LITOTRYPSE EXTRAKORPORÁLNÍ RÁZOVOU VLNOU – PRVNÍ ZKUŠENOSTI S ELEKTROMAGNETICKÝM LITOTRYPTOREM SIEMENS

Souhrn

Cíl:
Dne 2. 5. 2016 byl na Klinice urologie a robotické chirurgie v Masarykově nemocnici nainstalován a spuštěn nový extrakorporální litotryptor Siemens Modularis Variostar, který využívá ke tvorbě rázových vln elektromagnetický generátor. V naší práci hodnotíme úspěšnost léčby nefro- a ureterolitiázy pomocí tohoto přístroje. Kromě celkové úspěšnosti jsme porovnávali efektivitu léčby u skupiny pacientů se zavedeným ureterálním stentem a bez něj. V článku hodnotíme i výskyt komplikací po výkonech.

Metody:
Provedli jsme retrospektivní analýzu souboru 228 pacientů ošetřených metodou LERV v období od 2. 5. 2016 do 2. 11. 2016.

Výsledky:
Stone‑free rate v našem souboru bylo dosaženo u 58,5 % pacientů. Ve skupině bez zavedeného stentu byla LERV úspěšná v 67,2 %, efektivita při zavedeném stentu činila pouze 53,9 %. Míra komplikací činila 3,2 %, v 0,71 % případů se jednalo o komplikace závažné – stupeň III dle Clavien‑Dindo klasifikace.

Závěr:
Extrakorporální litotrypse rázovou vlnou na přístroji Modularis Variostar firmy Siemens představuje účinnou metodu léčby nefrolitiázy a proximální ureterolitiázy. Zavedení stentu před LERV snižuje celkovou efektivitu výkonu.

KLÍČOVÁ SLOVA:
Litotrypse extrakorporální rázovou vlnou (LERV), nefrolitiáza, subkapsulární hematom, ureterolitiáza, extracorporeal shock wave lithotripsy (ESWL).

ÚVOD

Extrakorporální litotrypse rázovou vlnou se stala a dosud je standardní metodou pro řešení urolitiázy (1, 3). Tato metoda byla do klinické praxe uvedena v osmdesátých letech 20. století a je využívána dodnes. Umožňuje efektivní léčbu nefrolitiázy i ureterolitiázy. Komplikace této metody jsou minimální a to jak v četnosti, tak i ve výši závažnosti. Limitujícím faktorem této metody jsou konkrementy, které jsou větší než 20 mm. Při takto velkých konkrementech je úspěšnost metody nižší (2, 3, 4).

Na našem pracovišti jsme provedli retrospektivní analýzu souboru 195 pacientů ošetřených na Klinice urologie a robotické chirurgie Masarykovy nemocnice za použití elektromagnetického litotryptoru Modularis Variostar firmy Siemens. Fyzikální podstatou elektromagnetického generátoru je deformace magnetické membrány při prudké změně magnetického pole. Této změny se obvykle dosahuje tím, že se kondenzátor o vysokém napětí vybije přes dostatečně velkou cívku elektromagnetu.

METODY

Pacienti jsou k výkonu na extrakorporálním litotryptoru indikováni na základě nálezu urolitiázy při ultrazvukovém vyšetření, případně na základě CT vyšetření ledvin. Nativní nefrogram je jako metoda volby k potvrzení litiázy na našem pracovišti indikován již minimálně. K výkonu přicházejí pacienti s výsledky kultivačního vyšetření moči a s vyšetřením koagulačních parametrů (INR, APTT, KO). K výkonu indikujeme pacienty s rtg kontrastními i nekontrastními konkrementy, které jsou lokalizované v dutém systému ledviny nebo proximálním močovodu. Použití nativního spirálního CT vyšetření v diagnostice urolitiázy umožňuje určit denzitu konkrementu, která je potom prediktorem dezintegrace litiázy. Na našem pracovišti ovšem tuto predikci standardně neprovádíme.

Obecnými kontraindikacemi výkonu jsou: gravidita, hemoragická diatéza, nekontrolovaná infekce močových cest, závažná skeletální malformace, aneuryzmata aorty a renální tepny a obstrukce močových cest distálně od konkrementu (2, 3). Relativní kontraindikací je obezita a tedy nemožnost přesně zaměřit litiázu pro rozměry pacienta.

Přístroj Modularis Variostar firmy Siemens pracuje na principu generování elektromagnetických rázových vln, které jsou fokusovány přes pracovní hlavu přístroje do ohniska zaměřeného na konkrement. Vlastní výkon probíhá v poloze pacienta na zádech. Konkrement je zaměřen do ohniska přístroje pomocí ultrazvuku, a pokud je rtg kontrastní, poté i pod skiagrafickou kontrolou pomocí C‑ramene ve dvou rovinách – předozadní a šikmé. Správného zaměření se dosáhne manipulací s pacientem, polohováním desky stolu a manipulací s pracovní hlavou přístroje. Dle doporučení výrobce přístroje bylo standardně během jednoho výkonu aplikováno 2 500 až 3 500 rázů.

Pacienti po výkonu zůstávají na lůžku jednodenní chirurgie či urologického oddělení. Doporučujeme jim dodržovat asi hodinu klidový režim a poté již mohou vstávat a volně se pohybovat. Dále se doporučuje po výkonu zvýšit příjem tekutin. S odstupem provádíme kontrolu pacienta s ultrazvukovým vyšetřením ledvin k vyloučení obstrukce či hematomu. Z 228 provedených výkonů proběhlo 35 výkonů za hospitalizace. Hospitalizováni jsou většinou pacienti, které je před vlastním výkonem nutno převést na nízkomolekulární heparin, či jinak upravit jejich koagulaci. Dále pak předem hospitalizujeme pacienty před výkonem, pokud jsou z jiného než ústeckého kraje a případné komplikace by v místě bydliště těžko řešili. Ostatní výkony byly provedeny v rámci jednodenní chirurgie, tedy pacient byl propuštěn v den výkonu odpoledne. K výkonu standardně používáme analgosedaci pomocí i.v. aplikace Algifenu. Antibiotickou profylaxi standardně nepoužíváme (11).

Retrospektivně jsme hodnotili data pacientů, a to jak demografická, tak klinická, výsledky standardních zobrazovacích metod (UZ, nativní CT urotraktu, případně nativní nefrogram) a dosažení stone‑free rate.

SOUBOR

V období od 2. 5. 2016 do 2. 11. 2016 jsme na našem pracovišti ošetřili na přístroji Modularis Variostar 195 pacientů, u kterých jsme provedli celkem 228 výkonů. Z celkového počtu pacientů bylo 111 (56,9 %) mužů a 84 (43,1 %) žen. Průměrný věk pacientů byl 56,6 let (21–85), u mužů 59,7 let, u žen 55,6 let (tabulka 1). Nefrolitiázu jsme řešili u 172 pacientů (vpravo 82, vlevo 90) a ureterolitiázu u 23 pacientů (vpravo 13, vlevo 10) (tabulka 2). Stent mělo před výkonem zavedeno 61 pacientů, tedy 31,3 %. Velikost litiázy je uvedena v tabulce 3 a na grafu 2. Litiáza do 10 mm byla řešena u 111 pacientů (56,9 %), do 20 mm u 81 pacientů (41,6 %) a nad 20 mm u třech pacientů (1,5 %). Průměrná velikost litiázy byla 7,8 mm.

Mírné komplikace po výkonu jsme řešili u osmi pacientů (3,5 %). Jednalo se o zvýšenou bolestivost při výkonu, kožní petechie v místě kontaktu sondy s tělem, přetrvávající hematurii po dobu hospitalizace. V jednom případě se jednalo o subkapsulární hematom. Tento hematom se podařilo vyřešit konzervativně, bez nutnosti operační revize. Těžší komplikaci (stupeň III dle Clavien ‑Dingo klasifikace (7)) jsme řešili u jednoho pacienta (0,44 %). Jednalo se o subkapsulární hematom levé ledviny s aktivními zdroji a leaky kontrastu do hematomu, který nešel rentgenologicky embolizačně ošetřit (obrázek 1). Samotná kazuistika pacienta je uvedena v kapitole výsledků.

Jiné komplikace (např hematom sleziny či jater, perforace střeva, sepse) jsme v našem souboru nepozorovali. Také v našem souboru nedošlo k žádnému úmrtí v souvislosti s tímto výkonem (7, 8, 9, 10).

VÝSLEDKY

Úspěšnost fragmentace jsme hodnotili na základě UZ vyšetření ledvin, CT urotraktu, případně nativního nefrogramu, dva až tři týdny po výkonu. Za úspěšné považujeme dosažení stone ‑free rate, které bylo vyhodnoceno po třech měsících. Stonefree rate v našem souboru 175 pacientů bylo dosaženo u 103 pacientů, celková úspěšnost tedy byla 58,9 % (tabulka 4 a graf 1). Jeden výkon LERV stačil k vyřešení litiázy u 41 % pacientů, dva výkony postačovaly ve 14 % případů, třetí sezení bylo třeba k úspěšnému vyřešení litiázy u 7 % pacientů, ve třech případech došlo k úspěšné litotrypsi po čtyřech a více sezeních (3 %). U 68 pacientů (35 % ze 195 pacientů) byla LERV zhodnocena jako neúspěšná. U 41 pacientů (21 % ze 195 pacientů) byla litiáza vyřešena jinou metodou (URS, flexibilní URS, PEK, Dormia extrakce, trypse či laserová trypse atp ), u 27 pacientů (14 % ze 195 pacientů) zbývá reziduální litiáza a jsou nadále sledováni. Jiný výkon k odstranění litiázy byl indikován v případech nedostatečného efektu LERVu a dále při dislokaci konkrementu do distální části močovodu, kde již nebyl pro LERV přístupný. Ve skupině pacientů se zavedeným stentem jsme dosáhli úspěšné litotrypse v 54,1 % (33/61 pacientů), úspěšnost u pacientů bez ureterálního stentu byla 67,9 % (91/134 pacientů).

U jednoho pacienta jsme byli nuceni řešit těžší komplikaci (stupeň III dle Clavien‑Dingo klasifikace (7)). Jednalo se o subkapsulární hematom levé ledviny s aktivními zdroji a leaky kontrastu do hematomu, který nešel rentgenologicky embolizačně ošetřit (obrázek 1). Urologická anamnéza pacienta byla bohatá. Opakovaně se léčil pro obstrukční pyelonefritidy, opakovaně mu byly zaváděny stenty pro obstrukce urolitiázou, trpěl na oboustrannou nefrolitiázu řešenou pomocí LERVů, byl po ošetření cysty levé ledviny alkoholem. Výkon LERV vlevo byl proveden za hospitalizace. Samotný výkon proběhl zcela bez komplikací. Asi za šest hodin po výkonu si začal stěžovat na lumbalgie, byl bledý a opocený. Objektivně nalezena tachykardie, TK 125/82, P 100/minutu. Byl proveden ultrazvuk ledvin, na něm byl patrný objemný hematom. Odebrána laboratoř, doplněno CT, na kterém byl popsán subkapsulární hematom levé ledviny s aktivními zdroji a leaky kontrastu do hematomu, které nelze rentgenologicky embolizačně ošetřit. Pacient byl indikován k operační revizi.

Výkon: Revizio retroperitonei et renis l sin per lumbotomiam, drenage, lavage, coagulatio renis l sin. Další hospitalizace již byla bez komplikací. Čtvrtý pooperační den po revizi levé ledviny byl pacient propuštěn. Poté probíhaly postupné dilatace močovodu stenty až na finální Ch 8. Následně byl proveden reURS s lasertrypsí konkrementu v kalichopánvičkovém systému, poté opět zaveden stent. Pacient je nadále sledován.

DISKUZE

Naše krátkodobé výsledky odpovídají literárním údajům (12–17), stone‑free rate bylo dosaženo u 58,9 % ošetřených pacientů. Nižší efektivitu LERV jsme pozorovali u pacientů se zavedeným stentem – 54,1 % oproti vyšší účinnosti stroje u pacientů bez stentu – 67,9 % (12, 13). Výsledný efekt litotrypse rázovou vlnou závisí na více faktorech. Nutno zmínit hlavně technické parametry přístroje a lidský faktor, ať už ze strany lékaře (dostatečná erudice urologa), nebo ze strany pacienta (u obézních ztížená vizualizace konkrementu s možností snížení energie rázové vlny jdoucí přes bohatou tukovou vrstvu). Dále úspěšnost litotrypse závisí na chemickém složení konkrementu (lepší výsledky u konkrementů s menším procentuálním zastoupením vody), na jeho velikosti (větší počet rázových vln nutných k dezintegraci kamene) (3). Důležitým faktorem se jeví lokalizace litiázy (lepší výsledky u litotrypse konkrementů v horním močovodu pro možný neabsorpční efekt m psoas a možné hypotetické snížení účinku rázové vlny procházející skrz plynem naplněné střevo u konkrementů v distálním močovodu) (18, 19).

ZÁVĚR

Extrakorporální litotrypse rázovou vlnou je velice efektivní metodou léčby urolitiázy a má velice nízká rizika závažných komplikací. Výhodou této metody je možnost jejího využití i u pacientů s přidruženými komorbiditami, kteří nejsou schopni podstoupit jiný operační výkon. Velkou výhodou je možnost provádění výkonu v rámci jednodenní chirurgie bez nutnosti hospitalizace. Pokud se nějaká komplikace po výkonu objeví, je možné pacienta přeložit na standardní oddělení a komplikace dořešit tam.

Střet zájmů: žádný

Prohlášení o podpoře: Autor prohlašuje, že zpracování článku nebylo podpořeno farmaceutickou firmou.

Došlo: 17. 12. 2016

Přijato: 20. 2. 2017

Kontaktní adresa:

MUDr. Marek Broul, Ph.D., FECSM

Klinika urologie a robotické chirurgie UJEP

Krajská zdravotní, a. s.,

Masarykova nemocnice o.z.

Sociální péče 12a, 401 13 Ústí nad Labem

e‑mail: marek.broul@kzcr.eu