17. mezinárodní kongres Horizonty preventivní gerontologie pro lékaře v praxi

 /PRAHA/: Dne 16. dubna 2008 pořádala Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně svůj již 17. mezinárodní kongres, tentokrát na téma „Horizonty preventivní gerontologie pro lékaře v praxi“. Letošního ročníku se nově účastnila také 1. lékařská fakulta UK v Praze, zastoupená prof. MUDr. Alešem Linhartem, DrSc. a Slovenská lékařská společnost. Kongres byl pořádán tradičně v rámci mezinárodního zdravotnického veletrhu Pragomedica 2008.

Kongres byl přínosný pro praktické lékaře i specialisty aktuálností letošního tématu zaměřeného na životní styl stárnoucí populace. Současný demografický vývoj se odráží v mnoha aspektech, nejen ve zdravotní péči. Řadu nepříznivých symptomů stáří můžeme ovlivnit prevencí.

Slavnostního zahájení kongresu se ujal prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda ČLS JEP a čerstvě jmenovaný Rytíř českého lékařského stavu za rok 2007. Milým překvapením byla hudební gratulace v podobě houslového vystoupení.

První blok věnovaný preventivní geriatrii uvedla předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP (ČGGS) MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. svým sdělením o psychickém zdraví a prevenci kognitivního poklesu. Paní primářka upozornila na významné geriatrické a gerontopsychiatrické problémy shrnuté do 4 „D“ – deprese, demence, delirium, drugs a vysvětlila pojem DALY – Disability Adjusted Life Years jako zátěž nemoci – DALY (YLD + YLL) – duševní onemocnění je často závažnější než onkologická onemocnění. Do roku 2020 se deprese pravděpodobně stane 2. nejvýznamnější příčinou ztracených let v důsledku nemoci a dysability.

Výskyt deprese u seniorů se pohybuje v rozmezí 1–10 %, ale 10–40 % představují tzv. subsyndromální deprese. Deprese se vyskytuje u 30–50 % seniorů v institucích. Mezi rizikové faktory deprese ve stáří patří osamocenost a sociální izolace, ztráta partnera a blízkých, nízký socioekonomický status, dlouhodobý pobyt v instituci, dysabilita a nesoběstačnost, chronická bolest či chronické onemocnění, deprese v anamnéze, abúzus alkoholu či jiných návykových látek, hypokineza.

Paní primářka dále upozornila na stoupající incidenci Alzheimerovy choroby a jiných demencí, které se v ČR vyskytují u 130 000 občanů. Do roku 2030 půjde pravděpodobně o největší zátěž systémů zdravotní a sociální péče. Na snižování rizika Alzheimerovy nemoci a jiných demencí se podílí správná životospráva, učení a duševní aktivita, kvalita vztahů s lidmi, pohyb, reakce na stres a preventivní medikace. Dosavadní studie jsou nepřesvědčivé pro antioxidanty, vazoaktivní látky a inhibitory cholinesteráz. Velké naděje se však vkládají do preventivního účinku Ginkgo biloba sledovaném ve studii GEM (The Ginkgo Evaluation of Menory) a GuidAge.

Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc. se ve svém sdělení věnovala problematice sarkopenie a syndromu geriatrické křehkosti.

Křehkost je definována jako globální porucha fyziologických rezerv organismu zahrnující pokles funkční kapacity většího počtu orgánových systémů. Klinickým korelátem je zvýšená vulnerabilita a neschopnost udržet fyziologickou a psychosociální homeostázu při vystavení stresu.

Multisystémová patologie se manifestuje:

• nízkou fyzickou aktivitou, únavností či vyčerpaností,
• celkovou slabostí a nízkou svalovou silou,
• celkovým zpomalením (chůze, [psycho] motoriky),
• úbytkem tělesné hmoty (hmotnost, osteopenie, sarkopénie).

Projevují se jako syndrom hypomobility, nestability, poruchy kontinence, kognice, imunity, výživy či jako nespecifická dekondice.

Prevalence geriatrické křehkosti: 20–30% v populaci nad 75 let, zvyšuje se s věkem

Nepříznivé zdravotní důsledky:

• geriatrické syndromy,
• dysabilita a závislost na pomoc druhých,
• zvýšená mortalita,
• více hospitalizací,
• více umístnění v dlouhodobé péči.

Klinický fenotyp křehkosti zahrnuje příznaky ztráty váhy, slabosti, únavy, anorexie, snížený příjem potravy, inaktivitu. Z fyzikálních nálezů je nápadná sarkopénie, osteopénie, poruchy rovnováhy a chůze, dekondice, podvýživa, zpomalení motoriky a chůze.

Sarkopénie je definována jako věkově podmíněná ztráta svalové hmoty a síly. Dochází ke ztrátě funkce svaloviny (svalové síly) a poklesu kvality svaloviny doprovázející ) úbytek svalové hmoty. S věkem ubývá celková svalová hmota a mění se tělesné složení ve prospěch tukové hmoty. Svalová hmota ubývá nerovnoměrně.

Důsledky sarkopénie:

• malá fyzická zdatnost, poruchy mobility (chůze, rovnováha),
• snížená výkonnost dýchacích svalů,
• zvýšený výskyt pádů (riziko fraktur zvyšuje o 26–35 %),
• snižuje bazální metabolismus a zhoršuje glukosovou toleranci,
• zhoršuje termoregulaci (intolerance chladu i tepla),
• zvyšuje riziko hypokalémie.

Diagnostika sarkopénie je možná denzitometricky s měřením SMI = skeletal muscle mass index (SMI). U sarkopénie SMI = < 2 SD pod průměrem referenční mladé populace. SMI však neodliší jednotlivé kompartmenty svalu. Proto většinou indikováno vyšetření svalu MR.

Byla stanovena hraniční hodnota SMI pro muže a ženy. Při jejím překročení se zvyšuje riziko fyzické dysability:

Diagnostické hodnoty SMI:

SMI < 5,75 kg/m² pro ženy

SMI < 8,50 kg/m² pro muže

V druhém tématickém bloku zaměřeném na předpoklady úspěšného stárnutí nejvíce zaujala přednáška prof. MUDr.  Jaroslava Blahoše, DrSc. o novém programu výzkumu vitamínu D v Evropské unii, do kterého se zapojila také Česká republika.

Odpolední program byl zahájen třetím blokem věnovaným ovlivnění projevů stárnutí. Zde největší ohlas publika vzbudila prezentace prof. MUDr. Petra Arenberga, DrSc. o kožních projevech stárnutí a možnostech korektivní dermatologie, především komentovaná videoprojekce plastistických úprav obličeje.

Zatím nedokážeme zastavit biologické hodiny, ale můžeme alespoň zpomalit stárnutí kůže. V korektivní dermatologii se používá chemický peeling, botulotoxin, výplně, laserový resurfacing, Aptos technika, PDT-rejuvenace a dermabraze. Chemický peeling je indikován u jemných vrásek, jizev po akné či pigmentacích. Podle hlouky působení rozlišujeme povrchový peeling (do 0,06 mm), středně hluboký (do 0,45 mm) a hluboký (do 0,6 mm). Používají se AHA kyseliny (kyselina glykolová), dále kyselina trichoroctová nebo v kombinaci kyselina mléčná a salicylová. Botulotoxin je indikován ke korekci minických vrásek na čele a kolem očí. Používají se preparáty Botox nebo Dysport. Výplňové materiály jsou indikovány u vrásek kolem úst, nosu a dekoltu. Rozlišujeme dočasné výplně s kyselinou hyaluronovou, semipermanentní či permanentní (fibrolasty, tuková tkáň). Z dalších korektivních metod se hojně využívají biostimulační a chirurgické lasery. Z nové generace pak smoothbeam laser a Gentle YAG laser. Mezi moderní postupy patří fotodynamická terapie - rejuvenace založená na aktivaci fibroblastů k tvorbě kolagenu.

Program kongresu zakončil tematický blok Antiaging medicíny. Primářka MUDr. Monika Golková představila současné směry AA medicíny. Medicína proti stárnutí se zabývá dosažením nejvyšší kvality života při dlouhověkosti. Existuje kolem 300 teorií stárnutí. Zahrnuje komplexní vyšetření včetně mozkových neurotransmiterů s úpravou poruch spánku, biochemický a hormonální screening, měření biologického věku orgánů, test potravinové alergie, DNA analýzu a MELISA test.

Dle mezinárodních studií trpí potravinovou intolerancí 20–35 % populace. Tento proces je velice obtížné rozpoznat, protože se projevuje nenápadně a skrytě. Potravinová intolerance vzniká v důsledku tvorby protilátek proti jistým potravinám ve třídě IgA a následně IgG, narozdíl od reakce typu IgE u potravinových alergií. S potravinou intolerancí může být spojena řada onemocnění nejrůznějších systémů organismu. Méně známý je Leaky gut syndrom – syndrom zvýšené propustnosti střeva. Jde o chorobný stav, kdy se mezi jednotlivými buňkami střevní sliznice vytvoří velké prostory. Zvýšeně propustné prostředí vede k zánětu a dalšímu atrofickému poškození střevní obranné linie. Terapií tohoto stavu je úplné vyloučení potraviny či potravin, které představují hlavní alergen. Dále je nutná regenerace poškozené střevní sliznice. Využívá se speciálních látek jako L-glutamin, polynenasycené mastné kyseliny, probiotika a prebiotika.

V závěru přednášky primářka Golková připomněla úlohu hormonu melatoninu v řízení biorytmů našeho organismu. V klinických studiích byly potvrzeny pozitivní účinky melatoninu v léčbě spánkových poruch, ale také u dětí s autismem či epilepsií. Přesto stárnutí zůstává velice individuální. Navíc každý z našich orgánů může mít jiný biologický věk.

Asociace medicíny proti stárnutí (AMPS) sestavila ANTI AGING DESATERO:

Medicína 3. tisíciletí se přiklání k prevenci. Neléčíme nemocné, ale snažíme se nemocem předcházet. Čím dříve začneme, tím lépe se dá stárnutí ovlivnit!“uzavřela primářka Golková.

Velice zajímavé sdělení o hormonální strategii AA medicíny přednesl prof. MUDr. et RNDr. Luboslav Stárka, DrSc. z Endokrinologického ústavu v Praze. Připomněl integrální rozměr procesu stárnutí, jako zdravotnický, ekonomický, sociální, psychologický, ale i politický problém. Téměř každý by se rád dožil vysokého věku, ale stárnout se nechce nikomu. Cílem není prodlužovat život, ale umožnit plnohodnotné a aktivní prožívání sklonku života. Zatím jedinou cestou k prodloužení života je kromě geneticky zakotvené informace a prevence onemocnění hladovění. Náhradou hladovění jsou některé látky aktivující mechanismy působící proti hladovění (sirtuiny). Sirtuiny a zejména SIRT 1 (silent information regulator 1) hrají roli v odpovědi na poškození DNA, na změny metabolismu, v dlouhověkosti a karcinogenezi. Byla zjištěna řada různých látek modifikujících SIRT 1 expresi a aktivitu. Patří k nim i některé potravinové součásti a aditiva (např. resveratrol a dihydrokumarin). Z hormonálně účinných látek L-tyroxin, insulin a generátor NO nitroprusid sodný výraznými aktivátory exprese SIRT 1 u lidí. V průběhu stárnutí dochází u obou pohlaví k hormonálních změnám.

Profesor Stárka v závěru své prezentace položil několik otevřených otázek:

„Je korekce těchto změn oprávněná?

Máme pokles některých hormonů léčit?

Není omezení účinku endogenních hormonů ochranným mechanismem?

Jaké jsou nejzávažnější důsledky oslabení endokrinních mechanismů u stárnoucích lidí?

Neškodíme hormonální suplementací více než prospíváme?“

Odpovědi na tyto otázky postupně přinesou četné vědecké výzkumy a odborná sympózia.