Večer s géniem

Kryštof Mařatka, nadaný hudební skladatel a syn zesnulého profesora vnitřního lékařství – nestora českých gastroentrologů, prof. MUDr. Zdeňka Mařatky, DrSc., (1914–2010) – se nechal uchvátit renezanční osobou svého otce a v posledních letech jeho života začal amatérsky natáčet zajímavé scény ze života jeho i jeho rodiny. S pomocí svých filmových přátel profesionálů dovedl své dílo do konce a film s názvem „Z tvého života“ měl premiéru dne 10. 10. 2012 v pražském kině Ponrepo.

Kino bylo zcela naplněno přáteli prof. Mařatky a jeho rodiny, filmovými nadšenci i profesionály. Nechyběl mezi nimi ani nový šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek.

Černobílý snímek časosběrného charakteru v českém jazyce byl doprovázen výstižnými anglickými titulky. Film začíná neuvěřitelně obsáhlou recitací Iliady profesorem Mařatkou zpaměti v klasické řečtině, jíž bohužel dnes jen málokdo rozumí. Podobná scéna s jiným textem se ještě během promítání opakovala. Autor filmu se soustředil především na zachycení filozofických úvah svého otce, jeho koníčků, resp. spíše zálib. Podkladem mu byla jistě i poslední kniha otcova vydaná krátce před jeho smrtí. Miloval jízdu na koni, se kterou začal až ve svých 50 letech, a téměř do konce života ji provozoval. Byl vítaným společníkem vždy připraveným živě a vtipně diskutovat na jakékoli závažné či zajímavé téma. Říkal o sobě, že je člověkem kinetofilním, miloval pohyb, do poslední chvíle běhal, jezdil na kole i na běžkách. Poznali jsme ale i jiné stránky Mařatkova života: dovedl si také sednout u táboráku ke kytaře a zpívat trampské písničky, což asi ani jeho bližší žáci a přátelé netušili. Autor nezapomněl ani na pečlivé seznámení s průběhem Mařatkova života ukázkou fotografií známých, příbuzných, uměleckých děl či fonovzpomínkou jeho otce, sochaře Josefa Mařatky. Profesor Mařatka byl přítelem rodiny prezidenta Masaryka, jemuž Mařatkův otec vytvořil sochu. Není zapomenuta ani aktualizace v nové době a vtipně je zachycena i fáze učení starého pána na počítači, jehož funkci si Mařatka elegantně osvojil.

Profesora Mařatku nejvíce celý život trápilo, že nemohl založit vlastní medicínskou školu. Ačkoli začal vědecky pracovat ještě za první republiky, na jejím sklonku na klinice prof. Pelnáře a po válce absolvoval pracovní stáž v USA, nový režim byl jeho vědecký potenciál ochoten akceptovat pod jedinou podmínkou: společenská angažovanost, tedy vstup do KSČ. To bylo pro profesora Mařatku nepřeklenutelným mezníkem, za něž dál nemohl jít, a proto nastoupil jako přednosta interního oddělení na Bulovce. Byl jedním z prvních poválečných docentů medicíny a titul profesora, jímž byl jmenován až v roce 1968, mu pak byl během normalizace odebrán až do nástupu nového režimu, kdy mu byl vrácen. I tak dosáhl věhlasu ve světové gastroenterologii. Byl členem různých mezinárodních společností, na čas dokonce i prezidentem gastroentero­logické společnosti ESGE (European Society of Gastrointestinal Endoscopy). Jeho neúnavná píle vedla kromě běžné zahraniční publikační činnosti k vytvoření endoskopické terminologie, která byla přeložena do velkého počtu jazyků. Jeho velkou láskou byly funkční poruchy střevní, které se staly v podstatě základem pozdějších tzv. Římských kritérií. Právem byl proto po revoluci 1989 oceněn titulem Rytíř lékařského stavu, kde pronesl brilantní projev.

Film je provázen řadou zajímavých výroků, z nichž za nejdůležitější považuji jednu ze závěrečných scén. Na otázku Co nám přinesla revoluce 1989 odpovídá: „Především ztrátu strachu, kterému byla moje generace většinu života vystavena, strachu, který byl prožíván v různé kvalitě i kvantitě v nacizmu a v komunizmu a potlačoval rozvíjení ducha.“

Film má jistě co říci každému intelek­tuálovi nejen z oboru lékařství, ale pomůže se zamyslet na obecnými otázkami provázejícími lidstvo stále. Je také dobrým zrcadlem těm, kteří se řídili v uplynulé době jinými zásadami, a ukázkou pro mladé, že jednou ze základních lidských ctností je charakter. I když je mu cizí existence Boha jako vládce, ke kterému je možno vznášet své prosby a očekávat jejich splnění, přesto existence jakési síly, resp. energie programující složitou funkci života na zemi je pro něj samozřejmá. K tomuto závěru došel především vlastním pozorováním světa.

doc. MUDr. Milan Kment, CSc.

II. interní klinika 3. LF UK v Praze

Šrobárova 50, l00 34 Praha 10

kment@fnkv.cz