Zemřela prof. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

Dne 13. prosince 2018 nás zcela náhle a nečekaně opustila paní profesorka MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

Narodila se v Levoči na Slovensku, dětství prožila ve Spišské Nové Vsi a během základní školy se s rodinou přestěhovala do Prahy. Po ukončení Gymnázia Arabská studovala na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, kde promovala v roce 1976. Po promoci nastoupila jako sekundární lékařka na internu do nemocnice v Příbrami, poté na Interní kliniku Nemocnice na Bulovce a následně jako specialista na Polikliniku v Praze 6.

V letech 1983–1984 pracovala v Libyi ve Fakultní nemocnici Garyonis univerzity Benghází. Po návratu do České republiky byla přijata jako sekundární lékařka do Všeobecné fakultní nemocnice k profesoru MUDr. Janu Pfeifferovi, DrSc., a od roku 1991 byla na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze jako odborná asistentka. Pan profesor Pfeiffer si ji vybral již jako studentku, která mu pomáhala jako pomocná vědecká síla na Neurologické klinice tamtéž. S panem profesorem ji spojovalo celoživotní přátelství, jež se prolínalo s úzkou profesní spoluprací. Z úcty a vděčnosti k práci pana profesora založila tradici mezinárodních konferencí, které se pravidelně konají v dubnu při příležitosti narozenin pana profesora a jsou známy jako Pfeifferův den.

Postupně se paní profesorka stala zástupkyní přednosty pro výuku, zastupující přednostkou a od roku 2008 přednostkou Kliniky rehabilitačního lékařství. V roce 2004 obhájila doktorskou dizertační práci v oboru Fyziologie a patofyziologie člověka na 1. lékařské fakultě UK v Praze. V roce 2008 byla jmenována docentkou Kinantropologie a zátěžové fyziologie na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. V roce 2018 byla v tomto oboru jmenována profesorkou.

V klinické medicíně začínala jako internistka, posléze se dostala k rehabilitaci a posudkovému lékařství. Věnovala se pacientům po poškození mozku, po poliomyelitidě, s velkou empatií pracovala i v oboru geriatrie. Dlouhodobě působila jako poradce na MZ ČR a MPSV v oblasti rehabilitace, podílela se na vytváření sítě rehabilitačních center v ČR a na zavedení koncepce ucelené rehabilitace. Její zásluhou byla legislativně zakotvena povinnost zřízení lůžek včasné rehabilitace jako součásti iktových center ve věstníku MZ ČR – Cerebrovaskulární péče.

V roce 2001 byla jmenována členkou pracovního výboru pro spolupráci s WHO a následně užší mezirezortní pracovní skupiny pro spolupráci s WHO pro ICF (International Classification of Functioning, Disability and Health). Díky jejímu nezměrnému úsilí byla (ve spolupráci s profesorem Pfeifferem) tato klasifikace přeložena do češtiny a přijata k používání v roce 2001. Implementací této klasifikace do klinických oborů se věnoval velký mezinárodní projekt MHADIE (Measuring Health and Disability in Europe), ve kterém byla paní profesorka jedním z hlavních koordinátorů, a jehož výsledky jsou v Evropě využívány dodnes.

Velké zásluhy má paní profesorka na vzniku a budování bakalářského studia ergoterapie a fyzioterapie na 1. LF UK. Velkým úspěchem bylo zahájení prvního a dosud jediného navazujícího magister­ského studia ergoterapie v akademickém roce 2014/2015. Kromě pregraduální výuky byla velmi aktivní i ve výuce postgraduální. Byla školitelkou v doktorandském studiu na mateřské fakultě, ale i na FTVS, Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity a Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Byla členkou řady mezinárodních společností, mimo jiné i International Brain Injury Association (IBIA), kde byla od r. 2014 členkou vedení; Arge Ost-West; Česko-německé společnosti pro rehabilitaci.

Široké odborné znalosti průběžně prohlubovala na odborných stážích a pobytech na univerzitách a v nemocnicích v řadě evropských zemí, USA, Kanadě, Izraeli a v některých afrických zemích. Přednášela na cca 60 zahraničních konferencích. Organizovala desítky konferencí a seminářů s odborníky z celého světa, a to ve spolupráci s WHO, Evropskou komisí a podobně. Podílela se rovněž na koordinaci projektů 6. rámcového programu EU, Strukturálních fondů EU, českých grantů a dotací. Byla autorkou a spoluautorkou více než 800 článků, odborných publikací, monografií a skript. Za svou práci byla mnohokrát oceněna. Obdržela, mimo jiné, v r. 2009 cenu ministryně zdravotnictví za mimořádné zásluhy o péči určenou osobám po poranění mozku. Energii pro intenzivní práci čerpala v četbě, měla velmi ráda historii, cestování. V posledních letech byla její velkou radostí vnoučata.

Výčet úspěchů, aktivit a zásluh paní profesorky je nepřeberný. Byla výbornou lékařkou, pedagožkou, vědeckou pracovnicí, ale zejména mimořádnou osobností. Všichni, kdo se s ní osobně poznali, jistě nezapomenou na velkou vnitřní energii, která z ní vyzařovala a velmi rychle přecházela na ostatní. Byla velkou bojovnicí za práva lidí s disabilitou, prosazovala nejdůležitější myšlenky současné rehabilitace. Vždy byla připravena pomoci druhým, kteří její pomoc potřebovali. Svým optimismem, lidským přístupem a bojovým duchem dokázala přesvědčit své okolí ke spolupráci na problémech, jež se zpočátku mohly zdát zcela neřešitelné. Popsané vlastnosti se projevovaly nejen v jejím profesním, ale i v každodenním životě.

Odchodem paní profesorky Švestkové ztrácí naše rehabilitace velmi důležitou a nepřehlédnutelnou osobnost. Její aktivita však položila základy významných projektů a myšlenek, které, doufejme, budou nadále rozvíjeny.

Čest její památce.

MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA