Dlouhodobé výsledky léčby Hodgkinovy choroby: zkušenosti z univerzitní nemocnice v Sofii
Dlouhodobé výsledky léčby Hodgkinovy choroby: zkušenosti z univerzitní nemocnice v Sofii
Východiska:
Stanovit účinnost kombinované léčby zahrnující léčebnou radioterapii s rozšířeným polem (extended field radiotherapy – EFRT) a chemoterapii (CHT) přezkoumáním dlouhodobých výsledků pacientů s Hodgkinovou chorobou v sofijské univerzitní nemocnici „Queen Giovanna‑ SUL“, se zaměřením zejména na sekundární primární malignitu (SPM), a stanovit nezávislé faktory korelující s výsledkem léčby. Materiál a metody: V období 1982 až 2007 bylo do této retrospektivní studie zařazeno 170 pacientů s Hodgkinovou chorobou se středním (medián) věkem 12 let (rozmezí 3–40 let, 68 žen, 102 mužů). Rozložení klinických studií bylo následující: klinická studie I u 1 pacienta (0,6 %), klinická studie II u 86 pacientů (50,5 %), klinická studie III u 77 pacientů (45,3 %) a klinická studie IV u 6 pacientů (3,5 %). Histologické podtypy zahrnovaly typ s převahou lymfocytů 7,6 %, typ se smíšenou buněčností 47,1 %, typ nodulárně sklerotický 42,9 % a typ s lymfocytární deplecí 0,6 %. Symptomy B byly pozorovány u 57,6 % pacientů, hepatosplenomegalie u 30,6 %, anémie u 27,1 % a zvýšená laktátdehydrogenáza v séru (LDH) u 41,2 %. Celková léčba zahrnovala jak EFRT, tak CHT. U 115 pacientů (67 %) bylo provedeno supradiafragmatické ozařování lymfatických uzlin, u 3 pacientů (2 %) bylo provedeno subdiafragmatické ozařování a u 52 pacientů (31 %) bylo provedeno ozařování supra‑ a infradiafragmatických lymfatických uzlin (35 pacientů – 20,6 %) a celkové lymfatické ozařování (4 pacienti – 2,4 %). Denní dávka byla 1,5– 2 Gy, celková dávka pro EFRT byla 20– 40 Gy. Z analyzovaných 170 pacientů byly u 150 posouzeny dlouhodobé výsledky a u 120 provedena analýza SPM. Výsledky: Doba sledování byla od 0,3 let do maximálně 25,7 let, s mediánem doby pozorování 12 let. Celková doba přežití po dobu 5, 10, 15 a 25 let v celé skupině byla 93 % : 86 % : 82 % : 82 %. Sklon k lepšímu přežití byl zjištěn u pacientů s věkem ≤ 15 let v porovnání s pacienty ve věku > 15 let, s celkovou dobou přežití 5, 10 a 15 let 95 % : 87 % : 84 % vs 84 % : 84 % : 56 %, p = 0,09. Byl zjištěn trend lepší doby přežití u mužů v porovnání s ženami s celkovou dobou přežití 5, 10 a 15 let (96 % : 93 % : 91 % vs 88 % : 73 % : 65 %, p = 0,001). Rozdíl celkové doby přežití mezi klinickou fází IIB a IIIA byl významný ve prospěch pacientů v klinické fázi IIIA s celkovou dobou přežití 5 a 10 let (89 % : 76 % vs 95 % : 90 %, р = 0,03). Byl zkoumán prognostický vliv následujících faktorů: věk, pohlaví, studie, histologický podtyp při první diagnóze, místa postižení, počet zasažených lymfatických uzlin, symptomy B, hepatosplenomegalie, anémie, zvýšená LDH v séru, denní dávka, celková dávka, posilovací dávka a technika použitá při EFRT. V univariantní analýze byly nezávislými rizikovými faktory pohlaví (p < 0,001), studie (IIB : IIIA) (p = 0,03), mediastinální postižení (p = 0,03), denní dávka (p = 0,01) a celková dávka (p = 0,02). V multivariantní analýze byly nezávislými rizikovými faktory věk ≤ 15 let (p < 0,001), mužské pohlaví (p = 0,005), denní dávka ≤ 1,5 Gy (p = 0,009) a celková dávka 26– 30 Gy (p = 0,048), u kterých bylo zjištěno, že pozitivně ovlivňují celkovou dobu přežití. Zkoumali jsme prognostický model identifikující skupiny pacientů s Hodgkinovou chorobou s obzvlášť citlivou variantou a zkombinovali prognostické faktory jako věk ≤ 15 let (p = 0,001), mužské pohlaví (p = 0,011) a celková dávka 26– 30 Gy (p = 0,012). Během pozorovaného 25letého období nebyl stanoven rozvoj SPM u žádného ze 120 pacientů zařazených do sledování. Závěr: První provedená bulharská studie kombinované léčby zahrnující EFRT a CHT prokázala určitý potenciál při léčbě pacientů s Hodgkinovou chorobou vyjádřený dosažením dlouhodobých výsledků a nízké četnosti SPM.
Klíčová slova:
kombinovaná léčba – chemoterapie – radioterapie s rozšířeným polem – Hodgkinova choroba
Autoři:
L. Gocheva; I. Koleva
Působiště autorů:
University Hospital “Queen Giovanna‑ ISUL”, Department of Radiotherapy, Sofia, Bulgaria
Vyšlo v časopise:
Klin Onkol 2010; 23(1): 34-42
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Východiska:
Stanovit účinnost kombinované léčby zahrnující léčebnou radioterapii s rozšířeným polem (extended field radiotherapy – EFRT) a chemoterapii (CHT) přezkoumáním dlouhodobých výsledků pacientů s Hodgkinovou chorobou v sofijské univerzitní nemocnici „Queen Giovanna‑ SUL“, se zaměřením zejména na sekundární primární malignitu (SPM), a stanovit nezávislé faktory korelující s výsledkem léčby. Materiál a metody: V období 1982 až 2007 bylo do této retrospektivní studie zařazeno 170 pacientů s Hodgkinovou chorobou se středním (medián) věkem 12 let (rozmezí 3–40 let, 68 žen, 102 mužů). Rozložení klinických studií bylo následující: klinická studie I u 1 pacienta (0,6 %), klinická studie II u 86 pacientů (50,5 %), klinická studie III u 77 pacientů (45,3 %) a klinická studie IV u 6 pacientů (3,5 %). Histologické podtypy zahrnovaly typ s převahou lymfocytů 7,6 %, typ se smíšenou buněčností 47,1 %, typ nodulárně sklerotický 42,9 % a typ s lymfocytární deplecí 0,6 %. Symptomy B byly pozorovány u 57,6 % pacientů, hepatosplenomegalie u 30,6 %, anémie u 27,1 % a zvýšená laktátdehydrogenáza v séru (LDH) u 41,2 %. Celková léčba zahrnovala jak EFRT, tak CHT. U 115 pacientů (67 %) bylo provedeno supradiafragmatické ozařování lymfatických uzlin, u 3 pacientů (2 %) bylo provedeno subdiafragmatické ozařování a u 52 pacientů (31 %) bylo provedeno ozařování supra‑ a infradiafragmatických lymfatických uzlin (35 pacientů – 20,6 %) a celkové lymfatické ozařování (4 pacienti – 2,4 %). Denní dávka byla 1,5– 2 Gy, celková dávka pro EFRT byla 20– 40 Gy. Z analyzovaných 170 pacientů byly u 150 posouzeny dlouhodobé výsledky a u 120 provedena analýza SPM. Výsledky: Doba sledování byla od 0,3 let do maximálně 25,7 let, s mediánem doby pozorování 12 let. Celková doba přežití po dobu 5, 10, 15 a 25 let v celé skupině byla 93 % : 86 % : 82 % : 82 %. Sklon k lepšímu přežití byl zjištěn u pacientů s věkem ≤ 15 let v porovnání s pacienty ve věku > 15 let, s celkovou dobou přežití 5, 10 a 15 let 95 % : 87 % : 84 % vs 84 % : 84 % : 56 %, p = 0,09. Byl zjištěn trend lepší doby přežití u mužů v porovnání s ženami s celkovou dobou přežití 5, 10 a 15 let (96 % : 93 % : 91 % vs 88 % : 73 % : 65 %, p = 0,001). Rozdíl celkové doby přežití mezi klinickou fází IIB a IIIA byl významný ve prospěch pacientů v klinické fázi IIIA s celkovou dobou přežití 5 a 10 let (89 % : 76 % vs 95 % : 90 %, р = 0,03). Byl zkoumán prognostický vliv následujících faktorů: věk, pohlaví, studie, histologický podtyp při první diagnóze, místa postižení, počet zasažených lymfatických uzlin, symptomy B, hepatosplenomegalie, anémie, zvýšená LDH v séru, denní dávka, celková dávka, posilovací dávka a technika použitá při EFRT. V univariantní analýze byly nezávislými rizikovými faktory pohlaví (p < 0,001), studie (IIB : IIIA) (p = 0,03), mediastinální postižení (p = 0,03), denní dávka (p = 0,01) a celková dávka (p = 0,02). V multivariantní analýze byly nezávislými rizikovými faktory věk ≤ 15 let (p < 0,001), mužské pohlaví (p = 0,005), denní dávka ≤ 1,5 Gy (p = 0,009) a celková dávka 26– 30 Gy (p = 0,048), u kterých bylo zjištěno, že pozitivně ovlivňují celkovou dobu přežití. Zkoumali jsme prognostický model identifikující skupiny pacientů s Hodgkinovou chorobou s obzvlášť citlivou variantou a zkombinovali prognostické faktory jako věk ≤ 15 let (p = 0,001), mužské pohlaví (p = 0,011) a celková dávka 26– 30 Gy (p = 0,012). Během pozorovaného 25letého období nebyl stanoven rozvoj SPM u žádného ze 120 pacientů zařazených do sledování. Závěr: První provedená bulharská studie kombinované léčby zahrnující EFRT a CHT prokázala určitý potenciál při léčbě pacientů s Hodgkinovou chorobou vyjádřený dosažením dlouhodobých výsledků a nízké četnosti SPM.
Klíčová slova:
kombinovaná léčba – chemoterapie – radioterapie s rozšířeným polem – Hodgkinova choroba
Zdroje
1. ESMO. Minimum Clinical Recommendations for diagnosis, treatment and follow‑up of Hodgkin’s disease. [http:/ / www.esmo.org/ referenceGuidelines/ html/ MCR9.htm].
2. Danon S, Valerianova Z, Ivanova T (eds.) Cancer incidence in Bulgaria 2004. Bulgarian National Cancer Registry.
3. Specht L, Gray R, Clarke R et al. Influence of more extensive radiotherapy and adjuvant chemotherapy on long‑term outcome of early‑stage Hodgkin’s disease: A meta‑analysis of 23 randomized trials involving 3 888 patients. International Hodgkin’s Disease Collaborative Group. J Clin Oncol 1998; 16: 830– 843.
4. Mendenhall NP, Hoppe R, Prosnitz LR et al. Principles of radiation therapy in Hodgkin’s disease. In: Mauch PM, Armitage JO, Diehl V et al (eds). Hodgkin’s disease. Philadelphia: Lippincott Williams& Wilkins 1999: 337– 376.
5. Fryer C, Hutchinson R, Krailo M et al. Efficacy and toxicity of 12 courses of ABVD chemotherapy followed by low‑dose regional radiation in advanced Hodgkin’s disease in children: a report from the Children’s Cancer Study Group. J Clin Oncol 1990; 8: 1971– 1980.
6. Gehan EA, Sullivan MP, Fuller LM et al. The intergroup Hodgkin’s disease in children. A study of stage I and II. Cancer 1990; 65: 1429– 1437.
7. Hudson M, Greenwald C, Thompson C. Efficacy and toxicity of multiagent chemotherapy and low‑dose involved field radiotherapy in children and alolescents with Hodgkin’s disease. J Clin Oncol 1993; 11: 100– 108.
8. Hunger S, Link M, Donaldson S. ABVD/ MOPP and low‑dose involved‑ field radiotherapy in pediatric Hodgkin’s disease: the Stanford experience. J Clin Oncol 1993; 12: 2160– 2166.
9. Hutchinson R, Fryer C, Davis P et al. MOPP or radiation in addition to ABVD in the treatment of pathologically staged advanced Hodgkin’s disease in children: results of the Children’s Cancer Group Phase III trial. J Clin Oncol 1998; 16: 897– 906.
10. Jenkin D, Doyle J, Berry M et al. Hodgkin’s disease in children: treatment with MOPP and low‑dose extended field irradiation without laparotomy: late results and toxicity. Med Pediatr Oncol 1990; 18: 265– 272.
11. Kung F. Hodgkin’s disease in children 4 years of age or younger. Cancer 1991; 67: 1428– 1430.
12. Cleary S, Link M, Donaldson S. Hodgkin’s disease in the very young. Int J Radiat Oncol Biol Phys 1994; 28: 77– 84.
13. Greenlee R, Hill‑ harmon M, Thun M. Cancer statistics 2001. CA Cancer J Clin 2001; 51: 15– 36.
14. Jeffery GM, Colls BM, Robinson BA et al. A risk factor for relapse in Hodgkin’s disease: Female gender? Hematol Oncol 1989; 7: 345– 353.
15. Klimm B, Reineve T, Haverkamp H et al. Role of hematotoxicity and sex in patients with Hodgkin’s lymphomas. An analysis from the German Hodgkin Study Group. J Clin Oncol 2005; 23: 8003– 8011.
16. Smith R, Chen Q, Hudson M et al. Prognostic factors in pediatric Hodgkin’s disease. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2001; 51: 19.
17. Smith R, Chen Q, Hudson M et al. Prognostic factors for children with Hodgkin’s disease treated with combined‑ modality therapy. J Clin Oncol 2003; 21: 2026– 2033.
18. Mauch P, Tarbell N, Weinstein H et al. Stage IA and IIA supradiaphragmatic Hodgkin’s disease: prognostic factors in surgically staged patients treated with mantle and para‑aortic irradiation. J Clin Oncol 1988; 6: 1576– 1583.
19. Sandoval C, Venkateswaran L, Billups,‑ C et al. Lymphocyte‑ predominant Hodgkin disease in children. J Pediatr Hematol Oncol 2002; 24: 269– 273.
20. Von Wasielewski S, Franklin J, Fischer R et al. Nodular sclerosing Hodgkin disease: new grading predicts prognosis in intermediate and advanced stages. Blood 2003; 101: 4063– 4069.
21. Shankar A, Ashley S, Radford M et al. Does histology influence outcome in childhood Hodgkin’s disease? Results from the United Kingdom Children’s Cancer Study Group. J Clin Oncol 1997; 15: 2622– 2630.
22. Maity A, Goldwein J, Lange B et al. Mediastinal masses in children with Hodgkin’s disease. An analysis of the Hospital Children’s Hospital of Philadelphia and the Hospital of the University of Pennsylvania experience. Cancer 1992; 69: 2755– 2760.
23. Behar R, Hoppe R. Radiation therapy in the management of bulky mediastinal Hodgkin’s dlisease. Cancer 1990; 66: 75– 79.
24. Behar R, Horning S, Hoppe R. Hodgkin’s disease with bulky mediastinal involvement: effective management with combined modality therapy. Int J Radiat Oncol Biol Phys 1993; 25: 771– 776.
25. Dieckmann K, Potter R, Hofmann J et al. Does bulky disease at diagnosis influence outcome in childhood Hodgkin’s disease and require higher radiation doses? Results from the German – Austrian Pediatric Multicenter Trial DAL‑ HD‑ 90. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2003; 56: 644– 652.
26. Specht L. Prognostic factors in Hodgkin’s Disease. Semin Radiat Oncol 1996; 6: 146– 161.
27. Hoppe R, Hanlou A, Hanks G et al. Progress in the treatment of Hodgkin’s disease in the United States, 1973 versus 1983: The Patterns of care study. Cancer 1994; 7: 3198– 3203.
28. Mauch P. Controversies in the management of early stage Hodgkin’s disease. Blood 1994; 83: 318– 329.
29. Nachman J, Sposto R, Herzop P et al. Randomized comparison of low‑dose involved field radiotherapy and no radiotherapy for children with Hodgkin’s disease who achieve a complete response to chemotherapy. J Clin Oncol 2002; 20: 3765– 3771.
30. Smith R, Chen Q, Hudson M et al. Prognostic factors in pediatric Hodgkin’s disease. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2001; 51: 19.
31. Crnkovich M, Hoppe R, Rosenberg S et al. Stage II B Hodgkin’s disease: the Standford experience. J Clin Oncol 1986; 4: 472– 479.
32. Montalban C, Garcia J, Abraira V et al. Influence of biologic markers on the Spanish Hodgkin’s Lymphoma Study Group. J Clin Oncol 2004; 22: 1664– 1673.
33. Vijayakumar S, Myrianthopoulos L. An updated dose‑response analysis in Hodgkin’s disease. Radiother Oncol 1992; 24: 1– 13.
34. Brinker H, Beutzen S. A re‑analysis of available dose‑response and time‑dose data in Hodgkin’s disease. Radiother Oncol 1994; 3: 227– 230.
35. Loeffler M, Brosteann O, Hasenclever D et al. Meta‑analysis of chemotherapy versus combined modality treatment trials in Hodgkin’s disease. International Database in Hodgkin’s disease overview Study Group. J Clin Oncol 1998; 16: 818– 829.
36. Behringer K, Diehl V. Twenty‑ five years of clinical trials of the German Hodgkin Study Group (GHSG). Eur J Haematol 2005; 66: 21– 25.
37. Sieber M, Tesch H, Pfstner B et al. Rapidly alternating COPP/ ABV/ IMEP is not superior to conventional alternating COPP/ ABVD in combination with extended‑ field radiotherapy in intermediate‑stage Hodgkin’s lymphoma: Final results of the German Hodgkin’s Lymphoma Study Group Trial HD5. J Clin Oncol 2002; 20: 476– 484.
38. Jenkin D, Greenberg M, Fitzgerald A. Second malignant tumors in childhood Hodgkin,s disease. Med and Pediatr Oncol 1996; 26(6): 373– 379.
39. Ng A, Bernardo M, Weller E et al. Second malignancy after Hodgkin’s disease treated with radiation therapy with or without chemotherapy: Long‑term risks and risk factors. Blood 2002; 100: 989– 1996.
40. Kowalczyk J, Nurzynska J, Armata J et al. International note. Second malignant neoplasm,s in children: A Multicenter Study of the Polish Pediatric Leukemia/ Lymphoma Group. Med and Pediatr Oncol 2002; 38(6): 421– 426.
41. Franclin J, Pluetschow A, Paus M et al. Second malignancy risk associated with treatment of Hodgkin’s lymphoma: meta‑analysis of the randomised trials. Ann Oncol 2006; 17: 1749– 1760.
42. Cellai E, Magrini S, Masala G et al. The risk of second malignant and tumors and its consequences for the overall survival of Hodgkin’s disease patients and for the choice of their treatment at presentation: analysis of ascites of 1 524 cases consecutively treated at the Florence University Hospital. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2001; 49(5): 1327– 1337.
Štítky
Detská onkológia Chirurgia všeobecná OnkológiaČlánok vyšiel v časopise
Klinická onkologie
2010 Číslo 1
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Nejasný stín na plicích – kazuistika
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
Najčítanejšie v tomto čísle
- Velmi malé karcinomy prsu, HER2-pozitivní a léčba trastuzumabem v adjuvanci
- NK buňky, chemokiny a chemokinové receptory
- Průkaz vlivu estrogenových a progesteronových receptorů na přežití u karcinomu prsu bez cytostatické a hormonální léčby v malém souboru pacientek
- Dlouhodobá odpověď jaterních metastáz karcinomu prsu na léčbu kapecitabinem – kazuistické sdělení