Imunologické aspekty v onkologii –  cirkulující γδ T lymfocyty

Souhrn

γδ T lymfocyty představují menšinovou populaci T lymfocytů, která se v základu liší konstrukcí TCR receptoru. Unikátní vlastnosti γδ TCR dávají pak těmto buňkám jedinečné efektorové funkce a specifickou roli (nejen) v protinádorové imunitní odpovědi. V tomto článku popisujeme základní charakteristiku těchto buněk ve vztahu k onkologickým onemocněním. V experimentální části je pak provedena exploratorní analýza zastoupení γδ T lymfocytů v běžné populaci a srovnání těchto hodnot s hodnotami pacientů s melanomem a karcinomem prsu. Medián procentuálního zastoupení γδ ze všech lymfocytů byl 2,9 % (interkvartilové rozpětí – IQR 1,7– 4 %). Medián absolutních počtů γδ buněk v litru krve byl 5,05 × 10⁷ (IQR 2,9– 7,84 × 10⁷). Medián procentuálního zastoupení γδ buněk mezi T lymfocyty byl 3,9 % (IQR 2,3– 5,6 %). V referenční populaci nebyla prokázána závislost kvantitativních parametrů γδ buněk na pohlaví či věku. Dále proběhla detailní imunofenotypizace popisující zastoupení paměťových subpopulací (pomocí značení CD45RO a CD27) a výskyt povrchových markerů HLA‑Dr, CD69, CD25, CD28, CCR7, CTLA‑ 4, ICOS, PD‑ 1L a PD‑ 1 mezi γδ T lymfocyty u kontrol a pacientek s karcinomem prsu. Z této analýzy je patrné, že γδ buňky netvoří uniformní populaci, ale mohou se ve svých povrchových markerech lišit, stejně jako se pak liší v efektorových funkcích.

Klíčová slova:
γδ Tlymfocyty – nádorová onemocnění – imunitní systém – periferní krev – imunoterapie – T lymfocyty

Úvod

Základní povrchovou strukturou T lymfocytů je tzv. T‑ cell receptor (TCR). Pomocí tohoto receptoru a kostimulačních molekul pak T lymfocyty rozpoznávají antigenní peptidy, ve většině případů prezentované pomocí hlavního histokompatibilního komplexu (major histokompatibility complex –  MHC) antigen prezentujících buněk (antigen presenting cells –  APC). TCR je transmembránový heterodimer složený ze dvou řetězců, buďto α a β nebo γ a δ. Každý řetězec sestává z intracelulární, transmembránové a extracelulární domény, jejíž variabilní doména je odpovědná za rozpoznání antigenního komplexu. Zatímco TCR receptor konvenčních αβ T lymfocytů interaguje pouze s peptidy navázanými na molekuly MHC třídy I nebo II, γδ TCR je schopen rozpoznat širokou škálu vlastních a cizích antigenů, např. malých peptidů, solubilních či membránových proteinů, fosfolipidů apod., bez prezentace prostřednictvím MHC [1], díky čemuž je jejich role v rámci imunitního systému spíše vrozená než adaptivní.

Mezi efektorové funkce γδ T lymfocytů patří produkce cytokinů (INF‑γ, TNF‑α) a chemokinů (MIP‑1α/ β, RANTES), stejně jako přímá cytotoxicita (perforin, granzym) a buněčná cytotoxicita závislá na protilátkách (antibody dependent cellular cytotoxicity –  ADCC) [2]. U člověka a myši představují γδ T lymfocyty méně než 5 % všech cirkulujících lymfocytů [3], naopak u přežvýkavců se jejich zastoupení pohybuje mezi 15 a 60 % a zde γδ T lymfocyty mají roli spíše regulační než cytotoxickou [4]. Mimo cirkulaci a lymfatické orgány se γδ T lymfocyty u člověka nacházejí také v epitelu. Přesné typy γδ TCR receptoru jsou tkáňově specifické. Konkrétně Vγ9Vδ2 TCR je exprimován na 50– 95 % γδ buněk v periferní krvi [5], zatímco TCR složené z jiných Vδ elementů se vyskytují na γδ buňkách ve vnitřních orgánech (Vδ1 a Vδ3 ) nebo kůži (Vδ1) [6].

Cílem tohoto sdělení je shrnout literární data o úloze γδ buněk u onkologických onemocnění. Cílem experimentální části je popsat: a) hladiny cirkulujících γδ T lymfocytů v krvi jedinců z běžné populace a provést exploratorní analýzu; b) hodnoty cirkulujících γδ T lymfocytů u pacientů s maligním melanomem a karcinomem prsu a c) detailního imunofenotypu.

Patofyziologická úloha γδ T lymfocytů

Vzhledem k tomu, že aktivace γδ buněk nevyžaduje zpracování a prezentování antigenu antigen‑ prezentující buňkou, mohou být γδ buňky velmi rychle aktivovány a sloužit tak jako součást časné fáze imunitní odpovědi. Stejně jako NK buňky, i γδ T lymfocyty reagují na stimulaci ligandy indukovanými infekcí nebo stresem, kterými jsou u lidí např. MICA/ B nebo ULBP [7]. Tyto ligandy jsou obyčejně exprimovány slabě či vůbec a k jejich upregulaci dochází pouze za přítomnosti stresu (poškození DNA, teplotní stres) nebo infekce. K aktivaci γδ buněk pak dochází prostřednictvím jejich receptoru NKG2D [8,9], v některých případech přímo prostřednictvím γδ TCR receptoru [10]. Lidské γδ T buňky navíc exprimují receptory rozpoznávající molekulární vzorce (pattern recognizing receptors –  PRR) jako např. toll‑like receptory (TLR), které modulují jejich aktivaci [11]. Historicky je známa především schopnost mykobakterií reaktivovat γδ T lymfocyty [12].

Studie ukázaly, že Vγ9Vδ2 buňky lidské periferní krve dokážou po aktivaci fosfoantigenem vyvolat imunitní odpověď typu Th1 [13], která je charakterizována produkcí cytokinů TNF‑α a IFN- γ a cytotoxickou aktivitou [14]. Tato diferenciace Vγ9Vδ2 buněk cestou Th1 pravděpodobně probíhá během jejich periferní expanze po vystavení environmentálním mikrobiálním antigenům. Novorozenecké γδ buňky produkují IFN-γ, schopnost produkovat TNF‑α získávají po jednom měsíci od vystavení antigenům prostředí po porodu [15]. V in vitro podmínkách je ale v závislosti na přítomných cytokinech a stimulech TCR receptoru možno diferencovat γδ buňky do fenotypů připomínajících Th2, Th17, folikulární pomocné T buňky (Tfh) nebo regulační T buňky (Treg) [16,17].

γδ T lymfocyty a onkologická onemocnění

Mechanizmus rozpoznání nádorové buňky

Aktivace a získání efektorových funkcí je u γδ buněk, stejně jako u ostatních populací T lymfocytů, podmíněno stimulací TCR receptoru. Ten u γδ T lymfocytů specificky rozeznává molekuly, jejichž exprese je zvýšená ve stresových podmínkách. V případě normální buňky je koncentrace izoprenoidních metabolitů (jako např. izopentyl pyrofosfát –  IPP) příliš malá na to, aby byla rozpoznána Vγ9Vδ2 buňkami jakožto varovný signál. Deregulace izoprenoidního metabolizmu má u některých nádorů za následek nadprodukci IPP, které je pak detekováno Vγ9Vδ2 buňkami jako nádorový antigen [18]. K akumulaci IPP dochází např. při zablokování metabolizmu kyseliny mevalonové pomocí aminobisfosfonátů. Stimulace NKR exprimovaného γδ buňkami a částečně také receptoru NKG2D může rovněž efektivně spustit protinádorové funkce těchto buněk. NKG2D je exprimován Vγ9Vδ2 buňkami a váže se na nekonvenční MHC molekuly typu MIC nebo ULBP, které jsou exprimovány nádorovými buňkami [8,9].

Vliv na aktivitu jiných imunokompetentních buněk

Kromě přímého cytotoxického efektu se γδ buňky podílí na protinádorové imunitní odpovědi také nepřímo prostřednictvím aktivace jiných buněčných typů, jako např. dendritických buněk, NK buněk a efektorových T lymfocytů (obr. 1). Při kontaktu s nádorovou buňkou nebo po stimulaci TCR, NKG2D či za působení cytokinů jako IL‑12 nebo IL‑18 produkují lidské γδ T lymfocyty IFN-γ a TNF‑α [8,19]. Tyto dva cytokiny mohou potlačovat růst nádoru několika možnými způsoby, především však iniciací protinádorové aktivity CD8 buněk (obr. 1A) a inhibicí angiogeneze [20].

Pro‑nádorová aktivita γδ T lymfocytů

Imunosupresivní schopnosti lidských Vγ9Vδ2 buněk mohou také hrát důležitou roli. Tyto buňky dokáží po aktivaci produkovat cytokiny jako IL‑4, IL‑10 nebo TGF‑β, potlačovat proliferaci T lymfocytů a tím vytvořit regulační mechanizmus, který může výrazně potlačit protinádorovou imunitní odpověď [21]. Vše rozhodně závisí na kontextu, jelikož Vγ9Vδ2 buňky mohou vykazovat funkce Th1, Th2, Th17 i Th1/ reg‑like funkce a syntetizovat jak IFN‑ γ, IL‑4 a IL‑17, tak IL‑10 nebo TGF‑β. Poslední dva jmenované cytokiny mají imunosupresivní funkce a mohou být tím pádem zapojeny do pro‑nádorových aktivit γδ T lymfocytů. TGF‑β hraje klíčovou roli v rozvoji nádoru díky schopnosti posílit invazivitu nádorových buněk a tvorbu metastáz prostřednictvím modulace imunitního prostředí v oblasti nádoru. Nejvýznamnější mechanizmy podpory progrese nádoru spojené s TGF‑β jsou epiteliálně‑mezenchymální tranzice, únik imunitnímu systému a podpora proliferace nádorových buněk [22]. Exprese IL‑10 a TGF‑β je u různých typů nádorů často zvýšená. IL‑10 přímo ovlivňuje funkce antigen prezentujících buněk prostřednictvím potlačení exprese MHC a kostimulačních molekul, což má za následek potlačení imunitní odpovědi, případně nastolení tolerance. IL‑10 navíc potlačuje produkci Th1 cytokinů a podporuje T‑ regulační mechanizmy.

γδ T lymfocyty v protinádorové imunoterapii

γδ buňky vykazují lytickou aktivitu nezávislou na MHC vůči nádorovým buňkám in vitro [23] a byla prokázána jejich schopnost infiltrovat různé typy nádorových tkání včetně karcinomu plic [24], karcinomu ledvin [25] a maligního melanomu [26]. Z tohoto důvodu se lidské Vγ9Vδ2 T lymfocyty jeví jako atraktivní cíl pro protinádorové terapie. Existují dva základní přístupy využití γδ T lymfocytů v protinádorové terapii: 1. imunomodulace vedoucí k in vivo stimulaci γδ buněk a jejich protinádorové aktivitě, 2. in vitro expanze a přímé podání γδ T lymfocytů onkologickým pacientům.

γδ lymfocyty jsou expandovatelné působením IL‑2, a aminobisfosfonátů nebo fosfoantigenů in vitro [24,27], kde byla také prokázána jejich cytolytická aktivita vůči nádorovým buňkám [27]. Adoptivní transfer expandovaných γδ T lymfocytů byl proveden u pacientů s metastatickým renálním karcinomem, mnohočetným myelomem a nemalobuněčným karcinomem plic [2,28– 32]. Podání γδ T lymfocytů bylo dobře tolerováno a u některých pacientů bylo dosaženo objektivní odpovědi.

K in vivo expanzi γδ lymfocytů může být využit podobný přístup jako při in vitro expanzi, tj. aplikace bisfosfonátů a IL‑2 [33,34]. Při léčbě hormonálně refrakterního karcinomu prostaty bylo dosaženo lepší léčebné odpovědi ve skupině léčených IL‑2 a zoledronátem oproti skupině se zoledronátem samotným [35]. Stimulace protinádorového efektu γδ T lymfocytů může být také jedním z efektů imunoterapie prostřednictvím vakcinace mykobakteriálním preparátem [36,37], což je v současné době také předmětem klinických zkoušek [38].

Materiál a metody

Biologický materiál

Při této studii byly průtokovou cytometrií vyšetřovány vzorky krve odebrané do K3EDTA. Vzorky byly analyzovány v den odběru nebo uchovány v lednici po dobu max. 48 hod. Celkem bylo analyzováno 50 vzorků pacientů s maligním melanomem, 50 vzorků pacientek s karcinomem prsu a 50 kontrol, pro které byly použity vzorky z preventivních vyšetření. Vzorky pacientů byly vybrány na základě diagnózy C43, resp. C50 v elektronické zdravotnické dokumentaci pacienta (NIS Grey Fox) a vzorky pacientů s nádorovou multiplicitou nebyly z analýzy vyloučeny. Věk kontrolních jedinců bez onkologické diagnózy se pohyboval od 24 do 78 let s mediánem 56 let. U pacientů s melanomem byl věkový rozptyl od 37 do 83 let s mediánem 67,5 let, u karcinomu prsu pak od 36 do 91 let s mediánem 61 let.

Průtoková cytometrie

Flowcytometrická analýza γδ T lymfocytů byla provedena za použití značení protilátkami anti‑CD3 PC5, anti‑CD4 PC7 a anti‑γδTCR FITC a pro detailní imunofenotyp anti‑CD45RO ECD, anti‑CD27 PE, anti‑HLA‑Dr PC5, anti‑CD69 PC5, anti‑-CD25 PC5, anti‑CD278 APC, anti‑CD152 PE, anti‑CD28 APC‑ Alexa fluor 750, anti‑CD279 PC7, anti‑CD274 APC a anti‑-CD197 PE (vše Beckman Coulter). Nejdříve proběhla inkubace 50 µl krve se směsí protilátek po dobu 15 min ve tmě a při pokojové teplotě, poté bylo přidáno 600 µl lyzačního roztoku VersaLyse (Beckman Coulter) a ponecháno dalších 15 min ve stejných podmínkách. Takto připravené vzorky byly analyzovány flowcytometricky na přístroji Navios (Beckman Coulter). Absolutní počet γδ T lymfocytů byl stanoven výpočtem z celkového počtu lymfocytů, který byl stanoven na hematologickém analyzátoru Sysmex XT‑ 5000.

Statistická analýza

Statistické zhodnocení bylo provedeno v programu R (verze 3.0.2). Pro porovnání hladiny γδ T lymfocytů ve dvou skupinách byl použit neparametrický Mannův‑ Whitneyho test. Vztah mezi věkem a hladiny γδ T lymfocytů byl stanoven pomocí Spearmanova koeficientu korelace a jeho významnost byla testována příslušným testem. Všechny statistické testy byly oboustranné a byly provedeny na 5% hladině významnosti.

Výsledky

Hladiny γδ T lymfocytů v periferní krvi jedinců bez onkologické diagnózy

U kontrolní populace nebyla u kvantitativních parametrů γδ T lymfocytů pozorována statisticky významná závislost na pohlaví či věku (obr. 2). Medián procentuálního zastoupení γδ ze všech lymfocytů byl 2,85 % (interkvartilové rozpětí –  IQR 1,7– 4 %), z toho u žen 3,2 % (IQR 1,7– 3,9 %) a u mužů 2,7 % (IQR 1,7– 4,5 %) (obr. 2A). Medián absolutních počtů γδ buněk v litru krve byl 5,05 × 10⁷ (IQR 2,9– 7,84 × 10⁷), z toho u žen 5,92 × 10⁷ (IQR 3,8– 8,02 × 10⁷) a u mužů 4,37 × 10⁷ (IQR 2,41– 6,84 × 10⁷) (obr. 2B). Co se týče procentuálního zastoupení γδ buněk mezi T lymfocyty, medián byl 3,9 % (IQR 2,3– 5,6 %), z toho u žen 4,2 % (IQR 2,3– 5,3 %), u mužů pak 3,6 % (IQR 2,3– 6,1 %) (obr. 2C).

Hladiny γδ T lymfocytů v periferní krvi nemocných s maligním melanomem a karcinomem prsu

Procentuální zastoupení cirkulujících γδ T lymfocytů jak mezi T lymfocyty, tak mezi celkovými lymfocyty se neliší u pacientů s maligním melanomem a karcinomem prsu oproti zdravým kontrolám (obr. 3A, C). Absolutní počet γδ T lymfocytů byl v periferní krvi pacientů s maligním melanomem nižší než u zdravých kontrol (obr. 3B). Mediány analyzovaných hodnot byly následující: procentuální zastoupení γδ buněk ze všech lymfocytů u melanomu 2 % (IQR 1,4– 3,6 %), u karcinomu prsu 2,1 % (IQR 1,1– 3,4 %) a u kontrol 2,9 % (viz výše). Absolutní počet γδ buněk v litru krve u melanomu 2,9 × 10⁷ (IQR 1,69– 5,56 × 10⁷), u karcinomu prsu 3,6 × 10⁷ (IQR 2,59– 6,13 × 10⁷) a u kontrol 5 × 10⁷ (viz výše). Procentuální zastoupení γδ buněk mezi CD3 lymfocyty u melanomu 3 % (IQR 2,5– 5,6 %), u karcinomu prsu 2,7 % (IQR 1,5– 5,5 %) a u kontrol 3,9 % (viz výše).

V rámci pilotní analýzy byl proveden souhrn klinických dat pacientů s maligním melanomem i karcinomem prsu, jejichž hodnoty γδ T lymfocytů byly výrazně vyšší než ostatní výsledky ze skupiny. Klinické údaje jsou aktuální k 4/ 2015. Čtyři pacienti s maligním melanomem s nejvyšší hodnotou procentuálního zastoupení γδ T lymfocytů jsou:

 Případ A. Pacient, ročník 1955, s onkologickou triplicitou –  adenokarcinomem rekta, adenokarcinomem prostaty a maligním melanomem v bederní krajině. Diagnóza melanomu v 8/ 2013. Ložisko kompletně excidováno, histologická klasifikace pT4b pNX, v kompletní remisi. Adenokarcinom rekta diagnostikován v 4/ 2013, T4b Nx Mx (LAP v dx třísle), inoperabilní, paliativní sigmoideostomie, 1. linie chemoterapie FOLFOX a konkomitantně radioterapie na oblast pánve, celkem absolvoval 10 sérií chemoterapie bez závažnějších nežádoucích účinků (NÚ), radioterapie ukončena předčasně pro rozvoj kožní toxicity. V 3/ 2014 onemocnění operabilní a v 4/ 2014 byla provedena exenterace pánve s ureteroileostomií. Vedlejším nálezem adenokarcinom prostaty, Gleason skóre 3 + 4, pT2c, L0 V0. Pacient dále sledován a léčen pro komplikace spojené s ureteroileostomií. Onkologické onemocnění se nyní jeví bez známek diseminace a bez lokální recidivy.

 Případ B. Pacient, ročník 1968, s primárně metastatickým (lymfatické uzliny v proximální části stehna) maligním melanomem dg. 2/ 2011. Po rozšířené disekci uzlin ilioinguinální krajiny adjuvantní imunoterapie IFN‑ α, ukončena pro toxicitu v 6/ 2011. V 1/ 2012 lokoregionální recidiva a v 6/ 2012 vícečetné podkožní metastázy bez vzdálené diseminace, v 8/ 2012 provedena izolovaná hypertermická chemoperfuze levé dolní končetiny, v 10/ 2012 generalizace melanomu –  podkožní metastázy levé dolní končetiny, metastázy lymfatických uzlin v pánvi a retroperitoneu, susp. jaterní metastázy. V 11/ 2012 zahájena léčba vemurafenibem v rámci klinické studie s efektem regrese kožních metastáz. Efekt léčby trvá a terapie vemurafenibem pokračuje.

Případ C. Pacient, ročník 1940, s onkologickou duplicitou –  maligním melanomem a adenokarcinomem žaludku. Melanom diagnostikován v 1986. Řešen širokou excizí s disekcí levé axily. Po chirurgickém zákroku v kompletní remisi. Adenokarcinom žaludku dg. v 2009. Vzhledem k lokálnímu rozsahu onemocnění následovalo radikální odstranění tumoru s gastrektomií a omentektomií. Po resekci tumoru byl pacient sledován bez adjuvantní terapie. Relaps onemocnění nastal v 7/ 2014. Na CT objevena solitární metastáza v játrech. V 9/ 2014 byla odoperována metastatická část jater a horní okraj pankreatu. Pro histologicky pozitivní resekční okraje následovala konkomitantně pooperační radioterapie a chemoterapie v režimu FU/ FA de Gramont. Radioterapie ukončena plánovaně v lednu 2015. Nadále se pokračuje chemoterapií. Aktuálně podána 7. série.

 Případ D. Pacient, ročník 1935, s diseminací maligního melanomu. Primární ložisko melanomu diagnostikováno a excidováno v 9/ 2011. Mikroskopický nález ukázal na neúplnosti excize, proto reexcidováno v říjnu 2011. Pacient dále sledován. V 11/ 2014 se objevily metastázy v kalvě a v plicích, B RAF negativní. V 2/ 2015 zahájena 1. linie chemoterapie DTIC, nyní 3. série.

Pacientky s karcinomem prsu s nejvyšším absolutním i procentuálním zastoupením γδ T lymfocytů jsou:

Případ A. Pacientka, ročník 1969, s diagnózou karcinom prsu vpravo, dg. 7/ 2012, HER2 1+, stav po parciální mastektomii a adjuvantní radioterapii (ukončena 6/ 2013) a hormonální adjuvantní terapii tamoxifenem. Nyní poradiační fibróza v pravém prsu, bez nálezu metastáz a bez známek recidivy. Nadále hormonoterapie tamoxifenem a 6/ 2014 a 12/ 2014 podány dvě dávky imunoterapie s nelipepimut‑ S (NeuVax™) v rámci studie PRESENT.

Případ B. Pacientka, ročník 1957, s diagnózou karcinom prsu vpravo z 9/ 2007. Histologicky se jedná o invazivní duktální karcinom, ER 80 %, PR 20 %, HER 3+, HER 2+ (FISH), T4b N2 M0, klinické stadium IIIB. Indikována chemoterapie a cílená léčba: 4krát AC, následně 4krát taxotere 3w a trastuzumab (1/ 2008– 6/ 2009) s efektem dočasné regrese nádoru. Dále udržovací terapie letrozolem. Progrese onemocnění 9/ 2014, paliativní chemoterapie docetaxel a trastuzumab s progresí onemocnění v 12/ 2014, dále pokračováno eribulinem. Nyní metastázy v nadklíčku, podklíčku, na hrudníku vlevo a lehce i vpravo, v levé axile a v levém prsu –  další progrese ve srovnání s 12/ 2014, progredující fluidotorax vlevo. Zahájena léčba s trastuzumab emtansin.

Případ C. Pacientka, ročník 1924, s diagnózou karcinom prsu vlevo 1/ 2015. Resekce v 2/ 2015, histologicky invazivní karcinom málo diferencovaný (G3). Bez nálezu metastáz, bez nálezu postižení uzlin (cT2 N0 M0). Od 3/ 2015 adjuvantní hormonální terapie anastrozol s dobrou tolerancí.

Imunofenotyp γδ T lymfocytů

V rámci imunofenotypizace γδ buněk byly analyzovány tři kontrolní vzorky u tří pacientek s karcinomem prsu. Byl sledován výskyt znaků CD45RO a CD27 (jejich kombinace definuje rozdělení T lymfocytů na naivní, paměťové, efektorové a pozdní paměťové), HLA‑Dr (MHCII), CD69 (transmembránový lektinový protein vyskytující se na aktivovaných T lymfocytech a NK buňkách), CD25 (α‑ řetězec receptoru pro IL‑2, vyskytuje se na aktivovaných a regulačních T lymfocytech), CD278 (kostimulační molekula z rodiny CD28 –  ICOS, vyskytující se na aktivovaných T lymfocytech), CD152 (CTLA‑ 4, receptor na povrchu T lymfocytů, který je afinitní k molekulám B7 a hraje významnou roli v potlačení aktivace imunitního systému), CD28 (kostimulační receptor, který se společně s TCR podílí na aktivaci T lymfocytů), CD279 (programmed cell death protein –  1PD‑ 1, receptor důležitý pro regulaci imunitního systému, zároveň indukuje apoptózu antigen‑ specifických T lymfocytů a inhibuje apoptózu regulačních T lymfocytů), CD274 (PD‑ L1 –  jeden ze dvou ligandů pro PD‑ 1) a CD197 (chemokinový receptor 7 –  CCR‑ 7, podílí se na kontrole migrace paměťových T lymfocytů a stimulaci maturace dendritických buněk). Výsledky jsou uvedeny v obr. 4.

Diskuze

Medián procentuálního zastoupení γδ buněk mezi všemi cirkulujícími T lymfocyty byl u referenční populace 3,87 %, což je mírně nižší hodnota než v jiných studiích, kde se pohybuje okolo 5 % [39,40]. U pacientů s melanomem byl již dříve pozorován pokles cirkulujících γδ buněk [41], což souhlasí i s našimi výsledky. V dřívější studii však autoři poukazují na jev opačný –  zvýšení počtu cirkulujících cytotoxických γδ buněk u pacientů s melanomem [42]. V této oblasti je třeba provést důkladnou analýzu s větším důrazem na stadium onemocnění a typ probíhající léčby. Celkově jsme nicméně nepozorovali u onkologických pacientů elevaci γδ buněk, která by mohla být prostým odrazem aktivace imunitního systému při onkologickém onemocnění ve smyslu reaktantu akutní fáze. Otázkou je pochopitelně vliv protinádorové terapie na potlačení tvorby a vývoje γδ T lymfocytů. Zvýšené počty γδ buněk u některých pacientů jak s maligním melanomem, tak s karcinomem prsu pozorované v této práci jsou nyní v rovině kazuistik a nelze je jednoznačně interpretovat. Zajímavostí nicméně je elevace γδ buněk u pacientky na imunoterapii nonapeptidem nelipepimut‑ S a u pacienta s primárně metastatickým maligním melanomem s dlouhodobým efektem léčby vemurafenibem, v současné době více než čtyři roky od diagnózy.

Ve studii s expandovanými γδ T lymfocyty, kde autoři definovali paměťový imunofenotyp absencí znaku CD45RA, byl dominantní imunofenotyp naivní CD27+CD45RA+ nebo CD27+CD45RA–  paměťový, zatímco expandované buňky měly IF CD27– CD45RA–  efektorový paměťový imunofenotyp [2]. Naše exploratorní analýza definující paměťový imunofenotyp jako CD45RO+ ukázala, že imunofenotyp v rámci kontrolní skupiny zdravých jedinců je variabilní. Zatímco u kontroly Z1 převažovaly pozdní paměťové CD27– CD45RO–  buňky, u kontroly Z2 převažovaly efektorové CD27– CD45RO+ buňky a u kontroly Z3 dominoval paměťový CD27+CD45RO+ a efektorový CD27– CD45RO+ imunofenotyp podobně jako ve studii [2]. U pacientek s karcinomem prsu, které měly nízké zastoupení γδ T lymfocytů, dominoval paměťový CD27+CD45RO+ imunofenotyp u pacientky P3 s vyšším počtem γδ T lymfocytů v periferní krvi, byla většina γδ T lymfocytů pozdní paměťová CD27– CD45RO–  nebo efektorová CD27– CD45RO+. Exprese CD69 zcela chyběla u naivních buněk a byla rovnoměrně rozložena mezi paměťové, efektorové a pozdní paměťové subpopulace. Vzhledem k expresi HLA‑Dr je zřejmé, že γδ T lymfocyty mají schopnost prezentovat antigen. V naší studii exprese HLA‑Dr korelovala se zastoupením efektorových buněk CD27– CD45RO+ podobně jako v práci [43], kde efektorové γδ T lymfocyty sekretovaly nejen IFN‑ γ, ale také IL‑17. U pacienta P1 jsme pozorovali zvýšenou expresi znaků ICOS, CTLA‑ 4, CD28, PD‑ L1 a CCR‑ 7. Exprese PD‑ 1 byla naopak menší než u pacientů P2 a P3. Již dříve bylo zjištěno, že s aktivací γδ buněk přichází zvýšení exprese CTLA‑ 4, CD28, PD‑ 1 a PD‑ L1. Přičemž exprese PD‑ L1 byla po aktivaci vyšší než exprese PD‑ 1, přestože před aktivací byla nižší než PD‑ 1 [44]. V kontextu tohoto nálezu bychom mohli usuzovat, že u pacienta P1proběhla stimulace γδ T lymfocytů. Přičemž o aktivaci γδ T lymfocytů u P1 vypovídá také zvýšená exprese znaků ICOS, CCR‑ 7, HLA‑Dr a CD69 v porovnání s ostatními testovanými vzorky. Ve vzorku P1 jsme též zachytili malou subpopulaci γδ buněk, které exprimují zároveň markery CTLA‑ 4, PD‑ L1 a CD25, a tedy se imunofenotypem blíží γδ regulačním T lymfocytům [45].

Z preklinického i klinického výzkumu vyplývá, že γδ buňky v závislosti na přesném fenotypu hrají určitou roli jak při indukci imunitní odpovědi, tak i potlačení jeho funkce. V závislosti na kontextu tak mohou v případě onkologických onemocnění nejen inhibovat, ale do jisté míry i podporovat progresi patofyziologických jevů. Naše studie ukazuje, že i když γδ buňky tvoří jen minoritní část všech CD3+ T lymfocytů, existuje ještě mnoho podskupin, na které je možno tuto subpopulaci rozdělit a které se významně liší ve svých funkcích. Pro detailní charakteristiku a analýzu efektorových a regulačních funkcí γδ T lymfocytů je potřeba provést další experimenty, korelovat nález v periferní krvi s nálezem v nádorové tkáni a klinickými údaji, jako je typ subtyp maligního onemocnění, druh léčby, efekt léčby.

Práce byla podpořena Evropským fondem pro regionální rozvoj a státním rozpočtem České republiky (RECAMO, CZ.1.05/2.1.00/03.0101), projekty MŠMT – NPU I – LO1413 a ACIU LM201117 a MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

RNDr. Lenka Zdražilová Dubská, Ph.D.

Oddělení laboratorní medicíny

Masarykův onkologický ústav

Žlutý kopec 7

656 53 Brno

e-mail: dubska@mou.cz

Obdrženo: 4. 5. 2015

Přijato: 9. 7. 2015