Co víme o drogové problematice

Souhrn

Článek přináší informace o drogové scéně, protidrogové politice a užívání drog v České republice, sociálních konsekvencích užívání drog a údaje o duševních poruchách a poruchách chování způsobených užíváním drog v činnosti lékařské posudkové služby sociálního zabezpečení.

Klíčová slova:
protidrogová politika – nelegální drogy – drogová závislost – uživatel drogy – sociální zabezpečení

DROGOVÁ SCÉNA A PROTIDROGOVÁ POLITIKA V ČR

Protidrogová politika je souborem různorodých opatření – preventivních, vzdělávacích, léčebných, sociálních, regulačních, kontrolních, právních a dalších, jejichž cílem je snížit užívání drog a potenciální rizika a škody, které mohou jednotlivcům i společnosti nastat v důsledku užívání drog. Česká protidrogová politika usiluje o vyváženost preventivních a represivních opatření. Česká republika přijala Národní strategii protidrogové politiky; první na období 2001–2004 a další se týkaly období 2005–2009 a 2010–2018. Strategie je detailněji rozpracována formou plánovaných postupů v Akčním plánu realizace Národní strategie protidrogové politiky, zatím na období 2013–2015. Jak Národní strategie, tak i vlastní Akční plán byly schváleny usnesením vlády. Za priority stávajícího akčního plánu se považují snížení míry nadměrného pití alkoholu a užívání konopí, orientace na problémové užívání pervitinu a opiátů, zefektivnění financování protidrogové politiky, integrovaná protidrogová politika. Souhrnné informace o drogové situaci v ČR obsahuje Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR zveřejněná Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti poté, co byla v listopadu 2011 předložena vládě. Z ní byly čerpány údaje k problematice spotřeby a užívání drog v ČR, léčby drogové závislosti a drogové kriminality pro tento článek.

UŽÍVÁNÍ DROG V ČR

Nelegální drogy se rozdělují na několik druhů podle jejich základních surovin a účinků na lidský organismus: konopné drogy, halucinogeny, opiáty, stimulancia a taneční drogy. Užívání drog v dospělé populaci v ČR je v posledních několika letech na stabilní úrovni. Nejčastěji užívanými nelegálními drogami jsou konopné drogy a extáze, které někdy užilo 23–34 % osob. Šetření uvádějí cca 360 tisíc pravidelných uživatelů konopných látek, 37 tisíc uživatelů pervitinu, 36 tisíc uživatelů extáze a 31 tisíc uživatelů halucinogenních hub. Od roku 2010 je patrný zvýšený výskyt nových syntetických drog, s nimiž má zkušenost cca 5 % mladých ve věku 15–34 let. Nejrozšířenější jsou však uživatelé sedativ v počtu cca 990 tisíc osob. Pokud jde o alkohol, odhaduje se, že ve věkové kategorii 18–64 let cca 990 000–1 400 000 osob užívá alkohol rizikově či škodlivě a cca 50 000–150 000 osob je na alkoholu závislých, přitom se dále zvyšuje spotřeba alkoholu a tabáku (cca 15 litru alkoholu na osobu a rok). Je zaznamenáván i rostoucí trend zneužívání léků ze skupiny psychofarmak bez doporučení lékaře.

Uživatele drog lze rozdělit na příležitostné a problémové. V ČR roste v posledních letech střední odhad počtu problémových uživatelů drog. Za problémové užívání se považuje injekční užívání drog a/nebo dlouhodobé a pravidelné užívání heroinu a/nebo amfetaminů a/nebo kokainu. V roce 2010 dosáhl počet problémových uživatelů drog více než 39 000 osob. Nejvíce zneužívanými jsou konopné drogy (konopí a hašiš), stimulancia (pervitin a kokain), taneční drogy (extáze), opiáty (heroin) a halucinogeny (LSD). Je zaznamenávána i zvyšující se obliba a dostupnost kokainu. Současně se zvýšil počet injekčních uživatelů drog asi na 37 000 a naopak se snížil počet uživatelů opiátů na 11 000.

NÁVYK A ZÁVISLOST

Znalosti a zkušenosti psychiatrů dlouhodobě svědčí o tom, že návyk na drogu může vzniknout i po jednorázovém setkání s drogou. Za návyk se považuje stav, při němž si jedinec drogu přeje, drogu potřebuje za účelem vyvolání příjemných pocitů nebo zbavení se nepříjemných pocitů; nemá-li ji, citelně ji postrádá. Syndrom závislosti je pak souhrnem fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, provázených neodolatelnou a chorobnou touhou po droze, nutkáním pokračovat v jejím užívání a získat ji za každou cenu, jakýmikoliv prostředky. Takové chování je provázeno tendencí zvyšovat dávky, psychickou a fyzickou závislostí na droze. Jedinec závislý na droze ji potřebuje, aby se cítil a fungoval dobře, což ovšem neznamená, že když ji má, tak se skutečně dobře cítí a skutečně dobře funguje. Závislost vzniká a udržuje se jako důsledek interakce více rizikových faktorů, od podnětu, spouštěcího mechanismu, k faktorům tělesným a psychickým, farmakologickým (vyplývajícím z účinků drogy a její schopnosti vyvolávat návyk), environmentálním (daným prostředím, zvyky, zvyklostmi, sociální úrovní, případnou rizikovostí povolání ve vztahu k drogám). Určitý význam mohou mít i otázky dědičnosti a odchylky na molekulární a biochemické úrovni organismu. Toxikomanem je osoba, neoprávněně užívající návykové látky a neschopná se užívání natrvalo zbavit. Užívání drog provází i akutní intoxikace, odvykací stavy nebo abstinenční syndrom. Mezinárodní klasifikace nemocí pro účely statistického vykazování rozlišuje poruchy duševní a poruchy chování podmíněné „drogami“ podle skupin psychoaktivních látek statistickými značkami F 10–F 19.

LÉČBA DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

V oblasti léčby drogové závislosti působí v ČR 28 lůžkových zdravotnických zařízení, kde probíhá každoročně detoxikace cca u 6 500 osob. Následná péče je zajišťována prostřednictvím ambulantních doléčovacích programů (cca 30 programů následné péče o uživatele drog). Ambulantní zdravotnická zařízení v oboru psychiatrie poskytují v rámci léčebných programů služby asi 40 000 uživatelům drog. Zvýšil se počet zdravotnických zařízení poskytujících substituční léčbu a počet osob v substituční léčbě a dlouhodobě roste počet klientů kontaktních center a terénních programů, kde dlouhodobě dominují uživatelé stimulancií (62,9 %), poté pak opiátů a konopných látek. Průměrný věk žadatelů o léčbu dosahuje 27,3 roku. S  užíváním drog souvisí i problematika HIV/AIDS, hepatitida B a C, TBC a syfilis. Zdá se, že situace je zatím relativně příznivá a výskyt citovaných infekcí mezi uživateli drog, zejména injekčními uživateli, je malý. Závažnou skutečností jsou i počty smrtelných předávkování nelegálními drogami, kterých bylo v roce 2010 55 případů.

PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ DROGOVÁ KRIMINALITA

V ČR dlouhodobě roste počet osob stíhaných za drogové trestné činy a roste podíl osob stíhaných za držení drogy pro vlastní potřebu. V roce 2010 bylo pod vlivem návykové látky spácháno celkem 19 600 trestných činů z celkového počtu 117 700 trestných činů. Další oblast představuje sekundární drogová kriminalita, tj. trestná činnost páchaná uživateli drog s cílem získání prostředků na financování vlastní spotřeby, kde je poměrně významný počet tzv. prostých krádeží (bez použití násilných prostředků), a to cca v 75 000 případech.

SOCIÁLNÍ KONSEKVENCE DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

Z míry rozšíření užívání drog a drogové závislosti v populaci v ČR vyplývá, že nepochybně řada uživatelů drog, zejména pak problémoví, i řada osob závislých na drogách se stává v určité fázi svého života vlivem drogy a z toho vyplývajících sociálních konsekvencí i klienty zdravotních služeb nebo některého ze systémů sociálního zabezpečení. Psychická a fyzická závislost na droze vede vzhledem k životnímu stylu uživatele drog k narušení sociálního fungování jedince. Ten čím více podléhá závislosti, tím více má problémů a tím více sociopatologických jevů provází jeho život. V oblasti zdravotní jde např. o zhoršený stav výživy, tělesné chátrání, poškození jater, kožní infekce, epilepsii, demenci, polyneuropatii, úrazy a otravy, pokusy o sebevraždu a jiné. Užívání drog a závislost mohou vést i k manifestaci duševní nemoci nebo se závislost může kombinovat s jinou souběžně probíhající duševní nemocí (tzv. duální diagnóza), jako např. poruchy příjmu potravy, deprese a úzkostné stavy, disociativní porucha osobnosti, patologické hráčství a další. Podle názoru některých psychiatrů trpí 30 a více procent osob užívajících návykové látky souběžně probíhající duševní poruchou. Zdravotní problémy jsou mnohdy neléčeny nebo nejsou léčeny včas nebo soustavně pro omezenou míru spolupráce drogově závislého jedince. K nejčastějším sociálním důsledkům patří komplikované nebo přerušené vztahy s rodinou, školním nebo pracovním prostředím, nižší nebo nedokončené vzdělání a s tím související nízká kvalifikace. Uživatel drog nebo jedinec závislý na drogách ztrácí postupně pracovní návyky, snižuje se jeho adaptabilita, redukují se jeho sociální vazby a sociální kompetence, ztrácí zodpovědnost, má problémy v práci, ztrácí zaměstnání a tím i příjmy, sociálně degraduje. Život s drogou, životní postoje a motivace pak vedou k tomu, že si takoví jedinci musí mnohdy obživu zajišťovat alternativně. Práci vykonávají jen příležitostně nebo pracují „na černo“ nebo se uchylují k trestné činnosti za účelem opatření prostředků na drogy a živobytí. Velmi vážným důsledkem je pak sociální exkluze, špatná bytová situace nebo ztráta bydlení a bezdomovectví. Často se přidává také kriminalita.

Zneužívání drog a drogová závislost nepostihuje jen jedince, kteří je užívají nebo jim propadli, ale také rodiny, v nichž žijí, jejich širší okolí, sociál­ní skupiny, společnost jako celek. V některých případech může jít u uživatelů drog nebo osob drogově závislých o závislost na dávkách sociálního zabezpečení. Pro poskytování dávek sociálního zabezpečení platí podmínky dané příslušnou právní úpravou a pokud jsou splněny, dávka náleží i uživateli drog či drogově závislému. Lze předpokládat, že vzhledem k účelu dávek ze systému pomoci v hmotné nouzi se mohou jeho někteří klienti generovat z řad uživatelů drog nebo osob závislých. Určité skutečnosti lze zjistit v oblasti dávek sociálního zabezpečení, které jsou podmíněny nepříznivým, respektive dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem.

PORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ ZPŮSOBENÉ UŽÍVÁNÍM DROG V ČINNOSTI LÉKAŘSKÉ POSUDKOVÉ SLUŽBY

Problematiku poruch duševních nebo poruch chování způsobených užíváním drog je nutné považovat za celospolečensky závažnou, s dopadem na zdraví, kvalitu života osoby, i s významným dopadem do činnosti zdravotních a sociálních systémů a zaměstnanosti. Mají také důležité místo v činnosti lékařské posudkové služby, které dokreslují následující skutečnosti svědčící o závažnosti a aktuálnosti tématu (tab. 1).

Za roky 2010 a 2011 byla podle statistiky České správy sociálního zabezpečení dočasná pracovní neschopnost z důvodu diagnóz F10–F19 uznána u 4 875 osob, za uvedené období bylo prostonáno 374 449 dní a průměrná doba jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti z důvodu poruchy duševní nebo poruchy chování způsobené užíváním drog trvala 76,8 dní. Relativně omezená doba trvání jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti je podmíněna částečně tím, že v souboru jsou zahrnuty i stavy krátkodobé, způsobené akutní intoxikací. Současně je však nutno zmínit, že řada osob užívajících drogy nebo drogově závislých, kteří nepracují – nevykonávají výdělečnou činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění, do systému nemocenského pojištění nevstoupí a v takových případech resortní statistiky jejich „nemocnost a pracovní neschopnost“ nezachytí.

Tabulka 2 uvádí počty osob, u kterých byl v roce 2010 uznán některý stupeň invalidity nebo některý stupeň závislosti z důvodu užívání drog nebo drogové závislosti (tedy diagnózy F 10–F 19). Uznání invalidity je jednou z podmínek pro nárok na invalidní důchod podle zákona o důchodovém pojištění a uznání některého stupně závislosti podmínkou pro nárok na příspěvek na péči ze systému sociálních služeb. Současně je nutno poznamenat, že statisticky nelze podchytit ty případy, kde užívání drogy vede k somatickému poškození zdraví, např. hepatopatií, polyneuropatií, epilepsií a dalšími. Takové případy, kdy rozhodující příčinou invalidity nebo stupně závislosti je jiná statistická značka diagnózy než dg. F 10–F 19, nejsou ve výše uvedené statistice zachyceny. Je nutno také připustit, že některé osoby užívající drogy nebo osoby drogově závislé, i když mají vážné zdravotní postižení, o invalidní důchod zřejmě nežádají, např. z důvodu narušení jejich sociálního fungování a vyloučení, nebo proto, že jsou si vědomy nesplnění potřebné doby pojištění z důvodu dlouhodobé pracovní nečinnosti. Přitom v roce 1990 pro tehdejší diagnózy 303, 304 a 305, jež se týkaly závislosti na alkoholu, návykových látkách a zneužívání návykových ­látek, byl přiznán částečný invalidní důchod ve 143 případech a invalidní (plný) důchod v 451 případech. Za 21 let se tedy počet nově uznávaných invalidit a přiznávaných invalidních důchodů více než zdvojnásobil.

V této souvislosti je potřebné zmínit i „společenské náklady“ spojené s užíváním drog. Jde o jakékoliv náklady (zátěž), které nese společnost v souvislosti s užíváním drog. Studie, provedená na dané téma v ČR dospěla k závěru, že společenské náklady na zneužívání drog představují 0,2 % hrubého domácího produktu, přičemž největší částí jsou náklady na represivní složku drogové politiky. Další neidentifikovatelné ekonomické ztráty představuje ztráta produktivity osob drogově závislých.

SOUČASNÝ STAV

Pomoc lidem, kteří mají problémy v důsledku užívání nelegálních drog, je v České republice díky dlouhodobé koncepční politice celkově na dobré úrovni. Existující spektrum služeb prevence a léčby vychází z charakteristik jednotlivých fází „kariéry“ uživatelů drog a respektuje jejich specifické potřeby. Díky činnosti jednotlivých krajských protidrogových koordinátorů jsou v jednotlivých krajích vytvářeny sítě služeb, které respektují závažnost a specifické rysy regionální „drogové scény“. Za standardní je v odborné praxi považován model služeb, který se skládá z následujících prvků: terénní programy, nízkoprahové kontaktní a poradenské služby, detoxikace, stacionární programy léčby, metadonová substituční léčba, ambulantní léčba, krátkodobá a střednědobá ústavní léčba, rezidenční péče v terapeutických komunitách, ambulantní doléčovací programy a chráněné bydlení, domy na půl cesty, programy pracovní rehabilitace, sociální práce, práce s rodinnými příslušníky, nabídka volnočasových aktivit. Protidrogová politika resortu práce a sociálních věcí je řešena v systému poskytování sociálních služeb zaměřených na řešení sociálních problémů souvisejících s užíváním drog. Sociální začleňování uživatelů drog je podmíněno získáním či obnovením sociálních dovedností a přijetím společností sdílených sociálních norem.

MEMENTO

Uživateli drog a toxikomany se zpravidla stávají lidé s insuficientním vnitřním životem, vlivem společnosti, životních osudů, duševních traumat, bolestivých nemocí, svedením nebo ze špatných příkladů. Na druhou stranu mezi námi žijí lidé velmi odolní, kteří ačkoliv žijí v neutěšených poměrech, toxikomany se nestávají. Zneužívání drog a drogová závislost nepostihuje jen jedince, kteří je užívají nebo jim propadli, ale také rodiny, v nichž žijí, jejich širší okolí, sociální skupiny, společnost jako celek. Závěrem je nutno připomenout to, co bylo známo a příslušnými odborníky z oblasti psychiatrie a drogové problematiky publikováno již před mnoha desetiletími. Drogy upoutávají náruživost člověka, člověk je pak „blázen do drogy“ nebo „blázen“ vůbec. Každé setkání s drogou může být osudové.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Alena Zvoníková

Katedra posudkového lékařství IPVZ Praha

Ruská 85

100 05 Praha 10

e-mail: posudkove@ipvz.cz