Doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc., sedmdesátníkem

Začátkem července oslaví své 70. narozeniny doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc., průkopník obezitologie v České republice, osobnost, která výrazně ovlivnila i mezinárodní dění na tomto poli.

Vojtěch Hainer se narodil v Praze. Jeho otec byl středoškolským profesorem, dlouhodobě ředitelem La Guardiova gymnázia v Praze 7 a autorem učebnic přírodopisu a biologie pro učitelské ústavy, gymnázia a střední školy. Matka byla bankovní úřednicí.

Již ve svých 20 letech začal Vojtěch Hainer pracovat, zprvu jako pomocná vědecká síla, později jako asistent v endokrinologické laboratoři Fyziologického ústavu FVL UK pod vedením tehdy doc. MUDr. Ladislava Krulicha, CSc. Prof. Krulich, který v sedmdesátých letech 20. století jako první na světě popsal za svého pobytu v USA hormon somatostatin, svým vědeckým myšlením, vztahem ke spolupracovníkům a zapálením pro problematiku hormonální regulace předurčil odbornou dráhu Vojty Hainera. První odborné práce V. Hainera vzešlé z Krulichovy laboratoře byly publikovány v letech 1970–1972 a věnují se hormonální a metabolické odpovědi na hladovění u potkanů. První článek v zahraničním časopisu o změnách plazmatického kortikosteronu u hladovějících tyreoidektomovaných krys publikuje Hainer v Horm Metabol Res v roce 1972. Po sovětském potlačení pražského jara tři pracovníci endokrinologické laboratoře odešli do USA a laboratoř skončila. Dr. Hainer přešel na IV. interní kliniku, kde nepřestal spolupracovat s fyziology. V roce 1974 publikoval se spolupracovníky z Fyziologického ústavu FVL UK skripta pro mediky Fyziologie žláz s vnitřním vyměšováním. Na IV. interní klinice se zapojil do práce endokrinologické poradny pro Středočeský kraj (doc. František Tvaroh, MUDr. Hana Bělikovová) a podílel se na diagnostice a léčbě nejen tyreopatií, ale i hypopituitarismů, Cushingova syndromu a akromegalií. Věnoval se nejen experimentálním, ale i klinickým studiím o vlivu neuropřenašečů na hormonální sekreci. Toto téma se stalo i tématem jeho kandidátské práce, kterou obhájil v roce 1983 po tříletých průtazích se schvalováním uličním výborem. Od roku 1980 se na klinice soustředil na péči o pacienty s těžkou obezitou. Byl si vědom zdravotních rizik léčby těžké obezity, která byla v té době prováděna pomocí intermitentních hladovek, i když pod trvalou lékařskou a laboratorní kontrolou za hospitalizace. Proto společně s Výzkumným ústavem mlékárenským a podnikem Promil připravil pro dietní léčbu těžších obezit první československou velmi přísnou nízkoenergetickou dietu Redita, která byla patentována a uvedena na trh. Současně dlouhodobě usiloval o vybudování specifické obezitologické jednotky jako centra pro diagnostiku a léčbu obezity. To se podařilo na IV. interně v roce 1988, kdy v týmu obezitologické jednotky pracovali doc. Marie Kunešová, doc. Vladimír Štich a PhDr. Blanka Čepická (jako psycholog) a v návaznosti na Oddělení zátěžové medicíny prof. Jana Pařízková a MUDr. Ing. Luboš Poušek. Oddělení mělo k dispozici vyškolené sestry, dietní sestru, hydrodenzitometrii a nepřímou kalorimetrii a osm specializovaných lůžek. V té době zahájil spolupráci s nestorem světové obezitologie prof. Albertem (Mickeym) Stunkardem z University of Pennsylvania ve Filadelfii. Ten ovlivnil obdobně jako doc. Krulich další odbornou dráhu Vojty Hainera. Na obezitologické jednotce vznikla ve spolupráci s „Mickeym“ jedinečná studie obézních identických dvojčat, která prokázala významnou roli genotypu při redukci tělesné hmotnosti. Vlivem inspirace výzkumu prof. Stunkarda publikoval později Hainer několik studií o vlivu psychobehaviorálních faktorů, zejména jídelního chování na úspěšnost redukčního režimu a na výskyt kardiometabolických rizik. Bohužel „zlatá éra“ obezitologické jednotky na IV. interně neměla dlouhého trvání. V roce 1997 bylo pracně zbudované zařízení pro hydrodenzitometrii rozebráno, jednotka přesunuta do areálu na Karlově a poté ještě do budovy Fakultní polikliniky v Klimentské, přičemž obezitologická jednotka byla organizačně přičleněna ke III. interní klinice VFN. Samozřejmě, že neustálé přesuny pracoviště a jeho opětné budování nepřispívají ani klinické, ani výzkumné činnosti. V roce 2002 bylo pracoviště postiženo povodní a Endokrinologický ústav díky pochopení bývalého dlouholetého ředitele prof. Stárky pootevírá novou šanci pro další rozvoj obezitologie v rámci této instituce.

Během svého působení ve funkci ředitele Endo-krinologického ústavu v letech 2002–2011 se doc. Hainer snažil o zachování kontinuity pracoviště jak v klinické praxi, tak ve výzkumu. Jeho snahy o implementaci širšího klinického záběru ústavu vyšly jen částečně. Smlouvami byla kodifikována spolupráce s 1. a 3. lékařskou fakultou, IKEM a ÚPMD. Nebyla to klidná doba, opakované snahy o dezintegraci ústavu byly úspěšně odraženy, nicméně otázka existence ústavu a jeho působení zůstávala stále nejistá. Ústav se měl na pokyn ministerstva zdravotnictví přemístit, nejprve do pavilonu Thomayerovy nemocnice, pak byla nabídnuta nová přístavba v areálu IKEM. Doc. Hainer viděl pozitiva v možnosti přesunu ústavu do nových prostor v rámci krčského areálu, který by poskytoval nezbytnou širší návaznost jak v klinické praxi, tak ve výzkumu. Tento přesun se však nepodařilo doc. Hainerovi za doby svého ředitelování zrealizovat. Doc. Hainer ze zdravotních důvodů začátkem roku 2011 odstoupil z funkce ředitele, nicméně je stále lékařem, pilířem výzkumných týmů, intenzivně publikuje a přednáší doma i ve světě.

Doc. Vojtěch Hainer je opravdovým grantovým harcovníkem – je hlavním řešitelem či spoluřešitelem mnoha tuzemských i mezinárodních projektů, jejichž předmětem byla kromě zmíněných i další témata, např. hodnocení příjmu energie a nutrientů, hodnocení energetického výdeje a oxidace živin, faktory ovlivňující úspěšnost léčby obezity, weight cycling, genetické a environmentální aspekty změn hmotnosti u obezity, jídelní chování a zdravotní rizika, v poslední době pak obezita a metabolický syndrom u adolescentů či metabolické a hormonální důsledky baria-trických operací.

Výstupem je na 200 článků publikovaných v tuzemských a zahraničních odborných lékařských časopisech, z toho 131 článků je uváděných v databázi PubMed. Doc. Hainer je autorem čtyř učebnic pro lékaře a zdravotní sestry, nesmíme zapomenout na edukační materiály pro obézní pacienty. Je také hlavním autorem a editorem pěti monografií, z nichž dvě se dočkaly opakovaného vydání (Obezita. Minimum pro praxi. Triton 2001, 2003; Základy klinické obezitologie. Grada Publishng 2004, 2011) a mnohých ocenění.

Je třeba připomenout, že doc. Hainer inicioval založení Obezitologické sekce České endokrinologické společnosti JEP, ve spolupráci s prof. Jiřím Šonkou organizoval „obezitologické sedánky“ střídavě na IV. a III. interní klinice1. LF UK a v roce 1993 se podílel na založení České obezitologické společnosti ČLS JEP (jejímž byl prvním předsedou), a to navzdory tomu, že řada kolegů zpochybňovala obezitologii jako obor a význam založení společnosti.

Doc. Hainer je neobyčejně aktivní i na mezinárodním poli, kdy od roku 1994 zastával významné funkce v International Association for the Study of Obesity (IASO) a v European Association for the Study of Obesity (EASO). Stal se prvním prezidentem EASO ze zemí střední a východní Evropy a v době svého působení ve funkci (2006–2009) přispěl k oživení činnosti odborných Task Forces (Management, Prevention a Childhood Obesity) a proti vůli některých čelných představitelů prosadil osamostatnění Evropské asociace (EASO) od Mezinárodní asociace (IASO), což přispělo k větší akceschopnosti evropské organizace. Jako prezident EASO navrhl zbudování sítě spolupracujících evropských center pro léčbu obezity. Tento jeho návrh se nakonec podařilo později uskutečnit ve formě tzv. EASO Collaborating Centres on Obesity Management, kdy v Endokrinologickém ústavu máme takové centrum akreditováno. V době svého předsednictví inicioval vznik evropského časopisu o obezitě Obesity Facts.

Doc. Hainer se neúnavně podílel i na organizaci několika významných mezinárodních akcí. V roce 1997 byl předsedou organizačního výboru „Round Table Meeting on Obesity Management in Central and Eastern Europe“, v roce 2004 spoluprezidentem 13th European Congress on Obesity, který se konal v Praze, v roce 2009 byl předsedou organizačního výboru 1. Bjorntorpova sympozia na zámku Štiřín a je členem organizačního výboru prestižních kongresů CODHy.

Vojta Hainer je výborný řečník a dlouholetý pedagog. Již od roku 1964 se tehdy ještě jako student začal podílet na výuce mediků FVL 1. LF UK a pravidelně zde vyučoval až do roku 2002. Od roku 1993 se podílí s doc. M. Kunešovou na organizování týdenního postgraduálního školení v obezitologii. Organizoval a vyučoval i na školeních EASO – SCOPE, přednáší v postgradulálních kurzech při IPVZ atd.

Kdo Vojtu zná, ví, že to je neobyčejně pilný a pracovitý člověk, velmi cílevědomý, který věnuje spoustu svého volného času odborné práci. Má štěstí, že je obklopen a podporován svou milovanou rodinou. Manželka Jana je zubní lékařkou, dcera Irena pracuje jako pediatr a endokrinolog na Klinice dětského a dorostového lékařství 3. LF UK a VFN a částečně se věnuje výzkumu obezity u dětí a syn Radvan se školí v gastroenterologii na IV. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

Milý Vojto, čilý sedmdesátníku, přejeme Ti hodně zdraví a elánu do dalších let! Ať Tě „boj“ s obezitou pořád baví a nutí Tě stále objevovat nové a nepoznané. Přejeme Ti ještě spoustu cest do dalekých krajů, které máš tak rád, a hodně kulturních zážitků. A hlavně Ti přejeme radost z Tvých blízkých, užívej si vnoučat a dědečkování! Prostě vstříc novým výzvám a dobrodružstvím!

doc. RNDr. Běla Bendlová, CSc.

doc. MUDr. Marie Kunešová, CSc.

Endokrinologický ústav Praha