Coping studentů oborů všeobecná sestra a zdravotnický záchranář

Súhrn

Úvod: Tato studie se zabývá popisem strategií zvládání stresu u studentů zdravotnických oborů všeobecná sestra a zdravotnický záchranář. Stres je nedílnou a každodenní součástí těchto dvou povolání. Neustálé změny, péče o pacienty nebo dokonce život zachraňující výkony, které přes veškerou snahu končí smrtí, všechny tyto události působí nadlimitní a dlouhodobý stres.

Cíle: Cílem této studie je popsat rozdíly ve využívání pozitivních a negativních copingových strategií u všeobecných sester a zdravotnických záchranářů včetně porovnání oproti populační normě.

Metody: Průřezové dotazníkové šetření nástrojem SVF-78. Vzorek respondentů tvořilo 74 studentů oboru zdravotnický záchranář a 50 studentů oboru všeobecná sestra.

Výsledky: Statistickým zpracováním výsledků bylo zjištěno, že v celkovém užívání strategií mezi obory všeobecná sestra a zdravotnický záchranář je statisticky významný rozdíl (p = 0,005). Ve využívání pozitivních strategií jsou výsledky stejné, avšak ve využívání negativních strategií se liší ve prospěch studentů oboru zdravotnický záchranář (p = 0,001). Oba obory však vykazují vyšší skóre nežli je populační norma (p = 0,003 resp. p = 0,001).

Závěr: Přestože výsledky ukazují, že studenti zdravotnických oborů mají dobře rozvinuté zvládací strategie stresu vůči běžné populaci, při bližším prozkoumání vyplynulo, že především studentky oboru všeobecná sestra více využívají negativních strategií, a to především útěk od problému, neschopnost odpoutání a pociťování bezmoci. 

Klíčová slova:

Coping – SVF-78 – všeobecná sestra – zdravotnický záchranář.

Úvod

Studium vybraných zdravotnických oborů a následná praxe jsou velmi náročné nejen na fyzickou zdatnost, ale především na psychickou odolnost. Každodenní nároky na komunikaci a péči ze strany pacientů, jejich rodin a celého ošetřovatelského týmu jsou faktory vyvolávající stres. V době jejich studia bývá největším stresujícím faktorem praxe, v níž mnozí zažívají první kontakt s pacientem, první ošetřování pacientů, střet s devastujícími traumaty, s chronickými onemocněními, manipulaci s nemocničními přístroji, smrt pacienta, rozdíl mezi teorií a praxí a mnoho jiného (Bartlett, Taylor & Dirk Nelson, 2016; Bodys-cupak, Majda, Zalewska-puchała & Kamińska, 2016; Labrague, Mcenroe-petitte, Gloe, Thomas, Papathanasiou & Tsaras, 2017; Smith & Yang, 2017; Yilmaz, 2016). Přemíra stresu či jeho nepociťování může mít podobný efekt, jako příliš vysoká či žádná motivace, stejně tak jako přílišné nabuzení či útlum mozkové činnosti. Tento efekt se promítá velkou měrou do pracovní paměti, jejíž fungování odpovídá tzv. Yerkes-Dudsonově zákonu. Ten poukazuje na nejvyšší možnou výkonnost při střední míře motivace, což potvrzuje například výzkum autorů Mair, Onos & Hembrook (2011).

Strategie, které využíváme ke zvládání nadměrného stresu (copingové strategie), si z velké části budujeme v průběhu svého života a každý má jejich jinou zásobu. Dá se mezi ně zařadit aktivní přístup k řešení problému, pružnost, ochota se přizpůsobit, dostatečná sebedůvěra a naděje, možnost ventilovat emoce či schopnost a možnost vyhledávat pomoc u svého okolí (Humpl, Prokop & Tobiášová, 2013). Mezi získané, tedy vybudované strategie můžeme také řadit relaxaci v přírodě, spánek, zábavu, společenské aktivity a podporu rodiny (Marešová & Trešlová, 2017). Současně můžeme náročné situace řešit orientací na vyřešení problému nebo orientací na zvládání či vyrovnání se s emocemi. Tyto dva přístupy se vzájemně doplňují, jsou situace, které člověk emocionálně přijme a jiné musí vyřešit. Není možné vždy postupovat pouze jedním dominantním způsobem (Paulík, 2017). A to je jeden z důvodů, proč byl pro tento výzkum zvolen inventář SVF-78, který dělí způsoby zvládání stresu na pozitivní (POZ) a negativní (NEG). Vycházíme z toho, že uplatňujeme různé způsoby, ale pro zvýšení naší odolnosti je žádoucí častěji využívat POZ strategie, jako například nasměrování k pozitivním aktivitám, kontrola situace či snižování pocitu vlastní viny. Dalším důvodem volby bylo, že tento dotazník byl validizován na české populaci. Lépe tak vystihuje předmět našeho zkoumání, než například WCQ (Lazarus, Folkmanová), rozlišující pouze orientaci na problém a emoci nebo COPE (Carver, Scheir a Weintraub), který je sice obsáhlejší, avšak SVF-78 vykazuje nepatrně vyšší hodnotu Crombachova alfa. Pádnými důvody bylo i vytvoření v Německu, tedy předpokládáme kulturní blízkost a jeho využívání ve zdravotnictví, např. studie Sand (2016).

Cíl

Cílem této studie je popsat rozdíly ve využívání pozitivních a negativních copingových strategií u studentů oboru všeobecná sestra a zdravotnický záchranář, včetně porovnání oproti populační normě.

Metody

Výzkum byl proveden na záměrně vybraném vzorku studentů Fakulty zdravotnických studií oborů všeobecná sestra a zdravotnický záchranář ve všech třech ročnících studia. Věk respondentů nebyl nijak omezen. Zdravotní hledisko či handicap ve smyslových orgánech, který by mohly ovlivňovat schopnost vyplnění dotazníku, byl vyloučen zprávou od lékaře doloženou při přijetí ke studiu.

K výzkumu byl použit standardizovaný dotazník Strategie zvládání stresu SVF-78 v české verzi. Jedná se o sebeposuzovací inventář od W. Jankeho a G. Erdmannové, jehož předlohu tvořil SFV-120. Skládá se ze 13 subtestů, zaměřených na podhodnocení, odmítání viny, odklon, náhradní uspokojení, kontrolu situace, kontrolu vlastních reakcí, pozitivní sebeinstrukci, potřebu sociální opory, vyhýbání se, únikové tendence, perseverace, rezignace a sebeobviňování. Výsledky tohoto dotazníku analyzují strategie uplatňované při stresu, vedoucí k jeho redukci (pozitivní strategie) nebo ke zvýšení (negativní strategie). Pozitivní strategie jsou pro potřeby vyhodnocení rozděleny na POZ 1 (subtesty podhodnocení a odmítání viny), POZ 2 (subtesty odklon a náhradní uspokojení) a POZ 3 (subtesty kontrola situace, kontrola reakcí a pozitivní sebeinstrukce). Negativní strategie NEG zahrnuje subškály: úniková tendence, perseverace, rezignace a sebeobviňování. Oproti tomu subškály sociální opory a vyhýbání se je nutné interpretovat zvláště, neboť nepatří do žádné ze strategií kontroly, avšak je vhodné na ně brát zřetel.

Vlastní dotazníkové šetření probíhalo v období květen až červen 2018. Návratnost dotazníků je uvedena v tabulce (Tab. 1).

V průběhu dotazníkového šetření byla sledována doba vyplňování, která činila max. 15 minut, což odpovídá manuálu daného testu, jež předpokládá 10 až 15 minut. V rámci etických zásad výzkumu byli studenti informováni o tom, že vyplnění dotazníku je anonymní, zcela dobrovolné a nebude mít žádný vliv na jejich studijní výsledky. Anonymita dat pak byla zajištěna organizací sběru dotazníku v jiné části místnosti, než se nacházel zadavatel.

Statistická analýza získaných dat probíhala v programu Statistica12. Bylo provedeno zjištění normality dat pomocí histogramu a Shapiro-Wilk testu, dále zjištění a odstranění odlehlých či extrémních hodnot pomocí Dixonova testu, krabicového grafu, histogramu a z testovací statistiky byl zvolen t-test.

Výsledky

Rozložení dat je zobrazeno na histogramu (Obr. 1), provedené testy normality Shapiro-Wilk, vykazují normální rozdělení. Na krabicovém grafu (Obr. 2) je znázorněno rozložení dat ve skupinách všeobecná sestra (VS) a zdravotnický záchranář (ZZ). Zde byly zjištěny 3 odlehlé hodnoty a 1 extrémní hodnota, po jejich odstranění zbylo celkově 124 respondentů, 50 z oboru všeobecná sestra (47 žen a 4 muži) a 74 z oboru zdravotnický záchranář (28 žen a 49 mužů). Popisná statistika počtu respondentů a jejich celkové hrubé skóry jsou zobrazené v tabulce (Tab. 2).

Skóre ve využívání strategií zvládání stresu (hrubý skór) se u všeobecných sester a zdravotnických záchranářů statisticky významně liší (p = 0,005). Všeobecné sestry mají o více než deset bodů vyšší průměr i medián hrubého skóru. Vypočítané hodnoty znázorňuje tabulka (Tab. 3).

Po rozdělení dat na pozitivní a negativní strategie zvládání stresu byl nejprve vypočítán rozdíl ve využívání pozitivních strategií mezi obory. Výchozí hodnoty popisné statistiky jsou uvedeny v tabulce (Tab. 4). Po porovnání průměrů s využitím četností v jednotlivých skupinách a směrodatné odchylky vidíme, že ve využívání pozitivních strategií se nevyskytuje statisticky významný rozdíl (p = 0,396).

Pro statistické zhodnocení rozdílu ve využívání negativních strategií byl zjištěn průměr a směrodatná odchylka (viz Tab. 4). Společně s četností byl zjišťován rozdíl mezi dvěma průměry. Z výsledků je zřejmé, že mezi negativními strategiemi existuje statisticky významný rozdíl v jejich využívání mezi obory (p = 0,001). Studenti oboru všeobecná sestra využívají negativní strategie statisticky významně více než studenti oboru zdravotnický záchranář.

Využívání pozitivních strategií studenty oboru všeobecná sestra oproti populaci bylo statisticky ověřováno porovnáním průměrů. Z údajů uvedených v tabulce (Tab. 5) vyplývá, že oproti populační normě, je ve využívání pozitivních strategií zjištěn statisticky významný rozdíl (p = 0,003). Jak dále uvádí tabulka (Tab. 5), u studentů oboru zdravotnický záchranář byl pomocí porovnání průměrů také zjištěn signifikantní rozdíl (p = 0,001) ve využívání pozitivních strategií oproti populaci.

Diskuse

Byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi studenty oboru zdravotnický záchranář a všeobecná sestra v oblasti využívání strategií zvládání stresu. Základní rozdíl vyplývá již z legislativních norem (zákon 96/2004 Sb. a vyhláška 55/2011 Sb.), které specifikují zaměření a kompetence těchto profesí, tedy i jejich studentů. Zdravotnický záchranář je svým zaměřením více připraven na urgentní péči či pro zásahy u urgentních stavů vyžadujících záchranu života. Studenti oboru všeobecná sestra jsou více připravováni na péči na lůžkových odděleních či ambulancích, kde není tak často poskytována urgentní péče. Samozřejmě i zde jsou pacienti v život ohrožujících stavech, nicméně péče o ně není jejich primárním zaměřením. K výkonu povolání na odděleních urgentní péče je zapotřebí, aby všeobecné sestry podstoupily specializační vzdělávání. Rozdíl ve využívání strategií může být způsoben i celkovou organizací práce, kde všeobecné sestry pracují na svém oddělení, které jim může poskytovat pocit bezpečí, avšak záchranáři nemají svůj prostor. Zdravotničtí záchranáři nepracují v prostředí sobě vlastním, narušují cizí prostředí a pracují v situacích, kdy se musí spoléhat sami na sebe. Toto tvrzení by potvrzoval i výzkum Laranjeira (2011), který ve svém výzkumu čítajícím 102 respondentů s využitím dotazníků PSS a WCQ zjistil, že velká míra stresu je způsobena nejenom sociálním zázemím a pracovním kolektivem, ale také pracovním prostředím, které u zdravotnického záchranáře znamená neustálý kontakt s cizím prostředím, nemají svůj prostor, své zázemí a při výjezdu se dostávají vždy do nové a nové situace, tedy jejich přizpůsobení musí být velice rychlé. Ashford a Lawrence (2006) popisují, že vliv na strategie zvládání stresu má i vlastní sebehodnocení, které mohou zvyšovat kompetence studentů těchto oborů.

V této práci se nepotvrdil rozdíl ve využívání pozitivních strategií mezi studenty oboru všeobecná sestra a zdravotnický záchranář. Marešová a Trešlová (2017) svým výzkumem dospěly k výsledku, že nejvíce užívanou strategií k prevenci syndromu vyhoření a stresu ze strany všeobecných sester je relaxace ve formě procházek v přírodě, spánek a zábava. Jejich výzkum byl prováděn u sester na odděleních, kde je poskytována intenzivní, ale i dlouhodobá, či hospicová péče. Tedy na odděleních, kde se mohou také často setkávat se smrtí či rodinnými vlivy a vypjatými situacemi stejně jako zdravotničtí záchranáři, kteří se svými 56 kompetencemi mohou taktéž pracovat na oddělení ARO a JIP. Je zřejmý rozdíl v typu péče mezi těmito obory, avšak není rozdíl ve využívání pozitivních strategií. To může být způsobené sepjetím studentů daných zdravotnických oborů. Uvědomění si sounáležitosti a spolupráce, k níž jsou v průběhu studií vedeni, se ukazuje jako vyrovnané. Další z možností je podobnost testovaných oborů. Vévodová a kol. (2016) zkoumaly copingové strategie u onkologických sester. Zjistily, že pozitivní strategie jako je péče o sebe, sociální opora a racionálně/kognitivní zvládání, se u respondentek různě prolínají a jsou využívány v různé kombinaci a míře. Je tedy možné předpokládat, že podobně využívají strategie i respondenti tohoto výzkumu.

V našem souboru je u oboru všeobecná sestra daleko více využíván negativní způsob zvládání stresu. Stejné výsledky potvrzuje studie vytvořená v Německu (Sand, Hessam, Sand, Bechara, Vorstius, 2016), kde byl taktéž dotazníkem SVF-78 monitorován způsob zpracování stresu, přičemž ženy pracující ve zdravotnictví vykazovaly signifikantně vyšší negativní strategie. Zde měly ženy tendenci využívat více sociální podporu (p = 0,002), vyhýbání se (p < 0,001) a útěk (p = 0,004).

Při porovnání skóre využívání pozitivních strategií studentů oboru zdravotnický záchranář našeho souboru oproti populaci, byl zjištěn statisticky významný rozdíl (p = 0,001). Pokud jsme jej rozdělili na muže a ženy, výsledky již nebyly jednoznačné. Na rozdíl od žen muži vykazují statisticky významný rozdíl ve využívání pozitivních strategií. Studenti oboru zdravotnický záchranář absolvují nejen teoretickou přípravu zaměřenou na samostatné rozhodování a obsahující velké množství informací, ale také přípravu fyzickou. Musí projít množství kurzů a předmětů, během nichž plní úkoly zaměřené na fyzickou zdatnost. Naproti tomu studenti oboru všeobecná sestra mají velké množství předmětů jako je psychologie a komunikace, kde mají přímo v náplni nácvik strategií zvládání stresových situací či relaxaci. Samotný fakt přípravy a orientace na celkový rozvoj jejich osobnosti může mít pozitivní vliv na práci se strategiemi zvládání stresu. Podle Honzáka (2018) a Pelcáka (2015) je coping ve formě sportu, celkově fyzické aktivity, více než vhodný, pokud není natolik intenzivní, že dojde k fyzickému vyčerpání. V ČR se v posledních letech rozvíjí i tzv. peer program, který by měl následovat po každé výrazně stresující události, jako je například záchrana či úmrtí dítěte nebo vypjatá sociální situace (Humpl, Vraspírová, Marková, 2013). Také je zde možnost využití supervizí, kterou však zdravotničtí pracovníci nemají povinnou, zatímco například sociální pracovníci mají vyhláškou č. 505/2006 Sb. danou povinnost využívat podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka, například v podobě supervize.

Závěr

Z našeho výzkumu vyplývá, že celkově studenti zdravotnických oborů našeho souboru mají v porovnání s běžnou populací lépe vyvinuté strategie zvládání stresu. Výsledky ukázaly, že dosahují vyšších skóre v dotazníku SVF-78. Při podrobnější analýze však vyplývá, že studenti oboru všeobecná sestra častěji využívají negativní strategie, jako je útěk od problémů, neschopnost se odpoutat či rezignaci na řešení problémů a uchylují se tak spíše k neefektivnímu řešení. Tento způsob není příliš vhodný a v opakovaném případě může být příčinou syndromu vyhoření. Je tedy důležité zařadit do práce se studenty více technik pro rozpoznání vlastních aktivních možností řešení problémů či nadlimitních událostí.

Etické aspekty a konflikt zájmu

Před započetím studie byl zabezpečen souhlas ze strany zapojené fakulty. Před vyplněním testu byli studenti informováni, že hodnocení nebude mít vliv na jejich studijní výsledky. Test byl zcela anonymní a účast na testu byla dobrovolná. Autoři prohlašují, že nemají žádný konflikt zájmu.

Poděkování

Vznik článku byl podpořen z projektu Studentské grantové soutěže Univerzity Pardubice  č. SGS_2020_020.

Mgr. et Bc. Michal Kopecký

Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

michal.kopecky@upce.cz

Mgr. Jan Pospíchal, Ph.D.

Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

jan.pospichal@upce.cz

Mgr. Zuzana Červenková

Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

zuzana.cervenkova@upce.cz

Mgr. Iveta Černohorská

Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

iveta.cernohorska@upce.cz