Kategorizace prací ve vazbě na profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2017

Souhrn

K 31. 12. 2017 vykonávalo v České republice rizikové práce (kategorie 2R, 3, 4) celkem 514 093 osob, z toho 158 944 žen (30,9 %). Nejvíce osob pracujících v riziku bylo v Moravskoslezském kraji (94 507), a to i v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. V rizikové kategorii 3 bylo zařazeno 87,8 % pracovníků, v kategorii 2 riziková 9,6 % a ve 4. kategorii 2,6 % pracovníků. Nejčastějšími rizikovými faktory byly hluk (39 % osob), fyzická zátěž (16 % osob), vibrace (9 %) a prach (9 % osob).

V roce 2017 bylo hlášeno celkem 1370 profesionálních onemocnění (1278 nemocí z povolání a 92 ohrožení nemocí z povolání). Nejvíce profesionálních onemocnění bylo hlášeno pro příčinný rizikový faktor fyzické zátěže a rizikový faktor vibrace, kde neexistuje účinná osobní ochrana pracovníka a kdy vznikající profesionální onemocnění nejsou včas zachycovány preventivními prohlídkami pracovnělékařské péče.

Klíčová slova:

kategorizace prací v ČR/2017, expozice, rizikové práce, nemoci z povolání

ÚVOD

Ochrana zdraví při práci vychází v principu ze tří oblastí. Z pohledu bezpečnosti práce se jedná o identifikaci potenciálních nebezpečí a jejich prevenci (státní dozor vykonává Státní úřad inspekce práce), z pohledu působení škodlivých faktorů pracovního prostředí na zdraví o vyhodnocení zdravotního rizika (státní dozor vykonávají krajské hygienické stanice) a z pohledu zdravotní způsobilosti daného pracovníka vykonávat danou práci (státní dozor vykonávají Státní úřad inspekce práce i krajské hygienické stanice).

Povinnosti zaměstnavatelů v ochraně zdraví při práci jsou zakotveny v řadě právních a ostatních předpisů, zejména v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon“), a v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Cílem je prevence možného poškození zdraví pracovníků z důvodu vzniku pracovních úrazů a profesionálních onemocnění.

Zákon ukládá zaměstnavatelům v rámci hodnocení zdravotního rizika při výkonu jednotlivých pracovních činností povinnost provádět tzv. kategorizaci prací. Prakticky se jedná o vyhodnocení úrovně zátěže jednotlivými škodlivými faktory pracovního prostředí při výkonu konkrétní práce. Výsledkem je zařazení dané práce do jedné ze čtyř kategorií. Při prokazatelném nepřekračování limitních hodnot jednotlivých škodlivých faktorů se jedná o práci nerizikovou, tj. práci kategorie 1 a 2. Při překračování limitních hodnot se jedná o práci rizikovou v kategorii 3 a 4. Rizikovou prací může být i práce kategorie druhé, pokud tak rozhodne orgán ochrany veřejného zdraví, tzn. krajská hygienická stanice (dále KHS).

Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, upravuje oblast poskytování pracovnělékařských služeb s tím, že „pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby“.

Nemocí z povolání jsou na základě § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v Seznamu nemocí z povolání. Ohrožením nemocí z povolání se podle § 347 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání vydává poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání.

Autoři navazují na svá sdělení uveřejněná v Praktickém lékaři č. 5/2010, 5/2011, 4/2012 a 5/2013. Předkládají přehled o počtech osob vykonávajících rizikové práce v expozici jednotlivých faktorů pracovního prostředí a ukazují na souvislosti mezi kategorizací prací a hlášenými profesionálními onemocněními.

VÝSLEDKY

1. Kategorizace prací

V dalším textu je uveden stručný přehled základních aktuálních údajů o počtech osob vykonávajících práce s nadlimitní expozicí jednotlivým faktorům pracovního prostředí k 31. 12. 2017. K tomuto termínu bylo v České republice zařazeno do rizikových kategorií celkem 73 216 prací, nejvíce do kategorie třetí (86,4 %). Práce se vykonávaly ve 25 369 provozovnách u 22 480 zaměstnavatelů. Tyto rizikové práce vykonávalo celkem 514 093 zaměstnanců.

Množství rizikových prací v jednotlivých krajích a okresech se pochopitelně liší a závisí především na velikosti územní jednotky, resp. na počtu obyvatel a charakteru ekonomické činnosti (zejména průmyslu) daného regionu. Na obr. 1 je proto zobrazen počet osob, které vykonávají rizikové práce v jednotlivých krajích v přepočtu na počet obyvatel. Tímto přepočtem se eliminuje ovlivnění počtu rizikových prací velikostí území.

Vyhláška č. 432/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (dále jen „vyhláška“), třídí faktory pracovního prostředí do 13 skupin: prach, chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření a elektromagnetické pole, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu. Pro každou skupinu jsou definována kritéria, která určují kategorii příslušného faktoru. Při práci obvykle působí několik faktorů současně, pak se kategorie práce stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru. Nejvyšší kategorie některého z faktorů tak určuje i výslednou kategorii práce. Je však nutné zohlednit i možné vzájemné ovlivňování účinků jednotlivých faktorů. Nejčastějším faktorem na rizikové úrovni je hluk, následují fyzická zátěž, vibrace a prach, nejméně často se vyskytuje zraková zátěž, zátěž teplem a zátěž chladem; práce ve zvýšeném tlaku vzduchu se prakticky nevyskytuje. Podíl jednotlivých faktorů se během posledních roků prakticky nemění (obr. 2).

Nejčastěji jsou zaměstnanci vystaveni působení nadměrného hluku (zpravidla ustáleného či proměnného). Jedná se celkem o více než 286 tisíc zaměstnanců, z toho u téměř 2 tisíc se vyskytuje expozice hluku, jehož ekvivalentní hladina akustického tlaku přesahuje 105 dB (kategorie čtvrtá). U nadměrné fyzické zátěže pak převažují práce vykonávané malými svalovými skupinami, u faktoru prach se v rizikové kategorii nejčastěji vyskytuje prach s převážně fibrogenním účinkem, zejména prach černouhelných dolů a slévárenský prach. Pokud jsou překročeny přípustné expoziční limity u vibrací, jedná se zpravidla o vibrace přenášené na ruce při práci s nejrůznějšími nástroji (motorové pily, ruční brusky, pneumatické nářadí apod.).

Celkový přehled o počtu zaměstnanců dle škodlivých faktorů pracovního prostředí v jednotlivých rizikových kategoriích uvádí tab. 1.

2. Profesionální onemocnění

V roce 2017 bylo hlášeno celkem 1370 profesionálních onemocnění (1278 nemocí z povolání a 92 ohrožení nemocí z povolání). Příčiny vzniku těchto onemocnění tříděné podle vyvolávajících faktorů uvedených ve vyhlášce přehledně prezentuje obr. 3.

Nejčastější příčinou profesionálních onemocnění hlášených v České republice v roce 2017 byla již tradičně nadměrná lokální svalová zátěž, s 592 případy. Se značným odstupem násleedovaly vibrace přenášené na ruce (241 onemocnění) a chemické látky (173 onemocnění). Další významné příčiny tvoří biologické faktory (171 onemocnění) a prach (157 onemocnění). Nadměrný hluk se stal příčinou onemocnění pouze v 19 případech, přestože jeho nadlimitním hladinám je vystaveno více než 286 tisíc zaměstnanců. Vývoj počtu hlášených profesionálních onemocnění podle vyvolávajícího faktoru dle vyhlášky od roku 2005 uvádí obr. 4.

Pro hodnocení a analýzy příčin vzniku profesionálních onemocnění je významné i zjištění, jak zaměstnavatel vyvolávající příčinný faktor z hlediska zdravotního rizika vyhodnotil – zda faktor zařadil jako rizikový, či ne. Na obr. 5 je uveden přehled profesionálních onemocněních hlášených v roce 2017 dle příčinných škodlivých faktorů pracovního prostředí a jejich kategorie, jak ji vyhodnotil zaměstnavatel. U příčinného faktoru je vždy uveden celkový počet onemocnění, jednotlivé sloupce pak znázorňují, jak byl daný faktor zaměstnavatelem zařazen do kategorie.

Počty onemocnění vzniklých z výkonu prací, kdy expozice příslušnému faktoru byla vyhodnocena jako nadlimitní, tj. riziková, jsou uvedeny v tmavě modrém sloupci prvním zleva. Znamená to, že zaměstnavatel příčinný faktor při výkonu dané práce zjistil a definoval, kvantifikoval u něj (většinou měřením) nadlimitní expozici, zařadil ho do rizikové kategorie, přijal odpovídající opatření k ochraně zdraví zaměstnanců a zajistil pracovnělékařskou péči včetně lékařských preventivních prohlídek s náplní pro rizikovou úroveň expozice.

Počty onemocnění vzniklých z výkonu prací, kdy expozice příslušnému faktoru byla vyhodnocena jako podlimitní, tj. neriziková, jsou uvedeny ve žlutém druhém sloupci zleva. Znamená to, že zaměstnavatel daný faktor při výkonu práce zjistil a definoval, kvantifikoval u něj podlimitní expozici, zařadil ho do nerizikové kategorie, přijal odpovídající opatření k ochraně zdraví zaměstnanců a zajistil pracovnělékařskou péči včetně lékařských preventivních prohlídek s náplní pro nerizikovou úroveň expozice.

Červený sloupec vpravo pak znázorňuje počet onemocnění, kdy zaměstnavatel daný rizikový faktor nevyhodnotil. Může k tomu dojít na základě opomenutí zaměstnavatele nebo z důvodu, že daný konkrétní faktor nelze vyhodnotit a zkategorizovat. Například u případů kožních onemocnění mohou být vyvolávající příčinou ochranné pomůcky, běžné mycí přípravky apod., jež se jako škodlivý faktor pracovního prostředí nekategorizují.

DISKUSE

Prach

Jak je uvedeno na obr. 5, většina ze 157 profesionálních onemocnění, jež vznikla působením prachu, vychází z výkonu prací rizikových. Z toho 56 % představují onemocnění způsobená starší expozicí prachu s obsahem oxidu křemičitého či azbestu. Taková onemocnění nabývají kritérií pro uznání profesionálního onemocnění často až desítky roků po ukončení expozice, jejich vznik tak nelze hodnotit jako selhání současných preventivních opatření. Nicméně v době příslušné expozice nebyla ochrana zdraví proti danému prachu dostatečně zajištěna.

Celkem 66 onemocnění vzniklých působením prachu vyvolala alergická reakce při výkonu prací rizikových (u 30 % z jejich počtu) i prací nerizikových (u 91 % z jejich počtu – žlutý sloupec). U těchto alergických onemocnění ani dodržení limitních hodnot koncentrací prachu na pracovišti nemusí znamenat dostatečnou prevenci. Alergická reakce tedy byla hlavní příčinou onemocnění vzniklých při výkonu prací z hlediska prachu nerizikových. Tato skutečnost výrazně zvyšuje význam lékařských preventivních prohlídek i pro nerizikové práce, kde se v pracovním ovzduší vyskytuje alergenní prach.

Chemické látky

U příčinného faktoru chemické látky je nejčastější příčinou opět alergická reakce, což vysvětluje jednoznačnou převahu onemocnění vzniklých při výkonu prací nerizikových. Jedná se zejména o onemocnění kůže vlivem působení ropných produktů, plastických hmot, pryže a gumárenských chemikálií. Z celkového počtu 173 onemocnění s příčinným faktorem chemické látky pouze 7 případů (4 %) patřilo do kapitoly I dle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kdy chemická látka způsobila onemocnění jiného systému než kůže.

Hluk

Přestože je hluk v pracovním prostředí v naší republice nejčastějším faktorem na rizikové úrovni, ochrana zdraví při práci v nadlimitním hluku je komplexně dobře zajištěna a počty profesionálních onemocnění způsobených tímto činitelem se opakovaně pohybují na velice nízké hladině. Hluk je typickým příkladem, kdy je daný faktor v pracovním prostředí relativně snadno identifikován, kvantifikován měřením a efektivně chráněn osobními ochrannými pracovními pomůckami. Je také objektivně vyšetřován při lékařských preventivních prohlídkách, takže je včas odhaleno případné počínající poškození sluchu.

Vibrace

Nedobrá situace je naopak u rizikového faktoru vibrace (vibrace přenášené na ruce). Z celkového počtu 241 hlášených onemocnění vzniklo 181 (75 %) z prací, kde vibrace byly změřeny a vyhodnoceny jako nadlimitní (rizikové). I nadále se potvrzuje, že systém ochrany zdraví při práci s vibrujícími nástroji selhává. Účinné osobní ochranné pracovní prostředky prakticky neexistují a onemocnění rukou i přes provádění lékařských preventivních prohlídek dospívají do stupně profesionálního onemocnění.

Důležité je i to, že ze všech profesionálních onemocnění z vibrací hlášených v roce 2017 se pouze v 7 % jednalo o profesionální traumatickou vazoneurózu. Ve většině případů tedy šlo o nemoci periferních nervů horních končetin charakteru ischemických a úžinových neuropatií a nemoci kostí, kloubů rukou, zápěstí či loktů. Na tuto skutečnost je nutné myslet při výkonu lékařských preventivních prohlídek osob pracujících s vibrujícími nástroji. Podstatné je i to, že 21 % onemocnění vzniklo při výkonu prací, kdy zaměstnavatel hodnotil (chybně!) faktor vibrací jako nerizikový. I tuto skutečnost je třeba vzít při výkonu pracovnělékařské péče v potaz.

Fyzická zátěž

Fyzická zátěž, resp. nadměrná lokální svalová zátěž byla se 592 případy i v roce 2017 jednoznačně nejčastější příčinou profesionálních onemocnění. Z obr. 5 je patrné, že zhruba polovina onemocnění (47 %) vznikla z výkonu prací zkategorizovaných jako rizikové. Zásadním preventivním opatřením u lokální svalové zátěže je snížení vynakládané svalové síly a snížení počtu pohybů příslušné svalové partie rukou. Kromě změny technologie to lze účinně řešit i střídáním pracovních operací během jedné směny. Pokud je však práce vyhodnocena a vykonávána jako riziková pro nadlimitní lokální svalovou zátěž, pak jedinou prevencí stejně jako u faktoru vibrací zůstává pouze lékařská preventivní prohlídka.

Alarmující je vysoký počet onemocnění, kdy zaměstnavatel vyhodnotil daný faktor jako nerizikový (46 %). Znamená to, že ve většině těchto případů zaměstnavatelé hodnotili příslušné zdravotní riziko chybně. Při ověřování podmínek práce v rámci šetření nemoci z povolání pak KHS prokázala, že lokální svalová zátěž na ruce pro daného pracovníka ve skutečnosti odpovídala rizikové úrovni. To vše vypovídá o tom, že faktor nadměrné lokální svalové zátěže v pracovním prostředí je stále největším problémem, a to jak z hlediska jeho identifikace, tak i z hlediska vyhodnocení zdravotního rizika a provedení účinných opatření.

Biologické faktory

Počet onemocnění vyvolaných biologickými činiteli v České republice pravidelně ovlivňuje výskyt svrabu (55 % ze všech případů). Zde je zásadní včasná diagnostika a zjištění zdroje onemocnění, aby nedošlo k nákaze dalších pracovníků. Celkově 77 % profesionálních infekčních onemocnění vzniklo při výkonu prací kategorizovaných jako nerizikové. Jedná se často o práce ve zdravotnictví, sociálních službách, lesnictví, zemědělství a živočišné výrobě, kde tyto faktory při zpracování kategorizace prací rizikové úrovně podle pravidel vyhlášky skutečně nedosahují. Prevencí je pak zejména obecná opatrnost při práci s možnou expozicí biologickým činitelům. Při výkonu prací rizikových vzniklo pouze 11 profesionálních onemocnění (6 %). Svědčí to i o kvalitní prevenci v oblasti expozice biologickým činitelům při výkonu skutečně rizikových prací z hlediska tohoto faktoru.

Účinná opatření

Celkem 822 případů onemocnění cév, nervů a pohybového aparátu horních končetin představuje 60 % ze všech profesionálních onemocnění hlášených v roce 2017. Příčinou je nadměrná lokální svalová zátěž a vibrace přenášené na ruce. Oba tyto faktory spojuje absence jakékoliv ochranné pomůcky, která by mohla být použita při nadlimitní expozici. Prakticky můžeme takový stav výkonu práce v těchto nadlimitních expozicích označit jako „čekání na poškození zdraví“. Z hlediska prevence jsou vlastně prováděny pouze lékařské preventivní prohlídky, které by měly počínající poškození zdraví včas odhalit.

Účinná opatření ke snížení expozice u lokální svalové zátěže však možná jsou. V principu se jedná zejména o střídání a změny jednostranných stále se opakujících pohybů, například rotací zaměstnanců po jednotlivých pracovních místech. Laboratoř, která měří úroveň lokální svalové zátěže, ověří účinnost těchto opatření. Pokud byla dosažena a prokázána podlimitní úroveň lokální svalové zátěže, daný faktor už nebude patřit do kategorie rizikové. Zaměstnavatel tak zejména chrání zdraví svých zaměstnanců, současně se však chrání i sám. Pokud KHS při šetření podmínek práce podlimitní expozici ověří, nebudou v daném případě splněny podmínky pro uznání profesionálního onemocnění.

U vibrací přenášených na ruce je pro snížení expozice účinné pouze zkrácení doby práce s nástrojem, který vibrace emituje. Jedná se o motorové pily, ruční brusky, křovinořezy atd., prakticky o každý nástroj, ve kterém se točí motor. Bohužel jsou limitní hodnoty vibrací přenášených na ruce pro osmihodinovou pracovní dobu často překračovány již po desítkách minut práce s daným nástrojem.

K uznání profesionálního onemocnění musí KHS vyhodnotit podmínky práce jako splněné v tom smyslu, že při dané práci mohlo dojít ke vzniku daného onemocnění. U vibrací i lokální zátěže to znamená, že musely být překročeny jejich limitní hodnoty. Otevírá se však vážná otázka, zda tyto dva faktory nemají na určitá poškození ruky synergický účinek. To, že se při výkonu dané práce uplatňují tyto faktory oba, není vůbec žádnou výjimkou. Až 13 tisíc zaměstnanců je současně vystaveno těmto dvou faktorům, kdy oba jsou v nadlimitní, rizikové úrovni. Pokud by skutečně takový společný, navzájem se zesilující účinek na některá onemocnění ruky byl prokázán, daná profesionální onemocnění by pak měla být (při dodržení stanovených pravidel) uznávána i v případech, kdy by expozice vibracím i lokální zátěži byla podlimitní.

V každém případě by společným zájmem zaměstnavatelů, poskytovatelů pracovnělékařské péče i hygieniků měla být maximální snaha o snižování počtu zaměstnanců vystavených těmto dvěma – pro ruku škodlivým – faktorům, a to využitím nových technologických postupů, strojů, nástrojů či robotických zařízení.

ZÁVĚR

Počty rizikových prací i počty zaměstnanců, kteří tyto práce vykonávají, ale i četnost výskytu jednotlivých faktorů pracovních podmínek se již několik let významněji nemění. Z hlediska vzniku profesionálních onemocnění v České republice je trvale jednoznačně největším problémem faktor lokální fyzické zátěže na ruce. A to nejen v oblasti prevence, ale i v oblasti vyhledávání a hodnocení zdravotního rizika tohoto faktoru ze strany zaměstnavatelů. Nedobrá situace přetrvává rovněž v prevenci poškození rukou vlivem práce s nástroji emitujícími vibrace přenášené na ruce. Vzhledem k tomu, že u obou těchto faktorů neexistuje účinná osobní ochrana, je třeba se z hlediska zaměstnavatelů zaměřit zejména na změny technologických postupů, změny organizace práce a střídání činností během směny. Tato opatření by měla směřovat ke snížení počtu osob vykonávajících dané rizikové práce, ale zejména ke snižování počtu těchto profesionálních onemocnění.

Čestné prohlášení

Autoři prohlašují, že uvedená práce nebyla zadána jinému časopisu, ani jinde otištěna.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Ivan Kučera, Ph.D.

Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje

Habrmanova 19, 501 01  Hradec Králové

Tel.: 603 260 418

e-mail: ivan.kucera@khshk.cz