Zamyšlení nad problémy moderní medicíny

Vědecká medicína slaví v posledních letech neskutečné úspěchy ve všech odbornostech, které lze doložit zvyšováním kvality a kontinuálním prodlužováním průměrné délky života euroatlantické civilizace. Pracovní lékařství aktivně následuje tyto vědecké trendy. Medicína během koronavirové infekce ovšem přišla o část dobré pověstí. Stala se totiž cílem pomlouvačné kampaně. Už před pandemií bylo možné vysledovat nový trend, jehož znakem je pudová a objektivně nepodložená nedůvěra ke zdravotníkům. Zřejmě se vyvinula v souvislosti s přehršlí informací a dezinformací na sítích, ze kterých si veřejnost neumí a ani nechce vybírat podle jejich relevance. Preferována je jednoduchost nabízených řešení, charakterizovaná ztrátou kritického myšlení. Část veřejnosti se na sítích chlubí, že roky nesleduje zpravodajství veřejnoprávní televize a rozhlasu, nečte denní tisk ani knihy. Jsou odkázáni na dezinformace se znaky sektářství v rámci svých mediálních bublin, často ovládaných populisty a sociopaty. Absenci myšlenky a vědomostí v této skupině nahrazuje rychlé slovo. Zítra se sice ukáže, že se jednalo o žvást, ale to už bude zaváto inflací jiných rychlých slov. Rozumná diskuse, eventuálně osvěta, zde prakticky není možná. Jsme připraveni na kontakt s těmito klienty při individuálním posuzování profesionality u prodělané infekce? Umíme posoudit odpovědnost zaměstnavatele za prodělanou koronainfekci u očkovaných a neočkovaných, eventuálně souvislost úmrtí s vykonávanou prací?

Ještě před pandemií menšinová část rodičů začala odmítat bez relevantního důvodu povinné očkování dětí (hexavakcína, MMR vakcína) pouze na základě internetových dezinformací. Obdobný trend byl vysledován v celé Evropě a v jeho důsledku dokonce začaly v některých zemích (Rumunsko, Francie, Itálie) po letech opět umírat děti v souvislosti s poklesem proočkovanosti dětských kolektivů. Alternativní léčba dětí i dospělých zažívá nebývalý rozmach. Homeopatie je miliardovým celosvětovým byznysem a nevadí, že ani po desítkách let neexistují – s výjimkou placebo efektu – validní důkazy o její efektivitě. Pro oškubávané klienty je podružným faktem, že propagovaná mantra homeopatického ředění účinné látky je fyzikálně a chemicky nesmyslná. Do stejné skupiny léčitelství patří urinoterapie, čínská medicína, duly s propagací domácích porodů, zázračné diety a bylinkářství, odčervování, detoxikace, detekce neznámých záření a energií aj. S vlnami mutujícího koronaviru, který má na svědomí miliony lidských životů (cca 40 000 obětí v ČR), se šíření alternativních léčebných metod ještě urychlilo. Zhruba 14 % Čechů jsou zarytí antivaxeři, které o prospěšnosti vakcín nepřesvědčí ani pobyt na odděleních ARO. Zdroj víry nachází na internetu a nic jiného číst nebudou. S časem roste jejich agresitiva. Zastáncům vakcinace a zdravotníkům vyhrožují, poškozují jim auta, křičí výhrůžky na ulicích a k tomu s gustem konzumují antiparazitární veterinární přípravky, určené pro ovce a koně, nebo popíjejí toxický louhový roztok, tzv. žlutou vodu. Jejich argumenty proti vakcínám (čipy, 5G sítě, spiknutí elit, sterilizace, experimenty na lidech aj.) bychom před několika lety považovali za výplod chorého mozku. Dnes je to realita.

Vědeckou medicínu ve světě zastupuje WHO (World Health Organization), jejímiž členy je téměř 200 států. Zavádí a koordinuje dodržování standart moderní medicíny, odhaluje nevědeckou podstatu alternativního léčitelství. V České republice má moderní medicínské myšlení základnu především na univerzitách a jejich fakultních nemocnicích, v odborných lékařských společnostech J. E. Purkyně a v České lékařské komoře. Ani naše akademické prostředí není ušetřeno od známek eroze vědeckého myšlení. Kardiochirurg, stomatolog, lékař celostní medicíny, zdravotní sestra nebo sanitářka mají nutkavý pocit, že se musí veřejně kriticky vyjadřovat k epidemiologii a virologii, šíří mediálně dezinformace. Způsobují nedozírné škody v důvěře veřejnosti ke zdravotníkům. Veřejnoprávní novináři, vedeni scestnou představou o „vyvážené diskusi“, zvou do vysílání jako oponenty epidemiologů a virologů léčitele a antivaxery. Vyvolávají tím u veřejnosti mylný dojem, že se jedná sice o rozdílné, ale vzájemně rovnocenné postoje. Co s tím?

Ministerstvo zdravotnictví. Kdo má moje zkušenosti s úřednickým aparátem v inkriminované době, nebyl překvapen. Po roce 2000 MZ personálně i legislativně zdevastovalo hygienickou službu a ponechalo společnost bez účinné protiepidemické ochrany. Následné vlny pandemie nás vynesly mezi nejpostiženější státy v Evropě i na světě. Počty našich mrtvých v souvislosti s covidem-19 nepotřebují další komentář. Sledovali jsme s úžasem panoptikum rychle se měnících ministrů, po kterých zůstal zmatek, vzpomínky na barevné fixy, grafy, vojenské nástupy úředníků na schodech ministerstva a protichůdná doporučení „odborných poradních skupin“, z nichž si bývalý premiér vybíral nikoliv podle relevance doporučení, ale podle předvolebních přání veřejnosti. Třešničkou na dortu byla bizarní recyklace ministra původně odvolaného pro neschopnost.

ČLK se snaží prostřednictvím svého prezidenta mediálně obhajovat principy moderní medicíny. Ostatní kolegové z vedení komory jsou prakticky neviditelní. Recyklovaný ministr Vojtěch lékařskou komoru důsledně ignoroval. ČLK doplácí na určitou laxnost a neschopnost vyjednávat se zákonodárci. Nemá proto kompetence, jak postihnout své členy za propagaci léčitelství a šíření nevědeckých informací. Pacienti dodnes vidí na stěnách čekáren a ordinací plakáty a podivné certifikáty, propagující alternativní léčitelství. Ptám se sám sebe, zda se jedná o etické a odborné selhání jednotlivce nebo o systémový problém lékařské erudice. Chybí zákon, který by umožnil vyloučení z komory. Příslušný podnět by měl mít možnost podat i občan prostřednictvím příslušného soudu, nikoliv jen orgány České lékařské komory.

Reforma hygienické služby. Téma mě vrací opět na ministerstvo zdravotnictví, k jeho ministrům, náměstkům a příslušným ředitelům odborů, kteří dopustili nebo přímo realizovali devastaci hygieny s cílem preferovat úsporu financí na úkor bezpečnosti nás všech. Původních 14 zdravotních ústavů nesystematicky slučovali a redukovali, až zůstaly pouhé dva v Ústí nad Labem a v Ostravě. Ze 77 okresních hygienických stanic (OHS) a několika krajských hygienických stanic (KHS) dnes existuje pouze 14 KHS. Mezi roky 2007 a 2009 se počet hygienických pracovníků redukoval o 50 % (hlavní hygienička MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D., Tempus Medicorum 7-8/2020). V září 2014 publikuje hlavní hygienik Vladimír Valenta varovnou studii, v níž naléhavě poukazuje na „ohrožení připravenosti systému ochrany veřejného zdraví na řešení výskytu vysoce nebezpečné nákazy. Hrozí, že bude v horizontu několika málo let nemožné tyto činnosti odborně a personálně zajistit.“ Podle studie podíl výdajů na hygienickou službu na celkových výdajích na zdravotnictví v roce 2006 činil 1,15 %, v roce 2012 jen 0,54 %. Nemocniční lékaři měli v roce 2012 o 80 % vyšší plat než lékaři-hygienici. Hygienikům odebrali rovněž skladování a distribuci očkovacích látek, podporu preventivních programů aj. Tím se výrazně snížily příjmy KHS. V letech 2012–2018 absolvovalo hygienickou atestaci pouhých šest lékařů. Trest zákonitě přišel. Dopadá ovšem nikoliv na zodpovědné, ale na veřejnost. Přijdou další pandemie a zdravotnické výzvy. A s nimi očekávání veřejnosti, že si hygienici ve spolupráci s ostatními složkami státu poradí. Bez systémové změny jsou tato očekávání nereálná. Potřebujeme obdobu Kochova ústavu s koncentrací odborníků nejen na pandemie, ale i na pracovní lékařství. Potřebujeme legislativní rozšíření pravomocí hygienické služby, znovuotevření alespoň jedné hygienické fakulty pro akutní deficit mladé vzdělané generace. Pochopí někdy politici, že se nejedná o dílčí, ale systémový problém zásadní důležitosti? Reformu hygieny by naše odborná společnost měla aktivně podpořit. Klinická a hygienická složka se navzájem potřebují a jedině cesta k velkorysé optimalizaci vzájemných vztahů posílí společné postavení v hierarchii zdravotnictví.

Poznámka: Společnost pracovního lékařství v inkriminovaném období řešila vnitřní problémy vlastní identity (včetně ukončení vydávání časopisu Pracovní lékařství a jeho nahrazení komerčním periodikem). Kolegům zřejmě unikla potřeba věnovat pozornost především kvalitě překotné reformy hygienické služby. To bylo jednou z příčin, pro které jsme šli do složitých pracovních střetů. Iniciovali jsme a obhájili vznik Společnosti nemocí z povolání ČLS J. E. Purkyně – mj. se záměrem ochránit potřebu naší specializace.

Sítě. Internet má schopnost bleskově šířit dezinformace a hoaxy. Podle mého názoru potřebuje regulaci, v dnešní podobě páchá více škod než užitku. „Diskuse“ pod seriózními zprávami a články jsou plné záměrných dezinformací anonymních pisatelů. Dominuje vulgarita, zášť ke vzdělaným, pudová nenávist k nepoznanému. Nejedná se o projev svobody tisku s konkrétní zodpovědností pisatele za to, co napsal. Internet se stal platformou profesionálních dezinformátorů, součástí hybridní války, seberealizací vyšinutých jedinců, podivínů a populistů. Absolventi vysoké školy života poučují akademickou obec a vulgárně vyhrožují zdravotníkům. Sítě nám paradoxně nepřinášejí demokracii, ale berou nám ji. Tento jev vědecky vysvětlují sociální psychologové David Dunning a Justin Kruger jako typ kognitivního zkreslení, které způsobuje, že lidé s nízkými schopnostmi nebo kompetencemi sice dosahují nízkého výkonu, mají-li však odhadnout svůj výsledek ve srovnání s ostatními, mají tendenci jej nadhodnocovat. Efekt hovorově nazvali „zákonem zachování blbosti“. Čím je člověk hloupější a čím méně má informací, tím je si jistější ve svých úsudcích. Jeho postoj nezmění ani to, když vidí pravdu na vlastní oči. Dunning-Krugerův efekt v roce 2000 získal “Ig Nobelovu cenu“. (KRUGER, Justin; DUNNING, David. Unskilled and unaware of it: How difficulties in recognizing one’s own incompetence lead to inflated self-assessments. [Journal of Personality and Social Psychology, 1999, roč. 77, čís. 6, s. 1121–1134]).

V závěru zamyšlení si dovolím citovat slova člena Spolku Sisyfos, českého astrofyzika a popularizátora vědy Jiřího Grygara. Veřejně vystupuje proti lidem popírajícím vědecká zjištění v oblasti boje s celosvětovou pandemií koronaviru. „Bez vědy bychom se octli zpět v době pravěké. Co dokázali biologové a lékaři při vývoji vakcíny, je jedinečné. Dá se to přirovnat k přistání Američanů na Měsíci v době, kdy Spojené státy a Sovětský svaz soupeřily o kosmonautiku. Přesto začali někteří lidé tvrdit, že na Měsíci nikdo nebyl“. Moderní medicínu si nikdo neosvojí rychle a snadno. Základními předpoklady jsou celoživotní studium, respekt ke kolegům, kritické myšlení a upozadění vlastního ega ve prospěch řešení problému.