Doc. MUDr. Jan Malý, CSc., sedmdesátníkem

Významné životní jubileum, své sedmdesátiny, oslavil nedávno přední český odborník v oblasti vnitřního lékařství a nefrologie, dlouholetý statutární zástupce ředitele Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze, později i jeho ředitel, doc. MUDr. Jan Malý, CSc.

Narodil se 10. května 1943 v Praze. Jeho otcem byl významný český antropolog se světovou proslulostí prof. MUDr. Jiří Malý, člen ČSAV (†1950), profesor antropologie na UK a ředitel Antropologického ústavu UK, držitel vyznamenání „Za statečnost“ (1939–1945), „Za zásluhy“ I. stupně „in memoriam“ za zásluhy o stát v oblasti vědy (2001). Matkou RNDr. Ludmila Malá, rozená Čížková.

Jan Malý vystudoval v letech 1960–1966 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1973 získal atestaci II. stupně z vnitřního lékařství a v témže roce se stal kandidátem lékařských věd (CSc.). V roce 1985 byl habilitován a v roce 1991 získal atestaci z nefrologie.

Od promoce až do roku 1967 působil v pražské Thomayerově nemocnici jako sekundární lékař, poté byl v letech 1967–1973 aspirantem Výzkumného ústavu experimentální terapie (VÚET) v Praze-Krči. V té době byl také jedním z nefrologů, kteří stáli u zrodu Československé nefrologické společnosti (v té době Nefrologické sekce Československé internistické společnosti ČLS JEP).

Po sloučení původně samostatných výzkumných ústavů v krčském areálu do integrovaného IKEM (1971) pracoval jako vědecký pracovník tohoto institutu a v akademickém roce 1979–1985 působil i jako asistent Subkatedry nefrologie tehdejšího Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (ILF).

Doc. Malý byl a je znám jako široce vzdělaný internista se zálibou v diferenciální diagnostice, významně se však po celý svůj profesionální život věnoval i metabolicky pojaté nefrologii, k níž ho přivedl jeho učitel prof. MUDr. Otto Schück, DrSc. Soustředil se především na metabolismus kyseliny močové ve vztahu k ledvinám a jejich onemocněním; jeho přínosy se týkaly zejména vlivu různých typů diurézy (vodní, osmotické) a různých farmak (benzbromaron, prednison, azathioprin) na renální clearance a frakční exkreci kyseliny močové. Tyto nálezy byly též tématem jeho habilitační práce (1985) a v těchto směrech doc. Malý významně doplnil Schückovu krčskou skupinu zaměřenou na metabolické a nutriční aspekty renálních onemocnění dlouhodobě a na nejvyšší úrovni. Své zaměření na problematiku kyseliny močové doc. Malý později rozšířil i na metabolismus a vylučování aminokyselin a na terapeutický vliv nízkoproteinové diety u pacientů s chronickou renální insuficiencí. V době rozvoje transplantační aktivity v IKEM studoval doc. Malý uvedenou problematiku i u jedinců s transplantovanou ledvinou. U těchto pacientů rovněž zásadním způsobem přispěl k měření glomerulární filtrace na podkladě sérových koncentrací cystatinu C. V posledních letech se doc. Malý podílel i na experimentálním výzkumu arteriální hypertenze. Podporoval a zasadil se společně s prof. Červenkou o zásadní modernizaci – přestavbu Centra experimentální medicíny IKEM.

To, že doc. Malý vedle vynikajících odborných výsledků dosahoval úspěchů i ve sféře řídící a organizační, se pro tehdejší vedení IKEM stalo podnětem k jeho jmenování do vedoucích funkcí. Doc. Malý tak v letech 1987–1991 nejprve jako přednosta vedl I. interní výzkumnou základnu IKEM. Jeho příchod na kliniku zásadním způsobem podpořil prof. Bartoše při realizaci transplantace ledvin u diabetiků, které do této doby u nás nebyly příliš doporučovány. Díky svým vedoucím, organizačním i lidským vlastnostem a schopnostem harmonicky rozvíjel multidisciplinární kolektiv gastroenterologů, nefrologů, diabetologů, odborníků v transplantační i metabolické intenzivní péči, klinických farmakologů i všeobecných internistů. Od roku 1995 do roku 1996 vykonával funkci zástupce přednosty kliniky diabetologie a hepatogas-troenterologie IKEM.

Poté strávil řadu let v nejvyšších postech Institutu – od listopadu 1996 do července 2007 byl statutárním zástupcem jeho tehdejších ředitelů (MUDr. K. Filipa, prof. R. Poledneho a MUDr. Š. Vítka), v červenci roku 2007 byl sám jmenován do funkce ředitele Institutu a tuto funkci vykonával až do září roku 2011. Při ukončení funkce ředitele IKEM (říjen 2011) mu byla udělena pamětní medaile „Za zásluhy o IKEM“ a ministr zdravotnictví mu při této příležitosti předal dopis s poděkováním za mnohaleté působení ve prospěch Institutu klinické a experimentální medicíny. Nelze také nevzpomenout na 17 let tradičních koncertů České filharmonie s předními světovými dirigenty a sólisty, které významně přispívaly k významným setkáním představitelů medicíny, ekonomie i politických činitelů s pracovníky IKEM.

Výpady bulvárních médií vůči němu a jeho blízkým spolupracovníkům v souvislosti s údajnými předraženými zakázkami byly Policií České republiky a Vrchním soudem v Praze shledány jako neoprávněné, urážlivé a nepravdivé a příslušná média za ně musela zveřejnit omluvy v denním tisku.

V současnosti je doc. Malý (od října roku 2011) přednostou Pracoviště odborné ambulantní péče IKEM. Rovněž působil jako externí učitel na 3. LF UK pro obor vnitřní lékařství a externí učitel Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (IPVZ).

Jako řešitel řady výzkumných úkolů a grantů je doc. Malý autorem či spoluautorem více než 250 odborných publikací v českých i prestižních zahraničních časopisech a spoluautorem 12 odborných monografií. Významná je i jeho aktivita přednášková (autor a spoluautor 320 odborných přednášek) jakož i rozsáhlá přednášková činnost v rámci pregraduální i postgraduální výuky. Během výkonu funkce odborného asistenta Subkatedry nefrologie tehdejšího ILF v letech 1979–1987 se doc. Malý projevil též jako výborný pedagog.

Významná je rovněž činnost doc. Malého v mezinárodním kontextu. V letech 1984–1985 byl členem týmu zakládajícího nefrologického oddělení v hlavním městě Severního Jemenu – Sanná. V roce 2005 získal nejvyšší státní vyznamenání VSR udělované cizincům za zdravotnickou pomoc – „Řád přátelství“. Patří mu i poděkování a uznání (diplom) osobního lékaře prezidenta USA Baracka Obamy za dokonalé zajištění zdravotní péče o prezidenta a jeho doprovod při jejich návštěvě České republiky v roce 2009. Podobně byl požádán o garanci případného poskytnutí zdravotní péče o Billa Gatese (2004). Ministrem zdravotnictví ČR byl jmenován členem kolegia lékařů zajišťujícího zdravotní péči o prezidenta Václava Havla.

Za výsledky své vědecké, pedagogické, klinické i organizační práce získal doc. Malý řadu domácích i zahraničních ocenění, mj. odborné ceny Nefrologické společnosti ČSL JEP (1979, 1983), „Čestné uznání IPVZ“ za výsledky v postgraduální činnosti (1987), Cenu Jana Broda, Cenu rektora UK za monografii Klinická nefrologie (spoluautor), Cenu Josefa Hlávky za monografii Urologie 1–3 (1999 – spoluautor), cenu výboru české společnosti pro hypertenzi za práci „Angiotensin induced hypertension in bradykinin B2 receptor mice“(spoluautor), nebo Cenu IPVZ za monografii „Metabolismus a ledviny“ (2001 – spoluautor).

Doc. Malý je členem řady domácích i zahraničních vědeckých a redakčních rad a odborných společností, mj. Vědecké rady 1. LF UK (2007–2012) a 3. LF UK, redakční rady časopisů Medical Tribune a Praktický lékař, Českých společností internistické a diabetologické, dále European Association for the Study of Diabetes (EASD) či International Nefrology Society INS). V letech 1997–2012 byl členem koordinační rady UK a AV ČR pro postgraduální doktorské studium v biomedicíně a v letech 2005–2011 členem Etické komise MZ ČR.

Společně s manželkou JUDr. Marií Malou, která pracuje jako notářka, vychovali dva syny (Tomáše a Jiřího, který pracuje jako kardiochirurg v IKEM).

Tak tedy: Ad multos annos.

Mgr. Jaroslav Hořejší