Interdisciplinární evropská závazná doporučení pro chirurgickou léčbu těžké obezity

Česká verzia

Autoři: M. Fried ¹ ; V. Hainer ²; A. Basdevant ³; H. Buchwald ⁴; M. Dietel ⁵; N. Finer ⁶; Greve J. W. M. ⁷; F. Horber ⁸; E. Mathus-Vliegen ⁹; N. Scopinaro ¹⁰; R. Steffen ¹¹; C. Tsigos ¹²; R. Weiner ¹³; K. Widhalm ¹⁴
Působiště autorů: Klinické centrum pro minimálně invazivní a bariatrickou chirurgii ISCARE a Univerzita Karlova – 1. lékařská fakulta, Praha, Česká republika ¹; Endokrinologický ústav a Univerzita Karlova – 3. lékařská fakulta, Praha, Česká republika ²; INSERM, U755 Nutriomique, Université Paris a AP-HP, Hôtel-Dieu Hospital, Paříž, Francie ³; Department of Surgery, University of Minnesota, Minneapolis, USA ⁴; Obesity Surgery, Toronto, Kanada ⁵; Wellcome Clinical Research Facility Addenbrooke’s Hospital and Senior Clinical Research Associate University of Cambridge School for Clinical Medicine, Cambridge, Velká Británie ⁶; Department of Surgery University Hospital Maastricht, Maastricht, Nizozemsko ⁷; Klinik Lindberg AG, Winterthur, Švýcarsko ⁸; Academic Medical Centre, Department of Gastroenterology and Hepatology University of Amsterdam, Amsterdam, Nizozemsko ⁹; University of Genoa, San Martino University Hospital, Janov, Itálie ¹⁰; Beau-Site Clinic Bern, Hirslanden Group, Bern, Švýcarsko ¹¹; Endocrinology, Metabolism and Diabetes Unit, Evgenidion Hospital University of Athens Medical School, Atény, Řecko ¹²; Sachsenhausen Krankenhaus und Zentrum für die minimal invasive Chirurgie Johan Wolfgang Goethe Universität, Frankfurt am Main, Německo ¹³; Universitätsklinik für Kinder- und Jugendheilkunde, Medizinische Universität, Vídeň, Rakousko ¹⁴
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2008, roč. 87, č. 9, s. 468-476.
Kategorie: Monotematický speciál - Původní práce

Doporučené postupy vycházejí ze soudobých poznatků lékařské vědy a považují se za postupy lege artis. Jedná se však o doporučení, nikoliv předpisy, proto je nutný individuální přístup u každého nemocného. Ošetřující lékař může použít jiný postup, musí však v dokumentaci řádně zdůvodnit, proč se od doporučeného postupu odchýlil.

Tato doporučení byla publikována souběžně v Obesity Surgery 2007;70:260–70 a International Journal of Obesity 2007; 31: 569–577.

Přeložil Petr Sucharda s přispěním Martina Frieda a Vojtěcha Hainera.

_PŘEDMLUVA

V roce 2005 byl, a to vůbec poprvé, ustaven společným úsilím významných evropských vědeckých společností působících v oblasti obezitologie, panel expertů nazvaný „The Bariatric Scientific Collaborative Group“ (BSCG). Těmito společnostmi jsou evropská odbočka Mezinárodní federace bariatrické chirurgie (IFSO-EC), Evropská společnost pro stadium obezity (EASO), Evropská pracovní skupina pro dětskou obezitu (ECOG) a International Obesity Task Force (IOTF), jejíž zástupci se zúčastnili dokončení těchto doporučení.

BSCG byla složena z představitelů uvedených společností (včetně čtyř prezidentů společností, dvou bývalých prezidentů a tří výkonných ředitelů). Panel byl vyvážen přítomností mnohých dalších významných odborníků v problematice obezity. Složení skupiny umožnilo obsáhnout základní disciplíny komplexní léčby obezity a současně bylo odrazem evropské zeměpisné a etnické různorodosti.

Tento společný expertní panel svolal během uplynulých dvou let několik zasedání, plně soustředěných na vytvoření doporučení. Zvláštní snaha byla zaměřena na to, aby klinická pravidla pro léčbu těžké obezity odrážela současné znalosti, kvalifikaci a důkazy podložené údaje.

_ÚVOD

Výskyt obezity stoupá všude na světě hrozivou rychlostí.

Obezita již dosáhla globálně epidemických rozměrů jak v rozvinutých, tak rozvíjejících se zemích [1].

Údaje zveřejněné International Obesity Task Force uvádějí nejméně 1,1 miliardy osob s nadváhou, z nichž je 318 milionů obézních. Prevalence obezity (BMI > 30) se v Evropě pohybuje mezi 10 až 20 % mužů a 15 až 25 % žen a prakticky celá polovina evropského obyvatelstva má nadváhu nebo je obézní (BMI ≥ 25) [2].

Nadváha a obezita jsou spojeny se zvýšeným rizikem diabetu 2. typu, hypertenze, onemocnění srdce a cév, dyslipidemií, artrózy, nealkoholické steatohepatitidy, chorob žlučníku, syndromu spánkové apnoe a některých malignit [3].

Nadváha a obezita hrají klíčovou roli ve vývoji diabetu 2. typu. Riziko vzniku diabetu ovlivňuje nadváha a obezita ze 64 % (u mužů) a 77 % u žen [4, 5].

Zvyšující se tělesná hmotnost snižuje kvalitu života a zkracuje očekávanou dobu života. Vážným problémem evropského veřejného zdravotnictví je 7,7% podíl nadměrné hmotnosti na celkové úmrtnosti. To znamená, že jedno úmrtí z každých 13 v zemích Evropské unie je zřejmě vázáno na nadměrnou hmotnost [6].

Prevalence obezity 3. stupně (BMI > 40) byla v roce 2002 v USA 1,8 %; z toho bylo 60 % žen. Ve věku 18 až 49 let bylo 63 % případů obezity 3. stupně [7].

Úmrtnost stoupá s rostoucím BMI. Nekuřáci s BMI > 40 (muži) mají ve věku 50 let relativní riziko smrti 3,82, ženy-nekuřačky 3,79 [8]. Těžce obézní mladí muži mají dvanáctinásobnou úmrtnost než jejich vrstevníci s normální hmotností [9].

Závažná obezita se svými zdravotními a psychosociálními důsledky nezvyšuje podstatně pouze náklady na zdravotní péči, ale představuje i společenskoekonomickou zátěž. Roční přímé náklady za zdravotní péči o závažně obézní (BMI ≥ 35) jsou trojnásobné v porovnání s náklady osob s normální hmotností [10].

Bariatrická chirurgie prokázala, že je nejúčinnějším způsobem léčby pacientů se 3. stupněm obezity [11].

Současné dlouhodobé studie ukazují, že po bariatrickém výkonu dochází k podstatnému snížení úmrtnosti i k poklesu rizika vývoje nových chorob souvisejících s obezitou, ke snížení potřeby zdravotní péče a poklesu přímých nákladů na zdravotní péči [12, 13, 14].

Bariatrická chirurgie je zavedenou a nedílnou součástí komplexní léčby těžce obézních nemocných.

Tato doporučení byla vytvořena mezioborovou spoluprací významných odborníků mezinárodních lékařských společností na poli obezitologie, IFSO – International Federation for the Surgery of Obesity, IFSO-EC – Interational Federation for the Surgery of Obesity / European Chapter, EASO – European Association for the Study of Obesity, IOTF – International Obesity Task Force, ECOG – European Childhood Obesity Group.

Cílem doporučení je poskytnout lékařům, zákonodárcům, poskytovatelům zdravotní péče a zdravotním pojišťovnám základy správných klinických postupů v léčbě těžké obezity. Vědecké podklady pro podporu závěrů expertního panelu byly získány soustavným pátráním v databázích Med Line (Pub Med), Cochrane Library a dalších. Vyhledávání obsáhlo dobu od ledna 1980 do prosince 2005 a bylo provedeno za pomoci odborníka v knihovnictví a klinických expertů se zkušenostmi se systematickými přehledy.

Byla použita tato anglická klíčová slova:

Obesity – Obesity surgery – Morbid obesity – Surgical treatment – Bariatric surgery – Morbid obesity surgery – Gastroplasty – Gastric bypass – Roux–en-Y – Gastric banding – Biliopancreatic diversion – Duodenal switch – Biliopancreatic bypass – Obesity/morbid obesity treatment outcomes – Obesity/morbid obesity follow-up – Obesity/morbid obesity complications

Některé údaje o úrovni důkazů byly získány z následujících publikací: Commonwealth of Massachusetts Betsy Lehman Center for Patient Safety and Medical Error Reduction Expert Panel on Weight Loss surgery [15], Obesity surgery evidence – based guidelines of the European Association for Endoscopic Surgery (EAES) [16], Meta-analysis: Surgical treatment of obesity [17] a Recommendations Regarding Obesity Surgery [18].

Doporučení panelu jsou podložena nejvyšší dostupnou úrovní vědeckých publikací (Evidence based medicine – EBM) – randomizované studie s kontrolní skupinou, systematické přehledy kohortních studií, ob- servační studie a názory odborníků). K odstupňování kvality důkazů přijal panel „Klasifikační systém oxfordského Centra pro medicínu založenou na důkazech“, rozlišující několik úrovní a „stupně doporučení“ podle uspořádání studií a kritického posouzení studií prevence, diagnostiky, prognózy, léčby a nežádoucích účinků. Oxfordská klasifikace používá čtyři úrovně EBM důkazů (EL):

EL úroveň A: konzistentní (neodporující si), řádně provedené randomizované klinické studie s kontrolní skupinou, kohortní studie, pravidla pro klinické rozhodování ověřená v různých populacích.
EL úroveň B: konzistentní (neodporující si) retrospektivní kohortní studie, pilotní kohortní studie, ekologické studie, studie založené na výzkumu výsledků, studie typu případ-kontrola nebo extrapolace studií úrovně A.
EL úroveň C: kazuistické studie nebo extrapolace studií úrovně B.
EL úroveň D: názory odborníků bez výslovného kritického posouzení nebo založené na empirických poznatcích.

_{INDIKACE
BARIATRICKÝCH VÝKONŮ}

Pacienti ve věku 18 až 60 let

s BMI ≥ 40 kg/m²;
s BMI 35–40 kg/m² s komplikacemi, u nichž je předpoklad zlepšení po snížení hmotnosti, navozeném chirurgickým výkonem (tj. metabolické poruchy, kardiorespirační choroby, závažná kloubní onemocnění, závažné psychologické problémy vázané na obezitu); (EL: A, B, D [19–37]);
požadovaná hodnota BMI může být aktuální nebo dokumentovaná dřívější; přitom

a) pokles hmotnosti, který je výsledkem intenzivní léčby před chirurgickým výkonem (pacienti, kteří dosáhli hmotnosti pod požadovanou hodnotou BMI pro chirurgickou léčbu) není kontraindikací plánovaného bariatrického výkonu;
b) bariatrický výkon je indikován u nemocných, kteří podstatně zhubli při konzervativní léčbě, ale začali znovu přibývat. Chirurgický výkon zvažujeme, jestliže pacient přes odpovídající nechirurgickou péči nehubne nebo není schopen dlouhodobě udržet nižší hmotnost (EL: B, D [20, 37]).

Musí být zřejmé, že pacient dodržuje lékařská doporučení.

_{BARIATRICKÉ
VÝKONY U DOSPÍVAJÍCÍCH}

Bariatrické chirurgické výkony u dětí a dospívajících lze zvažovat v centrech, která mají rozsáhlé zkušenosti s touto léčbou dospělých a jsou schopna zajistit multidisciplinární přístup zahrnující zkušenosti s chirurgickou léčbou v nedospělém věku, dietní a psychologické přístupy.

Chirurgický zákrok pro obezitu lze zvažovat u dospívajících těžce obézních, pokud:

jejich BMI přesahuje 40 (nebo 99,5 percentil pro příslušný věk) a je přítomen nejméně jeden související chorobný stav;
selhaly řízené snahy o snížení hmotnosti ve specializovaném centru po dobu 6 až 12 měsíců;
jsou vývojově zralí, vč. kostního vývoje;
jsou schopni se zavázat ke komplexnímu lékařskému a psychologickému vyšetření před výkonem a po něm;
jsou ochotni zapojit se do pooperačního multidisciplinárního léčebného programu;
výkon může být proveden v zařízení se specializovanou pediatrickou péčí (ošetřovatelskou, anesteziologickou, psychologickou, pooperační) (EL: C, D [38–45]).

Bariatrický chirurgický výkon má být zvažován u dědičných syndromů, jako je syndrom Praderové a Williho; pouze po pečlivém posouzení odborného týmu, zahrnujícího obezitologa, pediatra a chirurga.

_{BARIATRICKÉ
VÝKONY PO 60. ROCE VĚKU}

Indikaci bariatrického chirurgického výkonu po 60. roce věku pacienta je nutno zvažovat individuálně.

U těchto nemocných musí být doložen příznivý poměr rizik a prospěchu.

Základním cílem chirurgického výkonu u starších pacientů je zvýšení kvality života, protože prodloužení doby dožití díky operaci je nepravděpodobné [46].

_{SPECIFICKÉ
KONTRAINDIKACE BARIATRICKÉHO VÝKONU}

nelze-li doložit žádnou dosavadní obezitologickou péči;
není-li pacient schopen účasti v dlouhodobém medicínském sledování;
dekompenzovaná psychotická onemocnění, závažné deprese a poruchy osobnosti, pokud léčba není doporučena psychiatrem se zkušeností s obézními;
abúzus alkoholu a/nebo drogová závislost;
nemoci v dohledné době ohrožující život;
neschopnost sebepéče bez dlouhodobého rodinného či sociálního zázemí, které by péči zajistilo.

_{PŘEDOPERAČNÍ
VYŠETŘENÍ}

Rozhodnutí o chirurgickém výkonu musí předcházet komplexní interdisciplinární vyšetření. Základní tým pro takové vyšetření optimálně sestává z následujících specialistů se zkušenostmi s konzervativní a chirurgickou léčbou obezity:

internista-obezitolog,
chirurg,
anesteziolog,
psycholog nebo psychiatr,
odborník ve výživě (nutriční pracovník a / nebo dietolog),
všeobecná sestra/sociální pracovník.

Pacient indikovaný k bariatrickému výkonu musí podstoupit rutinní předoperační vyšetření jako před jakoukoli jinou větší břišní operací.

(EL: B, C [16, 20, 47–54])

Předoperační příprava zahrnuje:

posouzení celkového zdravotního a výživového stavu (viz níže);
vysvětlení změn ve stravování, nezbytných po operaci;
úpravu léčby doprovázejících onemocnění s cílem snížit riziko chirurgického výkonu;
posouzení motivace pacienta a ochoty účastnit se dalšího sledování;
kontrolu úplné informovanosti pacienta o výhodách, důsledcích a rizikách alternativ chirurgických výkonů a potřeby celoživotního sledování;
kontrolu pacientova náhledu na možné (omezené) výsledky operace;
kontrolu poskytnutí informovaného souhlasu, zahrnujícího prohlášení o rizikách výkonu a přijetí behaviorálních úprav životního způsobu a sledování.

Kromě obvyklého předoperačního vyšetření jako před jakoukoli jinou větší břišní operací může být zapotřebí další posouzení (v závislosti na zamýšleném bariatrickém výkonu a klinickém stavu pacienta) zaměřené na:

přítomnost syndromu spánkové apnoe a plicní funkce;
metabolická a endokrinní onemocnění;
onemocnění žaludku a jícnu (přítomnost H. pylori);
tělesné složení (denzitometrické vyšetření);
kostní denzitu;

a dále vyšetření nepřímou kalorimetrií.

(EL: A, B, C, D [16, 55–69])

_{PŘEHLED
CHIRURGICKÝCH TECHNIK}

Definice

Výkony omezující množství stravy (restriktivní)

vertikální gastroplastika (VBG – vertical banded gastroplasty)
rukávová (sleeve) resekce žaludku
žaludeční bandáž
adjustabilní (AGB – adjustable gastric band)
neadjustabilní
žaludeční bypass (GBP – gastric bypass)
proximální
s dlouhou kličkou

Výkony omezující vstřebávání živin a energie

biliopankreatická diverze (BPD)

Kombinované výkony

biliopankreatická diverze s duodenální výhybkou (BPD-DS – biliopancreatic diversion with duodenal switch)
distální žaludeční bypass (se společnou kličkou delší než 100 cm)

Laparoskopické provedení se u bariatrických výkonů považuje za první volbu, pokud nejsou přítomny specifické kontraindikace laparoskopického přístupu.

Přiřazení pacienta k určitému bariatrickému výkonu

V současnosti nejsou známy informace podložené důkazy, jakým způsobem indikovat určitý bariatrický výkon. Výběr operace ovlivňují mimo jiné předoperační charakteristiky pacienta:

BMI (index tělesné hmotnosti)
věk
pohlaví
distribuce tělesného tuku
přítomnost diabetu 2. typu
přítomnost dyslipidemie
porucha příjmu potravy (BED – binge eating disorder)
snížená inteligence
významná hiátová hernie
gastroezofageální reflux (GERD)
očekávání/realistické cíle pacienta

Očekávaný průměrný pokles hmotnosti a pravděpodobnost udržení snížené hmotnosti stoupá v této posloupnosti výkonů:

AGB – VBG – GBP – BPD-DS – BPD.

Naopak, náročnost chirurgického výkonu a možná chirurgická a metabolická rizika klesají v opačném pořadí.

(EL: A, B, C, D [17, 71–95]).

Výkony mají být prováděny v interdisciplinárních centrech pro léčbu obezity s náležitě zkušeným personálem a odpovídajícím vybavením (viz níže). Zkušenost operatéra je klíčovým faktorem za všech okolností. Nedoporučuje se provádět bariatrické výkony pouze příležitostně.

Pokud lze očekávat větší prospěch pro pacienta z určitého výkonu, který není v konkrétním centru proveditelný, má být odeslán do centra/chirurgovi s patřičnou zkušeností s tímto výkonem.

(EL: B, D [20, 96–103]).

Důsledkem úspěšné bariatrické léčby může být požadavek na další léčbu (např. plastický/rekonstrukční výkon).

_SLEDOVÁNÍ

Těžká obezita (obezita 3. stupně) je celoživotní onemocnění. Ošetřující lékař je spolu s ošetřujícím chirurgem odpovědný za léčbu doprovázejících nemocí před výkonem a za sledování po něm. Všem pacientům mají být poskytnuty vzájemně se doplňující způsoby sledování (chirurgický a interní), nejlépe zčásti společnými interdisciplinárními ambulancemi.

Chirurg je odpovědný za všechny možné krátkodobé i dlouhodobé příhody v přímém vztahu k operaci. Internista-obezitolog bude odpovědný za dlouhodobé sledování po chirurgické léčbě a za léčení obezity a s obezitou spojených nemocí a nechirurgických důsledků výkonu. Dlouhodobý výsledek je významně závislý mimo jiné na spolupráci pacienta při dlouhodobém sledování.

V období rychlého poklesu hmotnosti musí být věnována pozornost

možným výživovým deficitům, například vitaminů, bílkovin, jiných mikronutrientů;
úpravě léčby nemocí spojených s obezitou, zvláště diabetu a hypertenze.

Všichni pacienti po bariatrickém výkonu vyžadují pravidelný celoživotní kvalifikovaný dohled. Musí mít přístup k naléhavé péči, poskytované chirurgickým centrem po dobu 24 hodin denně. Pacient musí převzít celoživotní odpovědnost za přijetí pravidel medicínského sledování.

_{MINIMÁLNÍ
POŽADAVKY NA SLEDOVÁNÍ PO VÝKONECH OMEZUJÍCÍCH
MNOŽSTVÍ STRAVY}

Pacient musí být vybaven písemnou informací o provedeném výkonu a přesném typu implantátu (v takových případech), obsahující popis možných závažných vedlejších projevů.

Adjustabilní bandáž žaludku

sledování se zahajuje měsíc po operaci a v průběhu 1. roku mají být kontroly nejpozději každé 3 měsíce, dokud není dosaženo uspokojivého poklesu hmotnosti, s opakovanou adjustací, pokud je toho zapotřebí. Poté nemají být intervaly sledování delší než 1 rok;
metabolický a výživový stav je třeba sledovat pravidelně, aby se předešlo vitaminovým deficitům a byla umožněna přiměřená suplementace. Sledování odpovědi na chirurgický výkon a poklesu hmotnosti umožní přizpůsobit podávanou medikaci;
adjustace bandáže provádí zkušený zdravotník s dostatečnou zkušeností (chirurg, internista, všeobecná sestra, radiolog zaměřený na bariatrickou problematiku) na základě klinického rozhodnutí
podle individuálního poklesu hmotnosti pacienta a typu implantátu;
podle typu bandáže;
suplementací vitaminů a mikronutrientů se kompenzuje jejich možný snížený příjem.

VBG, neadjustabilní bandáž žaludku a jiné čistě restriktivní výkony na žaludku

Podobná doporučení jako výše, s výjimkou adjustace bandáže.

Žaludeční bypass

kontrola po 1 měsíci, minimální sledování každé 3 měsíce v prvním roce, po 6 měsících v druhém roce a dále jednou ročně;
perorální suplementace vitaminů a mikronutrientů se předepisuje rutinně ke kompenzaci jejich možného sníženého příjmu a vstřebávání;
laboratorní vyšetření se provádějí ke sledování metabolického a výživového stavu ročně, zahrnují glykemii nalačno (HbA1c /glykovaný hemoglobin/ u diabetiků), jaterní testy, renální funkce, vitamin B12, 25-(OH) vitamin D3, feritin, kalcemii, parathormon, albuminy, hemoglobin, Mg2+ a zinek;
podle výsledků těchto testů může být ke korekci deficitů nezbytné parenterální podávání vitaminů a mikronutrientů;
v případech sekundární laktózové intolerance se podává laktáza perorálně;
při časném dumping syndromu je vhodné podávání tekutin před jídlem a zvážení suplementace kukuřičným škrobem;
při pozdním dumping syndromu je nutné myslet na hypoglykemie a podle toho dát pacientovi příslušné rady.

_{MINIMÁLNÍ
POŽADAVKY NA SLEDOVÁNÍ PO VÝKONECH OMEZUJÍCÍCH
VSTŘEBÁVÁNÍ ŽIVIN}

Biliopankreatická diverze

kontrola po 1 měsíci, minimální sledování každé 3 měsíce v prvním roce, dvakrát ve druhém roce a dále jednou ročně;
laboratorní vyšetření jsou nezbytná ke sledování vývoje metabolického a nutričního vývoje a k přizpůsobení suplementace a medikamentózní léčby;
vyšetření po 1, 4 a 12 měsících, poté každoročně;
úplné jaterní testy
úplný krevní obraz;
minimální parametry výživy: vitamin B12, 25-(OH) vitamin D3, parathormon, kostní alkalická fosfatáza, ferritin, kalcemii, albuminy, transferin, kreatinin, protrombinový čas (PTT);
vyšetření moči;
celoživotní denní suplementace vitaminů a mikronutrientů;
suplementace vápníkem (přednostně jako kalciumcitrát), doporučený celkový příjem 2 g denně;
minimální doporučený příjem bílkovin zhruba 90 g/den;
suplementací vitaminů a mikronutrientů se kompenzuje jejich možný snížený příjem, příp. podle laboratorních výsledků;
v preventivním režimu se suplementace provádí perorálně;
korekce deficitů se provádí parenterálně s výjimkou vápníku;
inhibitory protonové pumpy/blokátory H2 receptorů se podávají celý první pooperační rok.

Při nadměrném nadýmání, odchodu plynů a/nebo zapáchajících stolicích je doporučeno podávat neomycin nebo metronidazol nebo pankreatické enzymy perorálně.

(EL: A, B, C, D [18, 104–131])

Selhání léčby

K posílení dodržování změn životního stylu a udržení poklesu hmotnosti po bariatrickém výkonu se obvykle vyžaduje pravidelný kontakt a celoživotní sledování v obezitologickém centru. Vědecké důkazy ukazují, že část bariatrických pacientů hmotnost nesníží a / nebo neudrží hmotnostní pokles. Pokud existuje medicínská indikace a pacient souhlasí, lze provést další bariatrický výkon. (EL: B, C, D [132–145])

_ZÁVĚR

Autoři těchto doporučení, členové BSCG, si uvědomují, že se pouze dotkli základů léčby závažné obezity. Mnoho dalších oblastí bylo úmyslně ponecháno otevřených. K těmto oblastem patří definice „Center of excellence“, kvalifikace bariatrických chirurgů, uznání obezity jako onemocnění a otázky úhrad. Tyto problémy budou náplní budoucí činnosti BSCG. Autoři věří, že tato doporučení zlepší jak interní (obezitologickou), tak chirurgickou péči o závažně obézní jedince a přispějí k lepším výsledkům a vyšší bezpečnosti pro nemocné.

Prof. MUDr. Martin Fried, CSc.

Klinické centrum ISCARE

Jankovcova 1569/2c

170 04 Praha 7

e-mail: docfried@volny.cz

Zdroje

1. Obesity: Preventing and managing the global epidemic. Report of a WHO consultation. WHO Technical Report Series 894, Geneva, 2000.

2. James, W. P. T., Rigby, N., Leach, R. The obesity epidemic, metabolic syndrome and future prevention strategies. Eur. J. Cardiovasc. Prev. Rehabil., 2004; 11: 3–8.

3. Haslam, D. W., James, W. P. T. Obesity. Lancet, 2005; 366: 1197–1209.

4. Chan, J. M., Rim, E. B., Colditz, G. A., Stampfer, M. J., Willett, W. C. Obesity, fat distribution, and weight gain as risk factors for clinical diabetes in men. Diabet Care, 1994; 17: 961–969.

5. Colditz, G. A., Willett, W. C., Rotnitzky, A., Manson, J. E. Weight gain as a risk factor for clinical diabetes mellitus in women. Ann. Int. Med., 1995; 122: 481–486.

6. Banegas, J. R., Polez-Garcia, E., Gutierrez-Fisac, J. L., Guallar-Castillon, P., Rodriguez-Artalejo, F. A simple estimate of mortality attributable to excess weight in the European Union. Eur. J. Clin. Nutr., 2003; 57: 201–208.

7. Poulose, B. K., Holman, M. D., Zhu, Y., et al. National variations in morbid obesity and bariatric surgery use. J. Am. Coll. Surg., 2005; 201: 77–84.

8. Adams, K. F., Schatzkin, A., Hartus, T. B., et al. Overweight, obesity, and mortality in a large prospective cohort of persons 50 to 71 years old. New Engl. J. Med., 2006; 355: 763–768.

9. Drenick, E. J., Bale, G. S., Seltzer, F., Johnson, D. G. Excessive mortality and cause of death in morbidly obese men. JAMA, 1980; 243: 443–444.

10. von Lengerke, T., Reitmeir, P., John, J. Direct medical costs of (severe) obesity: a bottom-up assessment of over- vs. normal-weight adults in the KORA-study region (Augsburg, Germany). Gesundheitswesen, 2006; 68: 110–115.

11. National Conference of State Legislatures Vol. 13, No. 32. (www.ncsl.org)

12. Buchwald, H. Bariatric surgery for morbid obesity: health implications for patients, health professionals, and third-party payers. J. Am. Coll. Surg., 2005; 200: 593–604.

13. Buchwald, H., Avidor, Y., Braunwald, E., et al. Bariatric surgery: A systematic review and meta-analysis. JAMA, 2004; 292: 1724–1737.

14. Cancello, R., Henegar, C., Viguerie, N., et al. Reduction of macrophage infiltration and chemoattractant gene expression changes in white adipose tissue of morbidly obese subjects after surgery-induced weight loss. Diabetes, 2005; 54: 2277–2286.

15. Special Report: Commonwealth of Massachusetts Betsy Lehman Center for Patient Safety and Medical Error Reduction Expert Panel on Weight Loss Surgery. Obes. Res., 2005; 13: 205–226.

16. Sauerland, S., Angrisani, L., Belachew, M., et al. Obesity Surgery. Evidence based guidelines of the EAES. Surg. Endosc., 2005; 19: 200–221.

17. Maggard, M. A., Shugarman, M. L., Suttorp, M., et al. Meta-Analysis: Surgical treatment of obesity. Ann. Int. Med., 2005; 142: 547–559.

18. Laville, M., Romon, M., Chavrier, G., et al. Recommendations Regarding Obesity Surgery. Obes. Surg., 2005; 15: 1476–1480.

19. NIH conference. Gastrointestinal surgery for severe obesity. Consensus Development Conference Panel. Ann. Intern. Med., 1991; 115: 956–961.

20. Ridley, N. Expert panel on weight loss surgery – Executive report. Obes. Res., 2005; 13: 206–226.

21. Andersen, T., Backer, O. G., Stokholm, K. H., et al. Randomized trial of diet and gastroplasty compared with diet alone in morbid obesity. New Engl. J. Med., 1984; 310: 352–356.

22. Andersen, T., Stokholm, K. H., Backer, O. G., et al. Long term (5-year) results after either horizontal gastroplasty or very low-calorie diet for morbid obesity. Int. J. Obes., 1988; 12: 277–284.

23. Karason, K., Lindroos, A. K., Stenlof, K., et al. Relief of cardiorespiratory symptoms and increased physical activity after surgically induced weight loss: results from the Swedish Obese Subjects study. Arch. Intern. Med., 2000; 160: 1797–1802.

24. Karlsson, J., Sjostrom, L., Sullivan, M. Swedish obese subjects (SOS) an intervention study of obesity. Two—year follow-up of health-related quality of life (HRQL) and eating behavior after gastric surgery for severe obesity. Int. J. Obes. Relat. Metab. Disord., 1998; 22: 113–126.

25. Fernandez, A. Z. Jr., Demaria, E. J., Tichansky, D. S., et al. Multivariate analysis of risk factors for death following gastric bypass for treatment of morbid obesity. Ann. Surg., 2004; 239: 698–703.

26. Sjostrom, C. D., Peltonen, M., Wedel, H., et al. Differentiated long-term effects of intentional weight loss on diabetes and hypertension. Hypertension, 2000; 36: 20–25.

27. Sjostrom, C. D., Lissner, I., Wedel, H., et al. Reduction in incidence of diabetes, hypertension and lipid disturbances after intentional weight loss induced by bariatric surgery: the SOS Intervention Study. Obes. Res., 1999; 7: 477–484.

28. Christou, N. V., Sampalis, J. S., Liberman, M., et al. Surgery decreases long-term mortality, morbidity, and health care use in morbidly obese patients. Ann. Surg., 2004; 240: 416–423.

29. Mun, E. C., Blackburn, G. L., Matthews, J. B. Current status of medical and surgical therapy for obesity. Gastroenterology, 2001; 120: 669–681.

30. Flum, D. R., Dellinger, E. Impact of gastric bypass on survival: a population-based analysis. J. Am. Coll. Surg., 2004; 199: 543–551.

31. American College of Endocrinology (ACE), American Association of Clinical Endocrinologists (AACE). AACE/ACE position statement on the prevention, diagnosis and treatment of obesity. Jacksonville (FL): American Association of Clinical Endocrinologists. Endocr. Pract., 1998; 4: 297–350.

32. American Society for Bariatric Surgery, Society of American Gastrointestinal Endoscopic Surgeons. Guidelines for laparoscopic and open surgical treatment of morbid obesity. Obes. Surg., 2000; 10: 378–379.

33. Douketis, J. D., Feightner, J. W., Attia, J., et al. Periodic health examination, 1999 update: 1. Detection, prevention and treatment of obesity. Canadian Task Force on Preventive Health Care. CMAJ, 1999; 160: 513–525.

34. International Federation for the Surgery of Obesity. Statement on patient selection for bariatric surgery. Obes. Surg., 1997; 7: 41.

35. Lauterbach, K., Westenhofer, J., Wirth, A., et al. Evidenzbasierte Leitlinie zur Behandlung der Adipositas in Deutschland. Köln: Otto Hauser, 1998.

36. Msika, S. Surgery for morbid obesity: 2. Complications. Results of a Technologic Evaluation by the ANAES. J. Chir. (Paris), 2003; 140: 4–21.

37. National Institute for Clinical Excellence. Guidance on the use of surgery to aid weight reduction for people with morbid obesity (Technology Appraisal No. 46). National Institute for Clinical Excellence, London, 2002.

38. Apovian, C. M., Baker, C., Ludwig, D. S., et al. Best practice guidelines in pediatric/adolescent weight loss surgery. Obes. Res., 2005; 13: 274–282.

39. Inge, T. H., Krebs, N. F., Garcia, V. F., et al. Bariatric surgery for severely overweight adolescens: concerns and recommendations. Pediatrics, 2004; 114: 217–223.

40. Sugerman, H. J., Superman, E. L., DeMaria, E. J., et al. Bariatric surgery for severely obese adolescents. J. Gastrointest. Surg., 2003; 7: 102–107.

41. Dolan, K., Creighton, L., Hopkána, G., et al. Laparoscopic gastric banding in morbidly obese adolescents. Obes. Surg., 2003; 13: 101–104.

42. Stanford, A., Glascock, J. M., Eid, G. M., et al. Laparoscopic Roux-en-Y gastric bypass in morbidly obese adolescents. J. Pediatr. Surg. 2003; 38: 430–433.

43. Widhalm, K., Dietrich, S., Prager, G. Adjustable gastric banding surgery in morbidly obese adolescents: Experience with 8 patients. Int. J. Obes., 2004; 28: 42S–48S.

44. Silberhummer, G. R., Miller, K., Kriwanek, S., et al. Laparoscopic adjustable gastric banding in adolescents: The Austrian experience. Obes. Surg., 2006; 16: 1062–1067.

45. Capella, J. F., Capella, R. F. Bariatric surgery in adolescence: is this the best age to operate? Obes. Surg., 2003; 13: 826–832.

46. Patterson, E. J., Urbach, D. R., Swanstrom, L. L. A comparison of diet and exercise therapy versus laparoscopic Roux-en-Y gastric bypass surgery for morbid obesity: a decision analysis model. J. Am. Coll. Surg., 2003; 196: 379–384.

47. Averbukh, Y., Heshka, S., El-Shoreya, H., et al. Depression score predicts weight loss following Roux-en-Y gastric bypass. Obes Surg 2003;13:833–6.

48. Ray, E. C., Nickels, M. W., Sayeed, S., et al. Predicting success after gastric bypass: the role of psychosocial and behavioral factors. Surgery 2003;134:555–564.

49. Charles SC. Psychiatric evaluation of morbidly obese patients. Gastroenterol. Clin. North Am., 1987; 16: 415–432.

50. Gertler, R., Ramsey-Stewart, G. Pre-operative psychiatric assessment of patients presenting for gastric bariatric surgery (surgical control of morbid obesity). Aust. N Z J. Surg., 1986; 56: 157–161.

51. Guisado, J. A., Vaz, F. J., Lopez-Ibor, J. J., et al. Gastric surgery and restraint from food as triggering factors of eating disorders in morbid obesity. Int. J. Eat Disord., 2002; 31: 97–100.

52. Sogg, S., Mori, D. L. The Boston interview for gastric bypass: determining the psychological suitability of surgical candidates. Obes. Surg., 2004; 14: 370–380.

53. Ferraro, D. R. Preparing patients for bariatric surgery – the clinical considerations. Clinician Reviews, 2004; 14: 57–63.

54. Naef, M., Sadowski, C., de Marco, D., et al. Die vertikale Gastroplastik nach Mason zur Behandlung der morbiden Adipositas: Ergebnisse einer prospektiven klinischen Studie. Chirurg, 2000; 71: 448–455.

55. Wiesner, W., Schod, O., Hauser, R. S., et al. Adjustable laparoscopic gastric banding in patients with morbid obesity: radiographic management, results, and postoperative complications. Radiology, 2000; 216: 389–394.

56. Schumann, R., Jones, S. B., Ortiz, V. E., et al. Best practice recommendations for anesthetic perioperative care and pain management in weight loss surgery. Obes. Res., 2005; 13: 254–266.

57. O’Keefe, T., Patterson, E. J. Evidence supporting routine polysomnography before bariatric surgery. Obes. Surg., 2004; 14: 23–26.

58. Sugerman, H. J., Fairman, R. P., Baron, P. L., et al. Gastric surgery for respiratory insufficiency of obesity. Chest, 1986; 90: 81–86.

59. Sugerman, H. J., Fairman, R. P., Sood, R. K., et al. Long-term effects of gastric surgery for treating respiratory insufficiency of obesity. Am. J. Clin. Nutr., 1992; 55: 597S–601S.

60. Miller, K., Hell, E. Laparoscopic surgical concepts of morbid obesity. Langenbecks Arch. Surg., 2003; 388: 375–384.

61. Naef, M., Sadowski, C., de Marco, D., et al. Die vertikale Gastroplastik nach Mason zur Behandlung der morbiden Adipositas: Ergebnisse einer prospektiven klinischen Studie. Chirurg, 2000; 71: 448–455.

62. Gonzalez, R., Bowers, S. P., Venkatesh, K. R., et al. Preoperative factors predictive of complicated postoperative management after Roux-en-Y gastric bypass for morbid obesity. Surg. Endosc., 2003; 17: 1900–1914.

63. Frey, W. C., Pilcher, J. Obstructive sleep-related breathing disorders in patients evaluated for bariatric surgery. Obes. Surg., 2003; 13: 676–683.

64. Sharaf, R. N., Weinshel, E. H., Bini, E. J., et al. Radiologic assessment of the upper gastrointestinal tract: does it play an important preoperative role in bariatric surgery? Obes. Surg., 2004; 14: 313–317.

65. Jaffin, B. W., Knoepflmacher, P., Greenstein, R. High prevalence of asymptomatic esophageal motility disorders among morbidly obese patients. Obes. Surg., 1999; 9: 390–395.

66. Frigg, A., Peterli, R., Zynamon, A., et al. Radiologic and endoscopic evaluation for laparoscopic adjustable gastric banding: preoperative and follow-up. Obes. Surg., 2001; 11: 594–599.

67. Greenstein, R. J., Nissan, A., Jaffin, B. Esophageal anatomy and function in laparoscopic gastric restrictive bariatric surgery: implications for patient selection. Obes. Surg., 1998; 8: 199–206.

68. Verset, D., Houben, J. J., Gay, F., et al. The place of upper gastrointestinal tract mendoscopy before and after vertical banded gastroplasty for morbid obesity. Dig. Dis. Sci., 1997; 42: 2333–2337.

69. Saltzman, E., Anderson, W., Apovian, C. M., et al. Criteria for patient selection and multidisciplinary evaluation and treatment of the weight loss surgery patient. Obes. Res., 2005; 13: 234–243.

70. Kelly, J., Tarnoff, M., Shikora, S., et al. Best Practice Recommendations for Surgical Care in Weight Loss Surgery. Obes. Res., 2005; 13: 227–233.

71. Brolin, R. E. Bariatric surgery and long-term control of morbid obesity. JAMA, 2002; 288: 2793–2796.

72. Mun, E. C., Blackburn, G. L., Matthews, J. B. Current status of medical and surgical therapy for obesity. Gastroenterology, 2001; 120: 669–681.

73. Murr, M. M., Balsiger, B. M., Kennedy, F. P., et al. Malabsorptive procedures for severe obesity: comparison of pancreaticobiliary bypass and very very long limb Roux-en-Y gastric bypass. J. Gastrointest. Surg., 1999; 3: 607–612.

74. Scopinaro, N., Gianetta, E., Adami, G. F., et al. Biliopancreatic diversion for obesity at eighteen years. Surgery, 1996; 119: 261–268.

75. Scopinaro, N., Marinari, G. M., Camerini, G. Laparoscopic standard biliopancreatic diversion: technique and preliminary results. Obes. Surg., 2002; 12: 362–365.

76. Howard, L., Malone, M., Michalek, A., et al. Gastric bypass and vertical banded gastroplasty – a prospective randomized comparison and 5-year follow-up. Obes. Surg., 1995; 5: 55–60.

77. van Dielen, F. M., Soeters, P. B., de Brauw, L. M., et al. Laparoscopic adjustable gastric banding versus open vertical banded gastroplasty: A prospective randomized trial. Obes. Surg., 2005; 15: 1292–1298.

78. Brolin, R. E., Kenler, H. A., Gorman, J. H., et al. Long-limb gastric bypass in the superobese. A prospective randomized study. Ann. Surg., 1992; 215: 387–395.

79. Podnos, Y. D., Jimenez, J. C., Wilson, S. E., et al. Complications after laparoscopic gastric bypass: a review of 3464 cases. Arch. Surg., 2003; 138: 957–961.

80. Perugini, R. A., Mason, R., Czerniach, D. R., et al. Predictors of complication and suboptimal weight loss after laparoscopic Roux-en-Y gastric bypass: a series of 188 patients. Arch. Surg., 2003; 138: 541–545.

81. Nguyen, N. T., Rivers, R., Wolfe, B. M. Factors associated with operative outcomes in laparoscopic gastric bypass. J. Am. Coll. Surg., 2003; 197: 548–555.

82. Ren, C. J., Weiner, M., Allen, J. W. Favorable early results of gastric banding for morbid obesity: the American experience. Surg. Endosc., 2004; 18: 543–546.

83. Rubenstein, R. B. Laparoscopic adjustable gastric banding at a U.S. center with up to 3-year follow-up. Obes. Surg., 2002; 12: 380–384.

84. O’Brien, P. E., Dixon, J. B., Brown, W., et al. The laparoscopic adjustable gastric band (Lap-Band): a prospective study of medium-term effects on weight, health and quality of life. Obes. Surg., 2002; 12: 652–660.

85. Spivak, H., Favretti, F. Avoiding postoperative complications with the LAP-BAND system. Am. J. Surg., 2002; 184: 31S–37S.

86. Belachew, M., Belva, P. H., Desaive, C. Long-term results of laparoscopic adjustable gastric banding for treatment of morbid obesity. Obes. Surg., 2002; 12: 564–568.

87. DeMaria, E. J., Sugerman, H. J. A critical look at laparoscopic adjustable silicone gastric banding for surgical treatment of morbid obesity: does it measure up? Surg. Endosc., 2000; 14: 697–699.

88. Favretti, F., Cadiere, G. B., Segato, G., et al. Laparoscopic adjustable silicone gastric banding (Lap-Band): how to avoid complications. Obes. Surg., 1997; 7: 352–358.

89. Fried, M., Miller, K., Kormanova, K. Literature review of comparative studies of complications with Swedish band and Lap-Band. Obes. Surg., 2004; 14: 256–260.

90. Fried, M., Pešková, M., Kasalický, M. Assessment of the outcome of laparoscopic nonadjustable gastric banding and stoma adjustable gastric banding: surgeon’s and patient’s view. Obes. Surg., 1998; 8: 45–48.

91. Hall, J. C., Watts, J. M., O’Brien, P. E., et al. Gastric surgery for morbid obesity. The Adelaide Study. Ann. Surg., 1990; 211: 419–427.

92. Laws, H. L., Piantadosi, S. Superior gastric reduction procedure for morbid obesity: a prospective, randomized trial. Ann. Surg., 1981; 193: 334–340.

93. Bajardi, G., Ricevuto, G., Mastrandrea, G., et al. Surgical treatment of morbid obesity with biliopancreatic diversion and gastric banding: report on an 8-year experience involving 235 cases. Ann. Chir., 2000; 125: 155–162.

94. Chapman, A. E., Kiroff, G., Game, P., et al. Laparoscopic adjustable gastric banding in the treatment of obesity: a systematic literature review. Surgery, 2004; 135: 326–351.

95. Dolan, K., Hatzifotis, M., Newbury, L., et al. A comparison of laparoscopic adjustable gastric banding and biliopancreatic diversion in superobesity. Obes. Surg., 2004; 14: 165–169.

96. Jones, D. B., Provost, D. A., DeMaria, E. J., et al. Optimal management of the morbidly obese patient SAGES appropriateness conference statement. Surg. Endosc., 2004; 18: 1029–1037.

97. American Society for Bariatric Surgery 2004 Bariatric Surgery. ASBS guidelines. www.lapsurgery.com.

98. Society of American Gastrointestinal Endoscopic Surgeons. Guidelines for institutions granting bariatric priviledges utilizing laparoscopic techniques. SAGES and the SAGES Bariatric Task Force. Surg. Endosc., 2003; 17: 2037–2040.

99. Flum, D. R., Dellinger, E. P. Impact of gastric bypass operation on survival: a population-based analysis. J. Am. Col. Surg., 2004; 199: 543–551.

100. Schauer, P., Ikramuddin, S., Hamad, G., et al. The learning curve for laparoscopic Roux-en-Y gastric bypass is 100 cases. Surg. Endosc., 2003; 17: 212–215.

101. Wittgrove, A. C., Clark, G. W. Laparoscopic gastric bypass, Roux-en-Y – 500 patients: technique and results with 3–60 months follow-up. Obes. Surg., 2000; 10: 233–239.

102. Higa, K. D., Boone, K. B., Ho, T., et al. Laparoscopic Roux-en-Y gastric-bypass for morbid obesity: technique and preliminary results of our first 400 patients. Arch. Surg., 2000; 135: 1029–1033.

103. Courcoulas, A., Schuchert, M., Gatti, G., et al. The relationship of surgeon and hospital volume to outcome after gastric bypass surgery in Pennsylvania: a 3-year summary. Surgery, 2003; 134: 613–623.

104. Miller, K., Hell, E. Laparoscopic surgical concepts of morbid obesity. Langenbecks Arch. Surg., 2003; 388: 375–384.

105. Laville, M., Romon, M., Chavrier, G., et al. Recommendations regarding obesity surgery. Obes. Surg., 2005; 15: 1476–1480.

106. Shen, R., Dugay, G., Rajaram, K., et al. Impact of patient follow-up on weight loss after bariatric surgery. Obes. Surg., 2004; 14: 514–519.

107. Favretti, F., O’Brien, P. E., Dixon, J. B. Patient management after LAP-BAND placement. Am. J. Surg., 2002; 184: 38S–41S.

108. Busetto, L., Pisent, C., Segato, G., et al. The influence of a new timing strategy of band adjustment on the vomiting frequency and the food consumption of obese women operated with laparoscopic adjustable silicone gastric banding (LAP-BAND). Obes. Surg., 1997; 7: 505–512.

109. Rabkin, R. A., Rabkin, J. M., Metcalf, B., et al. Nutritional markers following duodenal switch for morbid obesity. Obes. Surg., 2004; 14: 84–90.

110. Ledikwe, J. H., Smiciklas-Wright, H., Mitchell, D. C., et al. Nutritional risk assessment and obesity in rural older adults: a sex difference. Am. J. Clin. Nutr., 2003; 77: 551–558.

111. Ledikwe, J. H., Smiciklas-Wright, H., Mitchell, D. C., et al. Dietary patterns of rural older adults are associated with weight and nutritional status. J. Am. Geriatr. Soc., 2004; 52: 589–595.

112. MacLean, L. D., Rhode, B., Shizgal, H. N. Nutrition after vertical banded gastroplasty. Ann. Surg., 1987; 206: 555–563.

113. Hamoui, N., Anthone, G., Crookes, P. F. Calcium metabolism in the morbidly obese. Obes. Surg., 2004; 14: 9–12.

114. Faintuch, J., Matsuda, M., Cruz, M. E., et al. Severe protein-calorie malnutrition after bariatric procedures. Obes. Surg., 2004; 14: 175–181.

115. Baltasar, A., Serra, C., Perez, N., et al. Clinical hepatic impairment after the duodenal switch. Obes. Surg., 2004; 14: 77–83.

116. Boylan, L. M., Sugerman, H. J., Driskell, J. A. Vitamin E, vitamin B6, vitamin B12, and folate status of gastric bypass surgery patients. J. Am. Diet. Assoc., 1988; 88: 579–585.

117. Cannizzo, F. Jr., Kral, J. G. Obesity surgery: a model of programmed undernutrition. Curr. Opin. Clin. Nutr. Metab. Care, 1998; 1: 363–368.

118. Hamoui, N., Kim, K., Anthone, G., et al. The significance of elevated levels of parathyroid hormone in patients with morbid obesity before and after bariatric surgery. Arch. Surg., 2003; 138: 891–897.

119. Skroubis, G., Sakellaropoulos, G., Pouggouras, K., et al. Comparison of nutritional deficiencies after Roux-en-Y gastric bypass and after biliopancreatic diversion with Roux-en-Y gastric bypass. Obes. Surg., 2002; 12: 551–558.

120. Slater, G. H., Ren, C. J., Siegel, N., et al. Serum fat-soluble vitamin deficiency and abnormal calcium metabolism after malabsorptive bariatric surgery. J. Gastrointest. Surg., 2004; 8: 48–55.

121. Halverson, J. D. Micronutrient deficiencies after gastric bypass for morbid obesity. Am. Surg., 1986; 52: 594–598.

122. Avinoah, E., Ovnat, A., Charuzi, I. Nutritional status seven years after Roux-en-Y gastric bypass surgery. Surgery, 1992; 111: 137–142.

123. Brolin, R. E., Gorman, R. C., Milgrim, L. M., et al. Multivitamin prophylaxis in prevention of post-gastric bypass vitamin and mineral deficiencies. Int. J. Obes. Relat. Metab. Disord., 1991; 15: 661–667.

124. Rhode, B. M., Arseneau, P., Cooper, B. A., et al. Vitamin B-12 deficiency after gastric surgery for obesity. Am. J. Clin. Nutr., 1996; 63: 103–109.

125. Schilling, R. F., Gohdes, P. N., Harpie, G. H. Vitamin B12 deficiency after gastric bypass surgery for obesity. Ann. Intern. Med., 984; 101: 501–502.

126. Simon, S. R., Zemel, R., Betancourt, S., et al. Hematologic complications of gastric bypass for morbid obesity. South Med. J., 1989; 82: 1108–1110.

127. Brolin, R. E., Gorman, J. H., Gorman, R. C., et al. Are vitamin B12 and folate deficiency clinically important after Roux-en-Y gastric bypass? J. Gastrointest. Surg., 1998; 2: 436–442.

128. Halverson, J. D. Metabolic risk of obesity surgery and long term follow-up. Am. J. Clin. Nutr., 1992; 55: 602S–605S.

129. Goode, L. R., Brolin, R. E., Chowdhury, H. A., et al. Bone and gastric bypass surgery: effects of dietary calcium and vitamin D. Obes. Res., 2004; 12: 40–47.

130. Coates, P. S., Fernstrom, J. D., Fernstrom, M. H., et al. Gastric bypass surgery for morbid obesity leads to an increase in bone turnover and a decrease in bone mass. J. Clin. Endocrinol. Metab. 2004; 89: 1061–1065.

131. Shaker, J. L., Norton, A. J., Woods, M. F., et al. Secondary hyperparathyroidism and osteopenia in women following gastric exclusion surgery for obesity. Osteoporos. Int., 1991; 1: 177–181.

132. Abu-Abeid, S., Keidar, A., Gavert, N., et al. The clinical spectrum of band erosion following laparoscopicadjustable silicone gastric banding for morbid obesity. Surg. Endosc., 2003; 17: 861–863.

133. Jones, K. B. Jr. Revisional bariatric surgery-safe and effective. Obes. Surg., 2001; 11: 183–189.

134. Weber, M., Muller, M. K., Michel, J. M., et al. Laparoscopic Roux-en-Y gastric bypass, but not rebanding, should be proposed as rescue procedure for patients with failed laparoscopic gastric banding. Ann. Surg., 2003; 238: 827–834.

135. Dolan, K., Fielding, G. Biliopancreatic diversion following failure of laparoscopic adjustable gastric banding. Surg. Endosc., 2004; 18: 60–63.

136. Chevallier, J. M., Zinzindohoue, F., Douard, R., et al. Complications after laparoscopic adjustable gastric banding for morbid obesity: experience with 1,000 patients over 7 years. Obes. Surg., 2004; 14: 407–414.

137. Iovino, P., Angrisani, L., Tremolaterra, F., et al. Abnormal eso-phageal acid exposure is common in morbidly obese patients and improves after a successful Lap-band system implantation. Surg. Endosc., 2002; 16: 1631–1635.

138. Niville, E., Dams, A. Late pouch dilation after laparoscopic adjustable gastric and esophagogastric banding: incidence, treatment, and outcome. Obes. Surg., 1999; 9: 381–384.

139. Sanyal, A. J., Sugerman, H. J., Kellum, J. M., et al. Stomal complications of gastric bypass: incidence and outcome of therapy. Am. J. Gastroentero., 1992; 187: 1165–1169.

140. Schwartz, M. L., Drew, R. L., Roiger, R. W., et al. Stenosis of the gastroenterostomy after laparoscopic gastric bypass. Obes. Surg., 2004; 14: 484–491.

141. Barba, C. A., Butensky, M. S., Lorenzo, M., et al. Endoscopic dilation of gastroesophageal anastomosis stricture after gastric bypass. Surg. Endosc., 2003; 17: 416–420.

142. Schauer, P. R., Ikrammudin, S., Gourash, W., et al. Outcomes after laparoscopic Roux-en-Y gastric bypass for morbid obesity. Ann. Surg., 2000; 232: 515–529.

143. Spaulding, L. Treatment of dilated gastrojejunostomy with sclerotherapy. Obes. Surg., 2003; 13: 254–257.

144. Anthone, G. J., Lord, R. V., DeMeester, T. R., et al. The duodenal switch operation for the treatment of morbid obesity. Ann. Surg., 2003; 238: 618–628.

145. Bloomberg, R. D., Urbach, D. R. Laparoscopic Roux-en-Y gastric bypass for severe gastroesophageal reflux after vertical banded gastroplasty. Obes. Surg., 2002; 12: 408–441.