Prof. MUDr. Pavel Mareš, DrSc., osmdesátiletý

První polovina července je nabitá významnými dny. Kromě oslav příchodu Cyrila a Metoděje a uctění památky mistra Jana Husa to je i americký Den nezávislosti nebo státní svátek Francouzské republiky. Památným dnem Vývojové epileptologie by mohl být 13. červenec, kdy se v roce 1937 narodil mezinárodně uznávaný vědec Akademie věd ČR, profesor Univerzity Karlovy, milovník koček a neunavitelný hráč basketbalu.

Pavel Mareš po maturitě vystudoval Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy a po promoci v roce 1961 nastoupil na neurofyziologické oddělení Ústavu výzkumu vývoje dítěte Fakulty dětského lékařství UK, kde se mimo jiné věnoval výzkumu zrakových evokovaných potenciálů u dětí. Současně pracoval jako vědecký pracovník Fyziologického ústavu ČSAV, kde byl po dva roky školencem proslulého doktora Jana Bureše (1926–2012). V roce 1970 obhájil kandidátskou a v roce 1991 doktorskou disertaci. Od roku 1968 až do roku 2001 vedl Laboratoř neuropatofyziologie (nyní Laboratoř vývojové epileptologie). V letech 1995–2003 byl ředitelem Fyziologického ústavu AV ČR.

Jeho vědecká kariéra je úctyhodná. In extenso (až na malé výjimky v angličtině v mezinárodních časopisech) publikoval více než 400 prací z oblasti výzkumu vývojových zvláštností epileptických fenoménů a vývojové neurofarmakologie. K průlomovým a nejvíce citovaným patří práce věnovaná výzkumu vývoje korového epileptického ohniska a přenosu aktivity mezi hemisférami (1973) a zejména pak práce popisující vypracování modelu věkově vázaného typu záchvatů (1992), který dodnes slouží jako základ modelů epileptických encefalopatií časného věku.

Z jeho pedagogické kariéry stojí za zmínku, že v rámci pregraduální výuky přednášel na ústavech fyziologie či patofyziologie všech tří pražských lékařských fakult a jako školitel dovedl k úspěšné obhajobě 28 postgraduálních studentů (z nich již 3 dosáhli titulu profesora a 8 docenta na Univerzitě Karlově).

Svou pečlivostí a houževnatostí byl ve vědecké práci vzorem i nám všem, kteří jsme sice nebyli jeho přímými žáky, ale snažili jsme se ho dohnat a pokud možno i předehnat (ale to se zatím nikomu z nás nepodařilo).

Pozoruhodný je výčet ocenění, kterých se mu zatím dostalo: nejvyšší ocenění ČSAV (1974, 1985, 1988), Cena Čs. společnosti pro EEG (1984, 1986), Čestná medaile České fyziologické společnosti (1987), American Epilepsy Society Award as Distinguished Basic Scientist (1989), Ambassador for Epilepsy (1995), Honorary Member of the Polish League Against Epilepsy (1996), Cena České neurologické společnosti (1997), Čestný člen České fyziologické společnosti (1997), Laufbergerova medaile ČFS (2012), Purkyňova medaile AV ČR (2014) a European Epileptology Award (2016). V roce 2002 byl zvolen členem České lékařské akademie.

Profesor Mareš je členem 4 odborných společností v rámci České lékařské společnosti JEP, dále členem International Brain Research Organization (IBRO), American Epilepsy Society a International Society of Developmental Neurosciences. Mimo jiné byl zvolen do prestižních funkcí mezinárodních vědeckých společností: Commission on Neurobiology ILAE (1992–2005), European Advisory Group ILAE (1990–1999) a EUREPA (1993–1997). Působil v redakčních radách prestižních zahraničních časopisů: Epilepsia (1995–1998), Epilepsie Blatter (1992–2009), Epilepsy and Behavior (od roku 2001), Epileptology (od roku 2008), Pharmacological Reports (od roku 2009).

Více než 30 let působí v České lize proti epilepsii, v letech 1995–1999 byl jejím prezidentem a především jeho zásluhou se v roce 1999 konal 23. mezinárodní kongres o epilepsii.

Z výše uvedeného vyplývá, že jubilant nepochybně patří k nejuznávanějším osobnostem české vědy ve světě. Současně je i vynikajícím učitelem a mimořádným vzorem pro své spolupracovníky a žáky. Proto bych mu rád za vše, co dokázal, poděkoval jménem České ligy proti epilepsii a Univerzity Karlovy, ale také osobně. Pokud se mi něco v epileptologii podařilo, je to především jeho zásluha. Za všechny, kteří si Pavla vážíme a máme ho rádi, mu do dalších let přeji, aby ho neopouštělo zdraví a skvělý smysl pro humor.

Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit!

Vladimír Komárek