Pracovnělékařská problematika u profese silničář se zaměřením na Jihočeský kraj v letech 2016–2021

Súhrn

Článek informuje o pracovnělékařské problematice a o ohlášených nemocech z povolání u profese silničář v Jihočeském kraji v letech 2016 až 2021, zjištěných v rámci prováděné smluvní pracovnělékařské péče za využití dat z registru nemocí z povolání.

Klíčová slova:

nemoci z povolání – pracovnělékařské služby – silniční dělník

ÚVOD

Oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice a.s. má uzavřen smluvní vztah na provádění pracovnělékařských služeb mimo jiné se Správou a údržbou silnic Jihočeského kraje. Tyto služby vykonává naše oddělení na základě Rozhodnutí vydaného Krajskou hygienickou stanicí Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2011. Na podkladě této skutečnosti se zamýšlíme nad pracovnělékařskou problematikou profese silničář včetně šetření profesionálních onemocnění.

PRACOVNĚLÉKAŘSKÁ PROBLEMATIKA

Zařazení práce silničáře do kategorií se v jednotlivých okresech Jihočeského kraje příliš neliší, práce silničáře se dá zhruba podle kategorizace prací zařadit do tří skupin (tab. 1). V rámci šetření suspektních profesionálních onemocnění je však nutno přistupovat k práci silničáře individuálně, protože práce v jednotlivých okresech má svá specifika, která určují klimatické a geografické podmínky a organizace práce na dané pobočce.

Práce silničáře je prací s vyhlášeným rizikem, kterou vykonává 60–70 % silničářů z celkového počtu cca 760 zaměstnanců společnosti. Převládá práce v riziku vibrací přenášených na ruce, v některých okresech vyhodnocena dokonce do kategorie čtvrté. Do kategorie čtvrté pro faktor prach je zařazena i práce silničního dělníka při řezání asfaltu. Dalšími rizikovými faktory jsou hluk a vibrace přenášené na celé tělo, zařazené do kategorie třetí. Jelikož se jedná o práci rizikovou podle kategorizace prací, je zde nebezpečí vyššího výskytu profesionálního poškození zdraví. Hlavním zdrojem rizik při práci silničáře jsou stroje a nástroje, které silničář používá při své práci. Jedná se o motorovou pilu, křovinořez, vibrační desku, vibrační pěch, ručně vedený vibrační válec, asfaltovou frézu, pneumatický utahovák, elektrický jamkovač, vyvětvovací pilu, traktorovou cepákovou sekačku a některé typy traktorů (obr. 1–10). Kromě informace o zařazení práce silničního dělníka do kategorií podle rizikových faktorů je další důležitou součástí pracovnělékařské prohlídky podrobný popis práce každého jednotlivého silničáře, což vždy dokládá zaměstnavatel jako přílohu k žádostem o posouzení zdravotní způsobilosti k práci.

Na uvedených snímcích je zachycen dobře znám nástroj. Uvádíme jej proto, že je nejčastější příčinou vzniku nemoci z povolání u profese silničář, a to při několikahodinové
směnové expozici.

Práce s křovinořezem a případně v kombinaci s dalšími vibračními nástroji je zodpovědná za vznik profesionálních onemocnění při několikahodinové expozici za směnu a také je jedním z nejčastěji používaných nástrojů silničáře.

Vibrační deska patří rovněž mezi časté příčiny profesionálních onemocnění. Tento stroj vykazuje nadlimitní hladinu vibrací přenášených na ruce i při velmi krátké době expozice (řádově v minutách).

Tyto dva snímky jsou zde uvedeny z toho důvodu, že zavedení modernějších technologií (strojů) již většinou nevede, i při celosměnové expozici, k chorobě z povolání. Tyto stroje již nevykazují nadlimitní hodnoty lokálních vibrací (snímek 8). Starší typ traktoru Zetor 5511 produkuje vibrace přenášené na ruce překračující při celosměnové expozici přípustné limity pro tento faktor a přímo tento typ způsobil profesionální poškození zdraví.

Nástroj zvaný „jamkovač“ silničáři rovněž používají občasně ke své práci.

Na posledním snímku je zobrazen jeden z novějších typů vozů určený k frézování asfaltu. Práce s ním byla firmou zařazena pro faktor vibrace přenášené na ruce do kategorie čtvrté.

Na základě kategorizace prací uvedené v tabulce 1 provádíme pracovnělékařské služby pro jednotlivé okresy podle současně platné legislativy, a to vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/ 2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhlášky o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče).

PŘEHLED UZNANÝCH NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

Podle výsledků pracovnělékařských prohlídek, zdravotnické dokumentace z šetření suspektních nemocí z povolání (dále jen NzP) na oddělení a pomocí registru nemocí z povolání (EREG) se článek pokouší zmapovat výskyt nemocí z povolání u výše uvedené firmy za období počínající rokem 2016 až do roku 2021 (tab. 2). Za tento časový úsek jsme na našem středisku nemocí z povolání stanovili 40 diagnóz splňujících klinická kritéria pro šetření suspektní nemoci z povolání a požádali o hygienické šetření Odbor hygieny práce KHS Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích. Z výše uvedeného počtu šetření 23 diagnóz (tj. 57 %) splnilo kromě požadovaných klinických kritérií pro nemoc z povolání i hygienické podmínky pro vznik nemoci z povolání. U 17 případů (tj. 43 %) hygienické podmínky splněny nebyly.

Z tabulky 3 vyplývá, že zjištěné nemoci z povolání byly způsobené především prací v riziku vibrací přenášených na ruce, jež byla příčinou celkem 15 onemocnění periferních nervů charakteru úžinových neuropatií (syndrom karpálního tunelu) a dále ve dvou případech způsobila onemocnění kloubů rukou, a to artrózu metakarpofalangeálního kloubu III. prstu pravé ruky a artrózu metakarpofalangeálních kloubů II. a III. prstu rovněž pravé ruky. Dalším rizikovým faktorem pro práci silničáře je faktor lokální svalové zátěže. V rámci tohoto rizikového faktoru jsme ohlásili tři profesionální onemocnění, přičemž dvakrát se jednalo o artrotické postižení metakarpofalangeálního kloubu horních končetin a v jednom případě o syndrom karpálního tunelu. Skutečností je, že práce silničáře je prováděna především na venkovních pracovištích, a proto je riziková i z hlediska možnosti získání infekčního profesionálního onemocnění, resp. nemocí přenosných ze zvířat na člověka prostřednictvím přenašečů. V našem případě se jednalo o onemocnění přenášené klíšťaty (kožní forma Lymeské nemoci dvakrát) a jedenkrát o chorobu po vdechnutí prachu kontaminovaného exkrementy infikovaných hlodavců (plicní forma tularémie). Tabulka 4 pak uvádí shodu, resp. rozdíl mezi zařazením faktoru vibrací přenášených na ruce podle odboru hygieny práce KHS Jihočeského kraje a hodnocením zaměstnavatele. U osmi profesionálních onemocnění bylo zařazení rozhodujícího faktoru shodné a u šesti chorob z povolání zaměstnavatel vyhodnotil práci jako nerizikovou, hygienickým šetřením však bylo prokázáno překročení hygienických limitů, tudíž tato práce spadá podle kategorizace do rizika. Z toho vyplývá, že v nemalé míře se profesionální onemocnění vyskytují i u silničářů pracujících mimo riziko vibrací přenášených na ruce.

DISKUSE

Shrnuli jsme data šetřených suspektních profesionálních onemocnění. Z údajů uvedených v tabulkách 3 a 5 je zřejmé, že nejvíce ohlášených chorob z povolání vzniklo z práce vykonávané v riziku vibrací přenášených na ruce, a to 17 uznaných nemocí z povolání ku 4 neuznáním. Naopak faktor lokální svalové zátěže (dále JDNZ) způsobil nemoc z povolání pouze ve třech případech a ve 13 případech pracovní podmínky pro tento faktor splněny nebyly. Nejčastěji šetřené diagnózy suspektní z profesionálního poškození zdraví z hlediska JDNZ byly entezopatie (2krát ulnární a 5krát radiální epikondylitida). Pouze u jedné entezopatie bylo hygienickým šetřením prokázáno, že vznikla vlivem práce. Dá se říci, že práce silničáře podle výčtu neuznaných nemocí z povolání není z hlediska jednostranné dlouhodobé nadměrné zátěže zdaleka tak riziková, jako práce vykonávaná v riziku vibrací přenášených na ruce. Technické možnosti dnešní doby pronikly výrazně i do práce silničářů, ale používání strojů, které zefektivní jejich práci nemalým dílem přispívá ke vzniku nemocí z povolání svou možností individuálně poškodit zdraví pracovníka. Silničáři, kteří získali nemoc z povolání uvedenou v kapitole II položka 7 a položka 8, nejčastěji pracovali s vibrační deskou či s křovinořezem. Při práci s vibrační deskou stačila podle protokolů z hygienického šetření i expozice 20 minut, aby došlo k překročení hygienických limitů (6 nemocí z povolání). Při práci s křovinořezem se doba expozice nutná pro získání zdravotního poškození z práce pohybovala v hodinách. Průměrně odpracoval silniční dělník s tímto nástrojem dvě až čtyři hodiny za směnu (8 onemocnění). Často silničář pracuje během směny nejen s křovinořezem, ale zároveň i řídí traktor, pracuje s motorovou pilou, frézou na asfalt, pneumatickým utahovákem, motorovým vrtákem, vyvětvovací pilou. U jednoho pacienta byla splněna kritéria pro přiznání profesionálního poškození při celosměnovém řízení traktoru. Rozhodující je i množství let odpracovaných v příslušných rizicích a věk pracovníků (tab. 6 a 7). Nejčastěji vzniká nemoc z povolání u silničáře po 5–10 letech práce v riziku vibrací přenášených na ruce nebo lokální svalové zátěže. Nemoc z povolání jsme neprokázali za posledních pět let ani u jednoho silničního dělníka do 40 let, věková skupina nad 40 let je pro vznik profesionálních onemocnění již výrazně senzitivnější. Korelaci mezi progresí EMG nálezů a zvyšujícím se věkem a dobou expozice zjistili u pracujících v riziku vibrací a přetěžování horních končetin i Šplíchalová et al. [7].

Poškození zdraví z práce může zaměstnavatel ovlivnit. Při snaze zredukovat riziko vibrací přenášených na ruce na únosnější míru může toto provést buď technickými opatřeními (výměna některých strojů generujících vyšší hladinu vibrací za novější typy s nižší hladinou za využití dat z měření zdravotních ústavů), nebo změnami v organizaci práce (střídání druhů práce, přestávky, délka expozice apod.). V tomto případě lze vycházet z časových snímků práce silničáře s jednotlivými druhy nástrojů zjištěných při hygienickém šetření profesionálních onemocnění. Analogicky může přistupovat i k ostatním druhům rizik, resp. rizikových faktorů. Lékař pracovnělékařských služeb by se měl při provádění periodických preventivních prohlídek zaměřit nejen na klinický stav pacienta, ale dotazovat se i s čím daný silničář denně pracuje, po jak dlouhou dobu ve směně, kolik let je zařazen v daném riziku, zda používá vhodné osobní ochranné pracovní prostředky apod.

ZÁVĚR

Na podkladě našeho přehledu pracovnělékařské problematiky silničáře je patrno několik skutečností. Práce silničáře obsahuje řadu druhů pracovních činností, z nichž některé jsou zařazeny do rizikových kategorií podle druhu a míry rizika rizikových faktorů. Naše údaje vykazují nemalé poškození zdraví z práce u předmětné profese, a to především z rizika vibrací přenášených na ruce (viz tab. 3). Postiženi jsou především pracovníci ve věku nad 40 let a nad 5 let expozice riziku. Velký význam v prevenci poškození zdraví z práce u silničáře má jednoznačně řádně prováděná pracovnělékařská péče všemi zainteresovanými stranami, včetně opatření zaměstnavatele, jak uvádí například Hejlek et al. [8]. Smluvní lékař pracovnělékařských služeb by měl být obeznámen s pracovnělékařskou problematikou rizikových faktorů, rizikovostí kategorií a profesí, protože k profesionálnímu poškození zdraví může dojít i v kategorii s nižším rizikem (především z kategorie druhé).

Do redakce došlo dne 15. 6. 2022.
Do tisku přijato dne 14. 7. 2022.

Adresa pro korespondenci:
MUDr. Radka Kubatová
Oddělení pracovního lékařství
Nemocnice České Budějovice, a.s.
B. Němcové 54
370 01 České Budějovice

e-mail: kubatova.radka@nemcb.cz