Chudoba

Súhrn

Chudobu, resp. bídu popsal Calman v osmi rozměrech. Existuje několik indexů bídy: Jarmanův, Townsendův, Federální index (USA), Giniho koeficient, Indexy lidské bídy I, II (OSN) a nový Mnohorozměrný index bídy (OSN). Socioekonomická deprivace v dětském věku má dlouhodobé škodlivé důsledky pro lidské zdraví, které lze pozorovat v pozdějších údobích pracovní kariéry. Děti žijící v bídě v jejich dospělosti s vyšší pravděpodobností postihují různé choroby včetně vyšší úmrtnosti než stejně staré děti, které v bídě nežijí. Ochuzené prostředí snižuje objem šedé hmoty některých korových oblastí dětského mozku. Studium kognice i zobrazovací metody ukazují, které neuronální sítě jsou bídou ovlivňovány nejvíc. Příkladem života v chudé postindustriál­ní oblasti může být život a zdraví populace skotského Glasgowa. Zdravotní stav zdejší populace je v porovnání se Skotskem jako celkem a zbylými částmi Spojeného království velmi špatný a sdílí některé znaky své deprivace s Ostravou.

Klíčová slova:
chudoba – bída – deprivace – indexy bídy – děti – zdraví

Úvod

Aby byl člověk ohrožen chudobou nebo sociálně vyloučen, musí podle metodiky Evropského statistického úřadu splňovat alespoň jednu z těchto podmínek:

1. Riziko chudoby – disponibilní příjem je pod hranicí, která je pro každý stát jiná. V České republice je to pro samostatně žijící osobu příjem nižší než 9420 korun měsíčně; pokud žije dospělý člověk s malým dítětem, stát jej považuje za chudého, jestliže jeho příjem nepřekročí 12 246 korun. Pro čtyřčlennou domácnost se dvěma dětmi staršími třinácti let platí hranice 23 550 korun. V České republice se riziko chudoby týká 10 % obyvatel, což je nejméně v EU.
2. Hmotný nedostatek – v něm se ocitnou lidé, kteří například nedokážou platit běžné výdaje, nemají na topení nebo si nedokážou ušetřit na týdenní dovolenou mimo domov. V České republice je těchto lidí 6,1 %.
3. Život v „nízkopracující domácnosti“ – pokud dospělí členové domácnosti pracují ročně méně než 20 % běžné pracovní doby. V České republice v takové domácnosti žije 6,6 % lidí ve věku 0–59 let.

Bartošová a Forbelská (2) uvádějí pro roky 2005–2009 procento domácností pod hranicí chudoby s charakteristickým rozptylem: Pod hranicí chudoby bylo v Praze roku 2009 5,52 % domácností, v Moravskoslezském regionu 13,33 % domácností (současnost – tab. 1).

Podle Českého statistického úřadu byl chudobou v Českére publice v roce 2011 ohrožen více než milion obyvatel. Těsně nad hranicí chudoby, což je příjem o málo nižší než 11 000 korun měsíčně, bylo 1,7 milionu lidí.

Dle Eurostatu bylo v České republice v roce 2012 chudobou a sociálním vyloučením ohroženo celkem 1, 58 milionu lidí, 15,4 % populace (14 B). Nižší podíl v zemích EU docílily Island (12,7 %), Norsko (13,8 %) a Holandsko (15 %). Podíl na Slovensku je 20,5 %. Průměr v evropské osmadvacítce je 25 %.

Dne 20. června 2013 uvedl RNDr J. Kalmus z Českého statistického úřadu (20):

Míra ohrožení příjmovou chudobou se počítá jako podíl osob žijících v domácnostech, jejichž příjem je nižší než stanovená hranice chudoby. Ta se nejčastěji stanovuje jako 60 % mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu domácnosti, což pro rok 2012 znamenalo 114 953 Kč. Osob žijících v domácnostech s příjmem pod touto hranicí bylo v roce 2012 v České republice 990,3 tis., tedy 9,6 % všech osob bydlících v bytech…

… Růst počtu osob ohrožených chudobou, který se projevoval v předchozích 2 letech, se zastavil. K mírnému poklesu míry chudoby přispěla valorizace důchodů, díky níž se snížila míra chudoby osob žijících v domácnostech nepracujících důchodců. Podíl osob ohrožených chudobou, které bydlely v domácnosti s ekonomicky aktivními členy, však nadále rostl, a to ze 4,0 % v roce 2011 na 4,5 % v roce 2012.

K 31. červenci 2013 evidoval Úřad práce ČR celkem 551 096 nezaměstnaných. Meziročně přibylo 65 499 lidí bez práce. Podíl nezaměstnaných dosáhl 7,5 %. Podíl nezaměstnaných mužů byl 7,3 % a žen 7,7 %.

Bez práce bylo na konci července 2013 v absolutních číslech 280 722 žen (50,9 % z celkového počtu nezaměstnaných) a 61 721 osob se zdravotním postižením (11,2 %). Úřad práce ČR ke konci července 2013 evidoval celkem 29 142 nezaměstnaných absolventů škol a mladistvých. Meziročně to je o 8100 osob více. Na celkové nezaměstnanosti se tato skupina podílí 5,3 %.

Dne 10. září 2013 uvedl ministr práce a sociálních věcí v demisi František Koníček na tiskové konferenci: Úřady v současnosti v České republice evidují 30 000 bezdomovců, vážně ohroženo ztrátou střechy nad hlavou je dalších 100 000 lidí (12). Nejčastějšími bezprostředními důvody jsou ztráta zaměstnání, ztráta bydlení a zadlužení (3).

Centrum pro sociální a ekonomické strategie dne 12. listopadu 2013 v průběhu konference na půdě Senátu oznámilo, že chudoba ohrožuje téměř pětinu obyvatel České republiky, dalších 700 000 lidí se pohybuje jen těsně nad hranicí chudoby. Dne 16. listopadu 2013 proběhla v 111 hypermarketech a supermarketech 63 měst České republiky první národní potravinová sbírka. Dne 26. ledna 2014 vyhlásila nadace ADRDA sbírku na chudé v tomto rozsahu první v naší historii.

Naproti tomu v České republice ve stejné době žije 18 000 dolarových milionářů, do tohoto majetku se nezapočítávají nemovitosti určené k bydlení, prostředky dlouhodobé spotřeby, ale ani sbírky (7). To je přibližně jeden dolarový milionář na 878 lidí těsně nad hranicí chudoby. Bez ohledu na současnou krizi počet dolarových milionářů v České republice roste.

Cena této nerovnosti a jejího růstu je vysoká. Jestliže se ji nepodaří ovlivnit, mohou být důsledky vážné. Dle zprávy nevládní organizace OXFAM vlastní 85 nejbohatších lidí tolik, co chudší polovina lidstva.

CHUDOBA A BÍDA

Mezinárodní vědecké práce užívají anglický pojem poverty, jehož český překlad je jak bída, tak chudoba. To, co poverty v mezinárodních studiích obnáší, se česky označuje spíše jako bída než jako chudoba, nicméně se v české úřední literatuře, například v informacích Českého statistického úřadu, užívá pojem chudoba. Pravděpodobně nejrozšířenější současný mezinárodní termín pro chudobu a bídu je v mezinárodní medicínské literatuře hmotná a sociální deprivace (deprivation).

Calman (4) popsal bídu v osmi rozměrech:

1. Bída je pojem, který popisuje stav jedince nebo skupiny vystavené nedostatku zdrojů, jehož míra významně ovlivňuje zdraví a pocit slušného života (wellbeing).
2. Nedostatkem zdrojů se rozumí nedostatek peněz a hmotného vlastnictví.
3. Jestliže se pojem nedostatku zdrojů rozvine dále, může rovněž zahrnout emoční a další psychologickou podporu, ochranu životního prostředí, vzdělávání, životní a pracovní příležitosti, bydlení ve smyslu ochrany před zevními vlivy a úroveň bydlení i přístup k informacím a podobně.
4. Bída může být absolutní nebo relativní. Zdraví ovlivňují obě její podoby. Absolutní též primární bída se vyskytuje tam, kde si v důsledku nedostatečných zdrojů lidé nejsou schopni zajistit odpovídající potravu, ubytování ve smyslu ochrany ani základní životní potřeby, což může vyústit do ohrožení života.
5. Relativní bída se měří porovnáním jedinců nebo skupin s nějakou normou definovanou místně, celonárodně nebo mezinárodně. Bez ohledu na to, jak je relativní bída definována, určuje mezeru mezi tím, co existuje a tím, co by býti mohlo. Tím dokazuje možnost, že se situace dá zlepšit.
6. Bída nemusí nutně být statická záležitost. Může se měnit s věkem, dále se skutečností, zda postižený jedinec má nebo nemá zaměstnání, s invalidizací a dalšími proměnnými. Bídu je možné odstranit.
7. Bída, jak je definována výše, může mít závažné důsledky. V tomto smyslu se užívá množina pojmů, které jsou ve vzájemných vztazích. Tyto pojmy jsou deprivace, odcizení, různé druhy nerovnosti, vyloučení ze společnosti, znevýhodněný život, marginalizace neboli život na okraji společnosti. Tyto vlivy jak samy o sobě, tak ve vzájemné kombinaci, mohou vést ke ztrátě pocitu slušného života (wellbeing), horší kvalitě života a k pocitu, že život nemá smysl.
8. Bída má vztah k dalším kategoriím, například sociální vrstvě, kultuře, stupni vzdělání, zaměstnání a vlastnostem prostředí. Každá z nich může být složkou problému bídy.

BÍDA SE DÁ MĚŘIT ŘADOU STUPNIC

Bída, neboli „deprivace“, se dá měřit řadou stupnic. Jednoduchý, metodicky však kritizovaný ukazatel, jímž se dá zjistit, která oblast je chudá, je Jarmanův index. Ten v definované oblasti spočítá lidi pobírající starobní důchod, kteří žijí sami. K nim se přičte počet dětí mladších než 5 let a podíl rodin s jedním rodičem, což je obvykle matka. Přidává se počet nezaměstnaných a počet nekvalifikovaných dělníků, dále počet lidí, kteří pro sebe nemají jednu samostatnou místnost, a počet lidí, kteří se stěhují víc než jednou ročně, neboť to je obvykle důsledek vyhazovu z domu pro nezaplacenou činži.

Townsendův index zjistí, kolik je v dané oblasti nezaměstnaných jedinců starších než 16 let, k tomu počet domácností, které nevlastní automobil, podíl domů ve vlastnictví lidí, kteří v nich žijí a podíl domácností, v nichž připadá na jednu místnost více než jeden člověk. Vlastnictví auta se v Anglii považuje za druh odhadu současného příjmu, vlastnictví domu za odhad výše dlouhodobého příjmu.

V USA se užívá Federální index chudoby, který v roce 1964 vytvořila Social security administration (lze přirovnat k Úřadu sociálního zabezpečení). Index prošel revizí. Jde o veličinu založenou pouze na příjmu ze mzdy. Nepřímý příjem z poukázek na jídlo, neplacené lékařské péče a obecního bydlení se nezahrnují. Práh chudoby se každoročně mění úměrně změnám indexu spotřebitelských cen. V daném americkém státě se pak míra chudoby vypočítává jako procento domácností, které jsou pod prahem chudoby vypočteným pro celé USA („federální práh“).

Velmi užívaný Giniho koeficient určuje rozsah, v němž se distribuce příjmu odlišuje od dokonale rovnoměrného rozdělování. Koeficient se pohybuje v rozmezí hodnoty 0–1. První hodnota znamená absolutní rovnost, zjednodušeně řečeno „všichni mají stejně“, druhá hodnota absolutní nerovnost: „někteří mají vše, druzí nic“. Čím je Giniho koeficient vyšší, tím vyšší je míra hmotné nerovnosti ve zkoumané skupině. Pohybem Giniho koeficientu v průběhu několika let lze například sledovat, jak se rozevírají socioekonomické nůžky, neboli jak jedna skupina lidí bohatne a druhá chudne.

Organizace Spojených národů užívala ve Zprávě o vývoji lidstva (Human development report 1999 a dále) i v souvisejících dokumentech (11), Index lidské bídy 1 a Index lidské bídy 2 a (Human Poverty Index, HPI-1, HPI-2), z nichž se první se užívá pro rozvojové země, druhý pro průmyslově rozvinuté země.

Index lidské bídy pro rozvojové země (HPI-1) měřil:

• 1. statisticky očekávaný podíl lidí, kteří nepřežijí věkovou hranici 40 let,
• 2. podíl analfabetů v dospělé populaci,
• 3a. podíl lidí, kteří nemají přístup k zdravotně bezpečné vodě,
• 3b. podíl lidí, kteří nemají přístup k základním zdravotnickým službám,
• 3c. podíl dětí ve věku 0–5 let, jejichž váha je podnormální.

Index lidské bídy pro průmyslově rozvinuté země měřil:

• 1. statisticky očekávaný podíl lidí, kteří nepřežijí 60 let věku,
• 2. podíl funkčních analfabetů (podle definice OECD) v dospělé populaci:

V praxi to jsou lidé, kteří například nedokážou vyplnit nejjednodušší dotazník, nechápou jízdní řád, nezvládnou mobilní telefon nebo údaje na výplatnici. Častým důvodem bývá neléčená specifická porucha učení, například vývojová porucha čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie) a počítání (dysarithmetie). Tyto poruchy jsou velmi časté, někdy se kombinují, postihují několik procent dětské populace – v případě dyslexie asi 8 %, v případě vývojové poruchy počítání asi 6 %.

• 3. podíl lidí, jejichž příjem je pod 50 % mediánu,
• 4. podíl 12 měsíců a déle nezaměstnaných lidí.

V současnosti užívají zprávy OSN Mnoharozměrný index bídy (MPI, Multidimensional Poverty Index; 28) vytvořený v roce 2010 Oxfordskou iniciativou cílenou na bídu a lidský rozvoj (Oxford Poverty and Human Development Initiative společně s Rozvojovým programem Spojených národů (United Nations Development Program). Základními rozměry MPI jsou stejně jako v Indexu lidského rozvoje (Human development Index; HDR 2013) zdraví, vzdělání a životní standardy (1).

Zdraví se měří dětskou úmrtností a stavem výživy.

Vzdělání se měří počtem roků prožitých ve škole a podílem zapsaných dětí.

Životní standardy se měří otopem k vaření, záchody, vodou, elektrifikací, podlahami a majetkem.

Mnoharozměrný index bídy je v současnosti zjišťován ve 109 zemích světa. V mnoharozměrné bídě žije 1,7 miliardy lidí. To je třetina jejich populace. Tento počet přesahuje odhadovaný počet 1,33 miliardy lidí žijících za 1,25 a méně USD/den. Je však nižší, než je počet lidí, kteří žijí za 2 USD/den. Poslední mnoharozměrný index bídy určený pro Českou republiku, který se mi podařilo najít, je z roku 2002/3, nelze ho tedy dobře užít v současnosti.

NEZAMĚSTNANOST, CHUDOBA A STRES

Nezaměstnanost, především přechodná, nemusí nutně znamenat chudobu. Záleží na řadě proměnných: U nezaměstnaných záleží na věku, pohlaví, struktuře osobnosti, kvalifikaci, duševním a tělesném zdraví, na rodinném kontextu a sociální síti. Kromě toho záleží na typu zaměstnání, pozici v zaměstnání (a tedy na poloze příčky sociálního žebříčku), délce nezaměstnanosti, naději na novou, stejně nebo dokonce lépe placenou práci. Obecně však platí, že nezaměstnanost poškozuje – jak peněžně, tak nepeněžně. Nezaměstnanost je druhým největším stresem po ztrátě životního partnera, kterého jsme měli rádi.

Co do důsledků nezaměstnanosti existují mezi evropskými státy značné rozdíly dané strukturou a funkcí sociální sítě jakož i regulací trhu práce. Čím kvalitnější je regulace trhu práce a čím efektivnější je sociální síť, tím menší jsou důsledky. Lidé se obvykle nedokážou na nezaměstnanost dobře adaptovat.

Pocit uspokojení ze života, pocit jeho naplnění (life satisfaction) ve všech státech Evropské unie klesá úměrně délce nezaměstnanosti. Opačná formulace téhož říká, že úměrně délce nezaměstnanosti roste pocit neštěstí (5). Úměrně pocitu neštěstí roste míra stresu. Tomu odpovídá snížená imunita.

Poškození imunity psychologickým stresem dokládá metaanalýza více než 300 studií (18). Švédská zkušenost (8) prokazuje o 44 % vyšší riziko úmrtí u mužů v průběhu prvních 4 let nezaměstnanosti. U žen riziko neroste, rovněž neroste v dalších letech nezaměstnanosti. Riziko úmrtí rostlo u mužů zejména díky sebevraždám a příčinám smrtí souvisejícím s nadměrným pitím alkoholu.

Výsledek odpovídá závěru většího počtu stejně cílených studií z Dánska, Švédska (17), Spojeného království a USA. Úmrtnost ze všech příčin adjustovaná k věku je u lidí, kteří byli někdy nezaměstnaní, vyšší než u lidí, kteří nikdy nezaměstnaní nebyli. Vyšší úmrtnost v porovnání s kontrolní populací i s vlastním dvojčetem se může projevit 10–24 let poté, co byli vyšetřovaní lidé nezaměstnaní. Vztah mezi nezaměstnaností a vyšší úmrtností přetrvává, i když se statisticky „odečte“ věk, skutečnost, zda lidé kouří nebo jsou nekuřáci, spotřebou alkoholu a některým druhem chronického onemocnění. Nezaměstnanost i s velkým časovým odstupem zvyšuje riziko srdečních a cévních onemocnění a výskytu zhoubných nádorů.

Jedním z možných mechanismů psychosociálního stresu a jeho důsledků jsou „doutnající“ zánětlivé změny v organismu. Lidé si je nemusí uvědomovat. Tento typ změn se dá prokázat zánětlivými markery přítomnými v krevní plazmě. Jsou svědky probíhajícího poškození imunity. Markery tohoto druhu byly nalezeny v populaci nezaměstnaných lidí ve věku nižším, než byla důchodová hranice, častěji než v kontrolní populaci.

Hintika et al. (10) sledoval nezaměstnanost, index tělesné hmotnosti a postoj k vlastnímu zdraví po dobu 7, 10 a 15 let. Jestliže byli sledovaní lidé v 10. roce sledování nezaměstnaní, pak měli v patnáctém roce vyšší C-reaktivní protein (CRP, zánětlivý marker, citlivější než dříve užívaná sedimentace červených krvinek). Zvýšení hladiny tohoto markeru nebylo závislé na věku, rase, indexu tělesné hmotnosti, skutečnosti, zda byla vyšetřovaná osoba zaměstnaná nebo nezaměstnaná v 7. roce sledování. Špatný postoj k vlastnímu zdraví a příznaky deprese přitom vysvětlovaly jen 22 % rozptylu naměřených hodnot. Klíčová byla nezaměstnanost v 10. roce sledování. Věk, rasa, stupeň vzdělání ani výše příjmu důvodem rozdílu ve zjištěných výsledcích nebyly.

Crimmins et al. (6) prokázal vyšetřením dvou rozsáhlých vzorků americké populace ranější biologické „stárnutí“ lidí, kteří žijí v chudobě. Život chudých lidí je přibližně o 20 let kratší, než je život lidí bohatých ve všech podskupinách, jejichž biologická rizika byla podobná (příkladem biologických rizik a jejich markerů jsou vysoký krevní tlak, obezita, kouření, alkohol, tepová frekvence za minutu, nedostatek pohybu, hladina krevního celkového cholesterolu, C-reaktivní protein a další biochemické parametry). Biologická rizika chudých lidí po 40. roce života jsou stejná jako biologická rizika jako lidí 60letých z rodin, které jsou na tom hmotně lépe.

Nezaměstnanost lze očima biopsychosociálního modelu člověka chápat jako druh patologie. Jde o stav, který není přirozený. Současné přírodní národy stav, který by se dal nazvat nezaměstnaností, pokud vím, neznají.

DĚTI

Socioekonomický status (SES) je složený konstrukt vycházející z příjmu domácnosti, hmotných zdrojů, vzdělání a zaměstnání, rodičovské péče, rodinného prostředí dostatečně podněcujícího vývoj poznávacích funkcí a citového života dítěte, vztahů k prostředí, kde zkoumaný člověk nebo rodina žije, například jaká je v tomto prostředí míra násilí, v jaké míře jsou zde lidé vystaveni škodlivým látkám.

Rozdíly v příjmu obyvatel a relativní chudoba v dětství se promítají do nižší porodní váhy dětí, vyšší kojenecké a dětské úmrtnosti, neproočkovanosti proti dětské obrně, vyššímu výskytu juvenilních zabití a vražd, růstu dětské mortality v důsledku nezáměrných poranění, nízké úrovni školních výsledků, vyššímu výskytu nedokončené školní docházky, malému podílu těchto dětí ve skupinách dosahujících vyšší míru vzdělání, vyšší míře šikany, vyšší míře adolescentních těhotenství, tělesné inaktivitě, dětské obezitě, pocitu osamělosti a problémů s duševním zdravím.

Rozsáhlá studie ze Spojeného království (19) prošetřila novorozenecká úmrtí v souboru jednočetných těhotenství v rozmezí 1. 1. 1997 až 31. 1. 2007. Porovnala příčiny úmrtí s výší indexu mnohorozměrné deprivace. V tomto období zemřelo 18 524 novorozenců. Novorozenecká úmrtnost poklesla z 31,4 na 10 000 živě rozených v letech 1997–1999 na 25,1 /10 000 živě narozených dětí v letech 2006–2007. Nicméně podíl mortality dětí z nejdeprivovanější desetiny žebříčku v porovnání s nejméně deprivovanou desetinou žebříčku stoupl z 2,08 v roce 1997–1999 na 2, 68 v letech 2003–2005, v letech 2006–2007 opět poklesl na 2,35, byl i v tomto období vyšší než v roce 1997–1999. Vyšší mortalita novorozených dětí z nejvíce deprivované vrstvy je vysvětlena především předčasnými porody a vrozenými malformacemi.

Výše socioekonomického statusu přímo ovlivňuje vývoj dětského mozku: V USA a některých dalších státech se u dětí žijících v prostředí nízkého SES – rozsáhle se zde užívaly nátěry obsahující olovnatá barviva a malé děti odlupující se nátěr požívají – prokazuje vyšší hladina krevního olova, což poškozuje inteligenční kvocient a způsobuje poruchy čtení. Podobně se na vývoji mozku dětí z rodin, které mají nízký SES, odráží nedostatek potravy a živin bezpodmínečně nutných pro zdravý vývoj mozku. V rodinách s nízkým SES je častěji ovlivněn vývoj mozku nenarozených dětí alkoholem, který v průběhu těhotenství pijí jejich matky. Míra chronického stresu daného životem v prostředí, kde je běžné násilí, je u těchto dětí a dospívajících vyšší. Experimenty se zvířaty ukazují, že se nízká úroveň péče matek o potomky může epigeneticky přenést do další generace (pojem „epigenetický“ označuje odchylnou funkci genů způsobenou zevními podněty, které se „promítnou“ do látkové výměny buněk. Stavba genů se přitom nemění, mění se však jejich funkce).

Noble et al. (15) prokazuje, že nízký SES v porovnání s kontrolní skupinou poškozuje vývoj dětského mozku v řadě oblastí klíčových pro paměť, jazyk, zpracovávání citových a sociálních informací a rozhodování. Objem šedé hmoty tvořené nervovými buňkami a jejich krátkými výběžky je u nich v těchto oblastech menší. Lipina a Posner (25) dokládají novou přehlednou studií, jak bída v dětství poškozuje neuronální sítě, jejichž činnost je podkladem orientované pozornosti, vývoje řeči a jazyka, čtení, psaní i počítání.

U dětí a dospívajících pocházejících z prostředí s nízkým SES se prokazuje vyšší četnost úzkostných stavů, deprese, poruch pozornosti a poruch chování, vyšší míra agresivity a impulzivního chování. Nejhůře jsou postiženy jazykové a řídící funkce, systémy, které jsou spolu s orientovanou pozorností pro vrůstání dítěte a dospělého do společnosti, neboli jejich socializaci, pravděpodobně nejvýznamnější. Mezi řídící schopnost se počítají například schopnost rozhodovat se, vůle, schopnost zvládat více cílů současně, ale i sociální adaptace. Poruchy jsou úměrné délce doby, po kterou děti a dospívající v takovém prostředí žijí. Výše SES u dětí a dospívajících je přímo úměrná prospěchu ve škole.

Emerson (9) užívá pojem relativní příjmové chudoby jako ekvivalizovaný příjem domácnosti, který je menší než polovina příjmového mediánu USA. Ekvivalizace se vypočítává dělením příjmu domácnosti indikátorem složeným s několika veličin, například druhou odmocninou počtu lidí, kteří v domácnosti žijí. Relativní chudoba v dětském věku má přímý vztah ke Giniho koeficientu.

Redistribuce příjmu prováděná státem míru relativní chudoby např. v roce 2000 snížila, a to v různých státech různě: Ve Francii o 70 % (z 28 % na 7 %), v Austrálii o více než 50 % (z 27 % na 15 %), o více než 40 % ve Spojeném království (z 29 % na 16 %) a na Novém Zélandu (z 29 % na 15 %), v USA však jen o 18 % (z 27 % na 22 %).

Mezinárodní rozdíly v příjmu na hlavu a míře chudoby jsou v korelaci s relativní bídou v dětství a četností úmrtí do 5 let věku. Nízký socioekonomický status v dětství a relativní chodba v dětství jsou v positivní korelaci s růstem morbidity a mortality v dospělosti, a to v důsledku karcinomu žaludku, jater a plic, cukrovky, koronární nemocí srdeční, náhlými mozkovými příhodami, onemocněními dýchacích cest, neuropsychiatrickými onemocněními, (charakteristické bývá postižení pracovní paměti) (14), onemocněními zažívacího traktu, alkoholickou cirhózou jater, nezáměrnými poraněními a vraždami.

Stres, který je důsledkem bídy, předpovídá řadu problémů zjišťovaných u dětí, dospívajících stejně jako u lidí dospělých: úzkost, depresi, agresi, problémy ve vztazích s blízkými lidmi, tělesná onemocnění a problémy se zákonem.

GLASGOW – OSTRAVA

Zdravotní stav populace skotského Glasgowa je podstatně horší, než je zdravotní stav skotské populace jako celku i populace zbylých částí Spojeného království. Je horší i v porovnání s jinými postindustriálními městy, například Manchesterem a Liverpoolem, v nichž je míra nezaměstnanosti a deprivace podobná. Mluví se o „glasgowském efektu“. V některých menších chudých oblastech Glasgowa bylo v roce 2008 střední dožití mužské populace 54 let, tedy nižší než v mnoha méně rozvinutých zemích bez obecného přístupu ke zdravotní péči. Maantay (13) uvedla do souvislosti několik indikátorů zdraví s prostorovou distribucí oblastí obývaných lidmi ve špatném zdravotním stavu, vysokou mírou deprivace a menší vzdáleností od zpustlých oblastí, z nichž je většina kontaminovaných díky průmyslovému využívání v minulosti.

Lidé žijící ve vysoce deprivovaných oblastech jsou častěji hospitalizováni pro onemocnění dýchacího systému a zhoubné nádory. Jejich děti se častěji rodí s nízkou porodní váhou, střední délka dožití mužů je kratší než je tomu u lidí, kteří žijí v Glasgowě v méně deprivovaných oblastech. Poškozenější populace žije ve větší blízkosti zpustlých území.

Norman et al. (16) dokládají, že v trvale deprivovaných oblastech Skotska vzrostla předčasná úmrtnost (lidé mladší než 65 let) v rozmezí let 1981–2001 o 9,5 %. Předčasná úmrtnost mužů v těchto oblastech vzrostla v letech 1991–2001 o 14 %, v Glasgowě vzrostla tato úmrtnost o 15 %.

Glasgow lze chápat jako model ekonomických a zdravotních důsledků možného zvýšení nezaměstnanosti v Ostravě. Dne 30. září 2013 bylo v Ostravě 25 516 nezaměstnaných. V případě masívního uzavírání velkých provozů by podle pesimistické varianty přibylo dalších až 40 000 nezaměstnaných s velmi malou nadějí na nalezení nové práce. Ostrava by se dostala do ekonomického kolapsu se všemi ekonomickými a zdravotními důsledky, které by se druhotně šířily nejprve regionem, následně celostátně (14). Lze předpovědět podobné důsledky, s nimiž se setkáváme v Glasgow.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

MUDr. František Koukolík, DrSc.

Oddělení patologie a molekulární medicíny

Národní referenční laboratoř prionových chorob

Thomayerova nemocnice

Vídeňská 800, 140 59 Praha 4 Krč

e-mail: frantisek.koukolik@ftn.cz