Šance pro čtyři miliony životů Robert G. Edwards získal letošní Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii

Výbor pro udílení Nobelových cen švédského Institutu Karolinska vyznamenal letos udělením tohoto nejprestižnějšího ocenění za obor Fyziologie a medicíny britského vědce Roberta G. Edwardse. Jak stojí v oficiálním prohlášení, tuto cenu získal dnes pětaosmdesátiletý britský fyziolog za svůj významný podíl na zavedení asistované reprodukce a rozvoj metody umělého oplodnění in vitro.

„Jeho úspěchy umožnily léčbu neplodnosti, zdravotního stavu, který trápí více než deset procent všech párů na světě. Edwardsovy lékařské úspěchy se tak řadí k milníkům ve vývoji moderní medicíny. Díky oplodnění in vitro se narodily přibližně čtyři miliony osob a někdejší vize Roberta Edwardse se stala realitou, která přináší radost neplodným lidem na celém světě,“ stojí mj. v oficiálním prohlášení Institutu Karolinska.

Robert G. Edwards, který obdržel již v roce 2001 prestižní americkou lékařskou cenu Alberta Laskera, je považován za zakladatele léčby neplodnosti. S výzkumem začal již v roce 1950. Tehdy víceméně teprve tušil, že oplodnění mimo tělo, „ve zkumavce“, může být správnou cestou řešení problému neplodnosti. V té době byly také známy první pozitivní výsledky s in vitro fertilizací pohlavních buněk pokusných králíků, s jejich oplodňováním v petriho misce se živným substrátem.

Edwards se proto rozhodl pro výzkum této metody u lidí.

Ukázalo se ale, že lidská vajíčka mají zcela odlišný životní cyklus než králičí. Celá řada experimentálních studií, které Edwards se svými spolupracovníky prováděl, vedla k zásadním objevům. Objasnil mechanismy dozrávání lidských vajíček, regulační aktivitu různých hormonů a určil stadium v cyklu dozrávání a uvolňování vajíček z vaječníku, které je pro oplození nejvhodnější. Zkoumal ale i spermie a odhalil podmínky, při kterých se aktivují a jsou schopny odevzdat své genetické poselství.

První lidské vajíčko se mu ale metodou in vitro podařilo oplodnit v roce 1969.

Tento počáteční úspěch odhalil další problém – oplodněné vajíčko se vyvíjelo jenom krátce a buňky umíraly většinou již po prvním dělení.

Robert. G. Edwards tehdy přišel s myšlenkou, že by problém lepšího dozrávání vajíčka by mohlo pomoci vyřešit přirozené prostředí v těle matky a že by vajíčko tak mělo větší šance na přežití. Hledal proto způsoby, jak bezpečným způsobem získat pro oplození nejvhodnější, dostatečně „zralé“ vajíčko.

První úspěchy

Řešení poskytla v té době nová, a jak se to v medicíně stává, s nedůvěrou přijímaná laparoskopická metoda, které se věnoval dnes již zemřelý gynekolog Patrick Steptoe. Dvojice Edwards - Steptoe dovedla výzkum k úspěšnému využití v klinické praxi. Oba byli průkopníky ve svém oboru, a jako takoví museli čelit velkému tlaku odpůrců.

Laparoskopie umožnila pomocí tenké optické sondy a vnější kamery pohled do vaječníků a pomohla co nejšetrněji odebrat zralá vajíčka. Ty Edwards vložil do buněčné kultury a přidal sperma. Vajíčka se oplodnila a konečně zdárně probíhala raná fáze embryonálního vývoje, kdy se vajíčko dělí na stejné, nediferencované embryonální kmenové buňky a vzniká takzvaná morula (schéma).

První výsledky byly tedy poměrně nadějné. Přesto se Medical Research Council, který výzkum podporoval, rozhodl projekt dále nefinancovat. Naštěstí finanční dar od soukromého sponzora umožnil oběma lékařům v práci pokračovat. Jejich práce se zároveň stala tématem diskuse o otázkách etiky, ke které dal podnět sám Edwards. Mnozí církevní představitelé, etikové a dokonce i vědci se snažili o zastavení  projektu, zatímco u jiných nacházel plnou podporu. Tato diskuse ostatně tvá dodnes a ne všichni také vyjádřili souhlas s udělením Nobelovy ceny právě Robertu G. Edwardsovi. Zcela jednoznačně proti je v tomto případě Vatikán.

„Myslím, že ocenění Roberta Edwardse je zcela nevhodné a nevyvolává právě málo důvodů ke znepokojení nad touto volbou,“ řekl předseda Papežské akademie Ignacio Carrasco de Paula.

Profesor Pavel Trávník, člen výboru české Asociace reprodukční embryologie a příslušník týmu, který zavedl asistovanou reprodukci v bývalém Československu a provedl výkon, který vedl k narození prvního „dítěte ze zkumavky“ ve střední a východní Evropě roku 1982, má opačný názor:

„To je naprosto skvělá zpráva pro všechny, kdo se zabývají léčbou neplodnosti. Profesor Edwards je naprosto vynikající vědec.“

Faktem je, že na Edwardsovu techniku navazuje výzkum kmenových buněk a terapeutického klonování, a to je téma, které obnáší celou řadu etických problémů.

Bez ohledu na rozvířenou hladinu nezřídka emotivních polemik pokračovali Edwards spolu se Septoem dále ve výzkumu především díky sponzorským darům. Zkoumali hormonální hladiny mužů a žen, aby dokázali určit tu nejvhodnější dobu pro oplození, a tím maximalizovat šance na úspěch.

V roce 1978, po devíti letech bojem s neplodnosti, je navštívili Lesley a John Brownovi, a ještě tentýž rok se jim 25. července narodila zdravá dcerka Louise. Stala se tak prvním dítětem přivedeným na svět touto metodou. Louise je dnes 32 let, pracuje na poště v Bristolu a je matkou téměř čtyřletého, přirozenou cestou zplozeného syna Camerona.

Bezpečná a účinná terapie

Edwards a Steptoe pak založili v roce 1980 první centrum pro in vitro fertilizaci na světě. Klinika sídlí v historické budově Bourn Hall u Cambridge. Navzdor odmítavému postoji části společnosti zde za prvních šest let lékaři dopomohli k početí první tisícovce dětí a začali školit odborníky z mnoha zemí světa. Dnes se odhaduje počet lidí zplozených mimo těla matky na 4 miliony. Dlouhodobé studie prokázaly, že jsou stejně zdraví, jako jejich vrstevníci.

Patrick Steptoe byl v Bourn Hall Clinic vedoucím lékařem až do své smrti v roce 1988. Robert G. Edwards zde až do odchodu na odpočinek šéfoval výzkumu. Ten se dál rozvíjel a dnes in vitro fertilizace pomáhá řešit i některé problémy s mužskou plodností. V současnosti již může být vajíčko oplodněno jedinou spermií pomocí mikrojehly. Vhodná zralá vajíčka se identifikují pomocí ultrazvuku a odebírají již ne pomocí laparoskopie jako kdysi, ale jemně odsají pomocí speciální odsávačky.

Umělé in vitro oplodnění je považováno ze bezpečnou a účinnou terapii. Komplikace, jako předčasné porody, jsou poměrně zřídkavé, zejména v případech, kdy se do dělohy budoucí matky vloží jenom jedno vajíčko. Ale i přes všechny pokroky a úspěchy metody je to někdy náročná i dlouhá cesta k vytouženému dítěti, jež může vést přes překážky i několika neúspěchů. Jenom přibližně čtvrtina oplozených a do dělohy implantovaných vajíček se vyvine v plod a narodí se dítě. Výzkum ale pokračuje dál na mnoha specializovaných pracovištích. Před několika týdny např. byl ohlášen zajímavý výsledek z Kalifornské Stanford University, kde vědci přišli na to, jak zjistit, která z oplozených lidských vajíček jsou „ta pravá“ a dají vznik zdravému člověku a která jsou hendikepována bez šance na zdárný vývoj.

Robert G. Edwards

Narodil se 27. září 1925 v Leedsu. Vystudoval biologii na univerzitě ve velšském Bangoru a skotském Edinburghu. V roce 1958 nastoupil jako vědec do londýnského Národního institutu pro lékařský výzkum. O pět let později odešel do Cambridge, kde nejprve vyučoval na univerzitě, posléze si se svým kolegou Patrickem Steptoem založili kliniku Bourn Hall Clinic, která se věnovala metodě mimotělního oplodnění.

Robert. G. Edwards vyšel z předchozích objevů, podle nichž bylo možné oplodnit králičí vajíčko spermatem i mimo tělo samice, a pokusil se najít metodu, která by byla aplikovatelná u lidí. Při svém výzkumu popsal princip dozrávání vajíček, objasnil význam hormonů pro tento proces a objevil podmínky, za kterých jsou vajíčko a spermie schopny oplodnění.

Při svých pokusech museli čelit nevoli vlád a některých médií. Potýkali se také se skepsí svých kolegů. Robert G. Edwards se přesto skálopevně držel svého hesla, že nejdůležitější věcí na světě je mít dítě.

re

Zdroj: internet