Prevence poruch příjmu potravy

Souhrn

Kvalita prevence poruch příjmu potravy je několik desetiletí diskutovaný problém v kontextu rychle se měnících socioekonomických podmínek, podstatného nárůstu významu médií, nových technologií i znalostí rizikových faktorů. Primární prevence má za úkol snížit riziko vzniku poruch příjmu potravy, ale ani sekundární a terciární prevenci nelze zanedbávat. Účinná a koordinovaná prevence však stále chybí. Naše zkušenosti z posledních 20 let mezinárodní spolupráce vedly k postupnému vytvoření a evaluaci preventivních programů. Popisujeme jejich rychlý vývoj a současné programy podle nových trendů doporučených WHO.

Klíčová slova:
Poruchy příjmu potravy, nové trendy v prevenci

Úvod

Z posledních dostupných epidemiologických výzkumů vyplývá, že prevalence poruch příjmu potravy (PPP) u nás od roku 1989 roste a dosáhla podobných hodnot jako v ostatních zemích světa (1, 2). Tým Centra pro poruchy příjmu potravy při Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN se dlouhodobě zabývá výzkumem prevalence a incidence PPP v ČR a mapuje současné podmínky a postoje v oblasti jídelního chování ve společnosti. Ty představují zásadní společenská rizika pro vznik PPP i účinnost preventivních programů. Práce na preventivních programech byla několikrát oceněna Národní psychiatrickou cenou profesora Vladimíra Vondráčka (2008, 2012).

S výrazným nárůstem mediálního vlivu na mladou generaci a nesmírně rychlým dopadem nových technologií, hlavně internetu, mobilních telefonů a sociálních sítí, se mezi mladými lidmi nekontrolovaně šíří nezdravý ideál krásy a také množství komerčních sdělení nabízejících různá dietní opatření. Úkol vytvořit kvalitní a účinnou prevenci vyplývá z potřeb klinické praxe a výzkumu u nás i v zahraničí (3, 4). Vyžaduje možnost monitorovat rizikové aktivity, využívat nové technologické trendy, orientovat se v síti organizátorů zdravotní a sociální péče a vzdělávání a vyvážit zjevné i narůstající skryté pro-anorektické vzory a aktivity. Tento komplexní úkol se stává stále nesnadnějším, komplexnějším a také nákladnějším.

Komplexní úkoly a spolupráce v primární prevenci

Spolupráce s rodinou by měla poskytnout živé vzory, autority, vytvořit zdravé jídelní návyky, nabízet kvalitní hodnoty a vhodné zájmy, posilovat sebevědomí, naučit dítě hájit svůj názor a individualitu, dovolit dospívajícímu rozhodovat se i nést následky svého rozhodnutí, respektovat a podporovat jeho názory, pochválit bez výhrad, bez podmínky výkonu, vytvořit atmosféru důvěry, komunikovat s dítětem na přiměřené úrovni, otevřeně, chránit před nežádoucími vlivy médií. Represe a omezení jsou často neúčinné nebo kontraproduktivní. Dítě je třeba naučit schopnosti hodnotit, srovnávat, umět si vybrat podstatné, vytvořit si hodnotový systém i bezpečné chování. A také zvolit si vhodné profesní zaměření a nepodléhat rizikovým aktivitám spojeným s udržením tělesné hmotnosti a vzhledu.

Školní zařízení by se měla podílet na preventivních opatřeních, zajistit kulturu stravování, přiměřený rozvrh respektující dobu na jídlo, podporovat vrstevnické pozitivní vzory, autority, posilovat sebevědomí. Tyto cíle byly zapracovány do státního plánu školní prevence (5).

Kulturní a společenské aktivity by přispěly k prevenci, pokud by se zaměřily na přiměřenou propagaci zdravého životního stylu, dostatečně oceňovaly obecně uznávané pozitivní společenské hodnoty a chránily mladou generaci před nežádoucími vlivy médií.

Sekundární prevence

Úkolem sekundární prevence je vyhledávat rizikové faktory a ohrožené skupiny charakterizované zájmy a aktivitami úzce vázanými na tělesnou hmotnost a zevnějšek, na léčbu obezity, na somatická onemocnění provázená dietou a hubnutím. Má přispívat k včasné diagnostice a dostupnosti odborné léčby poruch příjmu potravy, podílet se na destigmatizaci psychiatrické péče a zlepšit postoje společnosti i podporu duševně nemocných. Ke zlepšení resocializace nemocných by v současnosti mohla přispět reforma psychiatrické péče.

Terciární prevence

Komplexní léčba poruch příjmu potravy zahrnuje i prevenci relapsu onemocnění, obnovení fertility, podporu návratu do běžného života, nalezení nových zájmů. V současné době, kdy léčíme v rodinách druhou nebo i třetí generaci postižených, je důležitá prevence transgeneračního přenosu poruch příjmu potravy.

Zvláště u chronifikujících forem onemocnění, v dnešní odborné terminologii SEAN (severe and enduring anorexia), terciární prevence u dospělých pacientek často představuje i primární prevenci v další generaci. Akutní porucha příjmu potravy v těhotenství je nezřídka zatajována, její přítomnost v anamnéze matky může způsobit závažné zdravotní i psychické komplikace pro dítě i ženu samotnou. Podporujeme zdravé stravovací návyky v rodině, kde matkou je pacientka s poruchou příjmu potravy (6–8), a také řešení odborných a etických otázek asistované reprodukce u žen s akutní nebo chronickou formou tohoto onemocnění (9).

Na základě získaných a klinických zkušeností jsme vytvořili specializované programy (podpůrné, edukativní a terapeutické) pro gravidní pacientky, ženy plánující rodičovství či podpůrnou skupinovou terapii pro matky s poruchou příjmu potravy a s předškolními dětmi. Pacientky spolupracovaly při natáčení edukačních informačních videomateriálů v rámci pilotní studie o rizicích poruch příjmu potravy pro těhotenství, poporodní období a mateřství z psychologického hlediska. Navázána byla klinická spolupráce s porodníky i v rámci komplexní podpory na internetových stránkách.

Rizikové faktory

Poruchy příjmu potravy představují spektrum patologického jídelního chování, které může postupně ovládnout myšlení, vnímání a emoce jedince natolik, že celoživotně ohrožuje kvalitu jeho života, jeho zdraví a vztahy a zvyšuje riziko předčasné smrti. Při vzniku onemocnění se většinou spojí více rizikových faktorů, které pravděpodobnost tohoto multifaktoriálního onemocnění zvyšují. Ojedinělý „rizikový“ faktor nemusí mít žádný efekt (např. posměšná poznámka trenéra o vzhledu).  Ke vzniku onemocnění vede - nebo ho udržuje - většinou kombinace s ostatními rizikovými faktory (úzkostná povaha, touha po dokonalosti, rodinná orientace na výkon, genetické faktory, porucha příjmu potravy v rodině). V oblasti prevence hledáme a podporujeme biologické, psychologické i sociální protektivní faktory, které riziko vzniku onemocnění mohou snížit.

Již v roce 2003 naše centrum pozvalo k přednášce prof. Debru Frankovou, která informovala zájemce z odborné veřejnosti o vývoji preventivních interakčních médií v USA, což bylo ověřeno kvalifikovanými studiemi. Profesorka Franková uvedla tyto cíle preventivních programů: zlepšení znalostí, sebeakceptace, sebevědomí, podněcovat různorodost a chápat změny v pubertě, upravit jídelní návyky, snížit držení diet, snížit posměch, pracovat s médii, copingové strategie. Cílem by mělo být i snížení nespokojenosti s vlastním tělem, chápání zdravého jídelního režimu a snížení internalizace ideálu štíhlosti. Prezentovala úspěšné i neúspěšné programy, přednosti a úskalí jejich šíření (3, 4).

Rizikové skupiny

Z výzkumů poruch příjmu potravy víme, že riziko onemocnění je zvýšené u dívek, které jsou nespokojené se svou postavou. V důsledku této nespokojenosti drží nesmyslné diety, jež jsou ovšem z hlediska komerčního nesmírně výnosné. Je těžké proti těmto komerčním zájmům účinně bojovat. Dívky jsou nespokojené (a to již dokonce v 6 letech věku!), protože podle svého názoru nedosahují ideálu krásy, i když ten představuje virtuální realitu – normálním, zdravým životním stylem je u většiny populace nedosažitelný. Pomocí výpočetní techniky jsou krásné modelky ještě dále vylepšovány (retušování vrásek, pokrčené látky, stínu). Také narůstá počet soutěží krásy, kde je tato „dokonalá krása“ propagována. Dospělé královny krásy měly často BMI (body mass index) nižší, než je diagnostické kritérium pro mentální anorexii (tj. 17,5). Dětské a adolescentní vzory jsou na internetu nezřídka prezentovány v nedětských, téměř erotizovaných pozicích a oděvech; postupně také narůstal počet soutěží krás pro děti a adolescenty (Miss Aerobik, Miss Golf, Miss Mažoretka, Miss Junior, Miss online, Miss Net, Miss Jaro, Miss Reneta).

Reklamy, soutěže o královny krásy a vrcholové sportovní, taneční a modelingové aktivity jsou výrazným rizikovým sociálním faktorem pro nárůst prevalence onemocnění. Odpovědní pracovníci většinou odmítali rizika připustit, a tudíž se i podílet na tvorbě specializovaných preventivních programů jako v západních státech (psychoedukace a výcvik trenérů, učitelů baletních škol např. v rámci Americké akademie pro poruchy příjmu potravy). V zahraničí mají „riziková“ pracoviště specializované programy pro poruchami příjmu potravy trpící jedince a vytvářejí jim individualizované podmínky v léčbě (zdravotníci, sportovci, letušky a zaměstnanci leteckých společností). Snižují tím obávanou stigmatizaci z léčby a zároveň se podílejí na motivaci k časnější léčbě zaměstnanců a snižují riziko negativního dopadu onemocnění na pracovišti.

Zobrazení poruch příjmu potravy v médiích

V minulosti jsme mohli onemocnění poruchou příjmu potravy demonstrovat na životopisech slavných osob, které trpěly anorexií nebo bulimií jako císařovna Sissi, princezna Diana nebo Jane Fondová a mnoho dalších. Postupně jsou informace médií mnohem dramatičtější, modelky na molech trpící anorexií na podvýživu umírají. Medializovány jsou především simplifikované, někdy romanticky upravené příběhy celebrit, které kontrastují s reálnými tragédiemi celých rodin, pro které toto „stigma“ vede k dlouhodobému zatajování problémů před odborníky a oddálení odborné péče.

„Preventivní mediální kampaně“

Jednu z posledních akcí za boj proti anorexii zorganizoval slavný italský fotograf Oliviero Toscani. V italském Miláně, považovaném za světové centrum módy, vytvořil provokativní billboardy, na kterých mu stála modelem vyhublá herečka Isabelle Carová. Na fotografii váží 31 kg. Léta se údajně nenechala fotit, protože se styděla, tentokrát se však rozhodla prospět a pomoci. Toscani chtěl ukázat, kam až může zajít posedlost po dokonalém, krásném těle. Ve své kampani uvedl, že k rozšíření anorexie velmi přispěl módní průmysl. Kampaň „Ne anorexii“ podpořilo i italské ministerstvo zdravotnictví. Některým připadala kampaň příliš krutá a nelítostná, vesměs však byla módními návrháři přijata.

Odborné společnosti ovšem zároveň poukazují na negativní dopad takových kampaní na dívky s anorexií, které mohou z touhy po publicitě svou restrikci potravy paradoxně zvýšit. Dobře míněná kampaň bez hlubší znalosti problematiky PPP může mít negativní dopad, vést k další stigmatizaci nemocných a/nebo bagatelizaci problémů.

Informace na internetu

V posledních letech můžete najít na internetu kolem 1 340 000 komentářů k tématu anorexie a módní průmysl a přes 4 650 000 hesel o zdravé výživě. Množství rozporuplných informací představuje nebezpečí především pro děti a adolescenty. Orientace v často extrémních názorech je velmi obtížná. Touha po zaručené zdravé výživě spojená s touhou po rychlé slávě, úspěchu a penězích už v dětství láká jak dívky samotné, tak někdy i jejich rodiče. Stále rychlejší šíření po internetu podporuje množství sociálních sítí a blogů, které se tématu diet a ideálního zevnějšku věnují a oslovují stále mladší populaci (10). Náš výzkum i klinické zkušenosti posledních desetiletí proto vedly k směřování preventivních opatření na stále mladší populaci (od studentů středních škol až po žáky prvních tříd i mateřských škol).

Prevence z hlediska odborníků v zahraničí

Statistický průzkum Ministerstva zdravotnictví Izraele prokázal, že 7 % adolescentních dívek a 13,7 % mladých uchazeček o modeling vykazuje známky anorexie. Tyto údaje vedly k rozsáhlé kampani proti anorexii včetně návrhu zákona zakazujícím modeling dívkám s BMI pod 19. Právní a vládní aktivity proti propagaci extrémní štíhlosti jsme zaznamenali ve Velké Británii, ve Španělsku, ve Francii. U nás jsme o takové podpoře zatím jen jednali, a to bez výsledku. Většina odborníků souhlasila s novými pravidly, jež Americká akademie pro poruchy příjmu potravy navrhla v roce 2006 módním tvůrcům a doporučila vládám. Šlo o podporu zásad, že modelky mají BMI alespoň 18, do modelingu jsou přijímány dívky až od 16 let (mezi 16 a 18 lety), minimum BMI je 17,4 pro dívky a 17,7 pro chlapce. Ale opatření byla implementována jen v několika zemích a jejich účinnost není dosud dostatečně zdokumentována.

Za posledních 20 let jsme se setkali i s mnoha poznatky z preventivních opatření v zahraničí, mnoho projektů bylo neúčinných, účinných pouze velmi krátkodobě a jsou popsány i nákladné projekty s negativním dopadem na cílovou populaci. Kvalitní preventivní programy s dlouhodobým vlivem na hodnotový systém dětí a adolescentů byly do posledního desetiletí vzácné. Na rozdíl od prevence zneužívání drog a alkoholu, kde většina populace je ochotná připustit škodlivost jejich nadužívání zejména pro dětský organismus, je v oblasti poruch příjmu potravy argumentace daleko obtížnější. Dominující orientace na zevnějšek spojená s úspěšností a zdravým životním stylem spolu s obavami z obezity dávají různým dietám zdánlivě zdravý a racionální rámec.

Zvýšená pozornost věnovaná zdravé výživě a nespokojenost s vlastní postavou představují rizikové faktory, jež vedou k patologickému jídelnímu chování, mentální anorexii, bulimii, psychogennímu či nočnímu přejídání. Posedlost zdravým životním stylem („potravinový extremismus“) je komerčně často zneužívána v reklamách, a to i v těch zaměřených na děti (naše pacientky se samy pozastavovaly nad reklamou propagující sušenku BeBe, která vám zaručí kalorie na celý den). Takových zjevných či skrytých reklam je stále více, přestože zákon klamavé reklamy zakazuje. Je nutné si uvědomit, že televizní reklamy tvoří až 11 % vysílání a mládež ve věku 10–18 let sleduje televizi až 120 minut denně (10). I zde je významný prostor pro preventivní práci.

Prevenci je nutné přizpůsobit nejen úrovni znalostí v populaci, se kterou pracujeme, rizikovému prostředí, ale i znalostem pedagogů či jiných spolupracovníků. Programy mají být supervidované, diskutované a dobře ověřené. Dlouhodobě existují sportovní programy, kde jsou přímo vyžadovány přísné diety a snížení hmotnosti. Některé dívky ve vrcholových sportech se učily od vrstevníků pravidelně regulovat svou váhu zvracením.

Jsou popsány i případy, kdy poradny obezitologů vyhledaly dívky s normálním BMI z baletních škol, aby více zhubly (11). Na internetu se objevily i videoklipy majitele modelingové agentury doporučující mladým dívkám strkat si po každém jídle lžičku do krku a zvracet. Internetová propagace soukromých blogů a sociálních sítí vede mladé lidi do soukromé inzerce, která doporučuje jak dosáhnout „ještě lepší anorexii“. Často je v současnosti spojena se sebepoškozováním. Sebepoškozování a hladovění se mohou stát pro adolescenta novým společenstvím, skrývaným „náboženstvím“, způsobem vzdoru, který zůstává okolnímu světu dospělých (rodičů a pedagogů) zcela utajen.

Boj s propagací anorektického životního stylu na internetu řeší odborné společnosti po celém světě. Snaha o rušení stránek je úspěšná pouze v alarmujících případech (vzájemná šikana pacientek s anorexií, propagace jídelního chování přímo ohrožujícího život). V ostatních případech se odborníci snaží „vyvážit“ stránky odbornými informacemi o rizicích takového jednání. Vzhledem k rychlosti rozvoje nových technologií je nutné rychle implementovat stále nové, nákladnější technologie (videoklipy, virtuální realita).

Vývoj mezinárodních projektů zaměřených na prevenci

Na konferencích o PPP a obezitě, které v tomto roce slaví 20 let trvání, opakovaně připravujeme a diskutujeme preventivní programy. Iniciovali jsme společné multicentrické projekty se zahraničními partnery. Do té doby u nás preventivní programy v oblasti příjmu potravy vznikaly převážně lokálně a nekoordinovaně a jejich úspěšnost nebyla přesvědčivě nikde dokumentována. Vývoj preventivních programů vyžaduje udržet dynamiku rozvoje nových technologií a poznatků o rizicích onemocnění (12).

Prvním krokem bylo zmapování průběhu onemocnění a účinnosti terapie (dynamické psychoterapie) u pacientů s poruchami příjmu potravy (mentální anorexie a bulimie) v rámci mezinárodního projektu COST Action B6 (1994–2001). Podílelo se na něm 19 evropských zemí (79 center pro léčbu PPP). Projekt COST Action B6 pomohl charakterizovat, hodnotit a srovnat průběhy onemocnění a remise a účinnost terapie v jednotlivých zemích. Potvrdil účinnost komplexně koncipovaných programů při včasné intervenci navazující na kvalitní preventivní programy (13). Vznikly první mezinárodní verze preventivních programů s využitím nových technologií. Analýzy průběhu onemocnění vedly k podpoře sekundární prevence, doléčovacích a resocializačních aktivit a rodinných terapií a rozvoji spolupráce se školami (14), kam se pacientky často vracejí a mohou představovat riziko relapsu.

V návaznosti na tento projekt začalo naše centrum poprvé rozvíjet v mezinárodní spolupráci na multicentrické studii INTACT primárně preventivní internetové programy pro rodiče dívek s anorexia nervosa. Grant v letech 2007–2011 byl podporovaný EU a koordinovaný univerzitní nemocnicí v Heidelbergu. Přinesl metodiku pro uplatnění nových technologií nejen v klinické praxi, ale i v prevenci ve školách i sportovních aktivitách. Studie se účastnilo 7 evropských zemí (Česko, Irsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Rumunsko) pod vedením centra pro výzkum psychoterapie. Byla zaměřena nejen na teoretické otázky prevence, ale i na formy nezbytné mezioborové spolupráce v jednotlivých zemích.

V letech 2011–2015 se naše centrum účastnilo mezinárodního projektu ProYouth (European initiative for eating disorder prevention). Spojoval získané předchozí poznatky o implementaci programů a současné požadavky na preventivní program: nabízel informace pro metodiky a učitele, informační letáčky, odkazy na webové stránky, počítačovou hru a internetové intervence podle různých potřeb mládeže v riziku onemocnění.

V rámci evropské spolupráce bylo dále navrhováno vytvořit:

1. evropský atlas služeb pro PPP;
2. standardní soubor preventivních programů pro mladé a pro rodiny;
3. standardní preventivní programy pro profesionály;
4. rozvoj Evropské informační sítě a společných webových stránek pro PPP.

Preventivní programy podporovala Asociace pro pacienty s PPP, jejich příbuzné a přátele (nyní E-clinic, z. ú.). Problematika se v Česku rychle vyvíjí, mění se výskyt a závažnost onemocnění, propojení s dalšími komorbidními onemocněními (sebepoškozování, poruchy osobnosti, závislost na návykových látkách). S tím souvisejí i strach ze stigmatizace a motivace k léčbě.

Realizované preventivní programy u nás

1. První internetová adresa vedená odborníky – idealni.cz – vznikla s podporou výše uvedené Asociace pro pacienty s PPP a postupně rozšiřuje informace o mapování služeb, informace o onemocnění, moderní literaturu pro rizikovou populaci.
2. K časné intervenci a sekundární prevenci poruch příjmu potravy v rodinách byla zavedena vícerodinná terapie (multifamily treatment). Vícerodinný přístup v různě trvajících cyklech spočívá v setkání několika rodin během několikadenních nebo jednodenních setkání s komplexními psychoterapeutickými a psychoedukačními aktivitami vedenými odborníky.
3. S podporou mezinárodního výzkumu INTACT vznikl internetový chat pro rodiče postižených, kteří mají často klíčovou roli (16), ale obtížný přístup k jiným formám informací a podpory, pomocppp.cz. Cílem bylo zabránit rozvoji závažnější, klinické formy onemocnění v začátcích dietního chování. Projekt Propojení umožnil v týdenních intervalech rodinným příslušníkům chatovat se specializovanými odborníky i ostatními uživateli se stejnými potížemi.
4. Bezbariérové klubové aktivity pro ohrožené, kde získají informace od vrstevníků, pacientů s různými formami onemocnění, možnostmi léčby i podporou resocializace.
5. Telefonické poradny vedené terapeuty i školeným personálem k zodpovězení široké škály otázek o časných intervencích, stále častěji se postižení obracejí na Linky důvěry.
6. Specialisté z Centra pro PPP vytvářejí online materiály (16, 17) a poskytují supervizi pro specializované programy ve specializovaných školách s rizikovými aktivitami (specificky pro určité věkové skupiny) nebo programy, které se zabývají riziky dalších nebezpečných aktivit, jako je sebepoškozování a současný abúzus návykových látek.

První krok: online screening

Jedním ze současných projektů online prevence a včasné intervence poruch příjmu potravy je projekt Healthy and Free (www.healthyandfree.cz), zaměřený na podporu duševního zdraví, sebepřijetí a pozitivních postojů k sobě i jídelnímu chování. Autory projektu jsou E-clinic, z. ú. (www.ecinstitut.cz) ve spolupráci s Centrem sociálních služeb Praha – Pražským centrem primární prevence (www.prevence-praha.cz) a ROS (Norsko). Projekt je v letech 2015–2017 podpořen grantem z Norska. Koncept vychází z předchozího evropského multicentrického projektu ProYouth a zkušeností sdílených s norským partnerem (18, 21).

Webový portál je určen pro dospívající a dospělé v riziku poruch příjmu potravy, pro ty, kteří mají obavy z přibírání na váze, jsou výrazně nespokojeni se sebou a svou postavou, mají problémové jídelní chování, až po nemocné poruchami příjmu potravy, ale především pro ty, kteří dosud nevyhledali odbornou léčbu. Existuje také online diagnostický jednoduchý test pro jedince, kteří už akceptují, že problém mají. Může pomoci rodičům a všem, kteří mají podezření, že se u jejich blízkého nebo žáka svěřeného do péče tento problém rozvíjí. Anonymní online screening trvá několik minut, je sestaven odborníky a většinou je spojen i s doporučením vhodné formy intervence.

Podobně mohou použít dotazník rodiče, kteří si nejsou jisti, zda změna jídelního chování u jejich dítěte odpovídá diagnózám poruch příjmu potravy. Následně pro ně existuje další online pomoc, jako jsou chaty, diskusní fórum a informace o léčbě.

Současné preventivní programy zaměřené na podporu duševního zdraví (health promotion)

Preventivní programy se jako celá oblast poruch příjmu potravy neustále rychle vyvíjí. Jejich účinnost by měla být ověřována výzkumem. Rozvoj programů by měl být interdisciplinární, spojovat metodiky prevence, učitele i lékaře (pediatry, praktické lékaře, psychiatry) a psychology, a měl by být zařazen do již existujících programů pro metodiky prevence v jiných oblastech (alkohol, drogy, šikana, patologické hráčství). Současné preventivní programy dle doporučení WHO mají být zaměřeny spíše na podporu duševního zdraví než na univerzální (všeobecnou) prevenci či prevenci jednotlivých projevů rizikového chování (19, 20).

Jednou z mála metodik dostupných pro děti předškolního a mladšího školního věku jsou „Zipyho kamarádi“ a na ně navazující „Jablíkovi kamarádi“. Jedná se o praxí ověřený a mnohokrát evaluovaný soubor aktivit, které s dětmi provádí proškolený učitel. Práce s metodikami rozvíjí u dětí jejich schopnosti vyrovnat se se stresovými událostmi (tzv. coping strategies) a sociální dovednosti. Podporuje se schopnost dětí vyjádřit vlastní emoce, řešit konflikty, navazovat a udržet si přátelské vztahy, umět si říci o pomoc v případě potřeby a další, což vede k vytváření a podporování protektivních faktorů, ke snížení negativních jevů v dětství i adolescenci, včetně poruch příjmu potravy. Metodiky vyvinula britská organizace Partnership for Children a rozšířila je do více než 30 zemí světa. V České republice jsou „Zipyho kamarádi“ k dispozici od roku 2015 díky projektu E-clinic, z. ú., a Centra sociálních služeb Praha podpořenému z Norských fondů (21). Pokračování projektu a jeho rozšíření o metodiku „Jablíkovi kamarádi“ je podpořené grantovým programem „Praha – pól růstu“ v rámci ESIF. Informace o metodikách a evaluační zprávu lze najít na webu www.zipyhokamaradi.cz.

První Světový den poruch příjmu potravy

První světový den věnovaný šíření poznatků o poruchách příjmu potravy (World Eating Disorder Day of Action) se konal 2. 6. 2016. Vznikl díky spolupráci odborníků z celého světa, kteří se shodli na společném šíření vědecky podložených informací o PPP. Odborníci celého světa se shodli na 9 pravdách o poruchách příjmu potravy, jež mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a poskytnutí pomoci odborníkům a rodinným příslušníkům. Naši odborníci přidali pravdu desátou.

Pravdy o PPP

1. Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
2. Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
3. Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy a fungování.
4. Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou biologicky ovlivněnou nemoc.
5. Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věkových kategorií, etnik, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
6. U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotní komplikace.
7. Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
8. Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
9. Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité.
10. Nespokojenost s vlastním tělem často souvisí s nespokojeností se sebou samým, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla spojeným s prožívaným stresem a rizikem pro vznik poruchy příjmu potravy.

Doporučení pro preventivní programy v oblasti poruch příjmu potravy a obezity

Je důležité, aby preventivní programy riziko patologického stravování ještě paradoxně nezvyšovaly! V preventivních programech je nutné nemluvit o váze, ale o zdraví a zdravém životním stylu! Nestigmatizovat!

Je tedy nutné pracovat s přiměřenou tělesnou aktivitou, zdravým sebevědomím, zdravým přístupem k vlastnímu tělu i jídlu a pití.

Programy se mají týkat pouze chování, které lze ovlivnit! Např. čas u televize, slazené nápoje, posměch kvůli vzezření.

Předkládané cíle mají být dosažitelné, reálné. Nedosažitelné úkoly mohou mít opačný efekt (např. propagování velmi nízké „ideální“ hmotnosti může vést k přejídání s pocity vlastní neschopnosti, přílišná propagace zdravé výživy vede k tajnému přejídání sladkým).

Prevence se dle odborníků ani nemá jmenovat prevence obezity, nemá používat poselství jako „tuky jsou špatné“ apod., protože tím může vytvářet stigmatizaci spojenou s nadváhou a neadekvátní obavy.

Závěr

Problematika poruch příjmu potravy se velmi rychle mění. Negativní dopad na zdraví především mladší populace je značný, včetně ohrožení života. Je nezbytné nepřestat hledat nové individualizované přístupy, nové poznatky a přístupy (21) ke zlepšení průběhu onemocnění u pacientů, jejich rodin i přátel, spolupracovat na odborném šíření poznatků v mezioborové spolupráci a tím se podílet na rozvoji preventivních programů. Cílem zůstává zvýšení znalostí a informovanosti o onemocnění a především změna postoje odborníků i celé populace k duševnímu onemocnění a včasné rozpoznání rizik i odborná léčba.

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.

Centrum pro poruchy příjmu potravy

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Ke Karlovu 11

120 00  Praha 2

Tel.: 224 965 335

e-mail: Hana.Papezova@vfn.cz