Dunning-Krugerův efekt a podpora eutanázie

Souhrn

Na základě výzkumů realizovaných v České republice ale i v zahraničí na téma eutanázie a její podpory je propojeno a vysvětleno téma Dunning-Krugerova efektu a jeho vlivu na míru podpory eutanázie. Z výzkumů plyne, že lidé s menší znalosti problematiky eutanázie mají větší tendenci ji podporovat, nejmenší podpora eutanázie je mezi nevyléčitelně nemocnými pacienty. Cestou snížení této neinformované podpory je hlubší edukace obecné populace. Je poukázáno také na specifické problémy v interpretaci tohoto fenoménu, kde se mylně dochází k závěru, že eutanázie je široce podporováno napříč laickou i odbornou veřejností.

Klíčová slova:

Dunning-Krugerův efekt – eutanázie

ÚVOD

Z posledních průzkumů vyplývá, že větší část české populace podporuje eutanázii. Co za tímto fenoménem stojí? Proč tolik lidí podporuje eutanázii? A může s tím souviset Dunning--Krugerův efekt? A je ona podpora opravdu reálná, či se jedná o chybu v interpretaci?

CO JE DUNNING-KRUGERŮV EFEKT?

Dunning-Krugerův efekt byl popsán v roce 1999 Davidem Dunningem a Justinem Krugerem (5) a stručně řečeno popisuje souvislost mezi mírou vědění, znalostí o dané otázce a mírou jistoty o správnosti daného názoru u daného jedince. Pokud jedinec o dané problematice vůbec nic neví, žádný názor nezaujme, již jen proto, že si zkrátka není daného problému vůbec vědom, není tudíž možné se bavit o míře jistoty správného názoru. Pokud jedinec disponuje velmi malými znalostmi, jeho míra jistoty správnosti je však neuvěřitelně vysoká. S přibývajícími znalostmi míra jistoty klesá, až se v určitém bodě míry znalosti začíná opět postupně zvyšovat, ale již nedosahuje oné prvotní silné jistoty, kterou jedinec pociťoval s pouze minimálním počtem znalostí.

Pro názornost: Zeptáme-li se dětí v 1. třídě základní školy, zda rozumějí matematice, odpověď bude ano. Pokud se jich zeptáme v prvním ročníku gymnázia, studentů s kladnou odpovědí bude o poznání méně. Zeptáme-li se profesora matematiky, zeptá se, jaký obor matematiky máme na mysli s tím, že jsou obory, o kterých by řekl, že jim docela rozumí.

Navíc Dunning-Krugerův efekt popisuje problematičnost jedince rozpoznat svůj chybný názor či se poučit ze zpětné vazby, kterou dostává od okolí. Jinak řečeno, míra oné jistoty také stěžuje přijmout, uvědomit si vlastní chybu a pozměnit vlastní názor. Dunning-Krugerův efekt totiž úzce souvisí s tzv. iluzí nadprůměrnosti, tedy s tím, že si velká část lidí, dle některých výzkumů dokonce více než 90 % (2, 10), myslí, že je (v určité oblasti/ech) lepší než ostatní. Detailněji je Dunning-Krugerův efekt popsán mj. v práci Dunninga (3).

PODPORA EUTANÁZIE V ČR

V květnu 2018 provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), Sociologický ústav Akademie věd České republiky, v.v.i., šetření Veřejné mínění o interrupci, eutanázii a trestu smrti (9). Celkem 1008 respondentům byla položena mj. otázka, zda souhlasí či nesouhlasí s tím, aby právní řád České republiky umožňoval ukončení života nevyléčitelně nemocného člověka (tzv. eutanázii). S uzákoněním eutanázie podle šetření souhlasilo přibližně dvě třetiny české veřejnosti (67 %), když více než čtvrtina (26 %) podle svých slov souhlasila „rozhodně“ a více než dvě pětiny (41 %) pak „spíše“. Nesouhlas vyjádřila necelá čtvrtina dotázaných (23 %), rozhodný nesouhlas ale uvedla jen necelá desetina respondentů (8 %), 15 % pak „spíše nesouhlasila“. Desetina (10 %) občanů neví, jaké stanovisko vzhledem k této otázce zaujmout (9).

Podle výzkumu prezentovaného prof. R. Ptáčkem na konferenci ČLK „Eutanázie – pro a proti“ pořádané v květnu 2019 je podpora eutanázie nejvyšší u obecné populace, pak u zdravotních sester a nejvíce konzervativní jsou právě lékaři.

DUNNING-KRUGERŮV EFEKT A PODPORA EUTANÁZIE

Před započetím aplikace Dunning-Krugerova efektu na otázku podpory eutanázie je nutné vyjasnit, zda existuje správná odpověď na onu otázku. Tedy je správné eutanázii legalizovat či nikoliv? Problematika eutanázie je velice složitá, do hry vstupují mimo jiné otázky kdy, kde, pro koho, jakou formou, hrozí zde nebezpečí zaměňovat legální eutanázii se svobodou člověka ukončit svůj život sebevraždou a mnoho dalších.

Určité světlo k této problematice mohou poskytnout výzkumy srovnávající názor na legalizaci eutanázie mezi lékaři či obecně pracovníky ve zdravotnictví, pacienty a obecnou populací. Co se týče srovnání názoru na legalizaci eutanázie mezi pracovníky ve zdravotnictví a obecnou populací, vyznívají tak, že obecná populace podporuje legalizaci eutanázie více než pracovníci ve zdravotnictví. Suarez Almazor et al. uvádějí, že 50–60 % obecné populace a pacientů v Kanadě je pro legalizaci eutanázie a asistované sebevraždy, přičemž však 60–86 % lékařů je proti této legalizaci, Výzkumu se zúčastnilo 1240 respondentů z řad obecné populace, 179 lékařů a 62 pacientů s onkologickým onemocněním v terminálním stavu (8). Ve Finsku Ryynänen et al. provedli výzkum, kterého se zúčastnilo 506 lékařů, 582 zdravotních sester a bratrů a reprezentativní vzorek obecné populace čítal 587 respondentů. Třicet čtyři procent lékařů, 46 % zdravotních sester a bratrů a 50 % obecné populace souhlasilo s tím, že je eutanázie v určitých situacích přípustná. V otázce pasivní eutanázie se kladně vyslovilo 88 % lékařů, 79 % zdravotních sester a bratrů a 64 % obecné populace. K možnosti aktivní dobrovolné eutanázie se kladně vyslovilo 8 % lékařů, 23 % zdravotních sester a bratrů a 48 % obecné populace, 20 % lékařů, 34 % zdravotních sester a bratrů a 42 % obecné populace se kladně vyslovilo k otázce lékařem asistované sebevraždě (7). Emanuel et al. se dotazovali 988 terminálně nemocných pacientů na otázku podpory eutanázie či lékařem asistované sebevraždy; 60,2 % respondentů by podporovalo v hypotetické situaci eutanázii či lékařem asistovanou sebevraždu, pouze však 10,6 % respondentů nějakým způsobem samo uvažovalo o eutanázii či lékařem asistované sebevraždě ve svém případě (4).

DISKUZE A ZÁVĚR

Co z výše uvedeného plyne? Můžeme konstatovat, že povědomí o problematice eutanázie se liší mezi odbornými pracovníky ve zdravotnictví, pacienty a obecnou veřejností. Na rozdíl od obecné veřejnosti, pro kterou je toto téma spíše hypotetické, teoretické, se lékaři a další odborní pracovníci ve zdravotnictví s tímto tématem setkávají častěji, ať už v rámci profesní přípravy a vzdělávání, či v přímém výkonu své profese. Vědí o něm tedy daleko více než obecná populace. Pacienti v terminálním stadiu jsou také těmi, kterých se téma bytostně týká a není pro ně jen jakousi filozofickou hračkou, hádankou, ale naopak jasnou výzvou, před kterou stojí. Znalost této problematiky se zajisté liší, co se týče praxe a oboru zdravotnického pracovníka, ale lze konstatovat, že jejich znalost bude větší než u obecné populace. Pacientům v terminálním stadiu pak zvyšuje znalost právě jejich stav, tedy přímé vystavení konci své existence. Pokud bychom chtěli učinit jakousi tabulku míry znalosti, na první dvě místa bychom určitě postavili lékaře a další odborné pracovníky ve zdravotnictví a pacienty v terminálním stadiu a až pak by se ocitla obecná populace.

Podíváme-li se na míru podpory eutanázie, lékaře a pacienti ji podporují mnohem méně než obecná veřejnost. Jak je vidět, s větší mírou znalostí klesá míra podpory eutanázie. Zdá se tedy, že jsme svědky další emanace Dunning-Krugerova efektu. Lidé s menší či jen minimální znalostí problematiky více podporují eutanázii než lidé s větší znalostí dané problematiky. Výše však bylo uvedeno, že pro aplikaci Dunning-Krugerova efektu by bylo vhodné vyjasnit, jaká je správná odpověď na otázku problematiky eutanázie. Ono to ale není tak úplně pravda. Za prvé, pokud by odpověď byla velice snadná, jasná, jasně zdůvodnitelná a pokud možno po emoční stránce subjektivně příjemná, nebyl by vlastně žádný problém, a tedy ani žádná složitá debata a Dunning-Krugerův efekt by se neprojevil. Naopak teprve s tím, že se jedná o velice složitou problematiku, se může Dunning-Krugerův efekt projevit. Jaká je tedy „správná“ odpověď? Jelikož je problematika za současného stavu velice problematická a spletitá, není možné a ani dobré v současné době hledat všeobecné, vždy a všude platné řešení a hlavně se těchto řešení vystříhat, a naopak k této složité otázce přistupovat s hlubokou pokorou.

Dalším aspektem, který je nutné brát v potaz, je samotný výchozí bod rozhodování daného jedince. Jak se ukazuje, v dnešní postmoderní a postpravdivé společnosti je pro odpověď na otázku, zda eutanázie ano, či ne, také důležitý aspekt obecné svobody. Pokud respondent odpovídá na otázku podpory eutanázie kladně, může za tím být jeho/její snaha o neupření práva někomu dalšímu. Tedy se nerozhoduje a priori o sobě, ale v obecné rovině, kde nechce zaujmout kategorické stanovisku ve smyslu rozhodování za druhé. Takovýto postoj svědčí více o uvědomění si roviny široké svobody jednotlivci a snaze tuto svobodu chránit než o podpoře eutanázie jako takové.

S tím souvisí i mnohdy až překvapivě vysoká podpora eutanázie ze strany lékařů. Rozhodně to není výpovědí o tom, že by lékaři sami chtěli eutanázii, jak je někdy naznačováno (1). Naopak může jít o jiné porozumění této problematice, kde může dojít k vyjádření podpory ve smyslu uvolněné cesty přirozené smrti a také v onom velkém akcentu na svobodu lidství. ČLK je tedy samozřejmě proti eutanázii, neboť úkolem lékařů není zabíjet (6).

Nutností se tedy, jako obrana před „jednoduchými všespasitelnými řešeními“, jeví cílená a dlouhodobá edukace společnosti v tomto tématu, otevření veřejné debaty na téma eutanázie, čímž docílíme větší znalosti dané problematiky v obecné populaci a tím také snížení oné vždy správné jistoty, kterou nám popisuje Dunning-Krugerův efekt.

Konflikt zájmů: žádný.

Mgr. Tibor A. Brečka, MBA

KZOOO FBMI ČVUT

Sportovců 2311, 272 01 Kladno

e-mail: tibor.brecka@seznam.cz