÍKU VHI

J. Škvrňáková^1,2, J. Praisler², K. Kollová¹, D. Mišíková¹

¹Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice, Česká republika

²Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Pardubická krajská nemocnice, a.s., Česká republika

Úvod: Vnímání změn hlasu je zcela subjektivní a může být v rozporu s objektivními příznaky a nálezy. K vyjádření kvantifikace subjektivních potíží pacientů s poruchami hlasu byl vyvinut tzv. Voice Handicap Index - Index hlasového postižení (VHI). Anglická verze byla přeložena do lingvisticky korigované verze v češtině pro použití v klinické praxi.

Metodika: Výzkumné, prospektivní šetření probíhalo od března do prosince 2012 u dispenzarizovaných nemocných ve foniatrické ambulanci nemocnice krajského typu.

Ke sběru identifikačních a dalších dat byl použit dotazník vlastní konstrukce, k hodnocení hlasových obtíží dotazník VHI, který obsahuje celkem 30 otázek, a to v oblasti fyzické, funkční a emoční vždy po 10 otázkách. Každá otázka má pět možností odpovědí - nikdy (0 bodů) až vždy (4 body). Výsledné celkové skóre je v rozmezí 0-120 bodů, které spolu se skóry v jednotlivých oblastech (0-40 bodů) numericky vyjadřuje míru potíží pacienta. Hodnoty VHI pro mírnou, střední a těžkou dysfonii jsme hodnotili dle studie Jacobsonové (Jacobson a spol., 1997). Celkem bylo osloveno 63 pacientů foniatrické poradny, se zařazením souhlasilo 40. Z tohoto souboru byli vyřazeni pacienti, kteří při celkovém skóre dotazníku VHI před léčbou nedosáhli 28 bodů a více, stupeň hlasových obtíží – mírný. Ke statistickému zpracování dat bylo zařazeno 26 respondentů. Úplná data před a po léčbě byla získána od 15 respondentů, 12 žen (80 %) a 3 (20 %) muži), Ø věk byl 53,2 let (23 - 79 let). Vzhledem k nízkému počtu respondentů jsme nedělili pacienty podle základní diagnózy (benigní/maligní nádor, ostatní onemocnění hrtanu). Nikdo z respondentů neměl provedenou parciální či totální laryngektomii.

Výsledky: Cílem šetření bylo kvantifikovat subjektivní potíže pomocí VHI u pacientů s onemocněním hrtanu před a po léčbě v intervalu od 1 až do 6 měsíců. Hlasové obtíže byly dle VHI před léčbou u 3 respondentů mírné, u 2 střednía u 10 těžké. Po léčbě v rozmezí 1–6 měsíců byly hlasové obtíže vnímány dle celkového skóre VHI u 1 respondenta mírné, u 2 střední a u 2 těžké. 10 respondentů mělo celkové skóre pod 28. Největší problémy respondenti zaznamenali před i po léčbě v oblasti fyzické (P), následně v oblasti funkční (F) a nejmenší v oblasti emoční (E). V oblasti fyzické nejvíce pacienty před i po léčbě trápila změna hlasu v průběhu dne. V oblasti funkční nejčastěji označovali respondenti problémy „v hlučném prostředí mi lidé špatně rozumějí“, bodové hodnocení bylo nižší po léčbě. Zlepšení po léčbě bylo i v oblasti emoční, kde před a po léčbě pacienty nejvíce trápilo „potíže s hlasem mi způsobují rozladění/rozčílení/nespokojenost“. V hodnocení léčby u jednotlivých pacientů jsou statisticky významné posuny v celkovém skóreo 18 bodů a více. U našich respondentů byl statisticky významný posun po léčbě v celkovém skóre VHI u 12 (80 %) pacientů, u 2 (13 %) není statisticky významný posun v léčbě a u 1 respondenta (7 %) došlo po léčbě ke zhoršení hlasových obtíží.

Závěr: Subjektivní hodnocení změn hlasu (VHI) po léčbě prokázalo menší obtíže s hlasem u většiny pacientů. Největší problém měli naši respondenti ve fyzické oblasti stejně jako respondenti výzkumných studií z roku 2009/2010. Dotazník VHI je vhodný nástroj pro hodnocení obtíží s hlasem. Je využíván u nás i v zahraničí k hodnocení efektivity léčby, vlivu změn hlasu na celkové vnímání kvality života atd.

V ČR je organizován Světový den hlasu 16. 4., jehož cílem je zlepšení informovanosti veřejnosti o prevenci onemocnění hlasivek a významu hlasu.

Podpořeno studentskou grantovou soutěží Interní grantové agentury Univerzity Pardubice SGS FZS_2014003.

NLS11

KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACE U DĚTÍ: POHLED SÁLOVÉ SESTRY

J. Klimčíková¹, A. Stránská¹, K. Zeleník^1,2

¹Otorinolaryngologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

²Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika

Úvod: Kochleární implantát je funkční smyslová náhrada, která zprostředkuje sluchové vjemy neslyšícím jedincům přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha. Kochleární implantát se skládá se ze dvou částí. Vnitřní část implantátu se operačně implantuje do spánkové kosti a svazek elektrod, který z něj vychází, je při operaci zasunutý do hlemýždě. Zevní část je procesor (malý počítač), který se umísťuje za ucho pomocí magnetu a pomocí cívky přenáší informace do implantované části. Cílem přednášky je seznámit posluchače s kochleární implantací a specifikách operačního výkonu tak, jak je vidí sálová sestra.

Metodika: Centrum kochleární implantace Ostrava vzniklo v roce 2013, navázalo na prácí Centra péče o pacienty s kochleárním implantátem, které fungovalo v Ostravě od roku 2008. Kochleární implantace má určitá specifika, a proto tým lékařů, sester a inženýrů absolvoval opakované školení na jiných pracovištích provádějících kochleární implantaci již delší dobu.

Výsledky: Operace trvá přibližně 3 hodiny. Na operačním sále připraví instrumentářka operační mikroskop, nástroje k operaci ucha, vrtací systém, koagulační přístroj, neurostimulační přístroj k perioperačnímu monitoringu lícního nervu, odsávací zařízení a monitor ke sledování průběhu operace. Pacientovi se vyholí místo implantace za uchem. Následuje provedení antromastoidektomie a vytvoření lůžka ve skalní kosti pro uložení implantátu. Dále operatér provádí zadní tympanotomii a rozšiřuje okrouhlé okénko vnitřního ucha, aby bylo do něj možné volně zasunout svazek elektrod. Před uložením implantátu se musí odpojit koagulační přístroj, aby nedošlo k poškození implantátu. Po zasunutí elektrody přes okrouhlé okénko do hlemýždě je implantát přifixován 2 pevnými nevstřebatelnými stehy do kostního lůžka. V této fázi nastupuje tým techniků a provádí základní měření a nastavení implantátu. Pokud je vše v pořádku, může se rána uzavřít podle anatomických struktur. Rána se omyje, vydezinfikuje a zalepí. Hojení trvá 10-14 dní, první napojení řečového procesoru (zevní části) a první nastavování probíhá 6 týdnů od operace.

Závěr: Kochleární implantace je operační výkon, při kterém se do spánkové kosti implantuje vnitřní část kochleárního implantátu a svazek elektrod se zasune do hlemýždě. Přímou stimulací sluchového nervu tak lze vrátit sluch neslyšících dětem.

NLS12

KAZUISTIKA DÍTĚTE S ABSCEDUJÍCÍ AKUTNÍ LYMFADENITIDOU

R. Šturmová, J. Brennerová

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Česká republika

Tématem sdělení je přiblížit průběh hospitalizace dítěte, které bylo přijato na dětské ORL oddělení pro abscedující akutní lymfadenitidu. Chlapec byl přijat pro progredující krční lymfadenitidu submandibulárně vlevo bez reakce na p.o. ATB terapii. V celkové anestezii byla provedena incize a drenáž abscesu. Pro přetrvávající nález submandibulárně s hnisavou sekrecí indikována chirurgická revize. Kultivačně prokázáno mycobacterium avium. Po dohodě s mikrobiologickým centrem indikována terapie makrolidy po dobu dvou týdnů. Na základě mezioborového konzilia doporučen překlad na kojenecké oddělení Dětské kliniky FN Hradec Králové k předoperační přípravě trojkombinací antituberkulotik, poté následovala kontrolní magnetická rezonance a dle výsledků byl určen rozsah konečného chirurgického řešení.

NLS13

PARAFARYNGEÁLNÍ A RETROFARYNGEÁLNÍ ABSCES – ošetřovatelská péče

N. Novotná, K. Kubzová

ORL klinika, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cíl: Seznámení s kazuistikou pacienta s parafaryngeálním a retrofaryngeálním abscesem z pohledu ošetřovatelské péče.

Materiál a metodika: Parafaryngeální a retrofaryngeální absces patří mezi hluboké krční infekce a představují akutní stavy v ORL. Příčina je nejčastěji odontogenní, dalšími častými příčinami jsou infekce patrových mandlí (angína, peritonzilární absces). Nejčastějšími příznaky jsou obtížné polykání, dušnost a horečky. Při fyzikálním vyšetření bývá přítomen otok, zarudnutí, porucha hybnosti krku a zhoršené otevírání úst. Diagnózu určí zobrazovací metody CT a NMR, sonografie je méně přesná. Pro úspěšnou léčbu a zabránění komplikací je důležitá včasná diagnostika a intervenční léčba. Rovněž důležité je včasné zajištění dýchacích cest pro případný otok hypofaryngu a hrtanu. Cílem je zabránit dušení. Léčba spočívá v  drenáži abscesového ložiska a v podávání širokospektrálních ATB, nejlépe jejich kombinace. Na ORL klinice FN Ostrava bylo v roce 2013 operováno pro parafaryngeální absces 12 pacientů.

Výsledky (kazuistika): Třiadvacetliletá žena přichází na ORL ambulanci s febriliemi, bolestmi zubů, krku a neschopností přijímat potravu. Po vyšetření lékařem bylo vysloveno podezření na parafaryngeální absces. Bylo indikováno přijetí na ORL kliniku a došetření. Na ambulanci provedeno zajištění periferního žilního vstupu. Pacientka byla poučena o lačnění z důvodu možné akutní operace v celkové anestezii. Při přijetí na oddělení byly provedeny odběry (krevní obraz, biochemie, včetně CRP, koagulační parametry), aplikována intravenózní antibiotika. Byla odebrána ošetřovatelská anamnéza, stanovena rizika dysfagie, pádu, dekubitů. Při přijetí lékařem byly podepsány informované souhlasy (s operací a celkovou anestezií) a označena strana operace. CT vyšetření krku potvrdilo diagnózu parafaryngeálního a retrofaryngeálního abscesu. Následovala indikace k drenáži ze zevního přístupu v celkové anestezii. Dále bylo doplněno předoperační interní (EKG, RTG srdce a plic) a ARO vyšetření. Sestrou byla podána infuzní rehydratační léčba a analgetika. Následovala bandáž dolních končetin jako prevence trombembolické nemoci a aplikace intramuskulární premedikace. Na operačním sále byla provedena zevní incize a drenáž, zavedeny 3 trubicové drény k proplachu. Pro otok dýchacích cest byla provedena tracheotomie. Po operaci byla pacientka 6 dní na jednotce intenzivní péče. Úkolem sestry v předoperačním, perioperačním a pooperačním období je sledovat celkový stav pacienta, monitorovat vitální funkce (tlak krve, pulz, teplota) i bolest dle škály VAS a aplikovat analgetika. Dalším úkolem sestry je sledování okolí vpichu a průchodnosti invazivního vstupu, provádění aseptických převazů. Po operačním zákroku sestra sleduje vzhled operační rány, funkčnost trubicových drénů, množství a charakter sekretu z nich. Drén zůstává v ráně podle rozsahu infekce a pooperačního stavu obvykle 3-5 dní. Denně jsou prováděny převazy operační rány lékařem a proplachy drénů dezinfekcí (např. 3% peroxid vodíku, Betadine), u kterých sestra asistuje. Na základě ordinace lékaře sestra provádí odběry krve pro stanovení závažnosti zánětů i účinnosti ATB léčby, podává léky a sleduje účinek analgetik. Pokud je indikována enterální výživa cestou nazogastické sondy, bývá tato obvykle zavedena již na operačním sále. V takovém případě sestra sleduje v pooperačním období příjem tekutin, průchodnost sondy a zajistí její dostatečnou fixaci. Při obstrukci dýchacích cest pacienta bývá provedena tracheotomie. Ta je ponechána až do odeznění otoku dýchacích cest, obvykle několik dní. V pooperačním období dbá sestra na správnou techniku odsávání, dostatečnou fixaci kanyly, sleduje dýchaní. V případě obstrukce dýchacích cest provádí laváže fyziologickým roztokem, případně zvlhčování pomocí nebulizace. Dále sestra mění krytí pod kanylou dle potřeby a sleduje okolí operační rány (možnost infekce či krvácení). Po dekanylaci mění tampon na tracheostomatu a sleduje hojení.

Závěr: Péče o pacienta s hlubokou krční infekcí bývá komplexní. Při včasné diagnóze a rychlé intervenční léčbě je prognóza pacientů dobrá. Sestra je důležitým členem multidiscipinárního týmu.

NLS14

Epistaxe – kazuistika

J. Navrkalová

ORL oddělení, Městská nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

Epistaxe je jedna z komplikací hypertenze. Bude popsáno všeobecné ošetření epistaxe a zvyklosti na pracovišti MNO. V přednášce bude na toto téma kazuistika 70letého muže se základním onemocněním M. Rendu-Osler-Weber, kdy velmi často opakované masivní epistaxe jsou komplikací tohoto onemocnění.

NLS15

FESS Z POHLEDU INSTRUMENTÁŘKY

D. Seidlová¹, J. Lešinská¹, R. Urban¹, J. Syrovátka²

¹Centrální operační sály, Nemocnice Nový Jičín, a.s., Nový Jičín, Česká republika

²ORL oddělení, Nemocnice Nový Jičín, a.s., Nový Jičín, Česká republika

Cíle: Cílem sdělení je seznámit s definicí a problematikou funkční, endoskopické operace nosu a vedlejších nosních dutin z pohledu instrumentářky a také s portfoliem této operativy v Nemocnici Nový Jičín, a.s. Tři kazuistiky, doprovázené krátkými videi, vysvětlí názvy jednotlivých operačních výkonů a nástrojů, které se při operacích užívají.

Materiál a metodika: Zkratka FESS je pro mnohé zdravotní sestry pouze tajnou formulí, jejíž význam neznají. Český překlad této zkratky je funkční, endoskopická chirurgie nosu a vedlejších nosních dutin. Epicentrum zánětů nosu je ve středním nosním průduchu pod střední nosní skořepou, ve vývodech vedlejších nosních dutin (VND) a jejich okolí. V průběhu funkční endoskopické chirurgie se zasahuje téměř výhradně právě v této oblasti. Tím se obnoví správné proudění vzduchu nosem, což vede ke zhojení sliznice i ostatních částí nosu a VND.

Výsledky (kazuistiky): Osmiletý pacient byl indikován k supraturbinální antrostomii pro antrochoanální polyp. Dvaadvacetiletý pacient s chronickou rinosinusitidou byl indikován k polypektomii shaverem a následné přední etmoidektomii. Dvaašedesátiletý pacient s chronickou rinosinusitidou byl indikován k „pansinus“ operaci, jejíž částí byla také sfenoidotomie.

Závěr: Anatomie nosu a vedlejších nosních dutin je poměrně komplikovaná. Při endoskopické operaci nosu se používá velké množství různých nástrojů, které musí instrumentářka ovládat. Tyto praktické zkušenosti a dále základní teoretické znalosti, pomáhají instrumentářce lépe předvídat požadavky chirurga během operačního výkonu.

NLS16

Kazuistika pacienta s Obstrukční spánkovou apnoe

L. Koppitzová, A. Trejbalová

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Česká republika

Cíl: Tato přednáška popisuje na kazuistice našeho pacienta jakým způsobem probíhá péče o klienty v CPSB (Centrum poruchy spánkového biorytmu) na ORL klinice.

Metody: Při prvním vyšetření se shromažďuje anamnéza, včetně dotazníku EŠS (Epworthská škála spavosti) a provádí se vyšetření - fyzikální vyšetření dle Mallampatiho, dle Gutzmanna, rinoskopie, laryngoskopie a vyšetření pomocí flexibilního fibroskopu. Při tomto vyšetření se snažíme pomocí Müllerových manévrů posoudit, která pasáž dýchacích cest by mohla během spánku kolabovat a způsobovat tak snížený průtok vzduchu. Provádí se rinomanometrie – měří se odpor vzduchu při dýchání každou nosní dutinou zvlášť, což se opakuje ještě po anemizaci. Následně pacient přespí jednu noc v Somnologické komoře a díky Miniscreenu se zaznamená a posoudí kvalita spánku.

Výsledky: Nastavení příslušné léčby – chirurgické popřípadě konzervativní, tak jako to proběhlo v případě tohoto pacienta, čímž bylo dosaženo zkvalitnění spánku a normalizace parametrů sledovaných během spánku.

Závěr: Seznámit posluchače s metodikou vyšetřování a postupem léčby u pacienta se syndromem spánkové apnoe.

NLS17

Karcinom sinonazální oblasti s destrukcí patra - ošetřovatelská péče

B. Bohušová¹, J. Ottová¹, M. Paciorek², P. Matoušek^1,3

¹ORL klinika, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

²Centrum plastické chirurgie, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika,

³Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika

Cíle: Cílem sdělení je seznámit s kazuistikou pacienta s rozsáhlým karcinomem sinonazální oblasti s destrukcí patra z ošetřovatelského pohledu.

Materiál a metodika: Léčba pacientů s karcinomem nosní dutiny a paranazálních dutin je často velmi obtížná, neboť tyto nádory mohou být dlouhou dobu zcela asymptomatické. Pacienti přicházejí až v pokročilém stadiu onemocnění, kdy tumor může destruovat okolí - např. tvrdé patro. Při možném operačním výkonu dochází u pacientů k problémům s příjímáním potravy, event. mluvením. Za ideální postup k zajištění výživy během léčby považujeme předoperační provedení gastrostomie, zejména pokud očekávaná doba s poruchou výživy bude delší než dva týdny. Vhodná je i logopedická péče.

Výsledky (kazuistika): U devětašedesátiletého pacienta byl zjištěn spinocelulární karcinom nosní dutiny a paranazálních dutin vlevo, s propagací do tvrdého, měkkého patra a nosohltanu. Léčebně byla provedena téměř totální resekce horní čelisti s odstraněním části tvrdého patra. Pooperační defekt tvrdého a měkkého patra byl ve spolupráci s plastickým chirurgem ve druhé době vykryt čínským lalokem z levého předloktí. Před definitivním uzávěrem defektu a i pooperačně bylo nutné zajistit alternativní formu výživy. Pacient byl vyživován gastrostomií, postupně začínal přijímat perorálně tekutiny až po kašovitou stravu. Během hospitalizace probíhala rehabilitace polykání a mluvení.

Závěr: Následkem radikálních operačních výkonů v oblasti nosu a PND může docházet k problémům s výživou pacienta, předoperačně je nutné stanovit nutriční plán. Za výhodné považujeme provedení perkutánní gastrostomie.

Podpořeno MZ ČR – RVO – FNOs/2012.

NLS18

ENDOSKOPIE SLINNÝCH ŽLÁZ Z POHLEDU SESTRY

M. Kowalská, P. Štrympl, L. Staníková

ORL klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

Úvod: K nejčastější příčině recidivující otoků velkých slinných žláz patří sialolitiáza postihující 1,2 % evropské populace. V důsledku sialolitiázy pak dochází ke zvýšenému riziku zánětu slinných žláz. Sialendoskopie je miniinvazivní metoda využívaná v diagnostice a léčbě benigních onemocnění velkých slinných žláz. Kromě prohlédnutí vývodového systému umožňuje také intervenční výkony - extrakce sialolitu, dilatace vývodového systému a aplikace kortikoidů. Cílem příspěvku je seznámit posluchače s touto moderní metodou a prezentovat výsledky této metody za 4 roky jejího používání na ORL klinice FN Ostrava.

Metodika: Před sialendoskopií pacienti podstoupili klinické, ultrasonografické a sialografické vyšetření. Výkon byl prováděn v lokální intraduktální anestezii. Po dilataci byl do vývodu postižené slinné žlázy zaveden semirigidní endoskop (0,8, 1,1 nebo 1,6 mm). Vždy byla nejdříve provedena diagnostická sialendoskopie. V případě nálezu patologie (sialolit, stenóza) byl proveden indikovaný intervenční výkon. Pooperačně byl opakovaně do vývodu aplikován roztok kortikosteroidu.

Výsledky: V letech 2010 - 2013 bylo na ORL klinice FN Ostrava sialendoskopicky léčeno 138 pacientů (66 žen, 72 mužů). V souboru bylo 59 pacientů s postižením příušní slinné žlázy a 79 pacientů s postižením podčelistní slinné žlázy. U 95 pacientů byla diagnostikována sialolitiáza, 62 bylo úspěšně odstraněno endoskopicky. U 43 pacientů byla nalezena a léčena stenóza vývodového systému slinné žlázy.

Závěr: Endoskopická léčba patří mezi standardně užívané metody onemocnění slinných žláz. Pro svoji miniinvazivitu je dobře tolerována pacienty. Výhodou je zachování léčené slinné žlázy s její funkcí. Dalším výrazným pozitivem je možnost provedení výkonu v lokální anestezii a zkrácení doby rekonvalescence.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR 13505-4/2012.

NLS19

AUGMENTACE HLASIVKY: POHLED SÁLOVÉ SESTRY

Z. Talavašková¹, S. Pernicová¹, K. Zeleník^1,2

¹Otorinolaryngologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

²Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká Republika

Úvod: Augmentace hlasivky je moderní technika léčby nedomykavosti hlasivek, což je stav kdy se nemohou hlasivky k sobě dostatečně přiblížit, vzduch mezi nimi uniká, hlas je chraptivý a rychle nastupuje hlasová únava. Nejčastějšími příčinami nedomykavosti jsou atrofie hlasivky a paréza zvratného nervu. Augmentace hlasivky řeší problém metodou zvětšení objemu hlasivky za pomocí injektáže různých typů materiálů. Cílem přednášky je seznámit posluchače s touto metodou léčby, a to z pohledu perioperační sestry.

Metodika: Na ORL klinice FNO se v současné době provádí dva způsoby injektážní léčby nedomykavosti hlasivky, a to za použití autologního tuku klienta, nebo použitím komerčního přípravku Radiesse Voice. Výkon je prováděn v celkové anestezii cestou direktní laryngoskopie. Volba metody je daná především na pacientovi, který se rozhoduje na základě poučení lékařem o výhodách a rizicích jednotlivých výkonů.

Výsledky: V letech 2012 až 2013 bylo na ORL klinice FN Ostrava provedeno 10 augmentací hlasivek tukem a 5 přípravkem Radiesse Voice. Operace je prováděná v celkové anestezii při úplné relaxaci pacienta. Délka výkonu se odvíjí od zvolené metody. Při aplikaci autologního tuku je nutný nejprve odběr tukové tkáně, která se musí dále upravit. Odstraní se septa a tuk se nakrájí na kousky velikosti cca 2 mm. Poté je tuková tkáň opakovaně propírána 3-4 litry fyziologického roztoku přes plátno. Získáme čistý, žlutě zbarvený tuk, který je možno aplikovat tenkou direktní jehlou bez toho, aby došlo k jejímu ucpání. Samotná aplikace je stejná pro obě metody a netrvá většinou déle než pár minut. Zákrok se provádí buď pod kontrolou operačního mikroskopu, nebo v případě asistujícího lékaře lze aplikovat i za použití endoskopu. Instrumentářka připraví stříkačky s tukovou tkání do aplikátoru, na který nasadí rovnou direktní jehlu. V případě použití prostředku Radiesse Voice se tuk neodebírá a přistupuje se přímo k injektáži. Chirurg si pod kontrolou zraku a za pomocí direktního savce ujasní místo aplikace a provádí injektáž do laterální oblasti hlasivky – do musculus vocalis. Důležitá je spolupráce s anesteziologem, který musí pacienta pomalu probouzet z  anestezie a extubovat tak, aby nedošlo k „vytlačení“ materiálu z hlasivky.

Závěr: Augmentace hlasivek je metodou tzv. miniinvazívní léčby nedomykavosti hlasivek. Doba trvání efektu je 2-5 let a je daná jak typem injektovaného materiálu, tak spoluprací klienta s lékařem.

NLS20

PŘEDOPERAČNÍ BEZPEČNOSTNÍ PROCES NA ORL KLINICE FNO

R. Hlawiczková, V. Osmančíková

ORL klinika, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cíl: Cílem sdělění je seznámení s postupy, pravidly a povinnostmi zdravotnických zaměstanců pro bezpečné a kvalitní poskytování terapeutické a diagnostické péče pacientům.

Metodika: Předoperační bezpečnostní proces je soubor opatření, vykonávaných zdravotnickým personálem, vytvořený k zamezení záměny pacienta, výkonu nebo lokalizace stran u diagnostických a terapeutických výkonů, u párových orgánů či jiných zaměnitelných částí těla. Prvním krokem je verifikace údajů před výkonem. K tomu je zapotřebí veškerá dokumentace pacienta. Lékař prověří, zda jsou uvedené údaje v souladu s identifikací pacienta a předoperční diagnózou. Identifikaci provede neprodleně sestra při přijetí na oddělení. Všichni hospitalizovaní pacienti jsou vybavení identifikačními náramky. Náramek je umístěn pacientovi na pravé zápěstí a uzavřen plombou. Povinným údajem na identifikačním náramku je jméno a příjmení pacienta i jeho datum narození. Doporučuje se napsat i pracoviště pro lepší orientaci. Na naší klinice používáme pro dospělé pacienty zelený náramek, pro děti – dívky růžový, chlapce modrý náramek. Pokud je pacient zařazen do klinické studie, má žlutý náramek. Záznam o provedné verifikaci učiní lékař do “indikačního razítka” v dekurzu. Druhým krokem je označení místa výkonu. Pokud je výkon prováděn na párových orgánech nebo na stranově odlišných částech těla, označí stranu lékař při příjmu pacienta. Značku - “iniciály pacienta” provádí lékař fixem k tomu určeným, který nelze smýt vodou ani dezinfekčním prostředkem. Záznam o provedeném označení místa výkonu učiní lékař opět do indikačního razítka v dekurzu. Na našem oddělení probíhá denně indikační vizita, při níž se opět kon-trolují pacienti před operací, včetně kompletní dokumentace. Třetím krokem je bezpečnostní proces, který je rozčleněnna 3 fáze: 1. fáze: ošetřující sestra na překladišti operačních sálů předá pacienta s celou dokumentací anesteziologické sestře a provede záznam v tiskopise. Cílem je prověřit identifikaci pacienta a kompletnost dokumentace. 2. fáze: perioperační sestra (instrumentářka) na operačním sále klade dotazy s cílem opakovaně prověřit identifikaci pacienta, identifikaci výkonu, označení plánovaného výkonu, včetně lateralizace, kontrolu instrumentaria nebo implantátu, kontrolu dokumentace, informovaných souhlasů, RTG snímků, výsledků vyšetření. Na dotazy odpovídá operační tým ústně nebo kývnutím hlavy. V případě nesrovnalostí nesmí výkon začít. 3. fáze: po ukončení výkonu opět operační tým ústně potvrdí body uvedené daným tiskopisem a sestra je zapíše.

V případě nežadoucích událostí na operačním sále je proveden záznam do tiskopisu “Bezpečnostní proces”, dále elektronicky v “Hlášení mimořádných událostí“. Případně je proveden podrobný zápis do dokumetace pacienta. Před invazivním výkonem, operací u ambulantních pacientů se rovněž provádí veškeré kroky bezpečnostního procesu. Ty jsou zaznamenány do razítka “Bezpečnostní proces” v dokumentaci pacienta. Říká se že “opakování matka moudrosti”. Naším cílem je maximálně zajistit bezpečí pacienta.

Závěr: Bezpečnostní proces je nedínou součástí ošetřvatelské péče. Jeho vykonáváním předcházíme pochybení a možnému poškození pacienta během jeho hospitalizace.

NLS21

Transplantační program

T. Glac^1,2

¹KARIM, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

²Transplantační centrum, FN Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cílem celého transplantačního programu, jehož součástí jsou dárci, příjemci, čekatelé na transplantaci a transplantační týmy, je nahradit funkci selhávajícího orgánu a zlepšit tak kvalitu života. Významným bodem transplantačního programu ČR v roce 2013 bylo vydání novely zákona č. 44/2013 Sb., kterou byl změněn tzv. transplantační zákon č. 285 z roku 2002. Ten nově upravuje např. i možnost provést odběr orgánů od cizího státního příslušníka za podmínek daných domovským státem daného cizince. Do novelizace transplantačního zákona byli všichni cizinci kontraindikováni jako potenciální dárci orgánů. Novelou byl zaveden finanční příspěvek na vypravení pohřbu dárce orgánů, proplacení převozu těla dárce orgánů a taky finanční vyrovnání žijícímu dárci (za ušlý zisk apod.). V České republice je transplantační program zajišťován sedmi regionálními transplantačními centry a Koordinačním střediskem transplantací (KST), což je nezávislá instituce – organizační složka státu zřízena MZ ČR dne 7. 7. 2003. Hlavním úkolem KST je zajištění a koordinace transplantací, včetně alokace orgánů a vedení registrů. V ČR je sedm regionálních transplantačních center (TxC FN v Motole, TxC IKEM, CKTCH Brno, TxC FN v Plzni, TxC FN Hradec Králové, TxC FN Olomouc, TxC FN Ostrava). Každé z těchto center má určenou spádovou oblast dárcovských nemocnic, která mají ze zákona povinnost informovat příslušné transplantační centrum o možném dárci orgánů. Všechna centra mohou organizovat a provádět odběry od zemřelých i živých dárců a transplantovat ledviny. Transplantace ledvin dětským pacientů jsou prováděny pouze v TxC FN v Motole. Transplantace ostatních orgánů jsou doménou specializovaných transplantačních center. Transplantace plic jsou prováděny pouze v TxC FN v Motole, srdce a játra jsou transplantována v TxC IKEM a CKTCH Brno, pankreas je transplantován pouze v TxC IKEM a program transplantací tenkého střeva je připravován pouze v TxC IKEM. V každém transplantačním centru působí odběroví transplantační koordinátoři. Jejich počet, pracovní zařazení, vzdělání, úvazek i náplň práce se liší dle jednotlivých center. Hlavní úkol pro všechny transplantační koordinátory je stejný – koordinace odběru orgánů. Jak je všeobecně známo, je převyšující počet pacientů – čekatelů na čekací listině, než je počet orgánů vhodných pro transplantaci. Proto je hlavním cílem transplantačního programu ČR aktivněji spolupracovat v této otázce.

NLS22

Ošetřovatelská péče u pacienta po operaci čelistních anomálií

M. Cigánková, B. Szymoniková, E. Švehlová

Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

Přednáška se zabývá operacemi čelistních anomálií, přičemž vychází z praxe KÚČOCH, FNO a odborné literatury. Cílem prezentace je přiblížit ošetřovatelskému personálu specializovanou ošetřovatelskou péčí u pacientů po korekčních operacích.

NLS23

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O PACIENTKU PO TOTÁLNÍ TYREOIDEKTOMII

L. Richterová, P. Vilasová

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Česká republika

Cíle: Seznámení s problematikou onemocnění štítné žlázy, s ošetřovatelskou péčí o pacientku po totální tyreoidektomii.

Metody: Štítná žláza je uložena v oblasti krku před hrtanem, tvoří ji pravý a levý lalok, oba jsou spojeny můstkem. Štítná žláza vytváří hormony, které ovlivňují jednotlivé systémy a orgány v lidském těle. Řadí se mezi žlázy s vnitřní sekrecí. Onemocněními štítné žlázy se zabývá obor endokrinologie. Jedná se především o funkční poruchy (hypofunkce, hyperfunkce), o morfologické poruchy (struma, uzel, cysta) a o záněty. Při nedostatečné účinnosti konzervativní terapie a u nádorových onemocnění je zapotřebí včasné chirurgické intervence. Nedílnou součástí léčebného režimu po totální tyreoidektomii je i ošetřovatelská péče zdravotních sester, sledujeme: známky krvácení, známky infekce, možné parestezie, dechové obtíže a kvalitu hlasu. Důležité jsou nejen odborné znalosti v oblasti pooperační péče, ale i jejich praktické dovednosti. V neposlední řadě i umění empatie a psychické podpory nemocných během hospitalizace.

Závěr: V přednášce budou popsány možné komplikace v pooperačním období po totální tyreoidektomii z pohledu ošetřovatelské péče.

NLS24

TOTÁLNÍ LARYNGEKTOMIE Z POHLEDU KLIENTA A ZDRAVOTNÍKA

L. Moravcová, S. Batková, E. Rybořová

ORL oddělení, Slezská nemocnice Opava, p.o., Opava, Česká republika

Karcinom hrtanu tvoří asi 2,8 % všech zhoubných nádorů v naší populaci, u žen pouze 0,2 %. Léčba závisí na lokalizaci nádoru a jeho velikosti. Za posledních 20 let došlo ke zvýšení počtu klientů se zhoubným onemocněním hrtanu o 0,4 %. Na našem oddělení je ročně řešeno okolo 50 nově příchozích klientů s nádorem hrtanu a hltanu ve III. a IV. stadiu, z nichž se operuje metodou totální laryngektomie (TLE) okolo 5–10 nemocných. Počet klientů s potřebou TSK se také stále navyšuje. Podíl ošetřovatelského personálu na edukaci, ošetřování klienta před i v pooperačním období, je nezastupitelný. Naše oddělení využívá názornou Informační mapu péče pro klienta po TLE, která pomáhá jemu i jeho rodině ke zkvalitnění následného života po TLE v běžném životním procesu. Tato Informační mapa péče po TLE obsahuje názorné fotografie, popisy vyšetření, zákroku a následných postupů v pooperačním období, nezbytné informace k následnému domácímu ošetřování. Má 6 částí / legislativa a vyšetřovací metody, ukázka TSK, PEG, NSG, operační den, operace, pooperační období, péče v domácím prostředí a pomůcky ke zkvalitnění života po operaci TLE. Klienti mají tuto mapu péče u sebe po celou dobu hospitalizace, mohou tak vznášet konkrétní dotazy lékařskému i ošetřovatelskému týmu. Zpětná vazba je okamžitá. V rámci zkvalitňování péče o pacienty má SNO vizi vytvoření Edukačního centra, informační mapa péče bude sloužit jako podklad k vytvoření edukačních standardů k edukací pacientů postižených tímto závažným onkologickým onemocněním.

NLS25

EDUKACE PACIENTA S TRACHEOSTOMIÍ

Z. Kolaříková, A. Horáková

ORL klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika

Přednáška je zaměřená na edukaci u pacienta po chirurgické operaci hrtanu. Edukace představuje neoddělitelnou součást ošetřovatelské péče o pacienta s tracheostomickou kanylou, proto by se ji měla v praxi věnovat značná pozornost. Nádorové onemocnění hrtanu se vyskytuje mnohem častěji než v minulých létech. Léčba může být konzervativní, což je v tomto případě onkologická a chirurgická léčba – parciální či totální laryngektomie. Tento výkon znamená částečné nebo úplné odstranění hrtanu a končí vytvořením tracheostomie. Jde o viditelný kosmetický defekt, který klade vysoké nároky na psychickou adaptaci. Proto je důležité, aby sestry věnovaly pacientovi dostatek času v rámci edukace, která je důležitou součástí pooperační péče o pacienta, aby se co nejrychleji adaptoval na změněnou životní situaci a bylo možné předejít různým problémům. Cílem je vrátit pacienta do plnohodnotného života ve společnosti. V přednášce je prezentována kazuistika zaměřená na edukaci pacienta s tracheostomií. Měli bychom si uvědomit, že edukace je neoddělitelnou součástí ošetřovatelské péče, a proto by měla doprovázet každou intervenci v ošetřovatelském procesu. To od zdravotnického personálu vyžaduje neustálé doplňování nových poznatků a jejich uplatňování v praxi.

NLS26

JAK KOMUNIKOVAT S PACIENTEM?

M. Blačinská

ORL oddělení, Městská nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

V mé přednášce bych se chtěla zamyslet nad komunikací mezi pacientem a sestrou. Obecně pohovořím o komunikaci - rozdělení, podmínkách úspěšné komunikace, požadavcích a překážkách v komunikaci. Jak úspěšně vést rozhovor s pacientem a o různých skupinách pacientů. V závěru přednášky pohovořím o předoperační přípravě před plánovaným operačním zákrokem na našem pracovišti. Zde bych chtěla vyzdvihnout co si myslím, že je pro pacienta důležité: jsou to především mé poznatky z praxe na  současném pracovišti.