KARCINOM PROSTATY – DIAGNOSTIKA
Vyšlo v časopise:
Ces Urol 2022; 26(Supplementum A): 20-26
Kategória:
Abstrakta
SPOLEČNÝ PROJEKT ČASNÉHO ZÁCHYTU KARCINOMU PROSTATY ČESKÉ UROLOGICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP A VOJENSKÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY
Zachoval R.1, Broďák M.2, Petřík A.3
1Urologická klinika 3. LF UK a FTN Praha
2Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové
3Urologické oddělení, Nemocnice České Budějovice
Úvod: Cílem projektu bylo zjistit odezvu mužů na cílenou výzvu k preventivnímu vyšetření karcinomu prostaty pomocí stanovení hladiny PSA a stanovit, zda se odezva liší, pokud odběr PSA probíhá v režii praktického lékaře či odběr PSA probíhá pouze v laboratoři.
Materiál a metody: Ve dvou krajských městech bylo v období 9–11/2021 náhodně vybráno 10 % pojištěnců Vojenské zdravotní pojišťovny mužského pohlaví ve věku 60–70 let, a tito muži byli zvacím dopisem vyzváni k účasti na projektu časného záchytu karcinomu prostaty pomocí odběru PSA.
V jednom krajském městě byla vytvořena síť praktických lékařů, ke kterým se museli zúčastnění muži dostavit. Následně jim bylo odebráno PSA, které bylo praktickými lékaři vyhodnoceno a v případě zjištění zvýšené hodnoty byli pacienti odesláni k urologickému vyšetření do vybrané urologické ambulance.
V druhém krajském městě byla zvolena jedna laboratoř, do které se všichni zúčastnění muži dostavili k odběru PSA. Výsledky PSA byly předány vybrané urologické ambulanci ke zhodnocení a případnému objednání mužů k dalšímu dovyšetření v případě zjištění zvýšené hladiny PSA. Ostatním mužům byla normální hodnota PSA oznámena telefonicky.
Výsledky: V části projektu se zapojením praktického lékaře bylo osloveno 515 mužů. K vyšetření praktickým lékařem se dostavilo 15 (2,91 %) mužů, zvýšenou hladinu PSA mělo 6 z nich. K následnému urologickému vyšetření se ze 6 mužů dostavili 2.
V části projektu bez zapojení praktického lékaře a vyšetřením PSA přímo v laboratoři bylo osloveno 484 mužů. K vyšetření se dostavilo 83 (17,15 %) mužů, zvýšenou hladinu PSA mělo 8 z nich. K následnému urologickému vyšetření se z 8 mužů dostavilo 7.
Závěr: V populaci mužů nevyšetřené během posledních let pomocí PSA byla odezva na cílenou výzvu k preventivnímu vyšetření karcinomu prostaty pomocí PSA relativně nízká. Významně větší odezva byla zjištěna v případě, že jsou muži vyšetřeni přímo v laboratoři oproti tomu, kdy jsou vyšetřeni cestou praktického lékaře.
Grantová podpora: Není.
Konflikt zájmů: Není.
BIPARAMETRICKÝ VERSUS MULTIPARAMETRICKÝ PROTOKOL MAGNETICKÉ REZONANCE V DIAGNOSTICE KARCINOMU PROSTATY
Linhartová A.-M.1, Řezáč J.1, Kantorová A.1, Sobotka R.1, Lambert L.2, Hanuš P. 2, Černý V.2, Macová I.2, Čapoun O.1
1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN Praha
Úvod: Multiparametrická magnetická rezonance (mpMR) následovaná fúzní biopsií prostaty (FBP) je standardním vyšetřením v diagnostice karcinomu prostaty (KP). Zkrácené protokoly magnetické rezonance vynechávají aplikaci kontrastní látky, zkracují a zlevňují vyšetření, zvyšují komfort pacienta a urychlují hodnocení radiologem. Cílem naší práce je porovnání biparametrického (bpMR) a mpMR protokolu pro záchyt signifikantního KP (sKP).
Materiál a metody: Od 01/2021 do 06/2022 jsme provedli celkem 64 FBP podle bpMR. Tento soubor jsme porovnali s prvními 64 FBP po mpMR provedenými od 01/2019, kdy se na radiodiagnostickém pracovišti začal mpMR prostaty standardizovat. Vyšetření MR proběhlo na 3 T přístroji, v rámci bpMR byly provedeny sekvence v T2-váženém zobrazení v transverzální rovině a 3D rekonstrukce v sagitální a koronární rovině a difuzně váženého zobrazení, při mpMRI navíc sekvence dynamického kontrastního zobrazení. Zaznamenali jsme standardní klinické a biochemické parametry, a klasifikovali jsme maximálně dvě ložiska podle Prostate Imaging Reporting and Data System PI‑RADS v. 2. 1. Za sKP jsme považovali KP s Gleasonovým skóre > 3+3 (Grade group > 1).
Výsledky: Průměrný věk byl u obou skupin 68 let, hladina prostatického specifikého antigenu (PSA) 8,26 ng/ml a poměr PSA/freePSA 17,8 %. U skupiny bpMR jsme zaznamenali častěji pozitivní per rektum vyšetření (DRE) (15,6 vs. 7,8 %). U 128 pacientů jsme popsali celkem 167 suspektních ložisek PI‑RADS 3-5 (78 na bpMR a 89 na mpMR), z toho 99 v periferní a 55 v tranzitorní zóně prostaty. Karcinom prostaty byl v jakékoli biopsii zachycen častěji v případě bpMR (70,3 vs. 43,8 %). V pouze cílených odběrech jsme sKP zjistili také častěji u bpMR (43,8 vs. 14,1 %). Tento rozdíl může souviset s nízkým počtem srovnávaných biopsií, rozdílu v pozitivitě DRE a především zkušenosti radiologů s PI‑RADS hodnocením lézí v roce 2019 vs. 2021.
Závěr: Protokol bpMR může nahradit mpMR v diagnostice sKP v případě dostatečných zkušeností vyšetřujících radiologů a urologů.
Grantová podpora: Podpořeno projektem RVO‑VFN64165.
Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.
ZÁCHYT KLINICKY SIGNIFIKANTNÍHO KARCINOMU PROSTATY PŘI CÍLENÉ BIOPSII PROSTATY A POROVNÁNÍ S KLASIFIKACÍ PI‑RADS
Kantorová A.1, Řezáč J.1, Linhartová A.-M.1, Sobotka R.1, Lambert L.2, Hanuš P. 2, Černý V.2, Macová I.2, Čapoun O.1
1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN Praha
Úvod: Dle doporučení Evropské urologické asociace má být před každou biopsií prostaty (BP) provedena multiparametrická magnetická rezonance (mpMR) prostaty. Cílem naší práce bylo zhodnocení vztahu klasifikace Prostate Imaging Reporting & Data Systém (PI‑RADS) k záchytu klinicky signifikantního karcinomu prostaty (sKP) v cílené BP.
Materiál a metody: Retrospektivně hodnotíme soubor pacientů, kteří podstoupili fúzní BP (fBP) v období 1/2019–4/2022. Před biopsií pacienti podstoupili 3 T mpMR prostaty a výsledky byly hodnoceny dle klasifikace PI‑RADS v.2.1. Zaznamenali jsme standardní klinické a biochemické parametry. Fúzní BP zahrnula standardní BP (10 vzorků z periferní zóny) a cílenou BP (2 vzorky) z maximálně 2 suspektních lézí dle mpMR. Vzorky byly následně klasifikovány dle Gleasonova skóre a dle WHO/ISUP 2019. Za sKP považujeme nález GS ≥ 7 (ISUP ≥ 2). Hodnotíme pouze vzorky z cílené BP. Data jsme zpracovali pomocí deskriptivní statistiky.
Výsledky: Celkem jsme provedli 494 fBP u 455 pacientů. Cílená biopsie byla provedena z 637 mpMR suspektních lézí, tedy lézí PI‑RADS 3–5. Průměrný věk byl 67 let (40–93 let). Průměrná hodnota PSA byla 8,47 ng/ml (0,86–55,21 ng/ml) a průměrná hodnota Prostate Health Indexu (PHI) 50,52 (n = 149). Karcinom prostaty jsme zjistili v 254 suspektních lézích (40 %), z toho sKP byl zachycen ve 155 lézích.
Závěr: Se zvyšujícím se PI‑RADS skóre se zvyšuje pravděpodobnost záchytu sKP.
Grantová podpora: Podpořeno projektem RVO‑VFN64165.
Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.
POROVNÁNÍ PRVNÍHO A DRUHÉHO ROKU TRANSPERINEÁLNÍCH BIOPSIÍ PROSTATY S POČÍTAČOVOU FÚZÍ
Šonský J.1, Nencka P. 1, Michna M.2, Holešta M.2, Burgetová R.2, Luzan R.1, Gregušová A.1, Klézl P. 1, Grill R.1
1Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
2Radiodiagnostická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
Úvod: Cílem práce bylo porovnání a zhodnocení výsledků prvního a druhého roku transperineálních biopsií prostaty s využitím počítačové MR/UZ fúze.
Materiál a metody: Na transperineální fúzní biopsii prostaty byl využit software Biopsee®, stepper EX3 Civco a brachyterapeutická mřížka. K fúzi obrazu byly použity 3 mm T2 vážené sekvence, případně difuzně‑vážené sekvence (DWI) získané během diagnostického MR vyšetření.
V prvním roce (7/2020–6/2021) podstoupilo transperineální biopsii prostaty s počítačovou fúzí 63 pacientů, ve druhém roce (7/2021–6/2022) 109 pacientů.
Biopsie z ložiska byla indikována při MRI nálezu PiRADS 3–5.
Medián PSA byl 7,46, pro ložiska PiRADS 3 6,37 ng/ml, pro PiRADS 4 7,1 ng/ml a pro PiRADS 5 8,9 ng/ml.
Výsledky: V prvním roce mělo pozitivní výsledek histologie 68 % pacientů (ISUP > 1 63 %).
Biopsií s histologicky pozitivním ložiskem maximálně PiRADS 3 bylo v prvním roce 38 %, ve druhém 13 % (ISUP > 1 pouze jeden pacient = 3 %). Biopsií s pozitivním ložiskem maximálně PiRADS 4 v prvním roce bylo 74 %, ve druhém 69 %. U zbylých biopsií s ložisky PiRADS 5 byla biopsie v prvním roce pozitivní v 73 %, ve druhém v 95 %.
Celkově bylo ve druhém roce cíleně odbioptováno 147 ložisek – PiRADS 3, 4 a 5, kdy histologicky pozitivních bylo 17 %, 60 %, resp. 86 % ložisek (ISUP > 1 – 4 %, 36 %, resp. 72 %).
Závěr: Z výsledků můžeme usuzovat na zlepšení diagnostiky ložisek prostaty, které byly v prvním roce popisovány jako PiRADS 3 a ve druhém roce již jako PiRADS 4 a 5. Při dané situaci došlo k úbytku pozitivních výsledků u ložisek PiRADS 3 a zachování podílu pozitivních výsledků u PiRADS 4 a navýšení u PiRADS 5.
Vzhledem k histologickým nálezům můžeme usuzovat o nadhodnocení ložisek PiRADS 1–2 na PiRADS 3. Histologicky významný karcinom prostaty byl popsán ve 2 ložiscích, resp. při biopsii s pozitivním ložiskem PiRADS 3 jen v jednom případě.
Do budoucna je cíl revize hodnocení ložisek PiRADS 3 a důsledné zvážení indikace jejich biopsií.
Grantová podpora: Vznik práce nebyl žádným způsobem podporován.
Konflikt zájmů: Autoři nejsou v konfliktu zájmů.
FÚZNÍ BIOPSIE PROSTATY U PACIENTŮ S PROSTATE IMAGING REPORTING AND DATA SYSTEM KLASIFIKACÍ 3 NA MAGNETICKÉ REZONANCI PROSTATY
Čapoun O.1, Řezáč J.1, Sobotka R.1, Kantorová A.1, Linhartová A.-M.1, Černý V.2, Hanuš P. 2, Macová I.2
1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN Praha
Úvod: Ložiska na multiparametrické rezonanci (mpMR) prostaty klasifikujeme pomocí Prostate Imaging Reporting and Data System (PI–RADS). Stupeň 3 znamená nejasnou přítomnost klinicky signifikantního karcinomu prostaty (sKP). Ložiska v tranzitorní zóně (TZ) představují největší výzvu v hodnocení mpMR prostaty.
Materiál a metody: V období 01/2019–05/2022 jsme provedli celkem 522 transrektálních fúzních biopsií prostaty (FBP). Retrospektivně jsme zhodnotili výsledky FBP u pacientů, kteří měli na mpMR prostaty pouze ložisko s klasifikací PI–RADS 3. Maximálně ze dvou ložisek jsme odebrali vždy 2–3 vzorky (cílená biopsie prostaty – BP) a doplnili 10–12 vzorků z periferní zóny (PZ) (standardní BP). Zaznamenali jsme běžné klinické a biochemické parametry. Na mpMR jsme zaznamenali lokalizaci (PZ vs. TZ vs. anteriorní stroma [AS]) a velikost ložisek. Gleasonovo skóre ≥ 7 definovalo sKP jako primární cíl analýzy. Rozdíly v diagnóze KP a sKP podle zón prostaty jsme hodnotili pomocí Chi‑kvadrát testu.
Výsledky: U 117 (22,4 %) pacientů jsme zjistili celkem 129 mpMR PI‑RADS 3 ložisek. V PZ, TZ, respektive AS bylo lokalizováno celkem 58 (45,0 %), 62 (48,1 %), respektive 9 (7,0 %) ložisek. Průměrná velikost ložiska dosáhla 10,5 mm (směrodatná odchylka 5,1 mm). Celkem jsme diagnostikovali 48 (41,0 %) KP, z toho 23 (47,9 %) bylo signifikantních. Standardní, respektive cílené BP, zjistily celkem 15 (12,8 %), respektive 18 (15,4 %) sKP (p = 0,562). Zachytili jsme celkem 13 (22,4 %), 3 (4,8 %) (rozdíl hodnocen statisticky p < 0,0001), respektive 2 (22,2 %) sKP podle lokalizace mpMR suspektní léze (PZ, TZ, respektive AS).
Závěr: U pacientů s izolovaným nálezem ložiska na mpMR dle PI‑RADS 3 není nutné provádět FBP, pokud je ložisko lokalizováno v TZ.
Grantová podpora: Podpořeno projektem RVO‑VFN64165.
Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.
CÍLENÁ BIOPSIE POMOCÍ MRI VS. MIKROSONOGRAFIE
Kudláčková Š., Hruška F., Nesvadbová M.
Urologická klinika LF UP a FN Olomouc
Úvod: Mikrosonografie jako nová diagnostická metoda při biopsii prostaty je v současnosti v ČR dostupná na jediném pracovišti. Autoři se zaměřili na srovnání MRI a mikrosonografie při využití k cílené biopsii prostaty.
Materiál a metody: Byl vyhodnocen soubor biopsií prostaty u 393 pacientů bioptovaných v roce 2021. V tomto období naprostá většina výkonů byla provedena pomocí mikrosonografie s MRI či bez. Byly srovnány výsledky s obdobím, kdy pro diagnostiku byla využívána klasická sonografie i cílená biopsie pomocí MRI.
Výsledky: V souboru bylo dosaženo 51,7% záchytu karcinomu prostaty, což odpovídá již dříve zjištěným výsledkům. Při detailním hodnocení pak nízkorizikový karcinom GG1 byl zachycen v 26 %, což je významně méně jak u MRI. Zato skupina se středním rizikem (GG2 a GG3) byla v biopsiích zastoupena v 46 % a skupina s vysokým rizikem (GG4 a GG5) v 28 %. Mikrosonografie tedy ve srovnání s MRI zachytila významně více karcinomů se středním a vysokým rizikem. U vysokého rizika šlo téměř o dvojnásobek. V rámci hodnocení přesnosti biopsie byly ještě vyhodnoceny u pacientů podstupujících radikální prostatektomii shoda s definitivním preparátem. Zde bylo dosaženo stejného gradingu jako v biopsii u 53 % pacientů. K upgradingu došlo v 38 % a k downgradingu u 9 %.
Závěr: Mikrosonografie potvrdila schopnost záchytu karcinomu prostaty se srovnatelným záchytem oproti cílené biopsii s MRI. Jednoznačně však prokazuje zlepšený záchyt karcinomů se středním a vysokým rizikem.
Grantová podpora: Vznik práce nebyl žádným způsobem podporován.
Konflikt zájmů: Žádný.
ZHODNOCENÍ ÚČINNOSTI ROZDÍLNÝCH SCHÉMAT KRÁTKODOBÉ ANTIBIOTICKÉ PROFYLAXE PŘED BIOPSIÍ PROSTATY
Kršáková E.1, Čermák A.1,2, Fedorko M.1,2
1Urologická klinika FN Brno
2LF Masarykovy univerzity Brno
Úvod: Biopsie prostaty zůstává základním vyšetřením pro stanovení diagnózy karcinomu prostaty. Práce prospektivně hodnotí tři různé režimy krátkodobé antibiotické profylaxe při punkční biopsii, prostaty s cílem minimalizace rizika infekčních komplikací a vzniku bakteriální rezistence.
Materiál a metody: Do prospektivní studie byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili transrektální punkční biopsii prostaty (PBP) na našem pracovišti v období od ledna 2021 do března 2022. Pacienti byli randomizováni do tří skupin:
1) skupina perorální aplikace ciprofloxacin 500 mg 2 hodiny před výkonem + fosfomycin trometanol 3 gr 3 hodiny před výkonem
2) skupina fosfomycin trometanol 3 g 3 hod. před výkonem a pak 3 g 24 hod. po výkonu
3) skupina ciprofloxacin 500 mg 12 hod. před výkonem, 2 hod. před výkonem a následně 12 hod. po výkonu
U všech pacientů byl 1–2 týdny před PBP proveden stěr z rekta ke zhodnocení kultivačního nálezu. Při kontrole do 1 měsíce po biopsii byly zhodnocené komplikace a data zaznamenány.
Výsledky: Ve sledovaném období bylo provedeno celkově 344 PBP, podmínky zařazení do studie splnilo 301 pacientů (sk. 1: 98 PBP, sk. 2: 83 a sk. 3: 120). Z celkového počtu biopsií bylo 187 systematických a 114 biopsií fúzních pomocí MR (infekční komplikace 50 : 50). Medián odebraných vzorků byl 14,6. Infekční komplikace se vyskytly celkově ve 4 případech (1,33 %), z toho ve skupině 1 byla jedna infekční komplikace, ve 2. sk. dvě komplikace a ve 3. sk. jedna infekční komplikace. Mezi jednotlivými skupinami nebyl statisticky signifikantní rozdíl (p = 0,606). Žádný z pacientů nevyžadoval hospitalizaci, všichni byli bez příznaků sepse. Pozitivních kultivačních nálezů ze stěrů bylo 15. Jenom jeden pacient s infekční komplikací měl v rektálním stěru signifikantní nález (Kl. pneumoniae ESBL).
Závěr: Krátkodobá antibiotická profylaxe u PBP pomocí ciprofloxacinu, fosfomycinu trometanolu nebo jejich kombinace se jeví jako účinná, počet infekčních komplikací je minimální. Vzhledem k narůstající rezistenci na fluorochinolonová antibiotika je vhodnou alternativou fosfomycin trometanol.
Grantová podpora: Ne.
Konflikt zájmů: Ne.
68GA‑PSMA PET/CT V PRIMÁRNÍM STAGINGU KARCINOMU PROSTATU VYSOKÉHO RIZIKA
Fiala V.1, Čapoun O.1, Řezáč J.1, Kantorová A.1, Linhartová A‑M.1, Ptáčník V.2, Trnka J.2, Zogala D.2
1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN Praha
Úvod: Podle doporučení Evropské urologické asociace je v případě karcinomu prostaty (KP) vysokého rizika (high risk – HR) nutné v rámci stagingu provést nejméně scintigrafii skeletu a CT břicha a pánve. Cílem naší práce je zhodnocení 68Ga‑PSMA PET/CT (PSMA) v primárním stagingu v rámci stejné indikace.
Materiál a metody: V období 03/2021–05/2022 jsme provedli celkem 265 vyšetření, z toho 71 (26,8 %) pro staging nově diagnostikovaného HR KP. Jeden pacient byl vyřazen pro zahájenou hormonální léčbu, dva pro KP středního rizika a 4 pacienti s nejasným nálezem na PSMA. Zaznamenali jsme standardní klinické, biochemické a histologické parametry. Stanovili jsme celkem 4 rizikové faktory (RF) pro možné pokročilé onemocnění (Gleasonovo skóre ≥ 8, hladina prostatického specifického antigenu [PSA] > 10 ng/ml, klinická klasifikace ≥ T2c a suspektní uzlinové nebo metastatické postižení na konvenčních metodách). Porovnali jsme výsledky PSMA ve skupinách podle počtu RF. Význam počtu RF k průkazu pokročilého onemocnění jsme vyjádřili pomocí poměru šancí (Odds Ratio [OR]) a 95% intervalů spolehlivosti (CI – confidence interval).
Výsledky: Celkem jsme hodnotili 64 pacientů. U všech byl popsán pozitivní nález PSMA v prostatě. Průměrný věk pacientů byl 71 let (51–83), průměrná hodnota PSA v době PSMA scanu 21,5 ng/ml (2,3–150,1 ng/ml). Celkem 32, 22, 8, respektive 2 pacienti měli maximálně 1, 2, 3, respektive 4 RF. V případě jednoho RF byla pozitivita PET/CT u 11/32 pacientů (34,4 %), při 2–4 RF u 23/32 pacientů (71,9 %) (OR 4,87; 95% CI 1,69–14,10; p = 0,0054). Pacienti s více než jedním RF měli 4,9× vyšší pravděpodobnost pozitivního PSMA mimo prostatu.
Závěr: V predikci extraprostatické pozitivity PSMA se jako silný parametr ukazuje počet rizikových faktorů odpovídajících HR KP.
Grantová podpora: Podpořeno projektem RVO‑VFN64165.
Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.
VYUŽITÍ PET/CT S 68GA‑PSMA A 18F‑FLUCIKLOVINEM V BĚŽNÉ PRAXI PŘI BIOCHEMICKÉM RELAPSU PO RADIKÁLNÍ LÉČBĚ KARCINOMU PROSTATY
Čapoun O.1, Řezáč J.1, Kantorová A.1, Linhartová A‑M. 1, Ptáčník V.2, Trnka J.2, Zogala D.2
1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN Praha
Úvod: Pro radiografickou lokalizaci biochemického relapsu (BCR) po léčbě karcinomu prostaty můžeme využít pozitronovou emisní tomografii/výpočetní tomografii (PET/CT) s radiofarmakem 18F‑fluciklovinem (FLU) nebo 68Ga‑prostatickým specifickým membránovým antigenem (PSMA). Cílem práce je zhodnocení detekability (detection rate – DR) PSMA‑PET/CT a FLU‑PET/CT v této indikaci.
Materiál a metody: V retrospektivní analýze jsme hodnotili pacienty s BCR. Celkem 147, respektive 145 pacientů podstoupilo vyšetření pomocí FLU (2018–2021), respektive PSMA (2021–2022). Vyšetření jsme provedli na přístroji GE Discovery 690 PET/CT (GE Healthcare, WI, USA) s diagnostickým kontrastním CT. Vyšetření hodnotil jeden lékař z Ústavu nukleární medicíny (ÚNM) a jeden radiolog, v případě nejasností dále hodnotil další lékař z ÚNM. Nekonkluzivní nálezy jsme označili jako negativní. Pro FLU jsme použili interpretační kritéria výrobce (Blue Earth Diagnostics, USA). Skeny PSMA jsme hodnotili pomocí kritérií e‑PSMA European Association of Nuclear Medicine. Nálezy na PET/CT nebyly histologicky verifikovány.
Výsledky: Ve skupině s FLU, respektive PSMA, byl věk 70 ± 6 let a medián prostatického specifického antigenu (PSA) 0,94 ng/ml, respektive 69 ± 7 let s mediánem PSA 1,49 ng/ml. Celková DR dosáhla shodných 62 % v obou skupinách.
Ve skupinách PSMA vs. FLU dosáhla DR 44 vs. 28 % v rozmezí PSA 0,0–0,5 (p < 0,001); 65 vs. 52 % v rozmezí PSA 0,5–1,0 (p = 0,561); 81 vs. 82 % v rozmezí PSA 1,0–2,0 (p = 1,000); 86 vs. 85 % v rozmezí PSA 2,0–5,0 (p = 1,000) a 100,0 vs. 80,0 % v případě PSA > 5 ng/ml (p = 0,312). S ohledem na lokality metastáz u pozitivních pacientů jsme u PSMA vs. FLU prokázali ložiska u 68 vs. 55 % v lymfatických uzlinách, 29 vs. 26 % ve skeletu a ve 29 vs. 51 % se prokázala lokální rekurence.
Závěr: V reálné klinické praxi dosahuje PET/CT s PSMA ve srovnání s FLU vyšší detekability lézí v případě BCR po radikální léčbě KP s nízkou hladinou PSA.
Grantová podpora: Podpořeno projektem RVO‑VFN64165.
Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.
DĚDIČNÁ PREDISPOZICE PRO KARCINOM PROSTATY
Piskáčková T.
GHC Genetics, s. r. o., Praha
Úvod: Dědičná predispozice pro karcinom prostaty.
Materiál a metody: Karcinomy prostaty patří mezi onkologická onemocnění, jejichž významným rizikovým faktorem může být přítomnost genetické predispozice. V současné době je známo mnoho hereditárních nádorových syndromů spojených s vysokým celoživotním rizikem pro široké spektrum onkologických onemocnění. Jedním z nejčastějších syndromů je dědičný karcinom prsu a vaječníku (HBOC) asociovaný především s mutacemi v genech BRCA1/BRCA2. Tato riziková dispozice má autozomálně dominantní dědičnost, u mužů je významně zvýšeno riziko karcinomu prostaty a dalších nádorových onemocnění.
Výsledky: U pacientů s rizikovou osobní a/nebo rodinnou anamnézou je možné v současné době provést cílené molekulárně‑genetické vyšetření a odhalit rizikovou genetickou predispozici. Její přítomnost by měla být zohledněna v dispenzární a terapeutické péči o pacienta. Neméně významnou součástí této péče je genetické poradenství v rodině a možnost prediktivního testování pokrevních příbuzných, kterým je v případě průkazu mutace doporučena odpovídající preventivní péče. Pozitivně testované osoby ve fertilním věku mají také možnost využít preimplantační diagnostiku v rámci IVF a výběrem vhodného embrya zamezit přenosu rizikové dispozice do další generace.
Závěr: Uvedené problematice se věnuje klinický genetik ve spolupráci s molekulárně‑genetickou laboratoří.
Grantová podpora: Ne.
Konflikt zájmů: Prohlašuji, že si nejsem vědoma žádného střetu zájmů.
THYMIDINKINÁZA 1 V NEINVAZIVNÍ DIAGNOSTICE KARCINOMU PROSTATY
Řezáč J.1, Hanousková L.2, Kotaška K.2, Veselý Š.3, Čapoun O.1
1Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
2Ústav lékařské chemie a klinické biochemie 2. LF a FNM Praha
3Urologická klinika 2. LF UK a FNM Praha
Úvod: Sérová thymidinkináza 1 (STK1) je enzym účastnící se syntézy a reparace DNA. Jeho aktivity je využíváno jako proliferačního markeru řady maligních onemocnění. V naší práci ověřujeme výsledky pilotní studie s cílem potvrdit vyšší detekované hodnoty STK1 u většího souboru pacientů s karcinomem prostaty (KP) ve srovnání s kontrolní skupinou.
Materiál a metody: V rámci studie jsme analyzovali vzorky séra 169 pacientů s histologicky potvrzeným KP a 39 kontrol bez relevantní urologické a onkologické anamnézy a normálními hladinami prostatického specifického antigenu. V obou skupinách jsme stanovili hodnoty markeru STK1 v séru s využitím metody enzymové imunoanalýzy (ELISA). Na porovnání distribucí zkoumaných parametrů mezi testovanými skupinami byly použity neparametrické testy (Wilcoxonův dvou výběrový test, Kruskal‑Wallist test). Vztahy mezi parametry jsme zkoumali pomocí Spearmanova korelačního koeficientu a graficky vyjádřili pomocí lineární regrese. Statistická analýza dat byla provedena užitím software SAS (SAS Institute Inc., Cary, NC, USA).
Výsledky: Sérové hodnoty STK1 naměřené u pacientů s KP byly signifikantně vyšší než u zdravých kontrol. Medián hodnot STK1 detekovaný u pacientů s KP byl významně vyšší ve srovnání s kontrolami 0,289 pmol/l (standardní odchylka [SD] 0,289; min–max 0,062–1,78) vs. 0,0116 pmol/l (SD 0,0742; min–max 0,0625–0,364) (P < 0,001). Statisticky významný rozdíl jsme zjistili ve skupinách pacientů s již zjištěným KP a Gleasonovým skóre (GS) ≤ 6 vs. 7 vs. ≥ 8 (P = 0,0098). Hodnoty STK1 se také signifikantně snižovaly se zvyšujícím se počtem rizikových faktorů pro případnou adjuvantní radioterapii (aRT) (GS 8–10, pT3, pozitivní okraj) (P = 0,0211).
Závěr: Naše výsledky potvrzují, že STK1 je v signifikantně vyšších hodnotách detekována u pacientů s KP než u zdravých kontrol. Dále pak, že hodnoty STK1 negativně korelují s GS i s počtem předem definovaných rizikových faktorů pro aRT.
Grantová podpora: Podpořeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203 (FN MOTOL) a grantem MZ ČR – RVO VFN64165.
Konflikt zájmů: Žádný.
ANALÝZA METYLÁCIE PROMÓTOROVEJ OBLASTI GÉNU PRE ESTROGÉNOVÝ RECEPTOR ALFA U PACIENTOV S KARCINÓMOM PROSTATY
Jurečeková J.1, Kmeťová Sivoňová M.1, Híveš M.1, Evin D.2, Kliment J.3
1Ústav lekárskej biochémie, Jesseniova lekárska fakulta UK Martin, Slovensko
2Klinika nukleárnej medicíny, Jesseniova lekárska fakulta UK a Univerzitná nemocnica Martin, Slovensko
3Urologická klinika, Jesseniova lekárska fakulta UK a Univerzitná nemocnica Martin, Slovensko
Úvod: Pohlavné hormóny majú dôležitý význam pre normálny rast a funkciu prostaty, ale môžu pôsobiť aj ako iniciačné a promočné faktory karcinogenézy prostaty. U karcinómu prostaty je často pozorovaná znížená expresia génu pre estrogénový receptor alfa (ERα). Zistila sa tiež negatívna korelácia medzi expresiou ERα a histologickým gradom alebo patologickým štádiom karcinómu prostaty. Metylácia CpG ostrovčekov v promótorových oblastiach ERα génu predstavuje jeden z mechanizmov prispievajúcich k zníženiu expresie génu. V normálnych bunkách sú CpG ostrovčeky zvyčajne nemetylované. Naopak v nádorových bunkách sú často zistené zmenené profily metylácie DNA a hypermetylácia predstavuje jednu z prvých zmien v mnohých typoch nádorov. Cieľom práce bolo sledovať možnú asociáciu medzi metyláciou promótora ERα génu a rizikom vzniku a progresie karcinómu prostaty.
Materiál a metody: Do štúdie bolo začlenených 34 pacientov s karcinómom prostaty a 33 pacientov s benígnou hyperpláziou prostaty (BHP). Počas rutinného operačného zákroku bola všetkým pacientom odobratá vzorka tkaniva, z ktorej bola izolovaná DNA. Po bisulfitovej konverzii všetkých vzoriek DNA bol pomocou metylačne‑špecifickej PCR analýzy s využitím štyroch sád primerov (ER1, ER3, ER4 a ER5) analyzovaný metylačný status najvýznamnejších oblastí CpG ostrovčekov ERα génu.
Výsledky: Metylácia aspoň v jednej oblasti ERα génu bola zistená v 20 z 34 (58,8 %) vzoriek tkanív karcinómu prostaty, ale len v 4 z 33 (12,1 %) BHP tkanív. Metylácie v oblastiach ER1 a ER4 boli špecificky zistené len v tkanivách karcinómu prostaty (48,3% tkanív s metyláciou). Metylácia aspoň v jednej oblasti ERα génu bola zistená u 45,5 % tkanív karcinómu prostaty s Gleasonovým skóre ≤ 7 a u 65,2 % tkaní v karcinómu prostaty s Gleasonovým skóre > 7.
Závěr: Výsledky práce poukazujú na možný význam analýzy metylácie promótora ERα génu ako potenciálneho diagnostického a prognostického markera karcinómu prostaty.
Grantová podpora: Práca bola podporená grantom VEGA 1/0271/19.
Konflikt zájmů: Autori nemajú konflikt záujmov.
GENETICKÉ VARIÁCIE REGULÁTOROV BUNKOVÉHO CYKLU A KARCINÓM PROSTATY
Kmeťová Sivoňová M.1, Híveš M.1, Jurečeková J.1, Knoško Brožová M.1, Dušenka R.2, Evin D.1,3, Vilčková D.1, Kaplán P. 1, Kliment J.2
1Ústav lekárskej biochémie, Jesseniova lekárska fakulta UK Martin, Slovensko
2Urologická klinika, Jesseniova lekárska fakulta UK a Univerzitná nemocnica Martin, Slovensko
3Klinika nukleárnej medicíny, Jesseniova lekárska fakulta UK a Univerzitná nemocnica Martin, Slovensko
Úvod: Zmeny v regulácii bunkového cyklu a v regulačných proteínoch bunkového cyklu vedú k nekontrolovanej bunkovej proliferácii u mnohých solídnych tumorov, vrátane karcinómu prostaty (KP). U väčšiny tumorov dochádza k defektom v kontrole G1/S‑prechodu bunkového cyklu. Cieľom našej štúdie bolo objasnenie mechanizmu ako variácie (najmä SNPs) génov kódujúcich proteíny, ktoré sú nevyhnutné pre prechod z G1 fázy do S fázy bunkového cyklu (CDK2, CDK4, CDK6, cyklín D, cyklín E, p27KIP1, p16INK4A, p15INKB, a pRb) môžu ovplyvniť expresiu a aktivitu týchto proteínov a tiež zhodnotiť funkčný dopad týchto zmien na riziko vzniku KP.
Materiál a metody: Asociácia medzi vybranými SNPs génov (CDK2 rs2069408, CDK4 rs2069502, CDK6 rs2285332, cyklín D rs 9344, cyklín E rs997669, p27KIP1 rs2066827, p16INK4A rs11515, p15INKB rs3217986, a pRb rs3092904) potrebných na G1/S‑prechod bunkového cyklu a rizikom vzniku KP sa študovala u 530 pacientov a 562 zdravých jedincov pomocou PCR‑RFLP a TaqMan genotyping assay. Expresiu uvedených génov sme sledovali pomocou real‑time PCR a Western blot analýzy v 44 nádorových tkanivách a v 31 tkanivách pacientov s benígnou hyperpláziou prostaty. Komplexná analýza SNPs so zodpovedajúcimi hladinami mRNA a proteínov a s klinicko‑patologickými charakteristikami.
Výsledky: Zistili sme signifikantnú asociáciu p15INKB rizikových genotypov so zvýšeným rizikom vzniku KP (p nižšie ako 0.05), pričom ostatné analyzované SNP neodhalili túto asociáciu. Analýza vplyvu polymorfných genotypov jednotlivých génov na Gleasonovo skóre (GS) u pacientov s karcinómom prostaty poukázala na signifikantnú asociáciu p15INKB rizikových genotypov u pacientov s GSmenej ako 7 (p nižšie ako 0,05). U pacientov s GS vyšším ako 7 sme zistili signifikantne zvýšenú expresiu CCNE1 mRNA v porovnaní s pacientami s GS menším ako 7 (p nižšie ako 0,05).
Závěr: Výsledky našej štúdie naznačujú koreláciu p15INKB rs3217986 mutantných genotypov s rizikom vzniku karcinómu prostaty najmä u jedincov s GS vyšším ako 7 a stanovenia tohto jednonukleotidového polymorfizmu by mohlo byť jedným z genetických markerov karcinómu prostaty.
Grantová podpora: Táto práca bola podporená projektom VEGA č. 1/0014/22.
Konflikt zájmů: Nemám konflik záújmov.
Štítky
Detská urológia Nefrológia UrológiaČlánok vyšiel v časopise
Česká urologie
2022 Číslo Supplementum A
- Vyšetření T2:EGR a PCA3 v moči při záchytu agresivního karcinomu prostaty
- Aktuálne európske odporúčania pre liečbu renálnej koliky v dôsledku urolitiázy
- MUDr. Šimon Kozák: V algeziológii nič nefunguje zázračne cez noc! Je dôležité nechať si poradiť od špecialistov
- Lék v boji proti benigní hyperplazii prostaty nyní pod novým názvem Adafin
Najčítanejšie v tomto čísle
- KARCINOM PROSTATY – DIAGNOSTIKA
- FUNKČNÍ UROLOGIE, INFEKCE, REKONSTRUKCE
- KARCINOM PROSTATY – LÉČBA
- BENINGNÍ HYPERPLÁZIE PROSTATY