Primář MUDr. Osvald Řemenář

Osvald Řemenář byl dlouholetým přednostou neurologického oddělení nemocnice v Kolíně, které založil a vybudoval. Pocházel z Prahy, kde se narodil 27. února 1912. Ve výtečného neurologa vyrostl na neurologické klinice profesora MUDr. Jana Šebka, hlavního žáka jednoho ze zakladatelů české neurologie profesora MUDr. Vladislava Haškovce. Řemenář začal dojíždět do Kolína jako mladý asistent již v roce 1950 a po 3 roky obstarával veškerou konziliární službu pro celý okres.

Když bylo 1. ledna 1953 otevřeno lůžkové oddělení v Kolíně, stal se doktor Řemenář samo sebou jeho prvním přednostou. Začal ve velmi skrovných podmínkách s 23 lůžky a postupně oddělení vybudoval do poměrně velikého pracoviště o 60 lůžkách. Práci, kterou zde Řemenář odvedl, si dnes dovedeme jen těžko představit. Je téměř nepochopitelné, že ji mohl zastat jeden člověk. Měl na starosti celé lůžkové oddělení v Kolíně, zpočátku s malým počtem sekundářů, neurologickou ambulanci pro okresy Kolín, Kutná Hora a Poděbrady, konziliární služby pro nemocnice v Městci Králové a v Českém Brodě, kam občas zajížděl. Dokud nebyl v Kolíně psychiatr, zajišťoval i základní psychiatrickou péči pro celý okres a vedení protialkoholické poradny. Vyučoval ve zdravotnické škole, kde vštípil neurologické základy více než tisícovce budoucích sester. Vykonával posudkovou činnost jako soudní znalec a na počátku vedl i rehabilitaci v celém okrese. Mimo to byl činný i v tělovýchově – tedy množství úkolů, které se nám zdají těžko vměstnatelné do jednoho dne pro jednoho člověka. Stačil vybudovat oddělení na dobré diagnostické a terapeutické úrovni. Vychoval značný počet sekundářů, kteří se později uplatnili na jiných pracovištích.

Primář Řemenář zemřel ve věku 71 let.

O panu primáři Osvaldu Řemenářovi se dochovalo několik anekdotických příběhů, z nichž některé uvádím.

Toužebné přání

Vizita na kolínské neurologii. Jeden pacient musel být neodkladně přeložen na neurochirurgickou kliniku v Hradci Králové. Primář Řemenář ještě připomenul mladému sekundáři dr. Věříšovi: „Kolego, nezapomeňte napsat jeho paní, že jsme ho přeložili do Hradce, aby sem zbytečně nejela na návštěvu.“

„A kam jí mám napsat?“

„Adresu máte přece v chorobopisu.“

To bylo dopoledne. Po obědě se ptal primář: „Už jste toho pacienta přeložili?“

„Ano, pane primáři. Před chvílí odjel.“

„Napsal jste té paní?“

„Které?“

„No, jeho manželce,“ děl poněkud dotčeně pan primář.

„A proč?“

„No přece, aby sem nejezdila zbytečně, ne?“ řekl už poněkud netrpělivě primář.

„A kam ji mám napsat?“

„Domů. Adresu máte přece v chorobopisu. Přece jsem vám to dopoledne říkal.“

„Pane primáři,“ řekl s obdivem mladý sekundář, „já bych chtěl mít vaší paměť.“

Subjektivní a objektivní

Žákyně ve zdravotnické škole při zkoušení popisovala obraz jedné choroby a stále se zaplétala, že nebylo z jejího výkladu zřejmé, co jsou subjektivní potíže pacienta a co objektivní nález. Vyučující primář Řemenář vybuchl: „Marcelo, nepovídejte nesmysly. Musíte vědět, co je to subjektivní a co objektivní!“

Marcela to ví: „No, to je přece jasné, subjektivní symptom na sobě pozná jen pacient, objektivní vidí každý, někdy i lékař.“

Neurologové na nákupech

Neurologický sjezd v Bratislavě. Horko, obrovské horko. Docent Lewit a primář Řemenář se rozhodli, že když na programu nebyly příliš zajímavé přednášky, že se půjdou vykoupat.

Ale Lewit neměl plavky.

„Ty koupíme cestou,“ rozhodl podnikavější Řemenář. Zapadli do obchodu s textilním zbožím.

Dr. Řemenář se ujal nakupování. Chtěl plavky. Slečna přinesla apartní modré plavky. Docent Lewit se je pokoušel zkusit přes kalhoty, zdály se mu malé. Vrtěl rozpačitě hlavou.

„Nemáte nějaké větší?“ ptal se dr. Řemenář.

„Naozaj nie, tu je prodaj bielizne len pre deti.“

Dobrák Řemenář

Osvald Řemenář, nazývaný přáteli Valda, byl strašný dobrák, nedovedl nikomu nic odepřít. Sám si toho byl vědom. Jednou se o tom mezi svými lékaři vyjádřil: „Víte, já, kdybych byla ženská, měla bych určitě pověst velmi povětrné ženy. Já bych nedokázala a říci nějakému muži „ne“.

MUDr. Svatopluk Káš, CSc.