Odešla Jana Musilová

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

brzy po začátku nového roku nás bohužel zasáhla velmi smutná zpráva. V pondělí 29. ledna 2018 zemřela paní doc. MUDr. Jana Musilová, DrSc., dlouholetá vědecká sekretářka České internistické společnosti, vynikající internistka, skvělá kolegyně a pedagožka.

Jana Musilová se narodila 2. září 1944 v Praze a její matkou byla naše přední radioložka doc. Málková.

Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy absolvovala v roce 1967 a v témže roce nastoupila na III. interní kliniku Fakultní nemocnice 2 s poliklinikou na Karlově náměstí. V roce 1971 složila I. atestaci z vnitřního lékařství a posléze v roce 1975 atestaci II. K těmto atestacím přidala v roce 1975 ještě atestaci z klinické genetiky. V roce 1971 obhájila kandidátskou a v roce 1996 doktorskou disertační práci. Docentkou pro obor vnitřní nemoci byla jmenována v roce 1990.

Janu Musilovou jsem poprvé potkal za svých studií na lékařské fakultě, ale osobně jsem jí více poznal až v říjnu roku 1989, když jsem nastoupil na III. interní kliniku a byl jsem zařazen na oddělení D1, které tehdy vedla. Vzhledem k politicky turbulentnímu období mě kromě medicínských kvalit zaujala také svými vyhraněnými morálními a politickými postoji, které zastávala celý život, jak před listopadem roku 1989, tak i po něm a jasně se vyhraňovala proti těm, kteří jejím představám a nárokům neodpovídali.

Vraťme se ale k medicíně. Jana Musilová byla jedním z nejvšestrannějších internistů, které jsem poznal. Rozsah jejích znalostí byl neuvěřitelný a zabíral prakticky celou internu s přesahy do příbuzných oborů. Tyto znalosti pak uměla prakticky aplikovat na konkrétní pacienty. Byla neuvěřitelně pilná a pracovitá, do detailů znala všechny pacienty na oddělení. Nám sekundářům tak často připravovala horké chvíle, když se nás na vizitách ptala na údaje o pacientech a jejich výsledky. Když jsme tápali, nebo řekli něco špatně, ihned nás opravila. Neměli jsme šanci. Ona opravdu do detailu znala všechny pacienty na oddělení. Pokud někdo něco nevěděl, nestačil, nebo nejevil o obor či pacienty zájem, dala mu to jasně najevo. Dění na oddělení často trefně, vtipně a často i pro „postižené“ tvrdě glosovala a některé její výroky se staly kultovními a dodnes jsou na klinice citovány. Tato její náročnost a důslednost měla své velké výhody. Koho medicína zajímala a snažil se jí naučit, pro toho byla práce pod Janiným vedením inspirací a nedocenitelnou školou, byť někdy i poněkud náročnější. Pro můj vývoj v profesi internisty byla zcela klíčovou osobou a jsem jí a vždy budu za to velmi vděčný.

Kvality a schopnosti Jany Musilové ocenila naše internistická obec tím, že jí opakovaně zvolila do výboru České internistické společnosti (ČIS) České lékařské společnosti J. E. Purkyně. V letech 1991–2002 vykonávala funkci vědecké sekretářky. Pro internistickou společnost odvedla velmi mnoho nesmírně přínosné práce a byla pro její činnost důležitým článkem. Obec internistů si jí velmi vážila a oceňovala její práci. Za její zásluhy jí bylo v roce 1998 uděleno čestné členství v ČIS v roce 2014, u příležitosti jejích 70. narozenin, ji bylo uděleno čestné členství v České lékařské společnosti J. E. Purkyně.

I když obdivuhodným způsobem ovládla celou interní medicínu, přece jen jí některé oblasti byly bližší. Na tomto místě bych rád zdůraznil endokrinologii. Endokrinologických pacientů měla ve své ambulanci celou řadu s širokým spektrem diagnóz. Komplexně se, kromě jiných diagnóz, věnovala pacientům s feochromocytomy. Vždy nám vštěpovala jejich nebezpečnost, nutnost centralizovat péči a také se účastnit operací. Účastnila se prakticky všech operací pacientů trpících feochromocytomy a dohlížela na jejich zajištění a průběh a nás tehdy mladé brala s sebou. Byla to pro mě velká zkušenost, a když člověk na vlastní oči vidí dramatické poruchy srdečního rytmu a často enormní kolísání tlaku peroperačně, po celý další život to nezapomene a dá mu to mnohem více, než když si o tom jen přečte v učebnicích.

Kromě interny a endokrinologie se Jana Musilová věnovala i genetice, zejména klinické cytogenetice, a to po stránce klinické i vědecké, a její aplikaci zejména u hematologických onemocnění, myelodysplatického syndromu a myeloproliferací. Ve své ambulanci pak kromě všeobecně interních a endokrinologických pacientů pečovala o pacienty s gonadálními dysgenezemi, především Turnerovým a Klinefelterovým syndromem.

Jana s manželem a synem ráda jezdila o víkendech a o dovolené na chalupu v Černovicích, která se stala jejím druhým domovem. Kromě chalupy v Černovicích zrekonstruovali starý mlýn na útulný penzion, ve kterém se také konalo několik malých internistických akcí. Když se v roce 1997 v Černovicích uvolnilo místo praktické lékařky, Jana Musilová přešla ze III. interní kliniky právě na toto místo. Jako praktická lékařka kromě Černovic také ordinovala v sousedních vesnicích, ve Chválkově, v Dobešově a v Mnichu. Pro III. interní kliniku se jednalo o významnou ztrátu, obyvatelé Černovic a okolí ale naopak získali pravděpodobně nejkvalifikovanější praktickou lékařku. Myslím, že zpočátku na ní někteří pacienti hleděli s nedůvěrou, když jim s důsledností a přímostí sobě vlastní vysazovala jejich oblíbené, ale často sporně účinné léky a medikaci měnila za racionální. Postupem času však rozpoznali, že je vynikající lékařkou a těšila se velké důvěře a oblibě.

Všechny, kteří jsme Janu Musilovou znali, nás nečekaná zpráva o jejím úmrtí bolestně zasáhla. V Janě nenahraditelně ztrácíme neuvěřitelně vzdělanou internistku, vynikající pedagožku a především přímou, upřímnou a spravedlivou kolegyni, učitelku, kamarádku, ojedinělého člověka.

Jano, za vše moc děkujeme a nikdy na Tebe nezapomeneme

Michal Kršek

prof. MUDr. Michal Kršek, CSc.

michal.krsek@fnkv.cz

II. interní klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha

www.fnkv.cz

Doručeno do redakce 20. 2. 2018