IV. kongres slovenských a českých dermatovenerológov s medzinárodnou účasťou - POKRAČOVÁNÍ

Česká verzia

Vyšlo v časopise: Čes-slov Derm, 83, 2008, No. 3, p. 156-163
Kategorie: Abstrakta z literatury a ze setkání

ONOKODERMATOLÓGIA

Predsedajúci: MUDr. K. Poláková, PhD., Prof. MUDr. P. Arenberger, DrSc., MBA

Psycho-onko-dermatologie

Barták P.

Dermatovenerologická klinika 3. LFUK, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha

Je znám účinek psychosociálních intervencí při psoriáze a atopické dermatitidě. Sledování 46 atopických studentů ve zkouškovém období nalezlo zvýšení počtu Treg buněk, zvýšenou sekreci prozánětlivých cytokinů, pokles Th-buněk a NK. Studie na 10 667 finských studentech dokazuje závislost astmatu, rinokonjunktivitidy a atopické dermatitidy na stresu, který poškozuje patogenní mechanismy. Při stresu je do fosforylace nukleárních faktorů zavzata aktivovaná p38 mitogen activated proteinkináza (MAPK), která je onkogenem. Již v r. 1978 byl retrovirový proteinový gen rozeznán jako proteinkináza, která katalyzuje transfer fosfátových zbytků do aminokyselin. Od té doby je spojena totožnost onkogenů a proteinkináz.

Onkogeny byly objeveny jako kancerogenní retroviry u zvířat.Virová RNA může produkovat kopii DNA reverzní transkripcí a tak při stresu reguluje posttranskripční zánět, např. u atopického „flare up“ aktivuje NGF a a BDNF při současné blokádě tvorby lipidů. Blokádou je poškozena epidermální bariéra. a stresový noradrenalin ovlivňuje neuropeptidové receptory, včetně receptorů adrenergických na povrchu Langerhansových buněk. Tím je inhibována antigen-prezentace a modifikována exprese IL-8 a IL-1α. To vše ochromuje imunitní reakci.

Retrovirální onkogeny při fosforylaci tyrosinu kodují proteinkinázy na celulární membráně a kontrolují buněčný růst a mitotickou aktivitu. Retrovirem indukovaná neoplazie vede k její inkorporaci do genomu. Např. melanocytová anoikis připouští vznik benigního pigmentového nevu a dokonce při potlačení epigenetických genů supresorových a při aberantní hypermetylaci může se transformovat v melanoblastom.

Souhrn: Virová infekce při stresové inhibici imunitní reakce může iniciovat v kůži nádor.

Spinocelulárny karcinóm v anogenitálnej oblasti – zanedbaný prípad

Švecová D.¹, Kročáková J.¹, Havránková M.², Babál P.³

¹Dermatovenerologická klinika, Lekárska fakulta, Komenského Univerzita, Fakultná nemocnica, Bratislava

²Národný onkologický ústav, Dermatoonkologická ambulancia, Bratislava

³Ústav patologickej anatómie, Lekárska fakulta, Komenského Univerzita, Bratislava

Podklad: Spinocelulárny karcinón kože je maligný epiteliálny nádor, ktorý má schopnosť lokálne infiltrovať kožu a následne deštruovať okolité tkanivo. Metastázy sa vyskytujú > 10% prípadov.

Kazuistika: 56-ročná pacientka bola prijatá na Dermatovenerologickú kliniku LFUK a FN v Bratislave za účelom diagnostiky a liečby v roku 2005 s 3-mesačnou anamnézou vaginálnej hubovej infekcie liečenej gynekológom a rozvojom karfiolovitého tumoru rýchlo rastúceho v blízkosti vaginálneho introitu. Tumor sa rýchle rozširoval do genitálnej a perianálnej oblasti a v čase prijatia mal veľkosť 17x 15 cm. Bol ulcerovaný, nepravidelného tvaru, s infiltráciou steny a okolia. Tumorózny útvar mal typické príznaky neoplastickej lézie. Regionálne lymfatické uzliny vytvorili infiltrované bolestivé bubo. Histopatologické vyšetrenie potvrdilo dobre diferencovaný spinocelulárny karcinóm s keratinizáciou. Komputerové tomografické vyšetrenie brušných orgánov a panve odhalilo regionálnu lymfadenopatiu bez postihnutia vnútorných orgánov. Pre rozsiahlosť nálezu bola liečená paliatívne externou radioterapiou na 2 priame polia na oblasť tumoru do celkovej dávky TD 50.0 Gy. Pacientka exitovala 6 mesiacov po stanovení diagnózy. Napriek rozsiahlemu tumoru nemala v čase exitu zistené orgánové metastázy.

Záver: Spolupráca medzi odborníkmi viacerých špecializácii je nevyhnutná v diagnostickom procese a ďalšom manažmente neoplastických lézií.

Bazocelulární karcinom

Pizinger K.

Dermatovenerologická klinika LF UK a FN, Plzeň

Kožní bazocelulární karcinom (bazaliom) je nejčastějším kožním nádorem (pokud sem nezahrnujeme solární keratomy) a tvoří více než 70 % maligních kožních nádorů. Při jeho vzniku hrají roli genetické faktory a především vlivy zevního prostředí, z nichž jsou nejdůležitější UV záření, ionizační záření a chemické karcinogeny. V posledních letech se na jeho vzniku podílí i imunosuprese provázející terapii řady chorob a to je možná i příčinou toho, že se jeho zvýšený výskyt objevuje i v mladším věku. Bazocelulární karcinom má mnoho klinických forem a ty se odrážejí i v pestrém histologickém obrazu. Bazocelulární karcinom se dělí na 5 základních typů: superficiální, nodulární, morfeiformní, infundibulocystický a fibroepitematózní. Pestrý mikroskopický obraz je pak dán epiteliálním uspořádáním, cytologickými atypiemi, stromálními změnami a diferenciací.

V příspěvku budou prezentovány různé klinické mikroskopické nálezy bazocelulárního karcinomu.

Bazalióm imitujúci varikózny vred predkolenia

Linkeschová E., Jautová J.

Klinika dermatovenerológie FN LP, Košice

Chronické rany na dolných končatinách sú častým ochorením s prevalenciou 3–5 % u ľudí nad 65 rokov. Incidencia má stúpajúcu tendenciu, ako výsledok starnutia populácie a rizikových faktorov vedúcich k aterosklerotickým zmenám (ako sú fajčenie, obezita a diabetes). Hlavnou príčinou ulcerácií na predkoleniach je chronická venózna insuficiencia, ischemická choroba dolných končatín a diabetes. Menej častou príčinou sú infekcie, vaskulitída, pyoderma gangrenosum a kožné malignity. Pre správnu liečbu pacientov s ulceráciami predkolení je dôležité stanoviť správnu diagnózu, myslieť aj na celé spektrum diferenciálnej diagnostiky a v nejasných prípadoch realizovať aj histologické vyšetrenie. Autori prezentujú kazuistiku pacientky liečenej pre varikózny vred predkolenia nereagujúcej na bežnú liečbu, u ktorej bola stanovená diagnóza bazaliómu. Práca je doplnená fotodokumentáciou.

Výskyt nemelanómovej kožnej rakoviny u pacientov po obličkovej transplantácii sledovaných v transplatačnom centre

FNsP F.D.R. Banská Bystrica

Mečiarová P., Urbanček S., Lacková E., Urbáni M.

Dermatovenerologické odd. NsP F.D. Roosevelta, Banská Bystrica

Úvod: Orgánová transplantácia je niekedy jedinou terapeutickou možnosťou pacientov v terminálnom štádiu zlyhania orgánu. Významnou súčasťou tohto úspechu je imunosupresívna terapia, ktorej tienistou stránkou je zvýšené riziko a zvýšená incidencia NMSC u transplatovaných pacientov v porovnaní s bežnou populáciou. Literárne štúdie udávajú riziko vzniku 3 roky po transplantácii 3,9 až 14,9 %, zvyšujúce sa na 3,9 až 39 % v priebehu 10 rokov, 13,9 až 50 % po 20 rokoch a dosahujúciach 80 % 30 rokov po transplantácii. Cieľom našej štúdie bolo zistiť výskyt NMSC u pacientov po transplantácii obličky a dodržiavanie ochrany pred slnečným žiarením.

Pacienti a metodika: Prospektívnym spôsobom boli vyšetrovaní pacienti po transplantácii obličky, u ktrorých boli sledované nasledujúce ukazovatele 1. prítomnosť AK, SCC, BCC; 2. výskyt NMSC v minulosti; 3.prítomnosť NMSC v závislosti od druhu a dĺžky terapie; 4. informovanosť pacientov a dodržiavanie fotoprotektívnych opatrení. Pacienti boli klinicky/dermatoskopicky vyšetrení a odpovedali na otázky týkajúce sa 1. infomovanosti, 2. vyhýbaniu sa slnečnej expozícii, 3. používanie sunscreenov, 4. nosenie pokrývky hlavy a dlhých rukávov.

Výsledky: Vyšetrených bolo 105 pacientov. U 16 % (15 pac.) bol zaznamenaný výskyt NMSC, pričom u 11/15 boli prítomné aktinické keratózy, u 3/15 pacientov bol prítomný bazalióm v kombinácii s aktinickými keratózami a u 1/15 pacienta bol prítomný solitárny bazalióm. V podskupinách v závislosti od časového obdobia od transplantácie bol pozitívny nález NMSC u 5/15 pacientov v priebehu 3 rokov (vek. priemer 59,8 ), u 4/15 pacientov v priebehu 3 až 10 rokov (vek. priemer 49,5) a u 6/15 viac ako 10 rokov po transplantácii (vek. priemer 46,8). Viac ako polovica pacientov s pozit. výskytom NMSC 8/15 bola liečená terapeutickou kombináciou cyklosporín A, prednisolon a mykofenolát mofetil. Výskyt NMSC v minulosti bol u 11/105 pacientov. 90 % pacientov bolo informovaných o vyhýbaní sa slnečnej expozícii a ochraných prostriedkoch, avšak len 2/105 pacienti dôsledne dodržiavali pokyny, pričom 19 % pacientov nedodržiavalo ani jedno z odporučených fotoprotektívnych opatrení.

Záver: Najvyšší výskyt NMSC bol zistený v podskupine pacientov po 10 a viac rokoch od transplantácie, avšak relatívne vysoký výskyt bol zistený v podskupine v období do 3 rokov od transplantácie, čo by mohlo znamenať, že nie len dĺžka imunosupresívnej terapie, ale aj množstvo akumulovaného žiarenia počas života zohráva dôležitú úlohu, vzhľadom na to, že vekový priemer v tejto podskupine bol najvyšší. Za najrizikovejšiu terapiu považujeme kombináciu cyklopsorínu A s prednisolonom a mykofenolátom mofetilom. Títo pacienti by mohli byť konvertovaní na imunosupresívnu terapiu s antitumoróznym efektom (sirolimus), avšak boli by potrebné ďalšie štúdie. Alarmujúcim zistením je že len 2 pacienti dôsledne dodržiavajú všetky fotoprotektívne opatrenia a len 12 pacientov pri pohybe na slnku používa krém s vysokým ochranným faktorom, čo naznačuje akútnu potrebu zlepšenia informovanosti pacientov po transplantácii obličky.

Jak na pigmentové névy?

Arenbergerová M, Arenberger P, Gkalpakiotis S.

Dermatovenerologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha

Vyšetřování pigmentových névů patří ke každodenní dermatologické praxi. Ve většině případů nám diagnostika nečiní obtíže a jsme schopni rozpoznat klidný névus pouhým okem. Do obtížné situace se dostáváme, pokud diagnostikujeme tzv. rizikový projev. Rozumíme tím pigmentový projev, kdy váháme o jeho povaze. V takovém případě jsme postaveni před otázku: vyříznout či ponechat. Pokud se jedná o jeden tzv. rizikový projev, volíme dnes častěji z opatrnosti excizi. Jsou však situace, kde se k excizi nemůže přistoupit zcela bez váhání. Jedná se např. o děti, pacienty s mnohočetnými atypickými névy, těhotné ženy. V takových případech je nám velkým pomocníkem digitální dermatoskop, který nám umožňuje projev zvětšit, analyzovat, ale i uchovat pro následnou kontrolu a tzv. follow-up kontroly. Ty nám umožní zhodnotit dynamiku rozvoje projevu, která je klíčová např. při vzniku maligního melanomu.

Úskalí v diagnostice maligního melanomu

Fikrle T., Pizinger K.

Dermatovenerologická klinika LF UK a FN, Plzeň

Maligní melanom představuje nejzhoubnější z kožních nádorů, a proto je jeho správná a včasná diagnostika nesmírně důležitá. Na našem pracovišti má péče o pacienty s melanomem dlouholetou tradici a v roce 2007 jsme zaznamenali výrazný nárůst nových pacientů s touto diagnózou. Důležité je zjištění, že jde především o časné růstové formy melanomu s relativně dobrou prognózou. Dovolujeme si upozornit na některé diferenciálně diagnostické potíže u maligního melanomu.

Na obličeji napodobují melanom především pigmentované seboroické veruky a lichenoidní aktinické keratózy. Nodulární melanomy bývají zaměněny za nemelanocytové léze, jako jsou například bazaliom s pigmentem, hemangiom, angiokeratom, histiocytom nebo opět seboroická veruka. Pozornost si zaslouží amelanotické a hypomelanotické projevy. Časné formy superficiálně se šířícího melanomu je obtížné odlišit od atypických melanocytových névů. U pacientů s mnohočetnými atypickými névy využíváme sledování těchto rizikových projevů pomocí digitální dermatoskopie. Špatně a pozdě diagnostikovány bývají akrolentiginózní melanomy, které lze zaměnit za celou řadu banálních diagnóz. Upozorňujeme rovněž na obtížně vyšetřitelné partie kožního povrchu a dětské pacienty.

U jednotlivých skupin projevů uvádíme klinické a dermatoskopické nálezy a některá diagnostická či léčebná doporučení vycházející z našich zkušeností.

Podporováno grantem IGA MZ CR NR 8790–3.

Mycosis fungoides – terapeutické skúsenosti v NOÚ

Borecká D., Havránková M., Lukačko P., Vranovský A.

Národný onkologický ústav, Bratislava

Mycosis fungoides je periférny T-bunkový lymfóm s nízkym stupňom malignity s primárne kožnou manifestáciou. Mycosis fungoides má chronický letálny priebeh s pomalou progresiou a s rozmanitým klinickým priebehom. V premykotickom štádiu, v infiltratívnom štádiu a tumoróznom štádiu sú indikované rôzne možnosti terapeutického ovplyvnenia ochorenia.

Okrem štandardnej liečby glukokoidnými externami, antihistaminikami a fototerapiou v iniciálnych fázach ochorenia sa v neskorších fázach ochorenia stretávame aj s liečbou celotelového ožiarenia urýchľovanými elektrónami, s liečbou cytostatikami a interferónmi. Naše skúsenosti s jednotlivými druhmi liečby si dovoľujeme odprezentovať v krátkych kazuistikách.

Úspěšná léčba papulózní mycosis fungoides bexarotenem

Machovcová A.¹, Campr V.², Manďáková P.², Pytlík R.³

¹Dermatovenerologické oddělení FN v Motole, Praha

²Ústav patologie a molekulární biologie, Univerzita Karlova, 2. LF, Praha

³I. interní klinika - klinika hematoonkologie VFN a 1. LF UK, Praha

Mycosis fungoides (MF) patří mezi nejčastější primární kožní T-lymfomy. Reprezentuje přibližně 50–60 % všech kožních lymfomů. Má dlouhotrvající průběh. Incidence MF se udává kolem 1–2 případů na 100.000 osob ročně. Typickým pacientem je starší muž (mezi 55.–60. rokem věku). Z léčebných možností se využívají lokálně kortikosteroidy, PUVA terapie, aplikace interferonu alfa, metotrexát, retinoidy a v poslední době i bexaroten (rexinoid). Prezentujeme kazuistiku 66leté ženy s diagnózou papulózní varianty mycosis fungoides, která je v kompletní remisi základního onemocnění při léčbě bexarotenem v dávce 150 mg/m²/den.

Kožný veľkobunkový B-lymfóm s klinickým obrazom ulcus cruris

Pavlusová T.¹, Szépe P.²

¹Dermatovenerologická ambulancia VšNsP Lučenec n.o.

²ÚPA JLF UK a MFN, Martin

Autori popisujú kazuistiku 85 ročnej pacientky s chronickým ulcus cruris, ktorý si sama ošetrovala. Pacientka bola hospitalizovaná na LDCH pre dyspnoe, opuchy DK a hlboký ulcus cruris na ľavom predkolení. Pre podozrenie na tumorózny proces v rane, bola dermatológom odobratá diagnostická excízia. Histopatologickým vyšetrením bol potvrdený primárny kožný veľkobunkový B-lymfóm „leg-type“, ktorý je považovaný za samostatnú nozologickú jednotku. Jedná sa o difúzne rastúci nádor blastického vzhľadu s ložiskami nekróz. Nádorové bunky pripomínajú centroblasty a imunoblasty. V histopatologickom obraze absentuje malobunková komponenta. Vyskytuje sa prevažne vo vyššom veku a postihuje najmä ženy. Tumor je rýchlo rastúci na jednej alebo oboch končatinách. Výskyt mimo nôh je zriedkavý. Častejšie diseminuje do mimokožných lokalizácií. Fenotyp – pozitivita B znakov, bcl-2, bcl-6, MUM-l. negativita T znakov, CD10, CD 30. Jedná sa o najhorší typ primárneho kožného B-NHL v porovnaní s ostatnými typmi PCLBCL. Pravdepodobnosť 5-ročného prežívania je asi 55%.

Zmeny na koži pri onkologickej liečbe inhibítormi receptora epidermálneho rastového faktora (EGFR i)

Škutilová E.¹, Borecká D.², Kasan P.³

¹Privátna dermatovenerologická ambulancia, Bratislava

²Dermatoonkologická ambulancia NOÚ, Bratislava

³FNsP Bratislava a KPaF SZU

Liečba EGFRi - monoklonálnymi protilátkami a inhibitórmi tyrozinkinázy je v onkologickej liečbe používaná v posledných rokoch veľmi často. Kožné zmeny pri tejto terapii podľa frekvencie výskytu sú papulo-pustulózny raš, pruritus a xeróza kože, zmeny na nechtoch, teleangiektázie a abnormality vlasov. Papulopustulózny raš (PPR) je najčastejšou kožnou toxicitou a vyskytuje sa u 68 až 82 % pacientov. Kožné prejavy imitujú ťažkú formu rozacey – prejavy sú lokalizované nezriedka i retroaurikulárne, na hrudniku a chrbáte. Klinický obraz PPR je často veľmi dramatický a pre pacienta deprimunjúci aj keď je vopred o tejto možnosti informovaný. V prípade terapie nemalobunkového Ca pľúc je EGFR – inhibítor tyrozínkinázy – erlotinib (Tarceva) jednou z terapeutických modalít, ktorá môže významne predĺžiť život pacienta a používa sa v II. terapeutickej línii – keď I. líniou je neúspešná chemoterapia.

Z uvedeného vyplýva, že pre dermatológa je nutnosťou poznať nežiadúce reakcie pri tejto biologickej liečbe v onkológii a ovládať adekvátny terapeutický manažment PPR, keďže vysadenie účinnej liečby by bolo pre pacienta likvidáciou možnosti predĺženia života.

VARIA

Predsedajúci: MUDr. V. Flimer, MUDr. S. Polášková

Fotodynamická léčba – PDT

Ettler K., Bartoňová J., Kolesárová J., Vaicová M.

Klinika nemocí kožních a pohlavních FN a LF UK, Hradec Králové

O fotodynamické léčbě v dermatologii byla na našich fórech přednesena již řada sdělení. Princip metody a indikace by měly být známy již každému dermatologovi. Také jsme se konečně dočkali zavedení do rutinní praxe (i když v ČR jen na 6 dermatologických pracovištích) vytvořením kódu PDT (44259) i jeho úhrady (559 b.). Nicméně naším zájmem by mělo být další rozšíření léčebných možností, a to zejména v případech, kdy ostatní léčba selhává nebo má závažné a nepříjemné vedlejší účinky. K takovým situacím patří aktinická cheilitida, lichen sclerosus, chronické jizvící procesy, oblasti kožně slizničních přechodů, apod.

SAPHO syndrom

Růžičková-Jarešová L., Machovcová A.

Dermatovenerologické oddělení FN Motol, Praha

Syndrom byl poprvé pospán Francouzskou dermatologickou společností v roce 1987. Jedná se o koincidenci kožních a kostně-kloubních projevů. Etiologie je neznámá. Nejčastěji se projevuje v období dospívání. K celkové terapii se používají nesteroidní antirevmatika, antiflogistika, retinoidy, antibiotika a kortikosteroidy. Velmi důležitá je lokální terapie u kožních projevů.

Ve sdělení je popisován případ 18letého chlapce. Od roku 2006 nastalo silné zhoršení akné. Přes intenzivní lokální a celkovou léčbou došlo k progresi onemocnění s postupným rozvojem kostního a kloubního postižení. Vzniklé ulcerace na hrudníku se hojily velmi obtížně, zlepšení nastalo kombinovanovanou terapií kortikosteroidů a retinoidů s transplantací kůže na hrudníku.

Granulomatózní dermatitis perioralis jako možný nežádoucí účinek přípravku tacrolimus

Schimmerová P.

Dermatovenerologická klinika Fakultní nemocnice, Brno

Tacrolimus patří mezi první objevená makrolidová imunosupresiva. Podle mechanismu účinku se řadí mezi tzv. inhibitory kalcineurinu. Konečným důsledkem jeho působení je potlačení T-buněčné odpovědi. V lokální formě pro dermatologické účely se nejšířeji používá k léčbě atopického ekzému. Jako nejzávažnější nežádoucí účinek se uvádí možná kancerogenita. Jako poměrně nový přípravek se pro své imunosupresivní a imunomodulační vlastnosti zkouší používat i při jiných onemocněních. V souvislosti se stále širším používáním se můžeme setkat s referencemi nejen o jeho dalších možnostech využití, ale také o možných dalších nežádoucích účincích. S jistými úspěchy byl použit například u seboroické dermatitidy, některých forem psoriázy, některých granulomatózních onemocněních. V případě obličejových dermatóz, jako je rozacea nebo periorální dermatittida, jsou však výsledky sporné. Navíc se objevují informace o tom, že při používání přípravku s obsahem tacrolimu na obličej se po přechodném zlepšení původních projevů může rozvinout papulózní nebo papulopustulózní dermatitida, popisovaná například jako rosacea like dermatitis, rosaceiformní dermatitis apod. V přednáškovém sdělení je popisován případ pacientky, která se léčila s atopickým ekzémem. Po půlročním ošetřování obličeje zevními kortikoidy se u ní rozvinul obraz periorální dermatitidy, proto byly kortikoidy postupně vynechány. Přistoupilo se k lokální léčbě 0,1% tacrolimem. Po přechodném příznivém efektu a dobré toleranci došlo k rozvoji intenzívního erytému a papulózního výsevu v obličeji. Byla stanovena diagnóza granulomatózní periorální dermatitidy. Aplikace tacrolimu byla ukončena. Po celkové terapii doxycyklinem a lokální indiferentní terapii se kožní nález upravil.

Anti-aging v dermatologii: přání a realita

Arenbergerová M.

Dermatovenerologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha

Demografické studie ukazují, že naše populace stárne a stále se zvyšuje průměrná délka života. Někteří vědci dokonce odhadují průměrnou délku života v r. 2050 na 83 let. Vzhledem k tomuto trendu je důležité zaměřit se na choroby spojené se stářím a zejména na jejich prevenci. Moderní společnost klade stále vyšší nároky na estetickou stránku člověka. A proto se farmaceutický, ale i kosmetický průmysl zaměřuje na vývoj léků, které by pozastavily biologické stárnutí kůže a pokožka si tak zachovala mladistvý a svěží vzhled. Kvalifikovaná antiagingová medicína musí vycházet z molekulárně-biologických poznatků o stárnutí kůže, ale i z endokrinopatií typických pro pokročilý věk. Antiagingová medicína je nový medicínský směr, který definuje známé, ale i objevuje nové preventivní mechanismy k pozastavení biologického stárnutí.

Možnosti korekce infraorbitální oblasti, použití kyseliny hyaluronové

Mansfeldová L.

Dermatovenerologické odd. FN Motol; Korektivně-dermatologická amb. dr. Věry Terzijské, Praha

Prohlubeň nebo deformace v infraorbitální oblasti je způsobena resorpcí kosti ve vnitřní třetině spodního orbitálního oblouku a stažením svalů v obličeji s následným poklesem měkkých tkání tváře. Individuální rozdíly jsou dané geneticky a věkem se můžou zhoršovat. Tato resorpce může být kompenzována prostřednictvím aplikace výplňových materiálů, dočasně nebo dlouhodobě působících. Výsledný efekt závisí na charakteru výplňového materiálu, tloušťky kůže a množství tuku v oblasti spodního víčka a tváře. V prezentaci uvedeme naše zkušenosti s aplikací kyseliny hyaluronové do infraorbitální oblasti, která umožňuje jednoduchou a efektivní korekci infraorbitální prohlubně nebo deformace. Komplikace jsou zřídkavé a kosmetický efekt velmi dobrý.

Možnosti liečby hyperhidrózy

Sochorová R.¹, Sochor M.²

¹Lekárska kozmetika Life Style, Bratislava

²Dermatovenerologická klinika FN, Bratislava

Hyperhidróza je stav, pri ktorom množstvo vytvoreného potu je viac ako 50 mg za jednu minútu.cm^-2. Najčastejšie postihuje oblasti podpazušia, dlaní, chodidiel, čela a bedier.

Predstavuje psychosociálny a pracovný problém 0,5 % populácie. Ekrinné žliazky sú inervované postgangliovými cholinergnými sympatickými vláknami. V liečbe sa používajú antiperspiranty, ionoforéza, chirurgická transtorakálna sympatektómia, lokálna kyretáž, excízia, liposukcia (axily), anticholinergiká, trankvilizéry, botulotoxín.

Botulotoxín bol prvýkrát použitý v terapii hyperhidrózy v roku 1997.

Kostihoj v terapii

Barna M., Kučera A., Hladíková M., Kučera M.

II. lékařská fakulta UK a FN Motol, Praha

Novodobé trendy v liečbe kožných ochorení masťami opätovne vykazujú účinné využívanie fytopreparátov. Učinné látky ako napríklad alantoín, cholín, triterpénové saponáty, esenciálne oleje a deriváty kyseliny rozmarínovej sú dlhodobo známe v ľudovom liečiteľstve na Slovensku. Z týchto tradícií vychádzajú aj noví výrobcovia mastí, ktoré majú využitie nielen v kožnom lekárstve (protizápalový efekt, podpora granulácie), ale aj v rehabilitácii. Pre túto univerzálnu vlastnosť majú takto vyrobené unguentá na fytofarmakologickom účinku široké využitie.

ČO JE NOVÉ V DERMATOVENEROLÓGII

Predsedajúci: Prof. MUDr. M. Šimaljaková, PhD., Prof. MUDr. J. Péč, PhD.

Čo je nové v dermatologickej klinike

Péč J.

Dermatovenerologická klinika MFN, Martin

Čo je nové v dermatologickej terapii

Šimaljaková M.

Dermatovenerologická klinika FN, Bratislava

Čo je nové v dermatologickom výskume

Buchvald D.

Detská dermatovenerologická klinika LFUK a DFNsP, Bratislava

Poznatky genetiky, molekulovej a celulárnej biológie, biochémie a imunológie ostatných rokov stále viac a viac menia charakter dermatológie ako vedy aj klinickej špecializácie. Z odboru prevažne popisujúceho klinické prejavy najrôznejších dermatóz a pri ich liečbe vychádzajúceho z rokmi nadobudnutých empirických skúseností sa postupne mení na odbor vysvetľujúci patogenetické procesy vedúce k vzniku týchto prejavov a pri ich liečbe vychádzajúci z najnovších poznatkov súčasnej vedy.

V dermatologických a všeobecne biologických časopisoch bolo v ostatnom roku publikovaných viacero článkov, ktoré prinášajú nové pohľady na procesy prebiehajúce v koži za fyziologických aj patologických okolností. Niektoré z nich majú pre dermatológa zatiaľ len teoretický význam, iné však prinášajú nové terapeutické perspektívy. V prednáške budú v súhrnoch prezentované výsledky vybraných významných prác obohacujúcich naše poznanie o patogenetických mechanizmoch kožných chorôb.

Čo je nové v detskej dermatológii

Martinásková K.

Dermatovenerologické odd. FNsP J. A. Reimana, Prešov

Problematika detskej dermatovenerológie sa nepochybne líši od dermatológie dospelých. Má svoje špecifiká vzhľadom na patofyziologické odlišnosti veku dieťaťa. Rozvoj molekulovej biológie významne ovlpyvnil diagnostiku genodermatóz hlavne keratodermíí, pľuzgiernatých ochorení, neurokutánnych syndrómov porúch pigmentácie, syndrómov spojených s tumormi kože a iných. Okrem anamézy, histologického vyšetrenia dominujú molekulové metodiky DNA, RNA molekulová analýza. O uvedené poznatky sa opiera genetické poradenstvo, prenatálna diagnostika v l0.-l2. týždni gravidity a objavujú sa nové možnosti génovej terapie. Molekulové metodiky PCR sú na prvom mieste aj v diagnostike oportunných ochorení u imunosuprimovaného pacienta, infekčných ochorení a exantémov u detí. Tieto majú v súčasnosti menlivý charakter, objavujú sa nové syndrómy a aj viaceré patogény v etiológii. U týchto má často exantém závažný priebeh so systémovými komplikáciami, rovnako je sťažená diagnostika aj liečba. Persistujúce pozitívne titre niektorých vírusov / parvovírus Bl9 môže predchádzať kolagenózam. Zo skupiny alergodermií u atopickej dermatitídy sa stále kladie dôraz na udržanie bariérových funkcií kože, objavujú sa nové mutácie filagrínu. Lokálne imunomodulátory význnamne ovplyvňujú aj pruritus. Súčasťou komplexnej liečby atopickej dermatitídy a alergodermií spôsobených imunitnými mechanizmami IgE je aj špecifická alergénová imunoterapia. Systémová liečba u detí imunosupresívami a retinoidmi má svoje časové obmedzenia a je určená pre závažné chronické dermatózy. Predchádza biologickej liečbe psoriázy u závažných foriem ochorenia u detí s kĺbnymi aj gastrointestinálnymi ochoreniami. U špecifických foriem psoriázy sa využívajú novšie topické externá (topické iné imunomodulátory, retinoidy – tazarotén) a ďalšie.

Čo je nové v onkodermatológii

Poláková K.

Onkologický ústav svätej Alžbety, Bratislava

Neustále narastajúca incidencia NMSC i melanómovej rakoviny kože v našej krajine, presun týchto ochorení do mladších vekových kategórií, nás nabáda k sústavnej a ostražitej pozornosti voči týmto ochoreniam. Tak ako sa v liečbe NMSC uplatňujú čoraz viac neinvazívne terapeutické modality, rozvíja sa aj škála nových diagnostických možností. Patria medzi ne molekulárne markery, ultrasonografia. Doppler, optická koherentná tomografia, spektroskopia, fluorescenčné zobrazovanie, konfokálna mikroskopia, terraherz zobrazovanie, elektrická impedancia. Mnohé z nich umožňujú 3D zobrazovanie in vivo, čo umožňuje nadčasové porozumenie vývoja NMSC. Látky cieliace na expresiu Bcl-X/L sa osvedčujú v chemoprevencii i chemoterapii kožnej rakoviny. Augmentácia IL-12 bude považovaná za stratégiu pre prevenciu a liečbu fotokarcinogenézy. Medzi chemopreventívne liečivá u kožných nádorov patrí aj all-trans retinová kyselina. V liečbe T-bunkových lymfómov sa ako nové liečivá uplatňujú: zanolimumab, denileukin, diftitox, bexarotene, vorinostat. Adjuvantná radioterapia sa uplatní v liečbe Merkel cell karcinómu viac ako chemoterapia, ktorá potláča imunitu. Medzi nezávislé prognostické faktory melanómu patrí denzita zrelých dendritických buniek v spojení s aktivovanými T-lymfocytmi. Drenáž mnohopočetnými lymfatickými cestami je nezáviský rizikový faktor pre rekurenciu a mortalitu melanómu. Sentinelová lymfadenektómia prakticky úplne eliminuje riziko rekurencie m. m.aj pri hrúbke tumoru 0,76–1 mm. Nové mikromorfometrické charakteristiky SLN / najmenší priemer najväčšej metastázy / -nezávislé prediktívne kritériá CLND.

SEKCIA POSTEROV

Predsedajúci: Prim. MUDr. J. Lidaj, As. MUDr. M. Jirásková, CSc.

Idiopatický osteom kůže – kazuistika

Nevoralová Z.¹, Pock L.², Mandys V.³, Kheck M.⁴

¹Kožní oddělení nemocnice, Jihlava

²Dermatohistopatologická laboratoř, Praha

³Karlova univerzita a FN Královské vinohrady, Praha

⁴Patologické oddělení nemocnice, Jihlava

Cíl: Primární osteom kůže je velmi vzácná nedědičná choroba kůže. Uvádíme 27letého pacienta, který navštívil kožní ambulanci pro ložisko na hlavě. Anamnesticky první obtíže u pacienta vznikly ve věku 6 let ve formě drobných papul lokalizovaných v pravé temporální krajině. Papuly se několik let zvětšovaly a splývaly postupně do většího ložiska. V posledních 9 letech se již obraz na kůži neměnil. Objektivně je při vyšetření v pravé temporo-parietální krajině přítomné lehce elevované červenorůžové tuhé ložisko průměru 25x70 mm nerovného povrchu a v okolí několik drobných papul průměru 1–8 mm. Ložisko neobtěžuje Pacient popírá úraz, tumor, chronický zánět či jinou lokální afekci. Opakované probatorní excize z útvaru potvrdily suspektní diagnózu kožního osteomu. Ložisko bylo kompletně excidováno.

Metody: Byla provedena tato vyšetření: počítačová tomografie pravé čelní, temporální a parietální krajiny, techneciový sken kostí a kompletní laboratorní odběry, endokrinologické a genetické vyšetření.

Souhrn: Všechna výše uvedená vyšetření byla bez patologického nálezu. Histologické vyšetření celého excidovaného útvaru potvrdilo diagnózu osteomu. Byly vyloučeny ostatní typy primárních kožních osteomů: progresivní kostní heteroplazie, Albrightova hereditární osteodystrofie, plakový osteom a miliární kožního osteom. Výskyt stejné choroby v rodině byl vyloučen, u našeho pacienta tedy předpokládáme spontánní mutaci.

Závěr: Diagnóza primárního idiopatického osteomu je velmi vzácná. Dosud bylo publikováno jen několik případů. Předpokládáme, že náš pacient je další v řadě popsaných případů.

Pacient s papulopustulózní akné IV, portální hypertenzí, leukocytopenií, trombocytopenií a benigní hyperbilirubinémií léčený perorálním izotretinoinem – kazuistika

Nevoralová Z.

Kožní oddělení nemocnice, Jihlava

Pacient s několika interními chorobami (portální hypertenzí, leukocytopenií, trombocytopenií a benigní familiární hyperbilirubinemií – m. Gilbert) trpěl čtyři roky těžkou formou akné. Konvenční terapie akné byla bez efektu, na kůži postupně vznikla řada deformujících jizev. Ve spolupráci s gastroenterologem jsme zahájili léčbu perorálním izotretinoinem. V průběhu léčby byl pravidelně sledován klinický obraz akné, nežádoucí účinky léčby, byla prováděna laboratorní vyšetření a kontrolovány symptomy interních chorob. Po pěti měsících léčby perorálním izotretinoinem došlo k zhojení všech aktivních projevů akné, zlepšily se jizvy. V průběhu léčby se objevily jen běžné nežádoucí účinky. Interní choroby byly po celou dobu stabilizované a nevyžadovaly zásah gastroenterologa.

Závěr: Léčba těžké formy akné u pacienta s portální hypertenzí, leukocytopenií, trombocytopenií a benigní familiární hyperbilirubinémií je možná a v našem případě přinesla vynikající efekt. Spolupráce s gastroenterologem a pravidelné klinické a laboratorní kontroly během léčby jsou ale nezbytné.

Periorální dermatitida v dětském věku

Kelblerová A., Čapková Š.

Kožní ambulance, Dětská poliklinika, FN Motol, Praha

Periorální dermatitida je poměrně časté chronické zánětlivé kožní onemocnění vyskytující se nejen u dospělých, ale i v dětském věku. Vzniká na podkladě předchozí aplikace kortikoidních extern na kůži obličeje pro jiné kožní choroby. Často se periorální dermatitida objevuje u dětí s astmatem, které používají inhalační kortikoidní přípravky pomocí masky. Jinou příčinou vzniku periorální dermatitidy může být intolerance vyvolaná kosmetickými přípravky. Projevy periorální dermatitidy vídáme také u dětí léčených některými cytostatiky.

Naše kazuistika se věnuje případu vietnamského chlapce s rozsáhlými projevy periorální a periorbitální dermatitidy, které vznikly na podkladě tříleté aplikace kortikoidních extern na kůži obličeje.

Výskyt dermatitis herpetiformis u súrodencov

Chmúrová N., Švecová D.

Dermatovenerologická klinika, Lekárska fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava

Podklad: Dermatitis herpetiformis (DH) je chronická, svrbivá, papulovezikulózna dermatóza, s patognomonickými depozitmi IgA v oblasti dermálnych papíl. DH a celiakia sú glutén-senzitívne ochorenia, so spoločným imunogenetickým základom. Obe majú evidentnú genetickú asociáciu s HLA DQ na chromozóme 6. Sú asociované s alelami HLA triedy II A1*0501 a B1*02, ktoré kódujú HLA DQ2 heterodimér. Pri celiakii je známy familiárny výskyt, ale údaje v literatúre o výskyte dermatitis herpetiformis, prípadne oboch ochorení v rodinách, sú obmedzené. Ochorenie sa lieči sulfónmi, najmä dapsónom a bezgluténovou diétou.

Metódy: U sestier A a B sa objavili príznaky dermatitis herpetiformis, pričom klinický priebeh bol u nich odlišný. Sestra A mala v minulosti diagnostikovanú celiakiu a autoimunitnú tyreoitídu. U sestry B sa realizovalo serologické vyšetrenie na zistenie prítomnosti celiakie. U oboch bola doporučená bezgluténová diéta a dapsón, pričom u sestry A sa na 10. deň vyvinula alergická reakcia na dapsón potvrdená lymfocytotransformačným testom. Obom sestrám sa urobila HLA typizácia.

Výsledky: U oboch sestier sa histologicky a imunoflurescenčne potvrdila diagnóza dermatitis herpetiformis. U sestry B sa nezistila prítomnosť antigliadínových a antiretikulínových protilátok, celiakia sa serologicky nepotvrdila. HLA typizáciou sa zistilo, že obidve sestry sú homozygoti s HLA alelami DQB1*0201.

Záver: Dermatitis herpetiformis predstavuje trvalú intoleranciu na glutén a potrebná je celoživotná bezgluténová diéta. Je to zriedkavé ochorenie, ktoré vyžaduje spoluprácu dermatológa a gastroenterológa. Naše výsledky potvrdili asociáciu DH s ďalšími autoimunitnými ochoreniami a známu asociáciu s HLA-DQB1*0201 alelami. I keď sa všeobecne nepovažuje dermatitis herpetiformis za familiárne ochorenie, náš prípad poukazuje na možný familiárny charakter tohto ochorenia.

Prieskum výskytu psoriázy a liečebnej praxe

Chromej I.

Dermatovenerologická klinika MFN, Martin

Psoriáza je chronické erytematoskvamózne zápalové ochorenie kože, ktoré postihuje približne 2 % stredoeurópskej populácie. Heterogenita klinického obrazu a priebehu vyplýva z množstva vnútorných a vonkajších faktorov, predovšetkým genetickej predispozície, rozsahu a intenzity prejavov, spôsobu, účinnosti a bezpečnosti liečby, provokačných faktorov a subjektívneho vyrovnávania sa pacienta s ochorením. Cieľom prieskumu psoriázy na Slovensku PRIPSO bolo zistiť počet pacientov s psoriázou, ktorých liečia ambulantní kožní lekári, druh a rozsah kožných prejavov, spôsob liečby a celkovú spokojnosť pacientov a lekárov s výsledkami terapie. V mesiacoch február a marec 2008 sa počas dvoch týždňov monitorovali základné ukazovatele chorobnosti a psoriatickej liečby v 76 dermatologických ambulanciách vo všetkých okresoch Slovenska. Monitorovaná vzorka je dostatočne reprezentatívna, pretože odráža ukazovatele v 36 % odborných kožných ambulancií. Prieskum sa netýkal ambulancií v priamej pôsobnosti dermatovenerologických kliník a preto nie je ovlyvnený údajmi z centier, ktoré sústreďujú prevažne pacientov s ťažkými formami ochorenia.

Možnosti a trendy modernej dermatológie v stacionárnej starostlivosti

Zelenková H., Stracenská J.

DOST-Dermatovenerologické oddelenie sanatórneho typu, Svidník

Práca v každom medicínskom odbore prechádza svojim vývojom. Cez integračné snahy až po absolútne separovanie. Nevyhla sa tomu ani dermatológia – v celosvetovom, európskom ako aj slovenskom ponímaní. Časy budovania veľkých lôžkových oddelení sú nenávratne preč. V rámci kvalitného vyučovania novej generácie odborníkov zostávajú na čele lôžkových oddelení univerzitné pracoviská. V rámci dostupnosti cielenej a účelnej starostlivosti sú pre pacientov stále viac k dispozícii tzv. stacionárne oddelenia. Tieto nezahŕňajú iba ambulantnú starostlivosť, ako sa mnohí domnievajú, ale poskytujú pacientom maximálny okruh výkonov tak diagnostických ako aj terapeutických. Pod jednou strechou pacient nájde všetko – vyšetrenie na ambulancii, laboratórne vyšetrenia, fyzikálnu terapiu, balneoterapiu, komplexnú lokálnu a celkovú starostlivosť, niektoré veľmi žiadané nadštandardné výkony, edukačné pracovisko, ako aj kvalitne vybavenú lekáreň. O možnostiach práce a najmä širokom dosahu pôsobnosti kožných stacionárov (v maximálnej miere uplatňovaných a praktikovaných v zahraničí) referuje posterové sdelenie.

Morbus Pringle – kazuistika

Škvarlová M., Martinásková K., Nagyová B.

Dermatovenerologické oddelenie FNsP J. A. Reimana, Prešov

M. Pringle patrí do heterogénnej skupiny neurokutánnych ochorení. Tieto ochorenia vznikajú počas embryonálneho vývoja, sú spôsobené poruchou vývoja neuroektodermálnych tkanív. Incidencia ochorenia je asi 1/10 000 až 1/50 000. Ide o autozomálne dominantne dedičné ochorenie. V r. 1987 bol zistený gén pre toto ochorenie na 9. chromozóme (TSC 1), v r. 1993 ďalší gén na 16. chromozóme (TSC 2). Klinické prejavy ochorenia sú veľmi rozmanité, aj stupeň závažnosti prejavov je rôzny. Charakteristická je triáda príznakov: adenoma sebaceum (angiofibromatózne papuly červenohnedej farby na tvári a paraunguálne), mentálna retardácia (50 %) a epileptické záchvaty (85–90 %). Vo vysokom percente prípadov dochádza k postihnutiu parenchymatóznych orgánov rôznymi typmi nádorov.

Kazuistika: Prezentujeme prípad 55 ročnej pacientky, u ktorej sa prvé prejavy objavili v 4. decéniu. Na kožnú ambulanciu prišla s pokročilými rozsiahlymi kožnými prejavmi paraunguálne, na prstoch nôh, na tvári a chrbte. Neurologickým vyšetrením zistená asymetrická senzoricko-motorická neuropatia dolných končatín. EEG vyšetrenie: Bez fokality a bez epielementov. CT mozgu: Početné drobné kalcifikácie do veľkosti 5 mm frontálne vpravo, periventrikulárne a parietálne obojstranne. Očné vyš.: Degeneratio retinae atrophicans o. sin. Mentálne postihnutie sme u našej pacientky nezistili.

Potravinová alergia a skrížená potravinová alergia u atopikov

Pallová A., Švecová D.

Dermatovenerologická klinika, Lekárska fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava

Podklad: Potravinová alergia a skrížená reaktivita jednotlivých alergénov patria medzi civilizačné problémy s vzrastajúcou tendenciou. Incidencia je v detskom veku 2–8 %, v dospelosti 1–2 %. Ochorenie môže spôsobovať široké spektrum klinických prejavov, zahrňujúcich kožné, gastrointestinálne, respiračné a systémové anafylaktické reakcie.

Materiál a metodika: Pravá potravinová alergia je abnormálna imunologická odpoveď na alergén po konzumácii potraviny a je len zlomkom veľkej skupiny klinických príznakov, nazývaných nežiaduce potravinové reakcie. Potravinové aj peľové alergény patria do viacerých skupín bielkovín a glykoproteínov, označovaných ako PR- proteíny, vicilíny, legumíny, profilíny alebo peroxidázy. Mnohé z nich obsahujú až 40–90 % zhodné homológne sekvencie bielkovinových reťazcov, čo je zodpovedné za časté skrížené reakcie medzi jednotlivými druhmi potravinových a inhalačných alergénov navzájom, alebo medzi sebou. Najčastejším syndrómom skrížených reakcií je syndróm peľ–potrava, vyskytujúci sa u pacientov primárne senzibilizovaných na inhalačný alergén a následne skrížene reagujúcich determinantov bielkoviny nutričného alergénu. Viac ako 50 % pacientov s peľovou alergiou odpovedá produkciou IgE protilátok na alergény v potravinách rastlinného pôvodu. Senzibilizácia na jeden alergén indikuje široké senzibilizačné spektrum, čo môže viesť k neočakávanej závažnej klinickej reakcii. Poznanie týchto skrížených reakcií medzi inhalovanými a nutritívnymi alergénmi je významné, najmä z hľadiska osvojenia si zásad účelnej terapie a prevencie akútnych komplikácií v dennej praxi.

Záver: Pokrokom pri odhaľovaní skrytých alergénov budú direktívy EU. Požadujú jasné označovanie pôvodu a zloženia potravín a prítomnosť alergénov v potravinách s definovaním prahových hladín. Potravinársky priemysel začína využívať techniky genetických biotechnológií za účelom odstránenia alergénov najpoužívanejších potravín. Čo tento postup prinesie, či nebudú okrem žiaduceho efektu aj neočakávané nežiaduce pôsobenie, ukáže budúcnosť.

Pemphigus vulgaris – klinická retrospektívna štúdia za 11-ročné obdobie

Chmúrová N., Švecová D.

Dermatovenerologická klinika, Lekárska fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava

Podklad: Pemphigus vulgaris (PV) je zriedkavé, chronické autoimunitné, bulózne ochorenie kože a slizníc. Cieľom štúdie bola retrospektívna analýza, ktorá podáva prehľad 31 pacientov hospitalizovaných s touto diagnózou na Dermatovenerologickej klinike LFUK a FN v Bratislave v rokoch 1996 to 2006.

Materiál a metódy: Retrospektívna štúdia analyzuje 31 pacientov s diagnózou PV, ktorí boli hospitalizovaní v čase od januára 1996 do decembra 2006. Zisťoval sa vek, pohlavie, klinický obraz, diagnostické metódy, spúšťacie faktory ochorenia, priebeh ochorenia, liečba a jej nežiadúce účinky, pridružené kožné a slizničné infekcie, hodnoty krvného obrazu, hepatálne a renálne parametre. Deskriptívnou štatistickou metódou sa vyhodnocovali zistené údaje.

Výsledky: Priemerný vek začiatku ochorenia bol 49,0 ± 16,2 rokov, pomer žien:mužov bol 1,4/1. Diagnóza PV bola potvrdená histopatologicky a pomocou metódy priamej imunofluorescencie. Najčastejšie sa chorobné lézie nachádzali na hrudníku (79,35%), na chrbte (64,13%) a na sliznici v ústnej dutine (63,04%). Spúšťacie faktory, ktoré predchádzali začiatok, prípadne vzplanutie ochorenia boli najčastejšie bakteriálne (35,5%) a vírusové infekcie (38,7%), lieky indukujúce PV (45,2%) (diclofenac, ACE inhibitory, acetylsalicylová kyselina, deriváty propionovej kyseliny, levodopa, isoniazid), dentálne fokálne infekcie (25,8%), stres (16,1%), kontakt s chemikáliami (16,1%) (gleje, farbivá, laky, umelé farbivá), mechanické dráždenie (6,5%). Kortikosteroidy ako samostatná liečba sa podávali u 18 pacientov, v kombinácii s azatioprinom alebo cyklosporínom u 12 pacientov, a jeden pacient bol liečený intravenóznymi imunoglobulínmi. Vedľajšie účinky celkovej liečby sa zistili u 100% pacientov, ktorým sa aplikovali kortikosteroidy. Kožná a slizničná infekcia bola najčastejšie spôsobená Candida albicans, Staphylococcus aureus a Enterococcus faecalis. Niektorí pacienti mali veľmi ťažký priebeh a museli byť opakovane hospitalizovaní. Ťažší priebeh sa pozoroval u žien.

Záver: Hoci si PV vyžaduje celoživotnú liečbu, v súčasnosti môže byť úspešne liečený kombinovanou liečbou šetriacou kortikosteroidy. Napriek nežiadúcim účinkom sa považujú kortikosteroidy stále za liek prvej voľby a lieky šetriace kortikosteroidy umožňujú oddialenie začiatku a zmiernenie nežiadúcich účinkov. Skorá diagnostika a liečba PV umožňuje zlepšenie prognózy s nižšou mortalitou. Pravidelná dispenzarizácia pacientov minimalizuje nežiaduce účinky. Vhodná modifikácia liečby a eliminácia spúšťacích faktorov ochorenia podporujú dlhodobé remisie ochorenia.

Nie sme malomocní, ani bezmocní

Husárová V., Cetkovská M.

Spoločnosť psoriatikov a atopikov SR

Spoločnosť psoriatikov a atopikov SR je svojpomocné občianske združenie pacientov s psoriázou a atopickým ekzémom, ktoré vzniklo v roku 1990. Zastupuje záujmy cca 250 tisíc psoriatikov a podobného počtu ekzematikov na Slovensku. Čo je cieľom SPaA SR? Zastupovať všetkých psoriatikov a atopikov pri rokovaniach so zákonodarcami a s výkonnou mocou. Podporovať skvalitnenie a modernizáciu liečby chronických kožných chorôb na Slovensku. Pomáhať pri zakladaní denných centier na liečbu kožných chorôb, získavať financie na ich vybavenie modernou technikou. Informovať prostredníctvom bulletinu Helios o všetkých aspektoch života s chronickými kožnými chorobami. SPaA SR- kluby. Podporovať kluby psoriatikov a atopikov (pracujú v 13 rôznych regiónoch Slovenska). Zlepšovať soc. podmienky, fyzickú, psychickú kondíciu (more, protistresové kurzy, relaxačné aktivity). Oboznamovať verejnosť so skutočnosťou, že tieto kožné choroby nie sú infekčné a meniť tak negatívny vzťah okolia k ľuďom s postihnutou kožou.