JAN JESENSKÝ - JESSENIUS (1566 - 1621)

Česká verzia

Autoři: Jan Betlach
Působiště autorů: Oddělení patologie, Nemocnice Havlíčkův Brod
Vyšlo v časopise: Čes.-slov. Patol., 53, 2017, No. 3, p. 140-141
Kategorie: Kapitoly z historie

Jessenius byl nejen věhlasný lékař, chirurg a anatom, ale také učenec, filozof, literát, politik a dějepisec. Ovládal několik jazyků; česky ani slovensky však neuměl. Jeho otec Baltazar, slovenský luteránský zeman, pocházel z dnešního Turčianského Jasena. Později se usadil ve Vratislavi a oženil se zde s dcerou německého měšťana Marthou Schüllerovou. Jan se narodil 27. prosince 1556. Vzdělával se ve vratislavském gymnáziu Elisabethanum, které sloužilo jako přípravka pro německé protestantské univerzity. Filozofii a medicínu odešel studovat na proslulou univerzitu ve Vitenberku. Odtud kvůli náboženským neshodám přešel do Lipska, kde jej vyučoval slavný anatom Georg Walther; u něho také bydlel a konal s ním experimenty, např. vivisekci kočičího srdce. V roce 1587 obhájil disertační práci a získal titul bakalář filozofie. O rok později odcestoval z Lipska přes Prahu do Říma, kde pravděpodobně navštěvoval univerzitu. Poté dále studoval na věhlasné lékařské fakultě v Padově, která náležela mezi nejpřednější učení své doby, především díky zakladateli moderní anatomie Andreu Vesaliovi (1514 - 1564). Jessenia vyučoval další slavný profesor anatomie a embryologie Hieronymus Fabricius ab Aquapendente (1537 - 1619), který nechal roku 1594 vybudovat první trvalé anatomické divadlo (theatrum anatomicum) s 300 místy k sezení. Navštěvoval také filozofické přednášky Francesca Piccolomini (1523 - 1607). Poněvadž protestantům nebylo dovoleno získat titul na katolické padovské univerzitě, mohl Jessenius díky vřelému doporučení tamních profesorů požádat o jeho udělení v Praze. Zde mu tituly doktora medicíny a doktora filozofie udělil dne 9. prosince 1591 ze svého palatinského úřadu apoštolský protonotář katolické církve Jacob Chimarrha Rerumendus se souhlasem císaře Rudofa II. a pod dohledem císařových a dvorních lékařů. Jessenius se po skončení studií oženil s dcerou císařského registrátora slezské komory ve Vratislavi Marií Felsovou. Jako lékař působil krátce v rodném městě, brzy se však stal osobním lékařem saského kurfiřta Bedřicha Viléma Sasko-Výmarského v Drážďanech a od roku 1593 byl dvorním lékařem saské dynastie. Již v roce 1594 se stal na vitenberské univerzitě profesorem chirurgie a brzy nato i profesorem anatomie a botaniky. Jeho strmá akademická kariéra pokračovala zvolením děkanem lékařské fakulty (1597) a záhy poté rektorem celé univerzity. Ve své inaugurační řeči studenty kromě jiného nabádal k dobrým mravům, vyvarování se večírků a hlučné zábavy. Roky strávené ve Vitenberku patří k nejplodnějším v jeho lékařské, vědecké a pedagogické kariéře. Díky svým výtečným a poutavým přednáškám byl u studentů oblíbený, vykonal s nimi také mnoho pitev (pitvy zde byly zavedeny již v roce 1526). Provedl také několik veřejných pitev těl tuláků, žebráků a popravených zločinců. Pod jeho vedením zde vzniklo 20 hodnotných disertačních prací. Jedné veřejné pitvy ve Vitenberku se zúčastnil také jeho přítel Tycho Brahe, který Jessenia na oplátku pozval do Prahy.

Jessenius byl velmi vzdělaný, ale také ctižádostivý. Již od dob studií byl ovlivňován německým protestantským humanizmem a později kulturou renesanční Itálie. Po celý život udržoval vědecké a kulturní styky s předními učenci a umělci na pražském dvoře císaře Rudolfa II.: hvězdářem Tychonem Brahem (1546 - 1601); matematikem Johannem Keplerem (1571 - 1630); matematikem, alchymistou, botanikem, zeměpiscem, hvězdářem a lékařem Tadeášem Hájkem z Hájku (1525 - 1600); dvorním dějepiscem Jakobem Typotiem (1540 - 1601); hvězdářem a matematikem Martinem Bacháčkem z Nouměřic (1539 - 1612); lékařem a botanikem Adamem Zálužanským ze Zálužan (1555 - 1613) a dalšími. Byli to právě Tycho Brahe a Adam Zálužanský ze Zálužan, kteří Jesseniovi navrhli vykonat veřejnou pitvu v Praze. V jejím uskutečnění lze spatřovat jednak podporu obnovení lékařské fakulty (na které se už několik let nepřednášelo), ale především Jesseniovy zájmy: získání přízně císařského dvora, který byl jedinečným centrem vědy a umění; ukázat své schopnosti a šíři vzdělání; přitáhnout zájem význačných osobností země k opomíjené oblasti vědy a v neposlední řadě pobavit publikum. K pitvě dal povolení císař i fakulta a kat dodal tělo ortelovaného (oběšeného) odsouzence. Tato první veřejná pitva v českých zemích se přes nesouhlas pražských jezuitů konala ve dvoře Rejčkovy koleje (dnes ulice Karoliny Světlé), vyzdobené pietně černým suknem ve dnech 8.-12. června 1600. Pitvy se zúčastnilo přes 1000 osob všech tří stavů. Jessenius pitval s asistentem Adamem Zálužanským ze Zálužan a obsáhle komentoval jednotlivé úkony a rozpitvané orgány. U pitvy se sešla šlechtická a měšťanská honorace – představitelé dvorních úředníků, různých oborů vědy, zástupci univerzity a zřejmě jen pár studentů, protože se tehdy lékařství již několik roků pravidelně nepřednášelo. Nejpočetnější byli v publiku laici. Pozvaný císař Rudolf. II z obavy před morem, který se tehdy v Praze objevil, z Plzně, kde pobýval, nepřijel. Jessenius vydal popis pitvy v latině v následujícím roce v Vitenberku. Spis věnovaný „nejjasnějšímu králi českému a veleváženým stavům českého království“ má 346 stran a je členěný do devíti výkonů podle průběhu pitevního procesu a jednotlivých systémů a orgánů, je bez ilustrací. Nepřináší žádné nové informace, jde vlastně o kompilát ze starověkých a středověkých anatomů, zejména Vesalia. První český kompletní překlad vyšel jako faksimile až v roce 2004, zásluhou pražského anatoma prof. Josefa Stingla.

**Obr. 1. Obálka prvního dne vydání (FDC) známky vydané Českou poštou ke 450. výročí Jesseniova narození v roce 2016.**

V roce 1602 se Jessenius v Praze usadil nadobro, bydlel v Loudově koleji vedle Betlémské kaple. Přestože jako ženatý nesměl působit jako Mistr na univerzitě, která trvala na celibátu, díky mnoha osobním a profesním vztahům s jejími členy zůstává v Praze a působí jako praktický lékař. Nikdy se mu nepodařilo stát se osobním lékařem císaře ani jeho dvora. V roce 1602 pitval svého švagra Daniela Else, který zemřel na skvrnitý tyfus. Vykonal i další pitvy, v roce 1605 opět v Rečkově koleji pitval ženu a dítě. V roce 1608 odešel do Vídně a krátce zde působil jako lékař bratra Rudolfa II. - císaře Matyáše (1557 - 1619). Roku 1612 mu umírá manželka Marie; další léta strávil cestováním po Evropě, především Uhrách a Německu a vydával svá starší reeditovaná díla. Do Prahy se definitivně vrátil na jaře 1616 s adoptivní dcerou Julií (o její matce se nedochovaly žádné zprávy). Dne 16. října 1617 byl zvolen rektorem pražské univerzity. Profesorem byl jmenován v roce 1618, avšak jeho přednášky byly obecného rázu a týkaly se hlavně historie. V roce 1617 nadešla velmi neklidná doba bojů za práva a svobody mezi českými stavy a nově korunovaným habsburským králem Ferdinandem II. (1578 - 1637). Jessenius se připojil k české protestantské straně, je pověřován diplomatickými úkoly a stává se mluvčím českých stavů proti císaři, což se mu nakonec stalo osudným. V roce 1619 vydává práce, ve kterých se ostře rozchází s habsburskou politikou; v té době vypracoval také memorandum vyzývající k pozvednutí pražské univerzity, o rok později se ovšem vzdává pozice jejího rektora. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl zatčen a obviněn z urážky majestátu. Smutnou ironií osudu bylo, že předsedou vyšetřující komise byl nejvyšší kancléř českého království Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568 - 1628), Jesseniův přítel ze studií v Padově. Podle ortelu mu měl být „jazyk zaživa uřezán a on sám čtvrcen a na rozcestí rozvěšen, hlava pak s jazykem v jisté místo dána býti má, ale z milosti císařské nejprve se mu jazyk zaživa uřeže, potom sťat a čtvrcen a na rozcestí u stínadel rozvěšen bude, hlava pak s jazykem dá se na most“. Jesseniův život ukončil jiný jeho přítel, magistr medicíny, kat Jan Mydlář (1572 - 1664) dne 21. června 1621. Jeho krutý konec na popravišti byl v dobovém nazírání komentován Jiřím Kezeliem Bydžovským (1576 - 1655) v Kronice mladoboleslavské jako odplata bezbožnému doktorovi, který sám lidi čtvrtil. Jesseniův pohnutý osud je dokladem ošidnosti aktivní účasti na politice (nejen) tehdejší doby, která přátele dokáže proměnit v nelítostné soudce a katy.

Jesseniův pestrý život a jeho konec se staly inspirací a podnětem nejen pro umělecké zpracování. Slovenský spisovatel L’udo Zoubek v roce 1956 napsal životopisnou novelu Doktor Jessenius. Český spisovatel Vladimír Körner je autorem knihy Lékař umírajícího času (1984), podle které režisér Miloslav Luther natočil pětidílný televizní seriál, jehož upravená verze dala vznik filmu Svědek umírajícího času. V roce 2008 se Jessenius stal 32. osobností cyklu české televize Dvaasedmdesát jmen české historie. Nový asteroid objevený českým astronomem Antonínem Mrkosem 2. května 1984 na kleťské observatoři byl pojmenován 11830 Jessenius (1944 JE). Kateřina Stromková a Pavla Zemanová jsou autorkami muzikálu Jan Jessenius.

Jesseniovo jméno nese také zlatá čestná plaketa SAV, Lékařská fakulta fakulta Univerzity Komenského v Martině a několik EC expresů. Dne 22. června 2016 vydala Česká pošta společně se Slovenskem, Polskem a Maďarskem ke 450. výročí narození 27 korunovou známku s Jesseniovým portrétem, kterou vyryl František Horniak podle obrazové předlohy Lucase Kiliana z roku 1618. Ke stejné příležitosti vydala Česká národní banka 14. prosince 2016 stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč, jejímž autorem je akademický sochař Zbyněk Fejtů.

HLAVNÍ JESSENIOVA DÍLA

De animae humanae immortalitae (O nesmrtelnosti lidské duše, 1587)
Elegia (1590)
De divina humanaque philosophia progymnasma peripatheticum (O božské a lidské filozofii, 1591)
De Putrescentis Bilis in Febre Tertiana Exuisita Intermittente Loco (O onemocnění žluče při třídenní zimnici, 1591)
Pro vindiciis contra tyrannos (Na obranu proti tyranům, 1591)
Zoroaster, Nova, brevis veraque de universo Philosophia (Zoroaster, nová, krátká a pravdivá filozofie vesmíru, 1593)
Anatomiae, Pragae, anno M.D.C. abs se selenniter administratae historia (Pražská pitva, průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L.P. MDC, 1601)
De ossibus tractatus (Traktát o kostech, 1601)
Institutiones chirurgicae quibus universa manu medendi ratio ostenditur (Základy chirurgie, v nichž je ukázáno veškeré léčení pomocí rukou, 1601)
Semeotike ; seu Nova cognoscendi morbos methodus ad Analyseos Capivaccianae normam (Semiotika; aneb nová diagnostika chorob, 1601)
De vita et mortae Illustris et generosi Viri, domini Tychonis Brahe Equit (O životě a smrti zářného a vznešeného Tychona Braheho, 1601)
De anima et corpore universi (O duši a lidském těle, 1605)
De cavenda tollendaque peste consilium (Rada o vystříhání se a snášení moru, 1606)
De sanguine, vena secta dimissio iudicium (O krvi a pouštění žilou, 1608)
Regis Ungariae, Matthiae II. Coronatio (Korunovace Matyáše II. králem uherským, 1609)
Ad Mathiam II. Ungariae et Boemiae Regem Oratio inauguralis (Inaugurační řeč u příležitosti korunovace Matyáše II. uherským a českým králem, 1611)
Ad divum Matthiam Caesarem (Božskému císaři Matyášovi, 1612)
Ad regni Boemiae…De restauranda Antiquissima Pragensi Academia (Králi českému…O povznesení starodávného pražského učení, 1609)
Legationis In Regiis Ungarum comitiis…renunciatio (Odmítnutí delegátů vyslaných do uherského království, 1619)