Výuka humanitních věd na lékařských fakultách v České republice IX. sympozium lékařských fakult ČR Praha, 18. února 2009

Sympozium o výuce humanitních předmětů na lékařských fakultách se stává tradičním setkáním a příležitostí k výměně názorů a zkušeností mezi vysokoškolskými pedagogy. Pozornost je věnována nejen vlastní výuce, ale každoročně je vybráno ještě další téma. Letos to byl Vztah mezi lékařem a pacientem na počátku. 21. století. Vztah mezi lékařem a pacientem patří mezi základní hodnoty medicíny. V průběhu posledních desetiletí se mění směrem k větší symetrii. Ovlivňují jej mimo jiné vlivy sociální, ekonomické i moderní technologie. Pozornost byla právě těmto vlivům na současnou podobu vztahu věnována.

Pro lepší představu o sympoziu uvádíme krátké souhrny sdělení v abecedním pořadí autorů.

doc. MUDr. Jiří Beran, CSc.

Psychiatrická klinika LF UK a FN, Alej Svobody 80, 323 00 Plzeň

e-mail: beran@fnplzen.cz

Povinná výuka komunikace a sebezkušenosti na LF MU v Brně – první zkušenosti

Bendová M, Hájek K, Jahnová H, Libra J, Mihulová H.

Ústav psychologie LF MU, Brno

Autoři předkládají první zkušenosti z nově zařazeného povinného předmětu komunikace a sebezkušenosti u studentů LF Masarykovy univerzity v Brně. Výuka byla realizována ve 2. ročníku pro studující všeobecného lékařství a zubního lékařství. Celkem se výuky zúčastnilo 436 studentů, v rozsahu 30 hodin/semestr.

Výuka sebezkušenosti dává prostor k individuálnímu i skupinovému projevu, a tím je studenty také spoluutvářena. Proto jsou zážitky ze setkávání jedinečné, neopakovatelné, někdy i velmi osobní. Jak studenti absolvování této výuky prožívali, jaký pro ně měla subjektivní význam a jaké jsou závěry a návrhy na doplnění, bylo ve sdělení rozvedeno.

Lékař, pacient a společnost

Beran J.

Psychiatrická klinika LF UK a FN, Plzeň

Vztah lékaře a pacienta je v současné době podrobován těžké zkoušce. Vzájemná důvěra mezi lékařem a pacientem, která tvoří významnou součást tohoto vztahu, je na obou stranách ohrožena současnými ekonomickými požadavky a legislativními úpravami v českém zdravotnictví. Zdá se, že lze nalézt i širší souvislosti. Naše současné školství trpí podobnými problémy. Vztah učitele a žáka je z obou stran ohrožen. Na obě zmíněné oblasti – zdravotnictví a školství – lze nahlížet jako na dva indikátory vypovídající o stavu naší společnosti.

Násilí jako znepokojivý fenomén současného zdravotnictví

Dobiášová K, Hnilicová H.

Ústav sociálního lékařství 1. LF UK, Praha

Přednáška seznámila s problematikou násilí ve zdravotnictví, a to nejen v České republice, ale i v mezinárodním kontextu. Byla uvedena definice násilí ve zdravotnictví, jeho nejčastější typy, formy, výčet nejdůležitějších zdrojů a příčin, které k násilí vedou. Proběhlo seznámení s iniciativami významných mezinárodních institucí, které se násilím ve zdravotnictví a jeho prevencí zabývají (WHO, ILO, ICN, PSI) a byla podána informace o výsledcích výzkumu, který mapoval situaci v oblasti násilí v našem zdravotnictví. Použití mezinárodně ověřené metodiky umožnilo srovnat výskyt násilí u nás s výsledky z některých jiných zemí. Lze konstatovat, že násilí v různé podobě je v našem zdravotnictví vážným problémem. Vysoká míra násilí ve zdravotnictví souvisí, kromě jiných příčin, s narušenými interpersonálními vztahy na zdravotnických pracovištích a s organizační kulturou, která je k projevům násilí tolerantní.

Psychosom^©, prostor ke spolupráci humanitních oborů LF s psychosomatickou praxí

Chvála Vl.

Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch, Liberec

Psychosom (ISSN 1214-6102) vychází jako elektronické médium již sedmým rokem ve frekvenci 6× ročně. Je registrován projektem Webarchiv Národní knihovny a je trvale umístěn na internetové adrese http://www.lirtaps.cz/psychosomatika/archiv.htm. Věnuje se převážně psychosomatické a psychoterapeutické medicíně jak z teoretického, tak praktického hlediska. Je jediným u nás takto zaměřeným odborným časopisem.

Vývoj výuky lékařské etiky na Ústavu sociálního lékařství a zdravotní politiky LF UP

Kryl M, Ivanová K.

Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky LF UP, Olomouc

Lékařská etika začala být vyučována na našem ústavu ve školním roce 1996–1997, a to v rámci předmětu Sociální lékařství a lékařská etika. Zpočátku šlo o 10 hodin praktických cvičení, 12 hodin klinických seminářů a 14 hodin přednášek, na nichž se podíleli kolegové z klinických oborů nebo zástupci etických komisí, teoretických oborů či Červeného kříže.

V průběhu času docházelo k dílčím úpravám, směřujícím jednak k posílení časové dotace předmětu (v současnosti 12 hodin cvičení, 12 hodin seminářů a 16 hodin přednášek), jednak k většímu důrazu na praktické osvojování dovedností (diskuze nad některými celospolečenskými morálními tématy, rozbory kazuistik ze zdravotnické praxe, nácvik etického rozvažování). K etické tematice se volně druží téma komunikace s důrazem na prohloubení komunikačních dovedností (větší sebereflexe v komunikaci, modelování interpersonálních situací). V letošním akademickém roce bylo zavedeno povinné sepsání eseje na vybrané etické téma.

Z prvních analýz těchto studentských písemných prací vyplývá řada zajímavých poznatků.

Kategorie „spokojenost pacientů“ jako otevřený problém

Mareš J.

Ústav sociálního lékařství LF UK, Hradec Králové

Přehledový referát shrnuje současné poznatky o spokojenosti pacientů s důrazem na praktické lékařství. V odborné literatuře se spokojenosti připisuje rozdílný rozsah (někteří autoři uvažují jen pozitivní aspekty, jiní všechny aspekty včetně negativních). Přístupy se liší i v chápání obsahu spokojenosti (jednodimenzionální chápání pacientova postoje nebo multidimenzionální chápání). Spokojenost je definována v různých časových rámcích (aktuální nebo dlouhodobá spokojenost), pro rozdílné nositele (jedinec, skupina pacientů, všichni pacienti v péči daného lékaře). Druhá část referátu přibližuje dva modely spokojenosti, které zachycují vztahy mezi proměnnými. První akcentuje interakci lékař-pacient, druhý akcentuje epizody poskytované péče. Třetí část referátu se zamýšlí nad tím, které proměnné ovlivňují pacientovu spokojenost, a diskutuje metody, jimiž lze zjišťovat spokojenost běžných pacientů. Referát upozorňuje, že spokojenost pacientů je důležitým, nikoli však jediným ukazatelem kvality péče.

Sdělování nepříznivých informací v onkologii

Opatrná M.

Onkologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Pia fraus, používaná až do nedávné doby, a bagatelizace choroby ze strany lékařů i příbuzných měla hrát projektivní roli – pacientovi měla být zachována naděje a měl být chráněn před úzkostí a zármutkem nad vlastním odchodem. Tato tzv. ochrana však byla pro pacienty spíše přítěží a lékařům zdaleka ne vždy usnadňovala situaci.

S opuštěním konceptu pia fraus těžkosti nezanikly, ale objevily se nové problémy zatěžující komunikaci, resp. vztah lékař – pacient.

Komunikace s pacientem a jeho příbuznými je v onkologii a paliativní medicíně/péči velmi náročná a sdělování nepříznivých zpráv je mnohem častější, než bychom si představovali a přáli. Sdělování pravdy je přitom ústředním bodem komunikace mezi lékařem a pacientem a souvisí se zásadami informovaného souhlasu, s právem na informaci i s právem nebýt informován.

Budeme oživovat etiku ctností?

Šimek J.

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice

Koncem 20. století byla teoretická etika a etika ve zdravotnictví postavena do značné míry na identifikaci principů a hodnot jako motivů k mravnímu jednání. Tomu odpovídá například koncept informovaného souhlasu jako nástroje na sebeurčení pacienta na základě adekvátní informovanosti. V našem výzkumu se ale ukázalo, že v České republice není pro pacienty v kontaktu s lékařem hlavním cílem získání informací. Základní otázkou, kterou si kladou v rozhovoru s lékařem, je otázka jeho důvěryhodnosti. Zdá se, že se nám zde v praxi vrací etika ctností – důvěryhodnost patří mezi ctnosti.

Máme-li vytvořit funkční teoretický základ pro etiku ctností, bude nutné se vrátit ke starému aristotelskému pojetí ctnosti jako středu mezi dvěma extrémy, dnes dokonce v rámci multidimenzionálního pojetí etiky i jako středu mezi více extrémy.

Výuka lékařské etiky studentů narozených po roce 1989: odpovědnost a šance

Vácha M.

Ústav lékařské etiky 3. LF UK, Praha

Generace studentů narozených v postrevoluční době si na lékařské fakulty přináší velmi odlišné vidění světa, než má generace jejich učitelů. Ti i oni jsou děti své doby, jenže každá skupina je dítětem doby jiné. Krom tradičních problémů spojených s otázkou, jak učit filozofické disciplíny studenty trénované v přírodovědeckém vidění světa, se vyučující střetávají s problémy dříve neznámými. Na jedné straně je nová generace otevřenější a svobodomyslnější, na druhé straně je vyučující u svých mediků často konfrontován s překvapivými znalostmi i překvapivými neznalostmi. Pro vyučujícího filozofických oborů na lékařských fakultách se tak otevírá veliká šance – a spolu s ní i odpovědnost.

Některé aspekty vztahu lékař – pacient

Vavrda V.

Ústav pro humanitní studia v lékařství 1. LF UK, Praha

Příspěvek diskutuje některé problematické aspekty vztahu lékař – pacient, zejména otázku hostilních impulzů lékaře a způsoby jejich zvládání. Upozorňuje na obtíže zdravotnických profesionálů integrovat existenci hostilních impulzů do vědomé selfreprezentace ve vztahu k profesi a potřebu vnímat vztah lékař – pacient jako neambivalentní. Diskutována jsou rizika selhání schopnosti prožívat a reprezentovat tento vztah jako nevyhnutelně ambivalentní.

Sympozium pořádal Ústav pro humanitní studia v lékařství 1. LF UK v Praze ve spolupráci s Psychiatrickou klinikou LF UK v Plzni. Sympozium se tradičně konalo pod záštitou děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA. Vedle bohatého programu patří k sympoziu živá diskuze a hojná účast vysokoškolských pedagogů, postgraduálních studentů a dalších zájemců.