Pediatrie očima zkušených I.

SIDS V PODMIENKACH SLOVENSKA – HISTÓRIA A AKTUÁLNA SITUÁCIA

Kuchta M.¹, Jura J.², Tomori Z.³

¹ Klinika detí a dorastu LF UPJŠ a DFN, Košice, Slovenská republika

² Ambulancia VLDD, Z.S. Terchová, Slovenská republika

³ Ústav patologickej fyziológie LF UPJŠ, Košice, Slovenská republika

Úvod: „Zaľahnutie“ s následkom smrti dojčaťa, je známe už tisíce rokov, avšak dodnes nie je podstata vzniku SIDS (sudden infant death syndrome) dostatočne známa. Bolo identifikovaných viacero rizikových faktorov, ale aj tých, ktoré vznik SIDS redukujú, čo umožnilo rozvoj preventívnych opatrení, ktorými sa do určitej miery dá náhlemu úmrtiu dieťaťa zabrániť. Problematike SIDS sme sa začali venovať začiatkom 80-tych rokov 20. storočia. Okrem monitorovania výskytu SIDS na celom Slovensku sme od roku 1994 paralelne realizovali program prevencie SIDS, kde sme sa sústredili najmä na ALTE (apparently life threatening event). Od druhej polovice 90-tych rokov sme, v rámci diferenciálnej diagnostiky ALTE a prevencie SIDS, začali využívať aj polysomnografiu a domáci apnoe monitorig. Definícia SIDS sa v uvedenom období postupne spresňovala, zároveň boli publikované aj odporúčania pre prevenciu SIDS a tie sme integrovali do nášho projektu.

Výsledky: Podarilo sa nám zredukovať výskyt SIDS z pôvodných hodnôt 1,3–1,8 ‰, na 0,45 ‰ (1995) a postupne až na 0,12 ‰ (1998). Celé spektrum aktivít, v spolupráci s ostatnými odborníkmi, viedlo za 5 rokov k zníženiu výskytu SIDS na Slovensku o 60 %, na 1/3 zo začiatku 90-tych rokov. Klesajúci trend výskytu SIDS u nás bol po roku 1995 spôsobený aj komplexnými preventívnymi opatreniami (Jura J, Kuchta M. Epidemiologické rizikové faktory SIDS na Slovensku. Čes.-slov. Pediat. 2001; 56 (1): 22–28). Po roku 2002 boli tieto opatrenia menej intenzívne, čo sa neskôr prejavilo postupne až v 3-násobnom náraste výskytu SIDS. Na základe rozboru príčin tohto stavu predpokladáme, že tento vzostupný trend bol zapríčinený i zmenou klasifikácie SIDS (kedy sa vyžaduje aj analýza „okolností úmrtia“ – death scene). Posledné dostupné hodnoty výskytu SIDS na Slovensku sú 0,13 ‰, vysoký výskyt zisťujeme najmä na východe Slovenska, kde vysoký podiel na hodnote 0,58 ‰ majú predovšetkým deti Rómov.

Záver: Je potrebné i naďalej vykonávať osvedčenú preventívnu činnosti a aktivity nielen v práci praktického pediatra,ale aj na lôžkových pediatrických a neonatologických zariadeniach. Naše odporúčania sú stále aktuálne, je však potrebné o nich aktívne vedieť a plošne ich vykonávať.

PITNÝ REŽIM, ČO JE TO?

Kovács L.

2. detská klinika Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Detskej fakultnej nemocnice s poliklinikou, Bratislava, Slovenská republika

Voda sa podieľa na metabolizme buniek a tela, doprave živín aj na vyplavovanie odpadových a škodlivých látok z tela. Kvalita prijatých tekutín a najmä ich priebežný príjem v správnom množstve sú dôležitým predpokladom zachovania zdravia, duševnej pohody i fyzickej výkonnosti. Proti nedostatku vody existuje v organizme ochranný systém, ktorý hlási smäd. V USA je u dospelého priemerný príjem tekutín z pitia vody približne 1 liter za deň. Odporúčanie, že denný príjem vody (vrátane tej obsiahnutej v potravinách) by mal zodpovedať zhruba dvoma až trom litrom vody v závislosti od fyzickej aktivity daného jedinca a jeho veku môže vychádzať skôr zo záujmu výrobcov podporiť spotrebu. Pri náročných fyzických aktivitách je nutné prispôsobovať pitný režim, aby nedošlo k dehydratácii.

Cieľom tohto príspevku je poukázať na primeraný príjem tekutín a pomocou nových poznatkov zorientovať sa vo všadeprítomnej reklame na „najlepšie“ a „najzdravšie“ nápoje a tekutiny, ktoré by sa mali (podľa reklamy) prijímať denne a v čo najväčšom množstve.

DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA V PEDIATRII: OD PŘÍZNAKŮ K DIAGNÓZE

Zeman J.

Klinika dětského a dorostového lékařství, VFN a 1. LF UK, Praha, Česká republika

Dětská onemocnění představují velice heterogenní skupinu >8000 nosologických jednotek postihujících izolovaně nebo v kombinaci různé tkáně a systémy. Pokud u nemocného dítěte do očí nebije etiopatogeneze příznaků, zůstává diferenciální diagnostika široká. První příznaky, průběh onemocnění i výsledky běžných laboratorních vyšetření se mohou mezi jednotlivými nemocemi překrývat. Včasná diagnostika může být obtížná, a to nejen u dětí s běžným onemocněním, ale především u dětí se vzácným onemocněním s výskytem v populaci pod 1:2000.

Cílem sdělení je snaha ukázat řadu příkladů z klinické praxe, které pomohou residentům a mladým pediatrům porozumět potřebě široké diferenciálně diagnostické rozvahy nad každým symptomatickým dítětem bez známé etiologie jeho zdravotních obtíží. U dětí s méně častým onemocněním a především u dětí se vzácnými poruchami je nutná třígenerační rodinná anamnéza a detailní osobní anamnéza, precizní fyzikální vyšetření a výběr vhodných zobrazovacích, biochemických a metabolických vyšetření a molekulárních analýz k rozpoznání správné diagnózy a pochopení její patofyziologie.

Závěr: Větší pozornost je třeba věnovat vzácným onemocněním v dětském věku, protože vzácné poruchy mají velký dopad na postižené děti, jejich rodiny i zdravotní systém. Pozdní nebo nesprávná diagnóza vzácných poruch představuje pro dítě vysoké riziko spojené s nesprávnou nebo opožděnou léčbou a pro rodinu nedostatečné či dokonce nesprávné genetické poradenství s negativními dopady na psychologickou, ekonomickou a sociální oblast. Navíc, neustále stoupá počet nových léčebných metod pro děti se vzácným onemocněním.

Podpořeno projekty RVO VFN 64165 and PRVOUK P49.