Odkaz profesora Mařatky

Pan profesor MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. zemřel dne 24. 3. 2010 ve věku 96 let. Krátce před jeho skonem jsem byl s panem profesorem v kontaktu, abych doplnil některé údaje pro recenzi (resp. studii) jeho nedávné publikace Zamyšlení nad medicínou, životem a světem. Galén, Praha, 2009. Recenze vycházející v čísle 4. Časopisu lékařů českých.

Knihu pana profesora nelze číst povrchně. Obsahuje hluboké myšlenky, týkající se témat uvedených v názvu knihy a je důkazem širokého horizontu zájmů a názorů této mimořádné renesanční osobnosti. 

Profesor Mařatka byl u nás   i v zahraničí renomovaným gastroenterologem a zakladatelem moderní československé gastroenterologie, ale i široce vzdělaným internistou s originálními názory, jež vzešly z jeho dlouholetých vědeckých i praktických zkušeností. Vždy jsem obdivoval jeho impresivní dikci, jasně a plně srozumitelnou i při výkladu obtížnějších látek i filozofických úvah. Prof. Mařatka vychoval řadu vynikajících medicínských osobností, které se budou chlubit jeho jménem.

V recenzi uvádím i Mařatku jako myslitele, který se zamýšlí nad osudem a posláním člověka i lidstva a hodnotí aktuální změny paradigmat jejich existence, etiky a morálky i vlivu sociálních, ekonomických i ekologických změn na člověka. Zdůrazňuje význam vzdělanosti kultury a umění.

Pan profesor zdědil příznivou genetickou výbavu od otce, slavného sochaře a předal ji dál svému synovi Kryštofovi, renomovanému hudebnímu skladateli a dirigentovi. 

Při pohřbu se Kryštof rozloučil se svým otcem za zvuku své dojímavé skladby Golgota a připomenul přesvědčení svého otce jako vyznavače Aristotelovy entelechie, vyššího principu, „inteligentního plánu“, který řídí osud vesmíru a světa.

O lidské společnosti se vyjadřuje zcela originálně, aniž by se držel zažitých klišé. V jedné dlouhé diskuzi jsme uvažovali o smyslu a možnostech demokracie. Souhlasili jsme s moudrostí Horatiovou: „Sunt certi denique fines“ (Jsou přece určité hranice) a s premisy Masarykovými a jeho mravnostními limity demokracie. Pan profesor užil název „demokracie řízená“.  Bezbřehé „demokracii liberální“ hrozí beztrestná nezodpovědnost, lež, podvody všeho druhu, volná manipulace, etickým a právním řádem.  Nevylučoval ani výjimečný trest smrti u prokázaného násilí končící smrtí jednotlivce nebo skupin lidí (např. při teroristických akcích).

Pan profesor nám všem bude chybět. Naučil nás mnohému, nejen v medicíně. Je a zůstane pro nás velkou osobností s nadhledem k životu, jeho radostí i starostí, k lásce a hodnotám života. Dal nám podněty k zamyšlení a odkryl oblasti, které si neuvědomujeme. Jeho odkaz zůstane pro nás trvalou životní hodnotou.

Syn pana profesora mi dovolil, abych zveřejnil jeho nekrolog nad rakví svého otce.

Jaroslav Blahoš