Zobrazovací metody 21. století

Zobrazování živého lidského těla bylo odedávna lidskou touhou, kterou se snažily naplnit zejména velké vědecké postavy renesance a poté osvícenství. Až technická revoluce 19. století přinesla technologie, které bylo možno využít v lékařství k diagnostice. Je velice zajímavé, že česká medicína držela od samých počátků krok s těmi, kteří stáli v čele vývoje radiologie. Vincenc (Čeněk) Strouhal, profesor experimentální fyziky, již o Vánocích roku 1895 prováděl první experimenty s rentgenováním a profesor Rudolf Jedlička byl jedním z prvních lékařů, kteří rentgenování použili k diagnostice onemocnění u svých pacientů (1897).

Česká radiologie se za dob první Československé republiky rychle vyvíjela a poskytla vynikající personální zázemí pro vývoj oboru v 50. letech. V 60. letech se začala dostávat do vrcholných let své tvůrčí aktivity generace, která přinesla české radiologii odborníky, jimž se podařilo proniknout i mezi světově uznávané kapacity. Za mnohé je třeba vzpomenout dva nedávno zesnulé radiology – prof. Jaromíra Koláře, světově uznávaného osteologa, a pak možná největší postavu české radiologie a jednu z největších postav světové intervenční radiologie vůbec, prof. Josefa Rösche, mimořádně talentovaného inovátora intervenční radiologie, který na neblahém konci 60. let z naší země odešel na tichomořské pobřeží Spojených států amerických.

Jaká je současnost zobrazovacích metod v 21. století? Zobrazovací metody prodělaly během 120 let mimořádný vývoj a ovlivnily všechny obory lékařství. Na počátku moderního rozvoje zobrazování v 70. letech minulého století stojí převratné objevy právem oceněné Nobelovými cenami. Současnosti zobrazovacích metod dominuje použití co možná nejvíce kontrastního a prostorového zobrazení tkání a zobrazování funkčních a metabolických parametrů jednotlivých orgánů a tkání.

Nejvýznamnějšími změnami ve strategii zobrazování jsou tedy multiparametrické zobrazení a hodnocení. To umožňuje hodnotit rozličné aspekty patologických procesů, tedy změny makrostruktury a mikrostruktury tkání, poruchy prokrvení a následné přeměny metabolických pochodů vzájemně z hlediska funkčních vztahů mezi jednotlivými parametry. Moderní multiparametrická zobrazení jsou nejčastěji používána při diagnostice onkologických onemocnění. Zahrnují široké spektrum – od speciálních metodik ultrasonografie s použitím kontrastní látky nebo elastografie přes perfuzní CT a magnetickou rezonanci až po hybridní zobrazení PET/CT a PET/MR.

Tyto metody slouží k detekci a kontrole vývoje nádorových onemocnění při léčbě, avšak multiparametrická zobrazení nepřispívají jen ke změně strategie chirurgické či onkologické léčby u nádorových onemocnění, ale často jsou i prostředkem cílené terapie, jako je tomu u intervenčních metod léčby nádorových onemocnění jater. Nevaskulární intervenční metody navazující na diagnostiku páteře dovolují terapii bolestí zad nebo i provádění spongioplastik páteře či osteoplastik kostní tkáně pod kontrolou výpočetní tomografie.

Pokročilými způsoby zobrazování jsou také speciální techniky kardiovaskulární diagnostiky, především pomocí minimálně invazivní CT angiografie – její zavedení do rutinní praxe již zcela změnilo postupy při diagnostice onemocnění tepen hlavy a krku, periferních tepen a mají i potenciál zásadně ovlivnit i detekci a posouzení závažnosti onemocnění věnčitých tepen. V současnosti se CT angiografie koronárních tepen stává jednou z metod, v níž jsou v klinické praxi aplikovatelná hodnocení pomocí umělé inteligence včetně predikce funkčních následků morfologických změn na podkladě aplikace funkce neuronálních sítí a hlubokého učení (deep learning).

Jak zobrazovací metody v poslední době mění přístup k terapii závažných onemocnění, ukazuje velice dobře příklad diagnostiky a léčby ischemické mozkové cévní příhody. Precizní, rychlá a prostorově a časově dostupná diagnostika pomocí CT mozku a CT angiografie krčních mozkových tepen je v současnosti přípravou před rozhodnutím o intravaskulární mechanické trombektomii, elegantní kauzální léčbě okluze mozkových tepen.

Radiologie a zobrazovací metody prodělaly za posledních 25 let opět mimořádný rozvoj a jejich evoluce dospěla do stadia výjimečné diverzity s vytvořením mnoha větví a subspecializací. Dnes je možné říci, že zobrazovací metody se staly skutečně bijícím srdcem medicíny, kdy léčba většiny nemocných a většiny onemocnění je ovlivněna právě prostřednictvím zobrazení. Další vývoj již výše zmíněných využití umělé inteligence spolu se zdokonalováním přístrojové techniky zaručuje jistotu neustálého rozvoje těchto metod i v následujících letech 21. století. Jsem rád, že v tomto čísle Časopisu lékařů českých může Radiologická společnost ČLS JEP představit některé směry současného vývoje zobrazovacích metod a jejich aplikací v současné medicíně.

prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D.

Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň