Role výživy v prevenci a léčbě věkem podmíněné makulární degenerace

Súhrn

Článek se zabývá významem výživy pro zdraví očí, konkrétně věkem podmíněné makulární degenerace (VPMD). VPMD je jednou z nejčastějších příčin nevratného oslepnutí u jedinců starších 65 let ve vyspělých zemích. Léčba VPMD je často invazivní a drahá. Vysoká ekonomická zátěž je jedním z důvodu, proč je zvažován význam výživy v prevenci a léčbě VPMD. Hlavní příčinou VPMD je oxidační stres definovaný jako nadbytek volných kyslíkových radikálů. Rovnováha mezi antioxidanty a volnými kyslíkovými radikály je proto esenciální. Výzkum naznačuje významnou roli antioxidantů a dalších živin na snížení rizika rozvoje VPMD. 

Klíčová slova:

věkem podmíněná makulární degenerace – oxidační stres – výživa – stravovací zvyklosti – antioxidanty lutein a zeaxantin

Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) je nejčastější příčinou slepoty ve vyspělých zemích u jedinců starších 65 let. Celosvětově trpí VPMD 30–50 milionů jedinců. Se stárnutím populace a prodlužováním délky života je možné očekávat ještě vyšší výskyt tohoto onemocnění. Jedinci s VPMD mají problém se čtením malých písmen a rozeznáváním tváří. VPMD je onemocnění, které významně ovlivňuje kvalitu života (1).

Existují dvě formy VPMD, suchá a vlhká. Suchá (atrofická) forma je častější a postihuje 85–90 % jedinců. Vlhká (neovaskulární) forma je méně častá, ale závažnější vzhledem k rychlé progresi a vyššímu riziku oslepnutí. Vlhká forma se léčí pomocí anti-VEGF injekcí (protilátky proti vaskulárnímu endoteliálnímu růstovému faktoru). U suché formy nejsou v současnosti k dispozici žádné léčebné postupy (2).

VPMD je multifaktoriální onemocnění, ve kterém se uplatňují genetické a environmentální faktory. Nejvýznamnější rizikové faktory jsou vyšší věk, ženské pohlaví, bílá rasa, výskyt VPMD v rodině, kouření, obezita a nedostatek antioxidantů ve stravě (3). I když je známo mnoho rizikových faktorů, zůstává patogeneze onemocnění stále nejasná. Nejdůležitější roli však sehrává pravděpodobně oxidační stres, zánět a endoteliální dysfunkce, tak jako u jiných chronických onemocnění (4).

Oxidační stres je definovaný jako nadbytek reaktivních forem kyslíku. U starších jedinců se jejich tvorba zvyšuje a zároveň se snižuje antioxidační kapacita (5). Mezi významné antioxidanty a antioxidační systémy patří vitaminy (vitamin C, vitamin D a vitamin E), karotenoidy (α-karoten, β-karoten, lykopen, lutein, zeaxantin), enzymy (superoxid dismutáza, kataláza, glutathion peroxidáza) a mnohé další látky (flavonoidy, kyselina lipoová, kyselina močová, selen, koenzym Q10). Uvedené antioxidanty mají ochranný účinek, vykazují synergický efekt a navzájem se chrání před přímou destrukcí v procesu neutralizace volných radikálů (1).

Význam jednotlivých živin v oku je různorodý. Vitamin C je významný antioxidant, který je v oku zastoupený ve vysokých koncentracích (2). Vitamin E působí také jako antioxidant. α- tokoferol se nachází mezi retinou, retinálním pigmentovým epitelem a choroideoum (3). Vitamin D má mnohé příznivé účinky, včetně regulace oxidace, zánětu a procesu angiogeneze (6).

Lutein a zeaxantin jsou součástí makulárního pigmentu a dodávají makule žlutou barvu. Podílejí se na udržovaní morfologie a funkci makuly, pohlcují modré světlo a vychytávají volné radikály. Jsou tedy esenciální pro zdraví očí (3). Meta-analýza šesti longitudinálních kohortových studií z roku 2017 potvrdila pozitivní efekt vyššího příjmu luteinu a zeaxantinu na pokročilou formu VPMD (7).

V rámci multicentrické studie Age-Related Eye Disease Study (AREDS) z roku 2001 na 3640 jedincích ve věku 55–80 let s různým stupněm VPMD se prokázal pozitivní vliv sedmiletého užívání doplňků stravy, které vedlo ke zpomalení progrese onemocnění. Jednalo se o dávky 500 mg vitaminu C, 400 IU vitaminu E, 15 mg β-karotenu, 80 mg oxidu zinečnatého a 2 mg oxidu měďnatého, což jsou dávky mnohem vyšší než doporučená denní množství (8).

Vzhledem k vyššímu riziku nádorového onemocnění plic u kuřáků byl v AREDS2 v roce 2013 nahrazen β-karoten luteinem a zeaxantinem v poměru 5:1 (10 mg luteinu a 2 mg zeaxantinu). Také byly přidány omega-3 mastné kyseliny, 650 mg EPA a 350 mg DHA. Dávka zinku byly z důvodu nežádoucích účinků snížená na 25 mg. Na 4203 jedincích s mírnou formou VPMD ve věku 50–85 let se prokázal aditivní vliv omega-3 mastných kyselin, luteinu a zeaxantinu na snížení progrese onemocnění (9).

Z hlediska primární prevence se však ukazuje užívání doplňků stravy jako nevýznamné. V rámci sekundární prevence může mít pravděpodobně pozitivní vliv na zpomalení progrese onemocnění. Tyto doporučení se opírají hlavně o výsledky výše zmíněné AREDS studie, ostatní studie kratšího trvání však nevedly k tak jednoznačným závěrům (10). Jako problematické by se mohly jevit i vyšší dávky jednotlivých mikroživin než jsou doporučená denní množství. Bylo by proto výhodnější zvýšit především konzumaci potravin bohatých na výše uvedené živiny a vyhnout se tak nežádoucím účinkům z užívání doplňků stravy (11).

Meta-analýza 26 studií z roku 2019, ve které bylo zahrnutých 211 676 jedinců a 7 154 případů VPMD, však neprokázala žádnou asociaci mezi konzumací ovoce, zeleniny, ořechů, obilovin, mléčných výrobků, rostlinných olejů, másla či margarínu a VPMD. Prokázala ale snížení rizika VPMD o 18 % v případě konzumace ryb alespoň 1x týdně, zvýšení rizika VPMD v případě konzumace masa více než 3x týdně a zvýšení rizika VPMD o 20 % v případě konzumace alkoholu v množství více než 1 drinku za den (4).

Na druhé straně autoři systematické review 18 studií z roku 2019 dospěli k závěru, že středomořský způsob stravování vede ke snížení progrese VPMD, snižuje oxidační stres a zánětlivé procesy. Středozemní strava je typická vysokou konzumací ovoce, zeleniny, luštěnin, celozrnných obilnin a ořechů; častou konzumací ryb, střídmou konzumací drůbeže a mléčných výrobků; nízkou konzumací červeného masa; používáním olivového oleje místo másla a střídmou konzumací červeného vína (11).

I když jsou výsledky studií různorodé, v současnosti se za nejvhodnější strategii ke snížení rizika vzniku a progrese VPMD považuje udržovaní normální tělesné hmotnosti, zanechání kouření, pestrá strava bohatá na ovoce, zeleninu a ryby, střídmá konzumace alkoholu a dostatečná pohybová aktivita (12).

Vznik tohoto textu byl podpořen Grantovou agenturou Masarykovy univerzity (MUNI/A/1608/2020).

Mgr. Jana Kráľová,

Mgr. Zlata Kapounová, Ph.D.

Ústav ochrany a podpory zdraví, LF MU v Olomouci