Jsou nutné změny v regulaci přístupu žen bez partnera a homosexuálních osob k asistované reprodukci?

Ve dnech 15.–16. 11. 2016 se v Brně konalo 26. sympozium asistované reprodukce a 15. česko-slovenská konference reprodukční gynekologie. Jejich součástí byl blok „Kontroverze v reprodukční medicíně“. Diskuse byla vyvolána zprávami, které se v posledním roce objevují v médiích a legislativními návrhy, které se připravují na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR.

V diskusním bloku jsme hovořili o otázkách přístupu osamělých a lesbických žen k umělému oplodnění. S protichůdnými názory na toto téma se „utkala“ gynekoložka dr. Veselá, která podporovala uzákonění tohoto „práva“, s psycholožkou doc. Konečnou, která zastávala opačné názory. Diskusi moderoval gynekolog a sexuolog dr. Pastor. V úvodu zaznělo, že i v současné době může být kterákoliv dospělá žena, nezávisle na své sexuální orientaci, právním i reálném partnerském stavu, do svých 49 let legálně oplodněna jakýmkoliv partnerem či dárcem spermatu, najde-li ochotného (či jinak motivovaného) muže, který jí podepíše souhlas se svými eventuálními otcovskými povinnostmi. Tuto běžně dostupnou a využívanou možnost někteří považují i tak za (příliš) liberální. Jiní preferují, aby se tyto možnosti ještě rozšířily a aby se ženy mohly nechat oplodnit, kýmkoliv budou chtít, aniž by k takto počatému dítěti muže poskytujícího sperma vázaly jakékoli právní závazky. Odpovědnost za důsledky těchto výkonů by nesl stát, který by automaticky přebíral garance, že se o tyto děti v případě potřeby postará.

Mezi nejčastější argumenty, které se používají k odůvodnění zrušení současné regulace, patří pokles porodnosti, „právo“ být rodičem, zamezení, aby o těle ženy či o její léčbě rozhodoval muž nebo kdokoliv jiný, ale i tvrzení, že se současná pravidla stejně obcházejí a ženy bez partnera volí nedůstojnou a rizikovou cestu k otěhotnění. Názorová protistrana oponuje, že k poklesu porodnosti, jak uvádějí demografické výzkumy, dochází především tím, že lidé u nás více dětí spíše nechtějí, než že by je mít nemohli. Takzvané právo být rodičem je řešeno právě léčbou sterility obou partnerů a jako zdravotníci bychom měli řešit problémy především medicínské, a nikoliv sociální, tedy situace, kdy žena nemá nebo ani nechce mít partnera. Gender argumenty o nezasahování do těla ženy při její přirozené reprodukci působí spíše anekdoticky, ale někteří je berou naprosto vážně. Kritika obcházení pravidel od těch, kdo je sami vědomě nebo nevědomě (nehodící si škrtněte) obchází, připomíná povyk, když „zloděj křičí, chyťte zloděje“. Brát si (asi i malou) část homosexuální minority, která chce mít děti k prosazování zájmů jiné (také menšiny?) skupiny, která chce zruštit veškeré reglementace v této oblasti, je pro mnohé zavádějící či nepřijatelný argument. Bude pak nezanedbatelná mužská skupina, která je už dnes prakticky vyloučena z faktického ovlivnění vlastní reprodukce, díky antikoncepci či interrupcím, požadovat recipročně „právo“ na tzv. oocyto-banky a přidělení surogátní matky? V diskusi se probíraly otázky etického, náboženského i čistě praktického charakteru. Týkaly se práv a psychiky takto počatého dítěte, ale i jeho zaopatření a výchovy v případě insuficience jednoho (jediného?) z rodičů.

Diskuse se zúčastnilo odhadem asi sto posluchačů, 55 z nich vyplnilo anonymní dotazník, ve kterém vyjádřili své postoje k dané problematice. Dotazník obsahoval údaje o věku, pohlaví, profesi a odpovědi na osm otázek, v nichž se mohly zvolit odpovědi ano, ne, nevím. Jednalo se o tyto dotazy:

1. Souhlasíte s umělým oplodněním darovanými spermiemi ženám bez partnera?
2. Souhlasíte s umělým oplodněním darovanými spermiemi homosexuálním ženám?
3. Řeší darování spermií nezadaným ženám více sociální než reprodukční problém?
4. Mělo by být oplodnění ženy darovanými spermiemi podmíněno souhlasem jejího partnera nebo manžela?
5. Diskriminovalo by partnera/manžela oplodnění ženy darovanými spermiemi bez jeho souhlasu?
6. Souhlasíte s umělým oplodněním náhradní matky v případě homosexuálního páru dvou mužů?
7. Hrozí takto počatým dětem vyšší riziko psychických problémů respektive problémy s navazováním partnerských kontaktů v jejich dospělosti?
8. Změnil(a) jste názor po vyslechnutí diskuse na toto téma?

Z 55 respondentů bylo 41 žen ve věku 24 až 63 let, 13 mužů mezi 37 a 61 roky a v jednom případě tázaný neuvedl pohlaví. Odpovědělo 28 gynekologů, 11 embryologů, šest zdravotních sester, dva genetici, jeden imunolog, dva laici a pět osob svoji profesi neuvedlo.

Na první otázku (oplodnění osamělých žen) odpověděly více než dvě třetiny respondentů kladně (67,5 %). Byli to především lidé nad 40 let a profesí gynekologové (75 %). Na druhou otázku, která se týkala problematiky oplodnění darovanými spermiemi u homosexuálních žen, odpovědělo kladně 60 % respondentů. Byli to především mladší lidé (do 39 let) a opět nejvíce gynekologové (64 %). Ani u jedné z obou otázek jsme nenalezli významný rozdíl u odpovědí mužů a žen. Významný rozdíl na první a druhou otázku jsme zaznamenali v postoji gynekologů a embryologů. Zatímco gynekologové souhlasili v 16 případech (57 %), tak embryologové pouze ve čtyřech případech (36,4 %).

Muži se výrazně negativně staví k možnosti využití surogátní matky v případě homosexuálního páru dvou mužů. Pouze dva muži z dotazovaných odpověděli kladně (15,4 %), kdežto ženy na tuto otázku odpověděly kladně ve 14 případech (34,1 %). Celkově je však názor na tuto záležitost spíše negativní, kladně odpovědělo pouze 17 dotázaných osob (30,9 %). Na všechny tři dotazy – oplodnění osamělých žen, homosexuálních žen a oplodnění surogátní matky v případě homosexuálních párů dvou mužů (otázka 1+2+6) odpovědělo kladně 11 žen, jeden muž a jedna osoba, která neuvedla pohlaví. Z hlediska profese to bylo osm gynekologů (28,6 % ze všech gynekologů), což je výrazně více než u embryologů, ze kterých kladně na všechny tyto tři otázky odpověděl pouze jeden dotázaný (9,1 % ze všech embryologů). Ve skupině našich respondentů bylo více žen než mužů, ve skupině gynekologů bylo 35,7 % mužů a mezi embryology jich bylo pouze 18 %. Podle výsledků našeho průzkumu můžeme konstatovat, že lidé s profesí embryologa zastávají konzervativnější názor na tuto problematiku než gynekologové.

Tázaní ve většině případů souhlasili, že umělé oplodnění řeší v těchto případech více sociální než zdravotní problém. Na tom se shodlo 69,1 % respondentů a v 80 % souhlasili s podmínkou souhlasu manžela nebo trvalého partnera s oplodněním „jejich“ ženy na její přání. Zhruba třetina dotázaných (36,4 %) předpokládá, že takto počatým dětem hrozí vyšší riziko psychických problémů v dospělosti, oproti 32,7 %, kteří si to nemyslí, a 30,9 % dotázaných si s odpovědí na tento dotaz nebylo jistých. Po diskusi změnili svůj původní názor pouze tři respondenti (názor z ANO na NE dva dotazovaní a z NE na ANO jeden respondent), jeden nevěděl a deset dotázaných na tuto otázku neodpovědělo. Účastníci průzkumu měli na problematiku konzistentní názor a diskuse je v naprosté většině případů nepřiměla k jeho změně. Byli jsme si vědomi, že lidé, kteří se zabývají danou problematikou a tyto výkony rutinně provádějí, budou mít na situaci kolem oplodnění single a lesbických žen jasně vyhraněný názor, tedy většinou vstřícný, a proto nás výsledky ankety nepřekvapily.

Asistovaná reprodukce přináší lidem, kteří mají zdravotní problémy a nemohli by jiným způsobem otěhotnět, velkou satisfakci. Případy, ve kterých se kombinují zdravotní, etické, politické, sociální, ekonomické, právní, náboženské a mnoho dalších aspektů, s sebou nesou kontroverzní názory, které se odvíjejí od mínění, přesvědčení a motivace všech zúčastněných. Každý může projevit vlastní názor a obecně platí, že se menšina podřizuje přání většiny a je žádoucí respektovat biologickou přirozenost. Většina ovšem nemusí automaticky zastávat správný názor a biologické „normy“ a jejich potenciál se díky moderním technologiím a možnostem mění čím dál tím rychleji. A tím se dostáváme opět na začátek naší diskuse: „Kam až můžeme zajít a kde jsou ty správné biologické či sociální meze, které díky rozvoji vědy stále posouváme dál a dál?“

MUDr. Zlatko Pastor, Ph.D.

Gynekologicko-porodnická klinika

2. LF a FN Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

e-mail: zlatko.pastor@fnmotol.cz