Patnáctý Rytíř českého lékařského stavu

Česká verzia

Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2008; 88(4): 187
Kategorie: Ocenění

V pátek 4. dubna byl prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. v Tereziánském sále pražského Břevnovského kláštera slavnostně pasován prezidentem České lékařské komory MUDr. Milanem Kubkem na Rytíře českého lékařského stavu. Tohoto ocenění se mu dostalo jako projevu uznání za celoživotní osobní zásluhy a přínos, kterými přispěl k upevňování prestiže a dobrého jména české medicíny na mezinárodním poli, a to nejen ve své profesní specializaci, endokrinologii, ale i svou erudicí a manažerskými schopnostmi ve vrcholných funkcích mezinárodních i domácích lékařských společností.

Jako prezident World Medical Association – WMA (1999 až 2001); dodnes stojí v čele její regionální úřadovny v Praze) – a koneckonců i jako současný předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně měl prof. Blahoš možnost osobně poznat složitosti i rozporuplnost úrovně zdravotní péče v nejrůznějších zemích světa, její problematiku, klady i zápory.

Etika a morálka jdou v medicíně s odborností neodmyslitelně ruku v ruce již od nepaměti. V současném složitém a vývojově se stále zrychlujícím světě to platí dvojnásob. Skončila doba „laskavých domácích lékařů,“ známých z viktoriánských románů 19. století, kteří s příruční brašnou a v bryčce objížděli své pacienty. Z dnešního pohledu disponovali jen omezenými možnostmi pomoci, teoretické nedostatky nahrazovali mnohdy empirií, ale vždy si našli čas pro vlídné slovo útěchy a povzbuzení.

Rozvoj vědeckých poznatků a pokrok v technologiích vynesl současnou medicínu na mnohem vyšší úroveň. Dokáže léčit choroby, o nichž ještě před několika desítkami let lékaři netušili, že existují. Ale i ona, tak jako ostatní obory lidské činnosti, podléhá neustále se zrychlujícímu tempu. Leckdy na úkor mezilidských vztahů. Stále častěji lékař s pacientem komunikuje, nerozmlouvá.

V tomto smyslu byl prof. Blahoš zastáncem pojetí „komplexní“ medicíny, v níž lékař není jen špičkovým odborníkem, ale i člověkem se schopností empatie, protože právě ta dotváří i jeho profesní osobnost. Základním posláním lékaře je snaha pomoci a ulehčit nemocnému v těžkých chvílích jeho života a empatie je schopná usnadnit pacientovi smířit se s daným stavem v okamžicích, kdy už je sama medicína bezmocná. Ostatně sociální aspekty medicíny nabývají stále více na důležitosti, protože se průměrný věk života prodlužuje a populace jako celek stárne. Není proto náhodou, že motiv demografického stárnutí se stal hlavním tématem 17. kongresu ČLS JEP, konaného 16. dubna v pražském hotelu Olympik.

„Odedávna platilo, že medicíně mohou překážet nekompetetnost, dogma, různé pseudovědecké názory a praktiky a nakonec peníze. Ty hrají dvojí roli. Ta lepší je, že zbavují lékaře, jeho rodinu a pracoviště existenčních starostí, umožňují lepší vybavení zdravotnických pracovišť a tím vším přispívajících i zkvalitnění zdravotní péče. Ta horší je, když se peníze stanou prioritní hodnotou a měřítkem profesního a společenského úspěchu...,“ řekl mj. prof. Blahoš ve vystoupení na slavnostním večeru Tereziánské sále Břevnovského kláštera, a dodal: „Kromě medicíny individuální v ambulancích, na klinice i jako praktický lékař se mi různými peritetiemi osudu naskytla možnost přispět k poslání medicíny v labyrintu světa. Tak jsem nazval i své vzpomínky jež by měly vyjít zanedlouho, na lékařskou práci doma, na 2 roky v nemocnici v etiopském Hararu i jinde i na své „medicínsko-diplomatické“ aktivity ve svých funkcích v ČLS JEP či ve Světové lékařské asociaci a v jiných mezinárodních organizacích. Název jsem si vypůjčil z Komenského „Labyrint světa a ráj srdce“. Rájem pro mne bylo potkávat se porůznu v tomto labyrintu se zajímavými lidmi, kteří mne zaujali svojí profesí, nejen medicínskou, a kteří přežívají do přítomnosti silou svých myšlenek, uměním a prací. Potkával jsem, ale i ty, kteří ztratili svůj ráj a trpí chudobou, útlaky a dalšími neštěstími a zahánějí své zoufalství drogami, alkoholem i jinak. Roztáčejí tak svůj začarovaný osudový kruh či kolotoč, který je nakonec odstředivou silou odhodí do světa, v němž neslyšně zanikají. V některých chudých rozvojových zemích jsem viděl umírat nebožáky na ulici, v nemocnici v Addis Abebě moribundní mladé ženy ze sepse po mutilacích genitálií. V noční Manile či ve slumech v Rio de Janeiro nad bohatou čtvrtí Copacabany se potulovaly zdrogované děti. Medicína ulice (toto označení se mi zdá příhodné) je a bude medicínsko-sociálním problémem zejména velkoměst.

Čestný titul Rytíř/Rytířka českého lékařského stavu uděluje Česká lékařská komora od roku 1996 lékařům, kteří se významně zasloužili o etiku povolání, rozvoj medicíny a humanismu nebo projevili mimořádně statečný občanský či lékařský postoj. Profesor MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. se stal jeho patnáctým držitelem.
(ri)