Richard Saitz (ed.)
ADDRESSING UNHEALTHY ALCOHOL USE IN PRIMARY CARE

Springer 2013, 253 s. Edited by Richard Saitz. ISBN 978-1-4614-4778-8.

Profesoru Saitzovi z Bostonské univerzity se k napsání monografie o přístupu k nezdravému užívání alkoholu v primární zdravotní péči podařilo shromáždit autorský tým čítající 31 předních výzkumníků a lékařů z různých oblastí medicíny. Monografie, rozsahem sice nevelká, je obsahově velmi bohatá. Zaměřuje se na všechny pro zdravotníky v primární péči důležité oblasti nezdravého užívání alkoholu.

První kapitola (Saitz) je věnována definici nezdravého užívání alkoholu a vymezení úkolů a možností primární zdravotní péče v řešení zdravotních problémů spojených s nezdravým užíváním alkoholu. Saitz definuje nezdravé užívání alkoholu jako „jakékoliv užívání alkoholu, které může mít nebo již způsobilo následky na zdraví“. Do takto pojaté definice zahrnuje rizikové i škodlivé pití a také poruchy vyvolané požíváním alkoholu (abúzus nebo závislost). Úkol lékařů v primární péči spatřuje v časné identifikaci problému, posouzení připravenosti pacienta ke změně chování, poskytnutí krátké intervence případně odeslání pacienta do specializované péče/léčby.

Kapitoly 2. až 4. jsou zacíleny na screening nezdravého pití a krátkou intervenci. Kapitola věnovaná screeningu představuje nejen nejběžněji užívané validizované instrumenty (CAGE, AUDIT, AUDIT-C, ale diskutuje důvody, proč a u koho screening provádět, a nabízí praktická vodítka pro interpretaci výsledků. Ve třetí kapitole je rozebrán problém posuzování závažnosti problémů s alkoholem a jejich zdravotních následků, posuzování důležitosti těchto problémů pro pacienta a jeho připravenosti ke změně chování. Velký praktický význam má čtvrtá kapitola shrnující postupy krátké intervence v podmínkách primární zdravotní péče. Na rozdíl od mnoha podobných textů, které se věnují krátké intervenci, je zde připojena část o zvládání odvykacího stavu v ambulantních podmínkách. Podmínkou pro překonání odvykacího stavu je stabilizovaná situace v rodině, kde blízká osoba je ochotna účinně pomáhat, a možnost každodenního osobního nebo telefonického kontaktu s lékařem.

Pátá kapitola je velmi zasvěceným a kritickým shrnutím poznatků o farmakoterapii alkoholu. I když jsou popsaná léčiva používána obvykle u osob s diagnostikovanou poruchou (většinou závislost na alkoholu) nebo u osob s chronickým problémovým pitím, autoři soudí, že i praktici, kteří nejsou specialisty na závislosti, je mohou rutinně předepisovat. Popsány jsou vlastnosti nejběžněji užívaných léčiv (acamprosat, disulfiram a naltrexon) a jejich cost efektivita. Na pozadí výsledků kontrolovaných studií je vysvětleno, co se rozumí dobrým klinickým výsledkem a jaký reálný přínos má farmakoterapie v léčbě závislosti.

Kapitoly 6 až 8 se zabývají situací, kdy se praktický lékař věnuje pacientům, kteří potřebují specializovanou péči, zpravidla jde o jedince závislé na alkoholu. Jsou zde podány principy posouzení potřeb pacienta a rozhodování, jaký typ léčby je pro daného jedince nejvhodnější. Velká pozornost je věnována programům Anonymních alkoholiků a dalším programům založeným na přístupu 12 kroků, které jsou v USA velmi rozšířené a také velmi účinné. Poslední ze tří zmíněných kapitol se zabývá situací po léčbě: Jak může praktik přispět k udržení dobrého výsledku léčby a jaké má možnosti při překonávání recidivy.

Devátá kapitola je věnována zvládání bolesti u osob nadměrně konzumujících alkohol. Stručně jsou zde popsány možnosti, výhody, ale i rizika medikace opioidními i neopioidními léčivy. Orientačně jsou uváděny doporučená délka užívání i zásady kontroly dodržování doporučeného užívání.

Kapitola o zdravotních důsledcích užívání alkoholu je umístěna do středu knihy (10. kapitola). Je to důležitá kapitola, která samozřejmě nemůže v publikaci určené pro praktické lékaře chybět. Srozumitelně a přehledně je podáno, jak alkohol ovlivňuje jednotlivé funkční systémy lidského orga­nismu a k jakým zdravotním komplikacím a poruchám může vést dlouhodobé působení nadměrných dávek alkoholu.

Speciální problematice psychiatrické komorbidity a užívání jiných drog s alkoholem jsou věnovány kapitoly 11 a 12. I když je tato problematika specialistům na léčbu závislostí známa, je nutné, aby o ní byli informováni i praktičtí lékaři.

Kapitoly 13 až 15 se opět vrací k hlavnímu tématu knihy, jímž jsou možnosti intervencí praktickým lékařem. Třináctá kapitola „Pít či nepít? Umírněná konzumace alkoholu v klinických souvislostech“ rozebírá problémy, které musí praktik řešit v situacích, kdy má usměrňovat pa­cientovo chování k alkoholu. Měl by lékař doporučovat pití pacientům, kteří nepijí? nebo Kolik alkoholu by měli pít pacienti, kteří alkohol konzumují? Na tyto, v praxi všeobecného lékaře časté otázky, přináší kapitola užitečné odpovědi. Čtrnáctá kapitola podává přehled o elektronických a jiných svépomocných materiálech, které může praktik použít pro práci s klienty. Patnáctá kapitola je věnována tomu, jak by měl praktik systémově zavést do své činnosti screening a krátkou intervenci.

Poslední část knihy (kapitoly 16 až 20) se věnuje velmi speciálním, přitom však zásadním oblastem, které souvisejí s činností praktika a týkají se problémů nezdravé konzumace alkoholu. Tyto oblasti pokrývají otázky zachovávání důvěrnosti, otázky etické a právní a otázky řízení péče.

Velmi zajímavá a podnětná je poslední kapitola „Lékaři nezdravě konzumující alkohol“, která velmi otevřeně řeší citlivou otázku, kdy se do nesnází s alkoholem dostává lékař. Případy, kdy lékař má problémy s alkoholem, nejsou ani u nás výjimečné, jen se těchto případech taktně mlčí. Praktická vodítka, jak má praktik postupovat v těchto případech, jsou proto žádoucí a velmi užitečné.

Kromě indexu obsahuje publikace dvě přílohy. Příloha A představuje instrumenty pro posuzování užívání návykových látek, Příloha B odkazuje na užitečné nástroje a vhodné materiály dostupné online.

Publikace editovaná profesorem Saitzem je velmi zdařilá. Jako u většiny amerických publikací je i tato po odborné stránce přesná, přitom zůstává srozumitelná a čtivá. Kniha je psána především pro praktické lékaře působící v USA, velmi užitečná by byla i pro praktiky působící v České republice, pro něž podobně ucelená práce není k dispozici. Kromě praktiků, jimž je dílo určené v první řadě, je možné ji doporučit i studentům medicíny a odborníkům působícím v oblasti prevence a léčby návykových poruch.

Ladislav Csémy, Hana Sovinová