Salus populi nostra prima lex …

Než se dostane mladému začínajícímu lékaři příležitosti dosáhnout a perspektivně dlouhodobě naplňovat toto krédo lékařského stavu, čeká jej zpravidla dlouhá cesta. I pro ty nejšikovnější a nejzdatnější je to v dnešní době minimálně jedenáctiletá pouť vzdělávacími systémy v oboru. Pokud se lékař nechce držet jednoduššího předsevzetí a „hlavně neuškodit“, je nucen kontinuálně zvyšovat své odborné znalosti, technické schopnosti a dovednosti. Kromě prohlubovaní a komplexního ucelení medicínských znalostí se učí zvládat administrativu, ekonomiku a management provozu, lékovou politiku, forenzní stránku lékařské péče, problémy etické, interpersonální a obecně lidské.

V rámci pregraduální přípravy je adept medicínské řehole v kontaktu se systémem univerzitní výuky, která má dlouholetou tradici, vysoký stupeň organizovanosti, plejádu erudovaných, plně kvalifikovaných a habilitovaných tutorů vzdělávání. Ti se kromě vědeckovýzkumné činnosti fakticky podílejí na odborné přípravě budoucích lékařů. Jejich vnější motivaci garantuje ministerstvo školství a po státních závěrečných zkouškách a promoci opouštějí jejich svěřenci šedivý svět teorie a jdou si pro svá jablka poznání zeleného stromu praxe.

Systém postgraduální přípravy k specializační atestaci v oboru dnes specifikuje zákon č. 95/2004 Sb, který pevně a jasně definuje podmínky, mantinely a cíle. Jsou stanovena pracoviště a úroveň postgraduální přípravy, kterou mohou tato pracoviště zajistit. Zájemců o získání specializační atestace v oboru gynekologie a porodnictví je bezpočet. V celém systému je ale nejméně péče věnováno samým tutorům postgraduální výchovy a výcviku. Jak jejich kvalifikaci (je dostačující 2. atestace nebo specializační atestace), tak zajištění jejich vnější motivace.

V záři letošního roku jsem měl možnost účastnit se kurzu, který v Londýně pořádala Royal Colledge of Obstetricians and Gynaecologists pro tutory postgraduální výuky. O co malebnější bylo prostředí okolního podzimního Regent’s parku, o to důslednější a náročnější byl tento dvoudenní Training the European Trainers. Britský systém se s českým v řadě parametrů – jako je například stanovení pravidel a definice podmínek – shoduje, zásadní rozdíl je však v systémové přípravě tutorů postgraduálního vzdělávaní. Jejich pedagogickým dovednostem, praktickým technikám výuky, schopnostem motivovat školence či schopnosti řešit krizové stavy je věnována nesrovnatelně větší péče. V průběhu dvoudenního interaktivního školení jsem si na vlastní kůži ověřil, že britský systém je skutečně velmi propracovaný a vysoce efektivní.

Jak ale v našich podmínkách zajistit přenesení zájmu o zvyšování odborné úrovně ze školenců na školitele tutory postgraduálního vzdělávání? Položme si otázku, zda mají všichni odborní školitelé dostatečnou vnější motivaci, odpovídající náročnosti výuky lékaře ve specializačním oboru. Dokud nebudeme moci na tuto otázku odpovědět kladně, budou školenci povětšině do jisté míry závislí na entuziazmu ojedinělých následovníků Komenského…

as. MUDr. Robert Hudeček, Ph.D.