IV. kongres slovenských a českých dermatovenerológov s medzinárodnou účasťou - POKRAČOVÁNÍ
Vyšlo v časopise:
Čes-slov Derm, 83, 2008, No. 3, p. 150-156
Kategorie:
Abstrakta z literatury a ze setkání
PEDIATRICKÁ DERMATOLÓGIA
Predsedajúci: Doc. MUDr. T. Danilla, CSc., Prim. MUDr. H. Bučková, PhD.
Mnoho genů, jedna choroba a její diagnostika u novorozenců
Bučková H.1, Buček J.2, Jeřábková B.3, Fajkusová L.3, Veselý K.2, Valíčková, J.1
1Dětské kožní oddělení 1. DIK FN Brno a LF MU, Brno
21.PAÚ, FN u Sv. Anny a LF MU, Brno
3Centrum molekulární biologie a genové terapie IHOK FN Brno a MU v Brně, EB Centrum ČR
Epidermolysis bullosa congenita (EBC) je vzácné vrozené, dědičné onemocnění, které postihuje v různém rozsahu ektoderm a sliznice, může vést k smrti dítěte v kterémkoliv věku. EBC je způsobeno mutací deseti genů. Klinické projevy tří typů EBC se u novorozenců překrývají, proto diagnostika je dostupná jen ve specializovaných EB centrech. Opírá se o komplexní histologické vyšetření, klinické zkušenosti, typ EB je potvrzen DNA molekulární analýzou. Dítěti s EB je na JIP poskytnuta komplexní péče, rodičům nabídnuto genetické poradenství.
V EB Centru ČR je evidováno 117 pacientů (90 % dětí). V letech 2006–2008 bylo histologické a molekulárně genetické vyšetření provedeno u 44 probandů souboru. U 10 pacientů ze 17 s diagnózou epidermolysis bullosa simplex (EBS) byla detekována kauzální mutace a dignóza EBS byla na úrovni DNA prokázána. Analýza DNA byla provedena u 27 pacientů s diagnózou epidermolysis bullosa dystrophica (EBD). U 15 pacientů byla diagnóza na úrovni DNA prokázána. U 9 pacientů byla nalezena zatím jedna mutace a analýza genu pro kolagen typu VII stále pokračuje.
Našim cílem je stanovit typ EB již u novorozenců s možností nastínit rodičům další vývoj onemocnění a na základě vyšetření rodinných příslušníků nabídnout prenatální diagnostiku u závažných typů EB.
Podpořeno grantem IGA MH NR9346-3.
KID syndróm
Holobradá M., Danilla T.
Detská dermatovenerologická klinika DFNsP, Bratislava
KID syndróm – Keratitis, Ichthyosis, Deafness (hluchota) – je veľmi zriedkavá, geneticky podmienená ektodermálna dysplázia. Väčšina prípadov sa vyskytuje sporadicky. V názve sú hlavné znaky ochorenia: vaskularizujúca keratitída spôsobujúca zníženie zrakovej ostrosti až slepotu, strata sluchu na neurosenzorickom podklade a hyperkeratotické zmeny postihujúce kožu celého tela.
Pyoderma gangraenosum u 16leté dívky
Polášková S.1, Adamcová M.2
1Dermatovenerologická klinika VFN UK, Praha
2Klinika dětí a dorostu VFN UK, Praha
Pyoderma gangraenosum je chronicky probíhající gangréna kůže nejasné etiologie, postihující častěji než děti dospělé. Velmi často, u dětí téměř vždy, se objevuje v souvislosti se systémovým onemocněním (m. Crohn, ulcerózní kolitida), s artritidou, méně často s leukémii, polycytémií, chronickou hepatitidou, sarkoidózou, SLE a dalšími. Kožní projevy mohou předcházet manifestaci interního onemocnění a stávají se tak cenným diagnostickým vodítkem k odhalení systémového onemocnění. Kazuistika upozorňuje na případ dívky s pozdně diagnostikovaným m. Crohn. V popředí obtíží byly recidivující gonitidy a kožní ulcerace, léčené na chirurgii jako flegmóna. Teprve podrobná anamnéza a celkové vyšetření odhalily základní onemocnění a následná biologická léčba v kombinaci s azathioprinem navodila remisi systémového onemocnění a zhojení kožních projevů.
Bulózne dermatózy u detí
Baloghová J.1, Jautová J.1, Szabadošová V.2, Hudáčková D.2, Bohuš P.3, Böör A.4
1Klinika dermatovenerológie LF UPJŠ, Košice
2Infekčné oddelenie Detskej fakultnej nemocnice, Košice
3Oddelenie patológie FNLP, Košice
4Ústav patológie LF UPJŠ, Košice
Bulózne dermatózy patria k závažným kožným ochoreniam u dospelých, ale zvlášť u detí. Diagnostika niektorých bulóznych dermatóz je jasná na základe klinického obrazu a liečba sa dá zvládnuť v ambulantných podmienkach. U bulóznych dermatóz s ťažším priebehom a nejasným klinickým obrazom je nutná histologická a imunohistologická verifikácia.
Autori prezentujú zaujímavé kazuistiky detí s bulóznymi dermatózami (impetigo contagiosa, IgA lineárna dermatóza, varicella...) doplnené bohatou fotodokumentáciou.
Eczema herpeticatum v kojeneckém věku
Bartoňová J.
Klinika nemocí kožních a pohlavních FN, Hradec Králové
Velmi obávanou komplikací atopického ekzému je diseminovanná kožní infekce lidským herpes virem – eczema herpeticatum. Vysoké riziko infekce a těžší průběh onemocnění mají pacienti s časným začátkem atopického ekzému, jeho těžší formou a s vysokými hladinami IgE protilátek. U malých dětí se často jedná o primoinfekci virem herpes simplex 1, ev. 2. K přenosu dochází kapénkovou infekcí od osob z blízkého okolí majících nejčastěji klinické projevy herpes labialis. U jedinců, kteří již infekci virem herpes simplex prodělali, může jít i o reaktivaci viru. Inkubační doba je asi 3 dny. Virus proniká přes kůži a sliznice a šíří se podél senzitivních nervů do regionálních ganglií, ve kterých v inaktivní formě dlouhodobě (prakticky celoživotně) přežívá a může být zdrojem opakovaných infekcí.
Klinicky dochází nejprve v ložiscích ekzému a později i mimo ně k opakovaným výsevům drobných herpetických puchýřků, které následně erodují, tvoří se mokvavé plošky a krusty. Může dojít i k nekrotizaci projevů a následnému hojení jizvami. Generalizovaný výsev je provázen alterací celkového stavu, regionální a později generalizovanou lymfadenopatií, febriliemi a při hematogenním rozsevu dochází až k herpetické sepsi. Častou komplikací neléčené infekce bývá herpetická meningoencefalitida.
Klinický obraz onemocnění je velmi suspektní. K rychlé verifikaci onemocnění se používá průkaz viru PCR metodou, diagnóza se dále stanovuje vzestupem titru protilátek proti HSV a jejích dynamikou.
Onemocnění vyžaduje okamžitou antivirovou léčbu – nejčastěji acyklovirem i.v. po dobu 10–14 dnů. Při bakteriální superinfekci projevů se podávají celková antibiotika dle citlivosti, lokálně antimikrobiální externa. Lokálně aplikované kortikosteroidy jsou kontraindikované! Kazuistika pojednává o 6měsíčním chlapci s eczema herpeticatum.
Kumulatívna prevalencia atopického ekzému u detí
Chromej I., Málišová S., Frličková Z.
Dermatovenerologická klinika MFN, Martin
V posledných rokoch sa globálne zvýšil záujem o monitorovanie výskytu a priebehu atopického ekzému v presných epidemiologických kategóriách. Výskyt ochorenia totiž ovplyvňujú genetické, zemepisné, ekonomické a časové faktory. Fenotypová expresia atopického ekzému je výsledkom komplexnej interakcie endogénnych a vonkajších faktorov, ktorých veľká časť zostáva nepoznaná alebo nejasne definovaná. Kontinuálna medzinárodná štúdia astmy a detských alergií ISAAC je globálnou iniciatívou zameranou na zbieranie východiskových ukazovateľov frekvencie, závažnosti, priebehu a etiopatogenetických faktorov atopického ekzému a súvisiacich ochorení. Slovensko je východeurópskou krajinou, ktorá prešla významnými politickými, sociálnymi a ekonomickými zmenami, ktoré môžu potenciálne ovplyvňovať prevalenciu atopických chorôb.
Primárnym cieľom štúdie je odhadnúť kumulatívnu prevalenciu atopického ekzému u detí vo veku 6–7 rokov v okresoch Martin a Turčianske Teplice. V prvom štvrťroku 2008 sme všetkým rodičom detí navštevujúcich 1. triedu základnej školy v dvoch okresoch doručili jednostránkový dotazník v predplatenej návratnej obálke. Otázky boli rozšírenou a modifikovanou verziou základného dotazníka ISAAC. Vedenie škôl a učitelia aktívne podporili dotazníkovú akciu. Dotazník dostalo 986 detí a rodičia vyplnili a vrátili 763 (77%) formulárov. Menovateľom dolného limitu frekvencie bol počet rozdaných dotazníkov. Lekár stanovil diagnózu atopického ekzému u 5,6% detí, ekzém v predilekčných lokalizáciách malo 4,7% detí a ekzém mimo predilekčných miest malo 3,3% detí.
Atopický ekzém sa pravdepodobne vyskytuje u 10,3% detí do veku 7 rokov. To je takmer dvakrát viac ako prevalencia, ktorú zistil Bobák a kol. (1995) v Čechách pred viac ako desaťročím. Prevalencia všetkých prípadov ekzému je približne rovnaká ako 15,6% výskyt nedávno zistený na Slovensku u detí vo veku 1 roka (Dunlop a kol., 2006).
Štúdia bola financovaná z výskumného grantu VEGA 1/4248/07
MLADÍ DERMATOVENEROLÓGOVIA
Predsedajúci: MUDr. D. Buchvald, CSc., Prim. MUDr. H. Duchková, DrSc.
Autoimunitné prejavy asociované s poruchami štítnej žľazy
Švická S., Jautová J., Baloghová J., Hrabovská Z.
Klinika dermatovenerológie LF UPJŠ a FNLP, Košice
Asociácia orgánovo špecifických autoimunitných chorôb je dobre známa. K orgánovo špecifickým autoimunitným endokrinopatiám patrí Gravesova-Basedowova choroba, autoimunitná Addisonova choroba, autoimunitná hypotyreóza, autoimunitný diabetes mellitus, hypoparatyreóza a autoimunitné zlyhanie ovárií. Všeobecná skúsenosť dokazuje, že u jedincov postihnutých niektorým z týchto ochorení, podobne ako inými autoimunitnými chorobami (perniciózna anémia, vitiligo, myasthenia gravis, alopecia), je výskyt ďalšej autoimunitnej choroby pravdepodobnejší ako u zdravých jedincov. S chorobami štítnej žľazy sa často združuje vitiligo a alopecia areata. Autoimunitná porucha môže viesť k zničeniu endokrinnej žľazy, k jej nadmernej stimulácii alebo k lymfocytárnej infiltrácii bez nutnosti zmeny funkcie žľazy, lézie však v konečnom dôsledku vedú väčšinou k hypofunkcii. Na neprimeranú autoimunitnú reakciu sú niektorí jedinci vnímavejší, čo možno zistiť HLA typizáciou. Zápalové ochorenie alopecia areata s charakteristickým vypadávaním terminálnych vlasov má nejasnú etiológiu. Pri vykazovaní štatistickej korelácie a prevalencie iných autoimunitných ochorení spolu s akútnym výpadom vlasov s výraznou zápalovou infiltráciou folikulov anagénov prevažne T-lymfocytmi a opätovným zarastaním po aplikácii imunosupresív ukazuje na možný autoimunitný mechanizmus. Autorky prezentujú prípad súbežného výskytu autoimunitnej hypotyreózy a ďalších porúch u mladej ženy.
Kožná forma aktinomykózy u dvoch pacientov s úspešnou liečbou klindamycínom
Kozáčiková Z., Jedlíčková H., Vašků V.
Dermatovenerologická klinika FN u Sv. Anny
a LF Masarykovy univerzity, Brno
Aktinomykóza je chronické infekčné ochorenie, ktorého pôvodcom sú grampozitívne anaeróbne baktérie – aktinomycéty. Pre aktinomykózu sú charakteristické zatvrdlé, infiltrované ložiská, v ktorých sú mnohopočetné navzájom komunikujúce hnisavé abcesy a píšťaly. Može postihnúť akýkoľvek orgán, najčastejšie vo forme cervikofaciálnej, abdominálnej, pulmonálnej a taktiež kožnej. Diagnózu často potvrdí pozitívny kultivačný, histologický alebo mikroskopický nález s typickými aktinomykotickými drúzami. Terapia je dlhodobá, zlepšenie stavu nikdy nie je radikálne. V liečbe sa používa peniclín, makrolidy a tetracyklíny. Uvedené kazuistiky popisujú prípady s kožnou formou, kde rozvoju zmien predchádzalo poranenie hornej končatiny u oboch pacientov. V prvom prípade sa jedná o 81-ročného muža s ložiskom na dorse pravej ruky s maditáciou a hnisavou sekréciou, v úvode ošetrovaného chirurgicky. Predchádzajúce histologické vyšetrenie nepotvrdilo žiadnu patológiu, pacient bol preliečený terbinafinom bez efektu. Diagnózu potvrdil pozitívny kultivačný a mikroskopický nález. Druhý pacient je 51ročný muž s pustulujúcim ložiskom v rovnakej lokalizácii, refraktérnym na antibiotickú aj antimykotickú terapiu, kde diagnóza aktinomykózy bola verifikovaná kultivačne aj histologicky. Ochorenie bolo v oboch prípadoch úspešne liečené intravenóznym podávaním klindamycínu počas 3 týždnov s následným prechodom na dlhodobú perorálnu aplikáciu.
Zkušenosti mladého dermatologa s biologickou léčbou psoriázy
Gkalpakiotis S.
Dermatovenerologicka klinika III. LF UK a FNKV, Praha
Psoriáza je chronická, nevyléčitelná, zánětlivá kožní choroba, která často vyžaduje dlouhodobou léčbu. Může byt spojena s postižením kloubů, tehdy hovoříme o psoriatické artritidě. Postihuje přibližně 1–3 % populace. Dopad lupénky na kvalitu života pacienta je srovnatelná s diagnózami, jako je chronicka bronchitida, diabetes a astma. Tradiční léčba pro středně těžkou až těžkou lupénku je fototerapie (PUVA, UVB, TOMESA) a systémová terapie (cyklosporin, methotrexat a acitretin). Tato standardní léčba má většinou dobrý efekt, ale často je spojena s orgánovou toxicitou, což znamená že je nevhodná pro dlouhodobé podávání. Pokrok v buněčném a molekulárním výzkumu vedl ke vzniku biologik, což je nová třída terapeutických proteinů, zasahujících přímo s klíčovými molekulami zánětlivého procesu. Biologika dělíme zatím na 2 skupiny: léky blokující tumory nekrotizující faktor (anti TNF) (etanercept, infliximab, adalimumab) a léky blokující aktivaci T-lymfocytů či eliminující patologické T-lymfocyty ( efalizumab, alefacept). Aplikují se pouze parenterálně – s.c, i.m, i.v a každá skupina má svoje indikace v léčbě středně těžké až těžké psoriázy a/nebo psoriatické artritidy.
Na našem pracovišti máme v současnosti 60 pacientů léčených biologiky. Je výhodné, když se s touto terapií může seznámit pravě mladý dermatolog, který může zkušenosti z celkové léčby psoriázy využít ve své budoucí klinické praxi.
Nežiaduce účinky vybraných onkologických preparátov na kožu
Kuklová M.1, Urbanček S.1, Ševc J.1, Urbáni M.1, Mazalová D.2, Menšíková J.3
1Dermatovenerologické oddelenie FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica
2Onkologické oddelenie FNsP F.D.Roosevelta, Banská Bystrica
3BB Biocyt, Banská Bystrica
Úvod: V posledných rokoch bolo uvedených do klinickej praxe viacero nových onkologických preparátov na špecifické typy karcinómov, ako metastazujúci kolorektálny karcinóm, nemalobunkový karcinóm pľúc, karcinóm prsníka a iné. Do skupiny týchto moderných preparátov patria monoklonálne protilátky proti EGFR (cetuximab, panitumumab, transtuzumab...) alebo EGFR inhibítory tyrozínkinázy (erlotinib, sorafenib, sunitib...). Uvedené molekuly znamenajú významný posun v onkologickej adjuvantnej terapii. Tieto preparáty vykazujú polymorfné spektrum nežiadúcich účinkov, ktoré vzhľadom k frekventnosti delíme na veľmi časté, časté, menej časté, zriedkavé a veľmi zriedkavé, pričom účinky na kožu zaraďujeme medzi veľmi časté. Najčastejšie v 43–85 % sa jedná o akneiformné erupcie (patologicky a etiologicky odlišné od acne vulgaris) so skorým začiatkom od začiatku liečby. Taktiež sa vyskytujú xeróza kože, pruritus, hypertrichóza, paronychia atď. Uvedené prejavy významne znižujú kvalitu života jednak subjektívnym vnímaním prejavov, jednak prehlbovaním depresívnej symptomatológie onkologického pacienta primárne trpiaceho na základné ochorenie. Časť kožných reakcií je natoľko závažných, že sa musí onkologická liečba prerušiť. Znamená to jednak stratu liečebného efektu, jednak významné ekonomické straty.
Materiál a metodika: 144 onkologických pacientov je prospektívnym spôsobom sledovaných s ohľadom na výskyt nežiadúcich účinkov na kožu. Prezentovaný je klinický, vo vybraných prípadoch histopatologický obraz prejavov a skúsenosti s terapiou u týchto pacientov.
Výsledky: Najčastejšími vyvolávajúcimi liekmi sú cetuximab a erlotinib. U pacientov, u ktorých sa vyskytli kožné prejavy, boli dominujúcim klinickým obrazom akneiformné erupcie v 90 % prípadov, menej často chronické paronychiá. Priemerný čas od začiatku onkologickej terapie do vzniku prejavov bol 2 až 3 týždne. Akneiformné erupcie si vyžiadali v 95 % prípadoch lokálnu a v 5 % celkovú liečbu.
Záver: Nežiadúce účinky sledovaných preparátov na kožu sú pomerne časté, predvídateľné a manažovateľné. Autori akcentujú význam spolupráce dermatológa a onkológa. Dôsledný dermatologický manažment týchto pacientov zvýši ich kvalitu života, zlepší toleranciu liečby a v konečnom dôsledku fortifikuje účinnosť onkologickej liečby.
Kožní nežádoucí účinky amiodaronu
Zgažarová S., Jedličková H.
I. dermatovenerologická klinika LF Masarykovy univerzity a FN u Sv. Anny, Brno
Amiodaron patří již od 60. let k nejvíce předepisovaným antiarytmikům v léčbě komorových a supraventrikulárních tachyarytmií. Chemicky se jedná o jodovaný derivát benzofuranu, hlavním metabolitem je mono-N-desethylamiodaron.
Jeho jediným negativem je relativně velký výskyt nežádoucích účinků, četnost výskytu je odhadována mezi 16–98 % u pacientů užívajících amiodaron – dle výše kumulativní dávky. Kožní nežádoucí účinky jsou běžné, obvykle se projevují jako fotosenzitivita nebo méně často modrošedé až břidlicovitě šedé zbarvení kůže, vzácně byl referován výskyt lymfocytoklastické vaskulitidy, alergických reakcí, padání vlasů a exacerbace psoriázy. Amiodaronem indukované modrošedé zbarvení kůže je pozorováno především na sluncem nechráněných místech pokožky. Jeho četnost se pohybuje mezi 2–57 %. Podkladem pro tuto hyperpigmentaci je akumulace amiodaronu a jeho metabolitu v kůži, což je důsledkem fagocytózy molekul amiodaronu makrofágy v dermis a jeho následným skladováním v lyzosomech. UV záření indukuje jeho vazbu na buněčné membrány v cévní stěně a perivaskulární tkáni, což způsobuje vazodilataci a zvýšenou difúzi amiodaronu a jeho metabolitu do perivaskulární tkáně vedoucí k chronické akumulaci.
V prezentaci popisujeme případy tří pacientů s hyperpigmentací po amiodaronu, mužů ve věku 50, 61 a 70 let s pomalým ústupem barevných změn po vynechání léku.
Toxoalergický exantém s leukopenií a anémií
Urbánková J.
Dermatovenerogická klinika FN, Brno
V tomto kazuistickém sdělení je prezentován případ 31leté pacientky hospitalizované na naší klinice pro toxoalergický exantém v.s. polékové etiologie. Jako vedlejší nález byla u pacientky zjištěna eroze na genitálu – recidivující několik měsíců. Rizikový pohlavní styk pacientka neudávala, poslední pohlavní styk uvedla před 2 lety. Sérologické reakce na syfilis a vyšetření v zástinu byly negativní. Pacientka byla odeslána na gynekologii, kde byla provedena další vyšetření, včetně biopsie z defektu v oblasti genitálu. V krevním obraze byla zjištěna anémie a leukopenie, proto byla pacientka dále vyšetřována na hematologii. Pro výsledky odběrů provedených na gynekologii se pacientka dostavila až za 4 měsíce, kdy byla, vzhledem k přetrvávající erozi na genitálu, odeslána na naši ambulanci k vyloučení lues. Doporučeno přijetí pacientky na naši kliniku k došetření – včetně znovu provedení vyšetření v zástinu, odběru sérologie syfilis, anti HIV 1, 2. Pro dušnost a febrilie byla akutně přijata na Kliniku nemocí plicních a tuberkulozy, kde byla zjištěna atypická pneumonie. Opakovaná sérologická vyšetření na syfilis a vyšetření v zástinu byla negativní – anti HIV 1 však pozitivní. Pacientka dodatečně uvedla rizikový pohlavní styk před 5 lety, s cizincem. Pro progredující dušnost byla přeložena na JIP Kliniky infekčních chorob. U nemocné nastalo další zhoršení celkového stavu, které vedlo, i přes veškerou terapii, k exitu pacientky.
Vzhledem k tomu, že asymptomatické stadium HIV infekce může trvat několik let a že onemocnění nepostihuje pouze jedince s dlouhodobě rizikovým chováním, může být stanovení diagnózy HIV infekce velmi obtížné.
Difúzna reflexná spektrofotometria a jej využitie v dermatovenerológii
Soršáková-Trnovská K., Hegyi V.
Detská dermatovenerologická klinika LFUK a DFNsP v Bratislave
O problematiku metódy difúznej reflexnej spektrofotometrie a najmä o jej začlenenie do klinickej praxe je v súčasnosti veľký záujem. V dnešnej dobe rýchleho technického rozvoja je priam nevyhnutné objektivizovať čo najviac patologických procesov bez zásahu do integrity ľudského organizmu. Vo všeobecnosti je snaha minimalizovať použitie invazívnych metód len na nevyhnutné prípady a všade kde je to možné uprednostniť neinvazívny prístup.
Difúzna reflexná spektrofotometria je citlivá metóda s možnosťou neobmedzeného opakovania meraní. Výhodou je pohodlná manipulácia s prístrojom, flexibilná a ľahká optická vyšetrovacia sonda. Difúzny reflexný spektrofotometer v remitantnom móde kvantitatívne hodnotí kožné chromofóry pomocou ich absorbčného spektra, spoľahlivo určuje množstvo hemoglobínu v erytémových léziách, stanovuje hladiny bilirubínu v ikterickej koži a množstvo melanínu v pigmentových léziách. Metóda je univerzálna a zároveň vysoko špecifická, poskytuje veľké množstvo informácií o obsahu celého vyšetrovaného optického spektra. Použitie metódy v klinickej praxi je široké, najvýznamnejšie je jej využitie pri hodnotení erytémov rôzneho pôvodu, pri vyhodnocovaní kožných fototypov, pri kontrole účinnosti podanej lokálnej liečby a pri vyhodnocovaní účinnosti ochranných krémov pomocou kontroly ich SPF. Ďalej pomáha objektivizovať zmeny mnohých dermatitíd a dermatóz a priebežne sleduje kožné eflorescencie vyskytujúce sa pri rôznych kožných chorobách.
Kombinácia sulfadiazínu strieborného a kyseliny hyalurónovej v lokálnej liečbe vredov predkolenia
Hrabovská Z., Baloghová J., Linkeschová E., Švická S., Jautová J.
Klinika dermatovenerologie UPJŠ a FNLP, Košice
V dermatologickej praxi sa najčastejšie stretávame s vredmi predkolenia venózneho pôvodu. Koža predkolenia je pri chronickej venóznej insuficiencii spojenej s vývinom rozličných zmien na koži ľahšie zraniteľná a má slabú schopnosť spontánne sa hojiť. Ulcerácie venózneho pôvodu tvoria 85–90 % všetkých vredov predkolení. Často sa nachádzajú na dolnej vnútornej strane predkolenia s rozličným tvarom. Sú rôzne veľké a hlboké. Spodina býva purulentná, vyznačujúca sa rozličnou bolestivosťou. Prvoradým liečebným úkonom je vyčistenie spodiny ulkusu od hnisavých povlakov a podporenie granulácie a epitelizácie defektu.
V tejto práci sa autorky zamerali na použitie prípravku, ktorý spája kyselinu hyaluronovú s vysokou schopnosťou regenerácie a sulfadiazínu strieborného, známej antibakteriálnej látky. Do súboru boli zaradení pacienti s chronickými vredmi predkolenia venózneho pôvodu, liečení počas hospitalizácie alebo ambulantne v celkovom počte 19 pacientov v období od 1.6.2007 do 30.5.2008. Pacienti boli sledovaní v 7., 14., 21. deň liečby. Ako hlavné kritérium hodnotenia bola stanovená plocha zhojenia. Medzi druhotné kritériá patrili okrajový zápal, edém, infekcia, komplikácie, spontánna bolestivosť a tolerancia prípravku. Počas každého vyhodnotenia bola realizovaná fotodokumentácia.
Pri použití kombinovaného lokálneho prípravku v liečbe venóznych vredov predkolenia je možné docieliť redukciu lokálneho edému, nadmerného zápalu, redukciu bolesti a zvýšenie pohodlia pacientov pri súčasnom znížením doby liečenia.
HOJENIE RÁN
Predsedajúci: Prof. MUDr. M. Šimaljaková, PhD., Prof. MUDr. J. Hercogová, CSc.
Chronické rany – problém alebo umenie liečiť?
Stracenská J.
DOST - Dermatovenerologické oddelenie sanatórneho typu, Svidník
Chronické rany sú stále aktuálny problém. V našej ambulancii sa čoraz častejšie stretávame s rozsiahlymi defektami, najmä venóznej a zmiešanej etiológie, veľkú skupinu tvoria aj diabetici. Aj keď je na Slovensku dostupné množstvo moderných ošetrovacích materiálov a technologický pokrok v tejto oblasti je veľmi dynamický, mnohí dermatovenerológovia stále siahajú po tzv. „klasickej liečbe.“ No a pri používaní tejto liečby sa robia aj „klasické“ chyby. V prezentácii sa zaoberám managementom hojenia chronických rán a teda postupnosťou krokov pri rozhodovaní o vhodnej liečbe dlhodobo sa nehojacich rán, dekubitov a najmä rozsiahlych a komplikovaných defektov. Dôraz kladiem aj na najčastejšie chyby, ktoré sa v bežnej praxi stávajú. Patria k nim napríklad použitie nevhodných oplachových roztokov, pri ktorých sa zaoberám ich nevhodnými účinkami na tkanivo, ako aj nevhodný výber ošetrovacích materiálov v konkrétnych fázach rany, ale najmä nevhodné kombinácie rôznych materiálov.
Vzhľadom na nevyhnutný multidisciplinárny prístup ku hojeniu rán sa zaoberám aj zorientovaním sa v terapeutických postupoch iných odborov a najmä ich vhodným načasovaním pri vstupe do managementu hojenia rôznych typov rán.
Liečba rán metódou riadeného podtlaku – skúsenosti s metódou V.A.C. na našom pracovisku
Kopal T.
Kožné oddelenie NsP, Považská Bystrica
Liečba pomocou riadeného podtlaku (V.A.C) je moderný a účinný konzervatívny spôsob liečby komplikovaných akútnych aj chronických rán. Pôvodne bol využívaný v chirurgických odboroch. Skúsenosti ukazujú, že ho možno úspešne využiť pri liečbe chronických vredov predkolenia v ich najproblematickejšej fáze – fáze čistenia. Navyše má dermatológ pri liečbe podtlakom možnosť úspešne liečiť interdisciplinárneho pacienta aj v prípadoch, keď bol v minulosti odkázaný na chirurgické postupy. Obsahom prednášky je opis mechanizmu účinku liečby a príklady využitie liečby riadeným podtlakom v dermatológii u pacientov s vredom predkolenia, dekubitom a syndrómom diabetickej nohy.
Dekubitus – význam komplexní péče, interdisciplinární pohled na terapii
Novotná L.1, Janovský J.2
1Dermatovenerologické odd. Nemocnice Kladno
2LDN Mnichovo Hradiště
V posledních letech se výrazně zvýšila úroveň lokálního hojení chronických ran. Na farmaceutickém trhu se objevila řada nového obvazového a krycího materiálu pro léčbu všech stádií těchto defektů. Problematika hojení a péče o ránu se dostala do popředí zájmu a diskusí. Přesto komplexní terapie tohoto onemocnění zůstává svízelným a leckdy opomíjeným problémem.
Přednáška je zaměřena na prevenci a léčbu dekubitálních vředů u geriatrických pacientů. Jsou uvedena rizika vzniku dekubitu, z nichž hlavními jsou lokální tlak na kůži a celkově špatný stav výživy pacienta. Je zdůrazněn význam prevence a potřeba komplexní péče při terapii proleženin, včetně nutriční intervence. Komplexní péče zvyšuje kvalitu života geriatrických pacientů a snižuje ekonomické náklady.
Karboxyterapia – nová metóda nielen v liečbe chronických rán
Stracenská J., Zelenková H.
DOST - Dermatovenerologické oddelenie sanatórneho typu, Svidník
Suché uhličité kúpele pozná takmer každý. Ich blahodárny účinok na celé telo a na pokožku bol v balneoterapii popisovaný už mnohokrát. A práve tieto účinky sa využívajú pri podkožnej aplikácii CO2. V dôsledku aplikácie malého množstva oxidu uhličitého do podkožia sa vyvolá zmena pH v tkanive, navodí sa krátkodobá hypoxia, a reakcia organizmu, ktorá má za následok zvýšené prekrvenie ošetrovaného ložiska, zlepšenie elasticity pokožky a zrýchlené hojenie postihnutej oblasti. Karboxyterapia sa využíva v estetickej aj medicinálnej dermatológii. Na našom pracovisku sme zaznamenali ohromujúce výsledky pri liečbe chronických dlhodobo sa nehojacich rán, pri liečbe psoriázy a alopecie, a taktiež pri vyhladzovaní vrások. Použitie karboxyterapie je široké, metodika je veľmi jednoduchá na prevedenie, takmer bez vedľajších účinkov a najmä finančne pre každého dostupná.
V našej prezentácii prezentujeme výsledky dosiahnuté pomocou tejto novej veľmi perspektívnej a vo svete už známej metódy.
HISTOPATOLÓGIA KOŽE
Predsedajúci: Prof. MUDr. K. Adamicová, PhD., As. MUDr. T. Frey, CSc.
Možnosti patológa v dermatopatológii
Daniš D., Gomolčák P., Beráková K., Nyitrayová O.
Cytopathos spol. s r.o., Ústav patológie SZU, Bratislava
Chorobné zmeny kože predstavujú komplexný súbor príznakov, na ktorých sa často podieľajú aj ochorenia iných vnútorných orgánov a systémov. Počet pacientov, ktorým bola odobratá kožna excízia každým rokom pribúda a v súčastnosti predstavuje na našom pracovisku takmer 30 % všetkých diagnostikovaných vyšetrení. V diagnostickom procese kožných nádorových lézii, dermatóz a dermatitíd histopatológ nehodnotí len morfologické zmeny v koži, ale využíva aj diagnostické možnosti imunodiagnostiky (či už na báze natívnej priamej imunofluorescenčnej diagnostiky, alebo postfixačnej imunohistochemickej metódy) a molekulovej genetiky. V neposlednom rade sa v odôvodnených prípadoch môže oprieť aj o elektrónovooptické vyšetrenie. Tento jedinečný súbor diagnostických možností sústredených na jednom pracovisku poskytuje klinikom ucelený komplex informácií s diagnostickým záverom a umožňuje tak čo najrýchlejšie začať správnu liečbu a manažment pacienta.
Autori v prednáške uvádzajú konkrétne príklady praktického využitia uvedených diagnostických možností.
Morfologie a genetika Brookova-Spieglerova syndromu
Kazakov D.V.1, Kacerovská D.1, Daniš D.2, Michal M.1
1Bioptická laboratoř s.r.o., Plzeň
2Cytopathos s.r.o., Bratislava
Brookův-Spieglerův syndrom (BSS) je autozomálně dominantní onemocnění charakteristické četnými kožními tumory (většinou cylindromy, spiradenomy a trichoepiteliomy), které mohou být někdy spojeny s výskytem identických nádorů slinných žláz, prsu či plic. Gen pro BSS, tzv. CYLD, je považován za tumor-supresorový gen a je lokalizován na chromozómu 16q. Prezentujeme sérii pacientů, kteří byli vyšetřeni klinicky, histologicky a geneticky. Přesně charakterizujeme klinicko-patologické spektrum BSS, spektrum somatických a zárodečných mutací. Diskutujeme možné vztahy genotypu a fenotypu, a to včetně těch, které by mohly poukázat na riziko maligní transformace nádorů či na riziko postižení interních orgánů.
Zmeny kapilárnej siete v psoriatických ložiskách a v léziách lichen ruber planus
Adamicová K., Fetisovová Ž., Výbohová D.
Ústav patologickej anatómie, Kožná klinika, Ústav anatómie, JLF UK a MFN, Martin
Cieľom práce bolo objektivizovať a kvantifikovať proliferáciu a hyperpláziu endotelových buniek kapilár plexus subpapillaris v kožných léziach pacientov so psoriasis vulgaris a lichen planus.
Materiál a metodika: Autori použili 22 vzoriek kože s diagnózou psoriasis vulgaris, 12 vzoriek kože s diagnózou lichen planus z oblastí regiones abdominis, regiones dorsi, regio glutea, regio cruris, regio antebrachii, dorsum manus a palma manus. Vek pacientov bol od 33 rokov do 55 rokov. Excízie kože boli spracované štandardným postupom formalín-parafinového materiálu a farbené hematoxylínom a eozínom a imunohistochemicky s antiCD34 (DAKOCytomation, 2004). Nálezy autori hodnotili pomocou vizualizačného sytému Olympus Camedia 4.0 megapixel a spracovali pomocou PC analyzátora obrazu-Vision Assistant v.7.1.1.
Výsledky: Všetky študované vzorky zo psoriatických lézií vykazovali v identickej topografickej oblasti výrazne vyššiu kapilárnu hustotu v porovnaní so zdravou kožou, čo potvrdili aj t- testom. Na základe ANOVA testu konštatujú, že kapilárna hustota vo vzorkách kože psoriatických lézií nevykazovala signifikantnú individuálnu ani regionálnu variabilitu. Priemerná hodnota kapilárnej hustoty sa pohybovala od 6,0078 ± 2,373 %. V léziach z lichen planus boli zistené hodnoty kapilárnej hustoty signifikantne nižšie oproti zdravej koži.
Záver: Nálezy z kože psoriatických pacientov exaktne potvrdili známy histologický obraz hyperplázie kapilár. V prípadoch lichen planus bolo zníženie hustoty kapilárneho riečiska spôsobené najskôr fibrózou v pars papillaris dermis a poklesom vaskularizácie dermálnych papíl.
Albrightova hereditární osteodystrofie
Kacerovská D.1, Kazakov D.V.1, Daniš D.2, Michal M.1
1Bioptická laboratoř s.r.o., Plzeň
2Cytopathos s.r.o., Bratislava
Albrightova hereditární osteodystrofie (AHO) je vzácný syndrom, který se vyskytuje u tzv. pseudohypoparatyreózy typu Ia, kde je doprovázen mnohočetnou hormonální rezistencí a u tzv. pseudopseudohypoparatyreózy. Klasický AHO fenotyp zahrnuje malou postavu, kulatý obličej, oploštění nosní přepážky, krátké buclaté ruce s brachydaktylií, obezitu a nález mnohočetných kožních a podkožních osteomů/kalcifikací. Posledně jmenované kožní léze se začínají objevovat krátce po narození s postupnou tendencí přibývat. Právě dermatolog může být prvním lékařem, který vysloví podezření na tento syndrom a odešle dítě k endokrinologovi, který provede náležitá vyšetření ke stanovení správné diagnózy a zahájí včasnou terapii.
Autoři popisují morfologické spektrum kožních a podkožních projevů u tohoto syndromu.
Zaujímavé prípady z klinicko-patologickej praxe
Szép Z.1, Beráková K.2
1Kožné odd. NMO SR a Katedra dermatovenerológie FZŠŠ SZU, Bratislava
2Cytopathos s.r.o., Bratislava
Autori vo svojej práci prezentujú kazuistiky častých aj menej častých kožných ochorení, s uvedením a prezentáciou klinického obrazu a priebehu, v korelácii s histologickým nálezom. Na záver každého prípadu uvádzajú prehľad najdôležitejších poznatkov k danej nozologickej jednotke a potvrdzujú dôležitosť úzkej spolupráce medzi dermatológom a patológom.
Štítky
Dermatológia Detská dermatológiaČlánok vyšiel v časopise
Česko-slovenská dermatologie
2008 Číslo 3
- První a jediná schválená imunoterapie vzácného agresivního karcinomu kůže
- Nový lék v arzenálu biologické terapie ložiskové psoriázy
- Význam hydratace při hojení ran
- Na český trh přichází biosimilar adalimumabu s prokázanou terapeutickou ekvivalencí
Najčítanejšie v tomto čísle
- Léčba sexuálně přenosných onemocnění
- Benigní symetrická lipomatóza
- Současný stav problematiky sexuálně přenosných onemocnění
- IV. kongres slovenských a českých dermatovenerológov s medzinárodnou účasťou - POKRAČOVÁNÍ