Vymětal J.
Úvod do psychoterapie. 3. aktualizované a doplněné vydání
Praha: Grada Publishing 2010, 287 s., cena 399 Kč. ISBN 978-80-247-2627-0.

Úvod do psychoterapie, který vyšel v roce 2010 v nakladatelství Grada Publishing ve 3., aktualizovaném a doplněném vydání jako učebnice, je od prvních vět promyšleným a vyzrálým textem. Autor se tomuto tématu věnuje dlouhodobě: první vydání se objevilo v roce 1992 a druhé v roce 2003 rovněž v Grada Publishing, a. s. 

Vymětalovo pojetí psychoterapie je široké: Je to „zvláštní psychologická péče poskytovaná potřebným lidem, tedy lidem, kteří jsou vnitřně destabilizování či jim tato destabilizace hrozí“. Definici psychoterapie autor probírá podrobně a věnuje jí hned několik stránek. V souvislosti s vymezením psychoterapie dochází na souvislosti filozofické a historické od antiky po současnost.

Autor se nechce soustřeďovat na výklad psychoterapeutických směrů a přístupů, jichž by bylo možno uvést desítky, a vybírá do druhé kapitoly pět důležitých (Rogersovskou psychoterapii, kognitivně-behaviorální psychoterapii, psychoanalyticku psychoterapii, systemickou psychoterapii a neuropsychoterapii). Neuropsychoterapie (K. Grawe) spojuje psychoterapii s neurovědami, a to nejen k výzkumným účelům, ale představuje svébytnou psychoterapeutickou školu s direktivními rysy v terapeutově projevu.

Ve 3. kapitole se autor věnuje teoretickým a praktickým stránkám psychoterapie v obecnější rovině. Pojednává o formách (individuální, skupinová, léčebné společenství), metodách (psychoterapeutický rozhovor, psychodrama, psychogymnastika a další). Mezi novými metodami je zmíněna cyberpsychologie využívající elektronická média a informační technologie k psychologické intervenci. Zajímavá je určitě terapie za pomoci virtuální reality. Lze předpokládat, že k těmto možnostem mají blíže mladší generace psychoterapeutů a klientů. Do 3. kapitoly autor zařadil témata psychoterapeutického vztahu, procesu, problematiku změny a cíle léčby, na závěr kapitoly zařadil téma léčivých faktorů psychoterapie.

V kapitole 4 a 6 se věnuje psychoterapeutovi a to nejprve jeho osobnosti a pak jeho vzdělávání. Psychoterapeut by měl být mimo jiné vnitřně stabilní. V jeho osobnosti a chování se „skrývá možná největší psychoterapeutický potenciál“. Tato kapitola by si vzhledem k závažnosti tématu zasloužila větší pojednání.

Zejména pro začátečníka je důležitá kapitola o vzdělávání v psychoterapii – ta by mohla být rovněž obšírnější.

Kapitola 5 pojednává o aplikačních oblastech psychoterapie; autor ji rozdělil na psychoterapii ve smyslu prevence (sem řadí např. krizovou intervenci, psychologické vedení závažně nemocných či sdělování nepříznivých zpráv), psychoterapii ve smyslu vlastní léčby (určené pro různé věkové kategorie) a ve smyslu rehabilitace (zde má na mysli některá somatická onemocnění).

Na závěr jsou zařazeny dvě kapitoly, jimiž je základní téma doplněno: Etika a psychoterapie a Psychoterapie, socioterapie a farmakoterapie.

Z přehledu kapitol je zřejmé, že autor nesměřuje jen „do hloubky“, tedy nepřináší jen podrobné údaje z užšího záběru, ale naopak se snaží nabídnout i souvislosti širší.

K jeho dobru nutné připočíst i to, že text je psán čtivě. Je srozumitelný začátečníkovi, který chce získat přehled, a je přínosný i pokročilému zájemci, jemuž přináší nejeden podnět k zamyšlení díky autorově osobitému pojetí.

MUDr. Jiří Beran
Psychiatrická klinika FN Plzeň
Alej Svobody 80, 323 00 Plzeň