Občanský průkaz při poskytování zdravotní péče

Česká verzia

Autoři: L. Vondráček ¹; Z. Volejníková ²
Působiště autorů: FN Motol, Praha Oddělení vnitřního auditu a kontroly Ředitel: JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA ¹; Advokátní kancelář Jansta, Kostka a spol., Praha ²
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2009; 89(10): 592
Kategorie: Právo a medicína

Občanský průkaz v užívané zkratce OP, je veřejná listina, kterou fyzická osoba prokazuje svoji totožnost. OP identifikaci osoby opírá o identifikační znaky. Neměnným, trvalým, konstantním identifikačním znakem je pouze datum narození. Další znaky, které nemusí být konstantní, je příjmení a křestní jméno. Podstatným identifikačním znakem je podoba osoby vyjádřená fotografii a dále též trvalé nebo přechodné bydliště. Zásadní je skutečnost, že OP je nepřenosný.

Občanský průkaz jako každá veřejná listina požívá zvýšenou ochranu, která se projevuje tím, že je postiženo poškození, zničení, odcizení a zneužití OP. V žádném případě nelze a je nepřípustné OP dávat jako garanci něčeho (půjčení zdravotnické pomůcky). Přičemž sankcionováno je jak poskytnutí OP jako zástavy, tak jeho přijetí.

Skutečnost, že fyzická osoba prokazuje svoji totožnost OP znamená, že každá fyzická osoba, která dosáhla věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky, má povinnost OP vlastnit. To však ale neznamená, že ho nutně v každém případě musí mít u sebe, zejména proto, že při identifikaci osoby lze využit i jiné doklady, pokud právní předpis nevyžaduje pouze identifikaci OP.

Povinnost předložit k prokázání totožnosti přímo OP žádný právní předpis vysloveně neukládá. Nicméně správní řád stanoví povinnost účastníka správního řízení předložit na výzvu oprávněné osoby průkaz totožnosti. Požadavkům na průkaz totožnosti dle správního řádu vyhovuje pouze OP.

K nejasnostem dochází při požadavku, aby fyzická osoba prokázala svoji totožnost za situace, kdy pacienti, zejména pokud jsou pod vlivem alkoholu, odmítají OP předložit s argumentem, že na to zdravotničtí pracovníci nemají nárok. Pak do popředí vystupuje otázka, kdo je oprávněn OP požadovat, v jaké situaci a jakým způsobem tak může, nebo má činit.

Platný právní předpis přiznává oprávnění vyžadovat osobní identifikaci, a to nejen příslušníkům policie ČR, ale i dalším osobám byť v omezenějším rozsahu (např. lesní stráži).

Při poskytování zdravotní péče se oprávněně požaduje identifikace fyzické osoby při přijetí pacienta k hospitalizaci a při předávání pozůstalosti pozůstalým.

Při přijetí k hospitalizaci stejně i při ambulantním ošetření je oprávněný požadavek, aby byl pacient identifikován, neboť dle platných právních předpisů má zdravotnická dokumentace obsahovat, mimo jiné, údaje o identifikaci pacienta. Má-li přitom zdravotnický pracovník pochybnosti o totožnosti pacienta či jiné osoby, např. osoby, která má právo na informace o zdravotním stavu pacienta, je zdravotnický pracovník oprávněn požadovat, aby tato osoba prokázala svoji totožnost.

Žádný právní předpis ale neukládá fyzické osobě, aby se při poskytování zdravotní péče prokázala při identifikaci jen OP a také žádný právní předpis nezakazuje jiným osobám, aby při identifikaci neakceptovaly jiný doklad totožnosti. Jinak řečeno pacient může svoji identitu prokázat i jiným způsobem než OP, a lékař může akceptovat jiný průkaz totožnosti než OP.

Při poskytování zdravotní péče lze osobu identifikovat i jiným dokladem než je OP. A to cestovním dokladem (pasem) řidičským průkazem, služebním průkazem, ale i zbrojním průkazem, což jsou všechno veřejné listiny, které kromě ostatních identifikačních znaků mají vždy fotografii osoby. Doklad bez fotografie nelze při identifikaci akceptovat (průkaz pojištěnce VZP není identifikační doklad). Je však důležité akceptovat, že při poskytování zdravotní péče je přijatelná identifikace třetí osobou (rodinným příslušníkem, spolupracovníkem).

Při hospitalizaci nebo při pobytu ve zdravotnickém zařízení při poskytování zdravotní péče ambulantně si pacient ponechává OP u sebe. Pak ovšem zdravotnické zařízení neručí za jeho ztrátu, ani neodpovídá na škody vzniklé zneužitím OP. Pokud hospitalizovaný pacient ohlásí ztrátu OP, který si ponechal u sebe, neodkladně se provede záznam o nežádoucí příhodě a věc nahlásí příslušnému oddělení Policie ČR.

Tam, kde pacienti dávají po přijetí OP do úschovy do ústavního trezoru, za ztrátu a zneužití OP odpovídá a škodu hradí zdravotnické zařízení. To se děje zpravidla při dlouhodobé hospitalizaci na LDN nebo u pacientů psychicky alterovaných.

Praxe ukazuje, že nejčastěji dochází ve zdravotnickém zařízení ke ztrátě OP v době mezi přijetím na ambulanci a uložením na lůžko, při překladu na jiné oddělení nebo při překladu do jiného zdravotnického zařízení.

Pokud je pacient hospitalizován a OP má uložen v ústavním trezoru, je možné rodinným příslušníkům OP předat nebo půjčit ke krátkodobému využití jen se souhlasem pacienta, o čemž musí být záznam v dokumentaci s podpisem pacienta. Pokud bude OP zapůjčen bez souhlasu a bude zneužit, nese odpovědnost zdravotnické zařízení.

Platný právní předpis stanovuje, že každý kdo má v držení OP zemřelého pacienta, je povinen jej bezodkladně odevzdat nejbližšímu obecnému úřadu. Z toho by vyplývalo, že zdravotnické zařízení by mělo OP předat obecnímu úřadu, a nikoliv pozůstalým. Praxe je taková, že při úmrtí se OP předává pozůstalým, ať již měl pacient OP u sebe, anebo v úschově v ústavním trezoru. Předání OP by se mělo dít vždy po identifikaci a podpisu osoby, která OP převzala, a záznam by měl být založen v chorobopise spolu se záznamem o předání pozůstalosti.

Skutečnost, že pacienta nelze identifikovat, ať již z jakéhokoliv příčiny, však není důvodem k jeho nepřijetí k hospitalizaci nebo jeho vyšetření a ošetření, pokud jeho zdravotní stav je takový, že vyšetření, ošetření nebo hospitalizaci indikuje.