Ekonomie sexu: úvaha nad jedním aspektem sociálních vztahů

Úvod

Náš živočišný druh Homo sapiens má oproti ostatním živočichům jedno privilegium. Svůj sexuální styk používá nejen za účelem rozmnožování a předání genetické informace dalším pokolením, ale provozuje tuto svou aktivitu také pro radost a potěšení.

Není sporu o tom, že každé potěšení něco stojí. Ať už se jedná o příznivé kulinářské zážitky ve vybraných res­tauracích, plavbu luxusní výletní lodí po Středozemním moři, drahý norkový kožich nebo návštěvu koncertu špičkového hudebníka.

V poslední době se stále množí úvahy o tom, že také sexuální aktivita člověka podléhá ekonomickým zákonům trhu. Za sex se prostě platí. Cenou může být třeba dobrá pověst, někdy je však k tomu zapotřebí ještě finanční investice podle ekonomických zákonů trhu.

Genderově-ekonomické aspekty sexuálního „trhu“

Sexuální trh ovšem nestejnoměrně rozdal karty oběma pohlavím, je výrazně genderově nevyvážený. Tento nepoměr se odvíjí od nestejné ceny zárodečných buněk a nestejné investice v reprodukčním procesu. Ženské vajíčko je mnohonásobně dražší než mužská spermie. Zatímco žena se svými sexuálními investicemi účinně šetří, muž naopak projevuje tendenci k nehoráznému plýtvání. Těhotenství představuje pro ženu nesmírnou investici, zatímco oplodnění znamená pro muže jednorázové předání několika kapek ejakulátu, tedy nestojí skoro nic.

Na sexuálním trhu se tedy vyskytuje muž většinou v roli kupujícího a žena v roli prodávající. Při takovémto rozdělení rolí není divu, že neviditelná ruka trhu podléhá různým výkyvům. Cena sexu se mění v souladu s kolísáním jeho tržní hodnoty.

Platidlem na tomto trhu nemusí být pouze peníze, platba může mít i charakter prostého naturálního plnění, jak je zjevné na mnoha příkladech prosté (pouliční) prostituce v kulturně-historickém průřezu. U prostituce ve vyšší sociální vrstvě už to nejsou existenčně důležité naturálie, ale spíše materiální požitky, šperky, toalety, nájemné bytu, mimořádné odměny, návštěvy luxusních restaurací a luxusní dovolená. Cenou může být už poskytnutí zvýšeného společenského statutu.

Nerovné postavení mužů a žen, a tím současně i ekonomii sexu ovlivňuje dále skutečnost, že muži mají ve srovnání s ženami většinou silnější sexuální touhu. Muž touží mít více partnerek, na sex častěji myslí, obtížněji snáší sexuální abstinenci, kterou často kompenzuje masturbací. Pro sex je muž často ochoten riskovat nejen enormní prostředky, ale snášet třeba i ostudu a ztrátu společenského postavení, páchat podvody, krádeže a jiné trestné činy. V důsledku tohoto vyššího libida vznikají revoluce a padají vlády.

Na špičce této hodnotové pyramidy pak stojí uzavření manželství. V rámci trhu představuje cena manželství investici za trvalý nájem poskytnutého plnění.

Ve Velké Británii byly zjištěny ještě další pozoruhodné skutečnosti týkající se ekonomiky sexu. Podle těchto výzkumů výše příjmu partnera má přímou souvislost s orgastickou ženskou funkcí. Zkrátka čím je finanční zázemí u muže jistější a příjmy vyšší, tím mají ženy více orgazmů a snáze jich dosahují. Vyplynulo to ze studie, v níž byla analyzována data o sexualitě 5 tisíc dospělých Číňanů. Prokázalo se nad veškerou pochybnost, že nejsilnějším vlivem na frekvenci orgazmů u ženy má příjem jejího partnera.

Výsledky této britské studie mají nepochybně evoluční význam. Bohatí a dobře zajištění muži představují rozhodně lepší otce a pečovatele o potomstvo. Ženy jsou pak nejen ochotnější s nimi častěji souložit, ale dokážou se také snáze uvolnit a projevují ekonomicky perspektivním mužům ochotněji požitek ze sexu.

Na závěr si však neodpustím k této studii jednu kritickou připomínku. Všechny tyto studie sledují u mužů pouze výši jejich příjmu a bohužel tento údaj není korelován s ochotou tyto peníze utrácet. Málo platný bude asi ženě skrblický milionář, který není na sexuálním trhu ochoten investovat. V péči o eventuální potomstvo se neliší od naprosto nemajetného bezdomovce.

Přestože je sexualita v převážné většině mezilidských transakcí předmětem obchodu, není ji možno v případě drahých večeří, kožichů a nákladných dovolených označit za prostituci v pravém slova smyslu. Tohoto hanlivého označení nabývá teprve sexualita vědomě a cíleně prodávaná.

Muži často podporují liberální tendence v sexuálním zákonodárství, zatímco ženy se snaží sex zdražovat různými zákazy a restrikcemi. Zejména aktivními v tomto směru jsou stárnoucí ženy, jejichž soukromé a institucio­nální tendence většinou směřují k potlačení sexuální svobody. Vzpomínám při této příležitosti na neblaze proslulý spolek v USA nazývaný Dcery americké revoluce a jejich vášnivé protesty proti nahotě a naturizmu. Jejich extrémní požadavky vedou například k trestání obnažených malých dětí na koupalištích, kde i tříletá děvčátka musí mít povinně přikryté prsní bradavky.

Na sexuálním trhu se ovšem vyskytují, jako ostatně v každém jiném tržním hospodářství, také falešní hráči, rány pod pás, nepřehledné licitace, nebo i loupeže. Typickou sexuální loupeží je znásilnění. Jako každý lupič, násilník prostě bere a neplatí.

Biologicko-ekonomicko-genderové aspekty sexuálního „trhu“

Zákon nabídky a poptávky ovlivňuje ženy, aby svou sexualitu omezovaly. Omezením nabídky dosáhnou poměrně vysoké ceny. Čeho je málo, to je drahé. Zejména v zemích, v nichž je pro ženy obtížné dosáhnout větší samostatnosti prostřednictvím vzdělání a politické moci, volí ženy sex jako důležitý nástroj k dosažení dobrého a kvalitního života. V jejich zájmu je pak co nejvíce zvyšovat cenu sexu. Zvyšování ceny pak dosahují sexuálně odmítavým a zdrženlivým chováním.

Většina mezinárodních výzkumů potvrzuje, že v zemích, v nichž mají ženy s muži srovnatelné příležitosti, je cena sexu malá. V rámci trhu se v těchto zemích stává pro ženy sex inflačním platidlem. Stupeň ženské emancipace a cena sexu jsou tedy nepřímo úměrné veličiny. Samozřejmě v tom hraje určitou roli také tradice, výchova a náboženské přesvědčení. Ekonomie sexu a jeho tržní mechanizmus však zpravidla nad těmito společenskými faktory převáží.

Z ekonomického hlediska není sporu o tom, že naplnění cílů ženské emancipace a vytváření společnosti rovných příležitostí zlevňuje sex.

Extrémní situací pak nastane, když v důsledku genderové rovnoprávnosti začíná ženská nabídka pozvolna převyšovat mužskou poptávku a cena sexu tím klesá až k nulovým hodnotám. Výrazným hendikepem pak trpí zejména méně atraktivní ženy. Sociologické výzkumy na vysokých školách dokazují, že obézní a méně atraktivní studentky mnohem ochotněji souhlasí i s bezplatnými rizikovými sexuálními aktivitami jenom proto, aby vůbec nějakého partnera získaly.

Ženy, které levnou nabídkou snižují cenu sexu, jsou všeobecně častěji napomínány a trestány jinými ženami než muži. Promiskuitní ženy jsou vystavovány útokům různých ženských institucí a kolektivů, zatímco muži zůstávají lhostejní. I z rodinné výchovy je známo, že před morální zkázou a ztrátou dobré pověsti varují své dcery mnohem častěji matky než otcové. Ženy tak často i podvědomě solidárně bojují proti inflaci v sexuálním trhu.

Je také známo, že v zemích, v nichž mají ženy a muži naprosto rovné příležitosti, je výrazněji rozšířen předmanželský nezávazný bezplatný sex „z lásky“, ztráta hodnoty panenství a dřívější sexuální debut mládeže. Dávno tam již neexistuje trestný čin svedení pod příslibem manželství. Jako příklad se často uvádí Švédsko s téměř dokonalou rovností obou pohlaví a rovnými příležitostmi. Dvě třetiny populace tam praktikuje nezávazný předmanželský pohlavní styk a ještě před svatbou mnohé Švédky nastřádají přes 16 sexuálních partnerů. Oproti tomu Číňané, v jejichž zemi stále panuje značná sexuální nerovnost pohlaví, zahajují pohlavní život o 2–3 roky později. Promiskuitních je jich pouze 17 % a za celý život mají průměrně 3 partnery.

Zajímavé je uplatňování zákona nabídky a poptávky v sexuálním vysokoškolském trhu. V České republice již řadu let převyšuje počet studentek množství studentů. Většinou si pak vyhledávají partnery v identické sociální skupině. Zejména ve vyšších ročnících vysokých škol tak vzniká výrazná převaha ženské nabídky nad mužskou poptávkou, což extrémně cenu sexu snižuje. Na našich vysokých školách tak výrazně klesá iniciace sexu v podobě klasického párového „rande“, na němž mužský partner platí veškeré výdaje. Sexuální seznamování se přesouvá spíše na různé večírky a kolektivně pořádané párty. V důsledku náhodně iniciovaných a bezplatných sexuálních aktivit je pak pro dívky jistě mnohem obtížnější udržet si stálého partnera. Dávno bylo odzvoněno dobyvatelům ženských srdcí, dojemným vyznání lásky a milostné poezii. Extrémně zlevněným sexem tak ženské pohlaví sklízí hořké plody své emancipace a boje za rovné příležitosti.

Nízká, nebo dokonce nulová cena sexu může paradoxně způsobit útlum mužské sexuální žádostivosti. Muž, jako ostatně v přírodě každý samec, má v sobě geneticky zakódovaný boj. Pokud o sex nemusí bojovat a on se mu nabízí bezplatně, klesá nejen mužské libido, ale někdy mohou trpět i sexuální funkce jako například erekce. Už i pouhý každodenní společenský kontakt s atraktivními ženami může vyvolat z mužské strany lhostejný nezájem.

Převaha mladých atraktivních studentek snad tedy nebude představovat vážné nebezpečí pro vysokoškolské učitele. Některé oxfordské studie varují všechny docenty a profesory, respektive jejich manželky, před destrukcí jejich manželského svazku ve prospěch mladých studentek. Ty se totiž během svých studií nacházejí právě na vrcholu své sexuální atraktivity a reprodukčních schopností. V důsledku převahy této levné sexuální nabídky a každodenního styku může profesorská poptávka paradoxně klesat. V odborné literatuře je často citován experiment, ve kterém byly účastníkům pokusu demonstrovány obrázky z Playboye. Muži obratem začali své skutečné partnerky hodnotit jako méně atraktivní a cítili k nim méně lásky.

Původkyněmi vysokoškolských afér vyvolaných žárlivostí se pak stávají hlavně legitimní manželky, které někdy donutí nevěrného pedagoga k rozvodu, který samy iniciují. Klesající ceně vysokoškolského sexu by měly být vlastně vděčny, protože profesorské zálety nezpůsobí drenáž rodinného rozpočtu. Statistiky ukazují, že naprostá většina docentů pak již zůstává svobodných. Jejich atraktivní studentky potom dále nabízejí inflační sex na pověstných studentských večírcích a jako stabilního partnera lákají spíše svého vrstevníka, pokud na ně ještě nějaký zbude. Při větší toleranci manželky a schopnosti odpuštění by bylo možno mnohdy takové manželství zachránit.

Prostituce – postavení v rámci sexuálního „trhu“

Není sporu o tom, že prostitutka vykonává velice těžkou, odpornou a nanejvýš nebezpečnou práci. Často se proto vyskytuje názor, zda by neměla být odměna za tuto práci zdaněna. To je ovšem nesmírně obtížné. Na celém světě totiž neexistuje autorita, která by byla schopna příjmy prostitutek jakýmkoliv způsobem kontrolovat. A je jistě obtížné představit si pasáka v roli daňového poradce.

Většina tiskových článků a úvah týkajících se prostituce se pouze honí za lacinou senzací. Ve skutečnosti je prostituce věčná, není ji možno odstranit ani nejpřísnějšími tresty, nelze ji potlačit žádným opatřením, zákazem, zákonem, vyhláškou nebo jakoukoliv jinou represí na celostátní či komunální úrovni. Fenomén prostituce vyplývá z nejrůzněji (psychologicky, sociálně nebo ekonomicky) motivované potřeby mužů o anonymní zpoplatněnou kopulaci. Necitlivá restriktivní opatření mají naopak často zcela opačný účinek. Na celém světě ne­existuje ani jeden stát, který by tento neblahý společenský jev dokázal legislativně vyřešit k obecné spokojenosti. Česká republika je navíc ve svém zákonodárství omezena některými mezinárodními závazky, týkajícími se této oblasti. Je to především boj proti kuplířství a obchodu s bílým masem, což prakticky znemožňuje jakoukoliv legální úpravu, tedy například vydávání živnostenských povolení k provozování erotických služeb, ba dokonce i vymezení nějakých prostitučních zón ve městě je do značné míry problematické a napadnutelné.

Z těchto skutečností pak většinou vychází názor, že opravdu nejlepší by byl absolutní zákaz prostituce. I o to se už ve světě, ale i u nás v době socialistického Československa, státní úřady pokoušely se značně nevalným úspěchem. Především zde hrají roli vysoké náklady, které pozře represivní aparát. Je zapotřebí vydržovat mravnostní policii, už tak dosti přetížená státní zastupitelství a soudy se budou prohýbat pod tíží dalších případů, nehledě k tomu, že důkazní řízení bude tak obtížné, že většina lapených bude brzy zase propuštěna. Pokud si ovšem nebude policie vydržovat své speciální pracovnice v roli prostitutek, jak je tomu v některých státech USA. Protože hlavním původcem prostituce není prostitutka, ale zákazník, dotyčná specialistka zatkne pachatele nikoliv při sexuálním aktu (ten není sám o sobě trestným činem), ale při placení. Taková nebezpečná policejní práce nebude asi pro případné zájemkyně příliš atraktivní.

Tyto úvahy však v žádném případě nenabádají k nějakému právnímu nihilismu. V rámci prevence sexuálně přenosných nemocí a k potlačení často přidružené kriminality, zejména drogové, jsou určitá opatření nezbytná. Bez jakýchkoliv vyhlášek a zákonů by měly být místo „povolených zón“ vytipovány spíše zóny zakázané. Je pak v moci policie městské i státní tyto oblasti hlídat permanentní perzekucí prostitutek a pasáků. A pokud se týče erotických salónů, night clubů a jiných podniků, bude asi účelné nad mnohými přimhouřit oko zákona. Jejich existence je menším zlem než divoká prostituce pouliční.

Nedávno se v tisku objevila zpráva, že prý jakýsi podnikatel zakládá erotický klub pro ženy. Tento podnik prý ovšem nemá sloužit pouze k uspokojování sexuálních potřeb. Podnikatelský záměr počítá spíš s možností dámských společenských setkání za účelem bližšího seznámení ekonomicky úspěšných žen, k výměně zkušeností a navazování případných obchodních kontaktů.

Závěr

Možný ekonomický aspekt sexuálních vztahů, stejně jako myšlenka spojení erotiky s byznysem není jistě nová. Obávám se však, že není možno mužské zkušenosti převádět do podmínek ženských setkání. A největší pochybnosti mám z organizace „bordelu pro ženy“ provozovaného prizmatem mužské sexuální mentality. Takovéto podniky totiž v minulosti často zahynuly na úbytě, nebo skončily naprostým ekonomickým nezdarem.

Podobně není šťastné naslouchat v liberální společnosti s dlouholetou tradicí koedukace a genderové rovnoprávnosti anachronické bariéry mezi pohlavími. České dráhy například přišly nedávno s nápadem zřízení speciálních železničních kupé pouze pro ženy. Prý to ženy vyžadují z důvodu zvýšení své bezpečnosti před mužskou agresí. Nevím, kolek podnikatelských nápadů a obchodních rozhodnutí se v takovém železničním vagóně zrodí. Obávám se však, že myšlenka ženské vlakové separace nepadne na příliš úrodnou půdu. Zavání totiž tak trochu nenápadným průnikem železniční islamizace. Ještěže ty cestující ženy nemusí být zahaleny.

Doručeno do redakce 20. 10. 2015

MUDr. Radim Uzel, CSc.

r.uzel@tiscali.cz